Ruka Boží dosud nebyla ukrácena!

Jde o klasický produkt nenávistné katolické politrucké ideologie, udělme si rozbor, neboť mnoho v historii nevzdělaných lidí by snadno této katolické propagandě mohlo uvěřit.

Hned v úvodu autor navádí k vandalství a terorismu, když říká, že by stačilo trochu dynamitu nebo semtexu a byla by odstraněna socha toho zločince Jana Žižky, která je postavená v Trocnově, jeho rodišti. Autor uvádí, že sem možná někdy zajde to provést. Pak následuje řečnická otázka, kdo byl vlastně Jan Žižka, a dozvídáme se známý nenávistný katolický ideologický pohled. Žižka prý byl drsný středověký válečník – ano to asi jistě. A z dnešního pohledu šlo o masového vraha, zločince a teroristu. Žižka prý byl obyčejným kriminálníkem a lapkou, který se živil přepadáváním karavan obchodníků, jehož zachránila až milost českého krále Václava IV.

Autor nejdříve otevřeně uvažuje o vandalství a vyhození pomníku Jana Žižky do vzduchu, a pak vzápětí dogmaticky vykládá informace o Žižkově životě. Jaká je však historická skutečnost? Pomineme onu nesmyslnost „dnešních pohledů“ aplikovaných na historii, což samo o sobě ukazuje autorovu nedostatečnost se vůbec k historii vyjadřovat, natož o ni poučovat. Podobně myslí i jiní, kteří neumí používat svou mysl a správně nepatologicky myslet, například kníže Černohorec, který prezidenta státu vítězné protifašistické koalice z druhé světové války, E. Beneše za „jeho“ odsun Němců posílá před trestní tribunál v Hágu. Asi takovou hodnotu má Zieglerovo vyjádření. Historie je o studiu dané doby, jejích procesů a východiscích v širším kauzálním toku událostí s přihlédnutím k dobovému klimatu, zvyklostí lidí, atmosféry společnosti, způsob myšlení a nazírání světa tehdejších lidí, apod. Promítat své ideologické představy na minulost je výsledkem nedostatečně ovládaného myšlení – to vede pouze k demagogii.

Jak to bylo s Žižkou v jeho rané historii? V tehdejší době střední a nižší šlechtický stav, kam patřili sociálně i zemané a náš Žižka procházeli obtížnou sociálně-ekonomickou situací. Díky jejich dětem a nutností zajištění věnem docházelo velmi záhy u zemanských a nižších šlechtických rodin k rozmělnění majetku a nakonec i jeho ztrátě a tím i ztrátě svobody. Proto pokud chtěli přežít, neměli moc na vybranou. Byli nuceni buď vstupovat do služeb vyšší šlechty jako žoldáci, a nebo do služeb krále. Takoví zchudlí zemané byli najímáni vyšší šlechtou, která z nich vytvářela družiny, které používala ve svých vzájemných záštích, tedy v otevřených, dnes bychom řekli, guerillových válkách mezi sebou. Tyto války byly postavené na přepadávání zboží a statků nepřátel, kterým šlechta vyhlásila tzv. záští. V Žižkově době, takové skupiny operovali zejména na Moravě a v Jižních Čechách. Byli součástí války mezi králem a šlechtou i mezi šlechtou navzájem. V těchto malých válkách – záští pak bojovali zejména tito zchudlí šlechtici, zemané a pravda mnohdy i běžní kriminální živlové, nebo zběhlí poddaní. To byla daná doba a její klima, nelze na to koukat dnešním pohledem – je to nesmyslné a ryze účelové, jak ukazují pisálci jako Ziegler. Sám český král Václav IV. musel takové skupiny používat k boji proti svým nepřátelům v českém království, například proti církevním kapitulám kroměřížské, nebo olomoucké a dále proti vysoké šlechtě, jako byli třeba Rožmberkové, nejmocnější feudálové v zemi. Tímto prizmatem je nutno vidět toto období. A nikoliv filtrem, že šlo z dnešního pohledu o zločince a lapku. Proto také, když byl Jan Žižka zajat Rožmberky, byl osobním listem českého krále Václava IV. omilostněn a přijat do královských služeb ke dvoru do Prahy. Skutečně by to udělal český král pro nějakého jemu neznámého zchudlého zemana? Jan Žižka společně s českým královským hejtmanem Janem Sokolem z Lamberka bojoval na straně českého krále proti jeho vnitřním nepřátelům, odbojné šlechtě a církevním kapitulám. Tyto války také z velké části byli o přepadávání statků a zboží protistrany. To jsou historie a fakta o životě Jan Žižka před jeho vystoupením během husitské revoluce. To by český král opravdu omilostnil nějakého obyčejného zločince nebo lapku? Naopak sám český král Václav IV. osobně svým listem 27. 7. 1409 napsaným na hradě Točníku omilostnil svými slovy svého „věrného milého“. V jakých službách rytíř Jan Žižka sloužil je zřejmé – sloužil českému králi ve službách královského hejtmana Jana Sokola. Tolik k první klasické lži o Janu Žižkovi a jeho době. Mimo jiné, když pan Ziegler píše, že prý měl Žižka, světe div se i zabíjet, tak jenom dodejme, že středověký život byl tak trochu běžně o zabíjení. Nelze na to koukat dnešním filtrem. Lidé byli vystavováni běžně veřejným popravám, a jiným z dnešního pohledu krutostem, a takové zabíjení bylo středověkým folklórem.

Dále Ziegler útočí přímo na jeho vojevůdcovské schopnosti. A to velmi podle, opět zcela mimo mísu demagogicky přirovnává Jan Žižku k nacistickému generálu Erichu von Mansteinovi, který byl podle Zieglera také dobrým vojevůdcem, který to párkrát Rusům nandal, třeba u Charkova. Opravdu obdivuhodná demagogie. Tak za prvé vojevůdcovské schopnosti sami od sebe nejsou ničím, pokud je současně prokazujeme ve službách například A. Hitlera, který hodlal vyhubit méněcenné rasy jako Židy, Slovany a Rómy a dosáhnou svých světovládných cílů na podkladě rasistické teorie. Do těchto služeb se bývalý aristokrat Manstein ochotně dal – a tak dokázal, že vůbec nebyl skutečným vojevůdcem, ale zločincem, který své umění dal do služeb nacismu a Hitlerova světovládných cílů. Copak Jan Žižka také bojoval za něčí světovládné cíle, nebo s tím, aby vyhubil cizí „méněcenné“ národy? To nám opravdu chce demagog Ziegler namlouvat? A navíc, z pohledu čistě řemeslného - vojenského, Jan Žižka opravdu neztratil ani jednou pole. Vítězně vyšel z třinácti bitev (1419 Nekmíř, 1420 Sudoměř, 1420 Mladé Vožice, 1420 Poříčí nad Sázavou, 1420 Vítkov, 1420 Panský Bor, 1421 Žlutice, 1422 Kutná Hora, 1422 Habry, 1423 Hořice, 1423 Strachův dvůr, 1423 Skalice, 1424 Malešov, do kterých se pustil.

Ano, Erich von Manstein byl zřejmě dobrým vojenským stratégem, současně také byl po druhé světové válce souzen za své válečné zločiny a odseděl si 18 let. Může být někdo skutečně „dobrým vojákem“, když bojujeme za zločinné cíle? Tolik ke srovnání nesrovnatelného.

Pak se dozvídáme, Jak Žižka vraždil jako náboženský fanatik a dokonce zabil osobně palcátem kněze a že husité vraždili děti, ženy a muže. Je zajímavé, že Zieglerovi selektivně nevadí násilné řádění křižáckých vojsk na Moravě v Čechách, kde, jak čteme v kronikách Kumáni na Moravě přibíjeli ženy za prsa na ploty a znásilňovali je do smrti. U všech případů, co Ziegler zmiňuje jenom část historie a to tu, která se mu hodí do své ideologické propagandy, neuvádí, proč k daným excesům tehdejší doby došlo například v případě vyvraždění Prachatic nebo Chomutova.

Uvedu příklad oněch Prachatic, kde došlo k vyvraždění mužského osazenstva města. Prachatice byly německou katolickou baštou, jeho měšťané krutě pronásledovali příslušníky podobojí ve svém okolí a právě kvůli tomu učinit tomu přítrž, vytáhl Jan Žižka k Prachaticím. Současně šlo o strategické místo, neboť Prachatice ovládaly tzv. „zlatou stezku“ do Bavorska, která byla významná pro obranu země před křižáky i z pohledu ekonomiky země. Tato stezka byla důležitá pro dovoz soli z Německa. Proto se Žižka rozhodl města zmocnit. Město nechtěl zničit, přitáhl k městu a vyzval jej ke vzdání, prachatičtí posměšně odmítli, tak Žižka rozhodl o útoku na hradby. Táborité ztekli hradby a vtrhli do města, kde došlo k pouličnímu boji muže proti muži, mužská populace byla opravdu vybita, uvádí se 135 zabitých měšťanů, jiní 95 bylo zabito v domech a 85 bylo upáleno. Jenom 7 zajatců bylo ušetřeno, šlo o podobojí, kteří byli vězněni v Prachaticích pro svou víru. Byly, jak bylo zvykem ušetřeny ženy a děti, což bylo husitské pravidlo. Tolik tedy k nomu fanatickému vražení tisíců lidí.

Co vraždění křižáckých hord sotva překročily hranice zemí koruny české? To pan Ziegler neuvádí, ale uvádí jako příklad Žižkova „teroru“ na středověké poměry a klima nijak neobvyklý přístup k dobití opevněného města, které se nevzdalo na vyzvání. To byla ve středověku zcela běžná konvence.

Žižka skutečně zabil onoho kněze, jak je obvykle zmiňováno a to z jediného důvodu, protože rozdmýchával náboženské nepokoje mezi husity a dokonce vedl jednu husitskou skupinu proti Žižkovi. Jan Žižka, kterého bychom mohli přirovnat ke „krizovému manažérovi“, sledoval vždy celek zájmy českého národa a jazyka. Rozpory, které vnášely věroučné rozdíly, Žižka ze zcela jasných příčin potíral, aby udržel tehdejší český národ alespoň trochu jednotný, aby byl schopen se ubránit zahraničním intervencím. Přitom si Žižka sám za celou dobu svého působení nepřivlastnil ani moc ve státě, ani kořist, ale umřel jako jeden z ostatních, zcela chudý.

Je zajímavé, že loupení, kořistění a vraždění křižáckých katolických vojsk vysílané do Čech katolickými papeži pan Ziegler nezmiňuje a neuvádí, na co byli reakcí vojenské aktivity našich předků – husitů. Je tak nevědomý, nebo pomýlený? Dozvídáme se z kronik, jak při křižáckých výpravách byly stovky obcí a vesnic vypalovány a vyvražďovány jak podobojí, tak čeští katolíci. Všem bylo slíbeno za vraždění Čechů lístek do nebe od církve. Je zajímavé, že ale pan Ziegler vidí jenom vraždění a ničení klášterů husity. Když například Zikmund v roce 1420 vtrhnul do Prahy a nechal se korunovat, tak současně vykradl Václavův poklad a zlato, včetně korunovačních klenot. Sami Zikmundovi vojáci loupili v klášterech, neboť to měli jako součást svého žoldu.

Husité prý podle Zieglera u nás zlikvidovali vzdělanost? Ví vůbec autor něco o husitské době? Zřejmě vůbec nic, jenom se producíruje na svém blogu novin IDNES. Naopak vzdělanost u nás kvetla, vzdělání zejména v oblasti bible bylo dostupné všem. Dokonce i italský humanista Silvio Piccolliny říká, že kdejaká táborská žena zná lépe bibli než vzdělaný katolický prelát.

Husité zavedli náboženskou svobodu, zrovnoprávnili v náboženských obcích ženy a děti a pan Ziegler vidí jenom úpadek, přesně jako katoličtí politruci. Prý také husité vrhli naše země o desítky let zpátky? To myslí autor vážně? To neví, že to byli právě české země, kde byla poprvé v Evropě uzákoněna náboženská svoboda? To nepovažuje za důležitou duchovní a mravní hodnotu? Byli jsme také první zemí, kde vládly demokraticky volené sněmy, kde byly zastoupeny všechny vrstvy tehdejší společnosti. Husité také zavedli trestání veřejných hříchů jako hazard, prostituci a to pro všechny společenské vrstvy. Dnes naopak chtějí naši politici uzákonit prostituci a hazard u nás prožívá boom.

Naštěstí jak říká autor, Žižka zemřel a nakonec byly polní obce zničeny u Lipan. To považuje Jan Ziegler za, cituji „…jeden z nejšťastnějších okamžiků historie českých zemí.“ Dobře si všimněme, kdo všechno žije kolem nás. Pro někoho je nejšťastnější okamžik, když se synové jednoho národa, duchovní, politická, válečnická a ekonomická elita národa pobijí v bratrovražedném boji. Opravdu takoví lidi s perverzním myšlením máme kolem sebe. Měli bychom to vědět. Lipany byli neštěstím právě v tomto smyslu, nikoliv podle toho, kdo tam tenkrát vyhrál. Historii musíme chápat, jaká byla, nikoliv výběrově se identifikovat jenom s vlastními na historii promítanými pohledy, jako pan Ziegler.

Díky morálním prostitutům z řad tzv. „umělců“ nebo povrchních pisálků typu pana Zieglera, se lid u nás nedokáží orientovat v základních faktech české národní historie a jsou pak manipulováni tak, aby se svých národních dějin z uměle vytvořených pocitů viny sami zříkali a sami hanili. Vůbec nechápou, jaké skutečné zločiny na národě provádějí tyto pisálci, kteří chtějí být pouze zajímavý svými „novými“ objevy. Nejsou nové. Takto psala o husitech a jejich představitelích jak katolická, tak německá nacistická propaganda.

Husitská část našich dějin je velmi bohatá a dosud není plně pochopena, šlo o velmi provázanou směsici procesů v oblasti duchovní, náboženské, politické, národnostní, šlo o revoluci duchovní, náboženskou, národní i vlasteneckou válkou tehdejších našich předků. Husitství si nezaslouží žádné vulgarizované zjednodušené dezinterpretace, ať už od marxistické historiografie, nebo německé nacionální historiografie, ani od katolické ideologie, ani od zjednodušených tézí podobných pisálků jako pan Ziegler, Pokud se chceme k tomuto historickému jevu věnovat, měli bychom nejprve o něm něco vědět z původních zdrojů a nezaujatě si rozmýšlet soudobé politické – sociálně – náboženské procesy studovat ze stanoviska dané doby a smýšlení lidí dané doby.

Jan Ziegler se tak přihlásil svými počiny k překrucovatelům české národní historie. Cílem jeho útoků je Jan Žižka, ten leží v žaludku mnohým. Proč je zřejmé. Pro nás Čechy však stále platí, že husitská doba je dobou pozvednutí ducha Čechů a jejich náboženského smýšlení i národního povědomí a to nezávisle na době a jejím klimatu. To, co musíme zejména posuzovat, jsou ideje a to, za co bojovali dané znesvářené strany tehdy a v neposlední řadě, jak se říká, „kdo začal“. V tomto soudu historie ale naši předci – věrní Čechové, bratři a sestry obstály více než vraždicí hordy posílané neomylným papežem a jeho všemocnou neomylnou církví, která si usurpuje právo na jednou pravdu. Proto není důvodu se nehlásit k tomu období s chápáním daných okolností a to zcela oprávněně s hrdostí. Každý vidí jenom to, co je schopen. Současně je nutné vyvracet tyto exhibicionistické výlevy některých dnešních „zemských škůdců“, aby nebyla zejména mládež jimi matena. A o to jde. Boj o svobodu slova probíhá stále. A dodejme slovy bratra Jana Žižky z Kalichu: „Ruka Boží není dosud ukrácena, buďte bohabojný a pamatujte na odplaty věčné!“

Z článku jsme se hlavně dozvěděli, že pokud někdo spáchá vandalský čin, jako je vyhazování pomníků husitských osobností, víme kde hledat příčiny případně pachatele těchto vandalských činů. Přesně se chovaly křižácké hordy na našem území, o kterých autor svého pamfletu o českém vlastenci Janu Žižkovi okázale samozřejmě mlčí. S kým máme tu čest, víme.