Sebemrskačství a ohýbání hřbetů Nečasovy vlády pokračuje

Premiér ČR Nečas jako vůbec první český premiér vystoupil v bavorském parlamentu, kde se jak uvádí server iDnes sešel se svým „bavorským protějškem“. Pro premiéry svrchovaných států, tedy i pro předsedu vlády ČR, je jediným partnerem spolková vláda v Berlíně a spolková kancléřka, nikoliv vláda či parlament jakékoliv spolkové země, včetně Bavorska, které není státem, ale pouze jednou ze zemí německého spolku. Země v rámci SRN mají pouze tzv. fragmentární svrchovanost, např. v oblasti zdravotnictví, kultury. To je také důvod, proč nemají např. ministra zahraničních věcí či obrany.

Uvedeným aktem premiér Nečas zcela otevřeně přiznává zřejmě skutečný status ČR, která se takto z hlediska mezinárodního práva dostává de facto na úroveň Bavorska. Tedy na úroveň, v níž ČR může být chápána jako jedna ze spolkových zemí Německa, jak už nejednou zaznělo, jako sedmnáctá země SRN. Nesmíme zapomenout v tomto směru zvýraznit zásluhy K. Schwarzenberga, böhma, nikoliv Čecha, ve funkci ministra zahraničních věcí. Dodejme, že z ekonomického pohledu jí také ve skutečnosti již pomalu bude. Mnozí v Německu i u nás by tuto transformaci, lépe řečeno degradaci, ze suverénního státu na spolkovou zemi rádi přivítali. Jde o pokračování více než tisíciletého loupežného a krvavého německého Drang nach Osten, tentokrát zcela jinými způsoby a metodami, a to za pomoci kolaborantů.

Jaké bylo „svrchované“ vystoupené předsedy vlády Nečase v místním parlamentu jedné ze spolkových zemí Německa? No tradičně sebemrskačsky dévotní, jak zavedl „pravdoláskařský“ demagog, který se stal prezidentem ČR po porážce východních socialistických zemí ve studené válce. Prvně se samozřejmě omluvil:

"Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny.“ ?!? Opravdu toto je premiér ČR se znalostí českých dějin, historických procesů Evropy ve 20. století? O projevení stejné lítosti nad historickou rolí sudetských Němců v československém pohraničí, o jejich podílu na nacistických zvěrstev u nás i jinde jak je obvyklé, o vyhnání Čechů z pohraničí v r. 1938 pan Nečas, zřejmě aby byl vůbec přijat, lítost nad uvedeným ani neprojevil, přičemž jedno souvisí s druhým. To svého času pochopil i ministr Schily, když mluvil na jednom ze sudetoněmeckých sjezdů. Nabádal přítomné, aby nezapomněli, že "vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Čechů". Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit. (O čem psaly sudetoněmecké noviny před deseti lety, Listy č. 15, www.ceskenarodnilisty.cz ). Smiřme se tedy s tím, že „náš“ premiér, neobhajoval historickou pravdu, alespoň tak jako německý ministr.

Svým prohlášením premiér Nečas zcela otevřeně zpochybňuje spravedlnost a právní legitimitu poválečného odsunu Němců z naší republiky na základě rozhodnutí spojenecké vítězné koalice.

Tímto prohlášením premiér Nečas zcela otevřeně zpochybňuje právní legitimitu dekretů prezidenta dr. E. Beneše.

Tímto prohlášením se premiér Nečas dopouští uvedením historické nepravdy – lži, když hovoří o „odnímání občanství“. Sudetští Němci přijali říšské občanství a stali se občany Třetí Říše, tedy Hitlerova nacistického Německa – a dodejme, byli tedy občany ve válce poraženého státu.

Tímto prohlášením se premiér Nečas dopustil uvedením jiné historické nepravdy – lži, která je také součástí sudetoněmecké rétoriky a to lži o uplatnění principu „kolektivní viny“. Princip kolektivní viny nebyl právně uplatněn. Nebyli odsunuti zdaleka všichni, v ČSR zůstalo odpovídající procento Němců, u kterých byla prokázána loajalita k ČSR a jejich antifašismus.

Co tímto p. Nečas na sebe prozrazuje? Nečas plně přijal sudetoněmeckou rétoriku – byl pogermanizován. Opakuje přesně ty samé lži, které opakují představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu v Německu i Rakousku. Tím, že projevil Nečas lítost – navíc za nás všechny Čechy jako představitel naší vlády, znevážil i právní legitimitu související s těmito historickými procesy.

Dále Nečas ale vyzdvihl přínos Němců pro předválečný hospodářský a kulturní rozvoj Československa.

Tak tedy zde máme opětnou českou omluvu a lítost za to, že si naši dědové dovolili odsunout Němce z našeho území, kteří se před válkou podíleli na rozbití demokratického ČSR a během protektorátu se podíleli na genocidě českého národa.

Ale aby premiér ČR ukázal, že je, jak se říká „rozhodný“ a hájí české národní zájmy, tak dodává, že „…předválečné majetkové poměry však nelze obnovit.“

Sledujme ale dobře, do jaké vyjednávající pozice jsme se jako stát, který byl součástí vítězné protiněmecké koalice dostali:

* Nikoliv agresor – Němci a jejich pátá kolona u nás – sudeťáci se mají omlouvat nám – oběti jejich agrese, ale oběť – napadený se opakovaně devótně omlouvá a lituje spravedlivé odplaty běžné ve všech válkách.

* Nikoliv abychom důrazně žádali nejen po spolkové vládě, která finančně podporuje bavorské sudeťáky, ale i samotnou bavorskou vládu o zaplacení stále nám podle platného mezinárodního práva patřící reparace – ale naopak „hrdinné“ a „rozhodně“ prohlašujeme po svém vyjádření lítosti, že nic vracet nebudeme!

Co bychom také měli vracet, podle platných mezinárodních dohod, jsme dokonce byli povinni zajistit, aby se zkonfiskovaný majetek kolaborantů a zrádců včetně Němců nikdy nevrátil jim zpět do rukou. Tuto povinnost nám ukládá mezinárodní právo. Zná vůbec premiér ČR základní historická fakta a z nich plynoucí právní záležitosti? A on místo toho někde „rozhodně“ prohlašuje, že nic vracet nebudeme. Také není vůbec co!

Článek dodává, že poté se dočkal Nečas od přítomných potlesku ve stoje! Ano ty největší historické lumpárny byly také posvěceny potleskem. Podle fotografie to byl jistě uspokojující potlesk pro pana premiéra další spolkové republiky Německa?

Dále je v článku uvedena velmi „podivná“ věta, cituji: „Nečas se v projevu soustředil na společnou identitu Bavorska a Česka a připomněl vzájemnou historii a kulturní vazby obou sousedních zemí a jejích obyvatel sahající až do středověku.“

Ona existuje nějaká společná identita Bavorska a České republiky? O které této „identitě“ se mluví? O tom, že se sudetští Němci považují za tzv. čtvrtý kmen Bavorska a jeden ze dvou zemských národů českomoravských zemí a uplatňují takto své nároky na přiznání statusu druhého národ v českých zemích s právem na sebeurčení, federaci, případně odtržení podle mezinárodního práva? Tuto identitu měl premiér nebo autor zprávy na mysli?

Poměrně nedávno jsem si přečetl dvoudílnou knihu od Jiřího Jánského: Historie česko-bavorské hranice, pokrývající historii této společné západní hranice od 12. století přes husitství po zhruba 16. století. Autor čerpal zejména z německých a zejména bavorských kronik. Ano opravdu šlo o příkladné sousedské vztahy, jejíchž kulturnost často nabývala až opravdu velmi pokleslého rázu. De facto se jedná o historii jedné trvalé pohraniční války prokládané opakovanými vojenskými vpády přes hranice, nejprve z bavorské strany, pak z české. Vzájemné sousedské vztahy měst například Domažlic a Furthu se pěstovali dost kuriózním způsobem, kdy si v rámci přátelského soužití si několikrát navzájem vypálili předměstí, vydrancovali okolí, a tak v nesčetných variantách pořád dokola. Zřejmě šlo o takový místní přeshraniční folklor.

Pokud už se hovoří o historii, je nutné ji uvádět, jako byla a nemalovat si ji jinak. Jinak se nelze dopracovat ke korektním přátelským vztahům, o které jde všem slušným lidem jak na české, tak německé straně hranic. K čemu je dobré překrucovat minulost? Když chceme dobré sousedské vztahy, podílejme se na nich právě nyní, ale na základě principu „já pán – ty pán“ a na základě symetrické distribuce moci. Pro premiéra svrchované ČR je jediným protějškem spolkový kancléř v Berlíně a nikoliv zemská bavorská správa se svým patronem odsunutých sudetských Němců.

Zpráva dále informuje o společné návštěvě koncentračního tábora Dachau a společné večeře, kde byl přítomen i představitel sudetských Němců Posselt.

Ví – uvědomuje si pan Nečas, že Dachau byl vymyšlen na civilních ministerstvech německé nacistické vlády a postaven právě v Bavorsku Němci, stejně jako Terezín u nás byl opět zřízen Němci? A že v těchto nacistických táborech smrti měli zahučet všichni podlidé jako Slované, Židé, Romové?

Uvědomuje si pan Nečas, že kdyby sudetští Němci jako pátá kolona se nepodíleli na rozbití ČSR, pak zřejmě by nedošlo ani k Mnichovské dohodě? Nemuselo by pak dojít k válce, pokud by k ní přesto došlo, pak při zcela jiném rozložení sil. Německo nemuselo být dobýváno dlouhých šest let a nemuselo dojit k tak rozsáhlému odsunu německého obyvatelstva, pakliže by k odsunu vůbec došlo. A hlavně by pak u nás se nekonal „únoru 48“, poněvadž Rudá armáda by zřejmě nedorazila až do střední Evropy. Jaký kulturní rozkvět nám přineslo historické soužití s našimi německými spoluobčany? Vždyť ti, se podíleli na genocidě našeho národa a žádali tvrdé zacházení s Čechy i urychlenou germanizaci česko-moravského prostoru,

Velmi nápadně mi současné klima připomíná druhou pomnichovskou republiku.

Místo aby naše vládní reprezentace důrazně žádala otevření společných rozhovorů se spolkovou vládou Německa o konečném zaplacení nám náležejících reparací a důrazně se ohradila proti opakované finanční a politické podpoře „svazů vyhnaných“ ze strany oficiální vlády Německa, tak se omlouvá, lituje svých křivd jménem celého národa – přičemž ji k tomu nedal národ oprávnění a ještě převzala rétoriku, že „my nic vracet nebudeme“. Nechali jsme si vnutit německé smýšlení k dané věci a ještě máme dobrý pocit, jak jsme humanističtí, když nám ve stoje tleskají našemu sebemrskačství. Opravdu podivná doba.

Už jsme se několikrát omluvili za odsun zrádců a kolaborantů, kteří participovali na naší genocidě.

Co přijde dále?

Pan Nečas společně se svým kolegou s vládní koalice knížetem Schwarzenbergem nejsou dle mého představiteli svrchovaného českého státu a nehájí české národní zájmy. Dle obecně rozšířeného mínění, vláda, která se těší podpoře pouhých 12% obyvatel, by již měla dávno podat demisi. Vzhledem k tomu, že se však cítí odpovědná jiným silám než našemu lidu, který je ústavně zdrojem veškeré státní moci, tento krok učiní jen pod nejsilnějším tlakem. Tato vláda není již dlouho česká, není naší vládou. Čím dříve ji donutíme odejít, tím lépe pro obecné dobro!