Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Přiznání.

Chcete slyšet, koho a hlavně proč Šichtařová bude v těchto volbách volit? Pokud ano, tak vám to řeknu.

A současně neřeknu.

Nejde totiž ani tak o jeden název politické strany – jde o princip.

Mám dojem, že velmi mnoho lidí kolem mne cítí, že tyhle letošní volby jsou něčím mimořádné. Že se láme chleba. Dokonce i ti, kteří v letech minulých zůstávali v době voleb těžce v klidu, tentokrát začínají řeči o politice a volbách. Během posledních čtyř let se toho totiž mnoho změnilo.

Stali jsme se míň svobodní.

  • priznani
  • article_photo

Postupuje to nenápadně, mnozí to ani nepostřehli: Povinné školky pro všechny. Označování živnostníků za parazity. Víc a víc povinných formulářů pro živnostníky i firmy. Víc a víc kontrol. Z presumpce neviny se pomalu stal kult presumpce viny a povinnost dokazovat, že jsme nevinní. Bonzáctví se šíří jako mor.

Kdysi si mluvilo o „blbé náladě“ ve společnosti. Popravdě: To bylo nic proti všudypřítomné dekadenci dneška. Jako by se v lidech uvolnilo a vyplavilo na povrch to špatné.

Být estébákem už není cejchem; být estébákem je už pomalu VIP statutem.

Multikulturní doktrína se stala novým náboženstvím.

Militantní feminismus a rozvracení tradičních rodin už není považováno za anomálii, ale spíš za novou ideologii. Odebírání dětí tradičním fungujícím rodinám a jejich předáváním neukotveným menšinovým existencím se v některých zemích stalo vysloveně novou společenskou doktrínou; u nás k témuž rychle směřujeme.

A víte co? U mne už schopnost tolerance dosáhla limitní úrovně. Tak nějak jsem se na... eh... naštvala.

Řeknu to asi takhle: Kdyby Britové byli zbabělci a volili jen podle výsledků průzkumů veřejného mínění, nikdy by si Brexit neodhlasovali. Kdyby Američané volili podle průzkumů veřejného mínění, nikdy by nezvolili Trumpa prezidentem. Ne vždy je taktizování tím nejlepším nápadem.

Průzkumy veřejného mínění nejen že se mýlí. Ony dokonce svým specifickým způsobem volby trochu manipulují. Vedou totiž k taktizování. Kdyby průzkumů nebylo, nebylo by taktizování – nebo alespoň ne v takové míře.

Volby jsou ovlivněny hned dvojím způsobem. Zaprvé značná část lidí je stádní, takže jde za davem – neboli bezmyšlenkovitě volí toho, koho průzkumy favorizují. Zadruhé jiná a také značná část lidí nechce nechat svůj hlas propadnout. Tudíž nevolí lidi a strany, které se podle průzkumů do sněmovny nedostanou. Strany, které by se třeba i dostaly, kdyby průzkumů nebylo a voliči netaktizovali. Proto také některé agentury kromě „odhadů výsledků“ zveřejnují i takzvaný „volební potenciál“, což jsou čísla lišící se i o několik procentních bodů. A i tak jsou zkreslená (většinou podhodnocená), protože i volební potenciál podléhá taktizování.

A tak průzkumy (společně s volebním systémem) vlastně přispívají k tomu, že málokdo je po volbách spokojen: Že výsledky voleb jsou na hony daleko od věrného obrazu skutečných nálad ve společnosti.

Ach, jak bychom si všichni pohověli, kdyby výsledky voleb věrněji odrážely skutečné cítění lidu! Kdyby byly méně zkreslené taktizováním!

Já už nejsem ochotná nechávat se dál spoutávat. Zakyslými bonzáky. Nepřejícími sousedy. Závistivými bývalými spolužáky. Okovy výchovy. Momentální společenskou doktrínou. Tím a oním. Přiznávám se, že nebudu taktizovat. Budu volit srdcem. Řeknu svým hlasem, co skutečně chci. Možná to není „takticky rozumné“ – je to ale upřímné.

A věřte – ohromně to osvobozuje.

Nechcete to taky zkusit?

Autor: Markéta Šichtařová

Zdroj: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=628572

+ BONUS -------------

Podle Sobotky jsem blázen

 
Tak prý se Slováci mají dobře. Prý dokonce lépe než Češi. A prý je to tím, že už zavedli euro. Prý proto musíme euro taky rychle zavést, abychom se měli stejně dobře jako oni. Jo aháá. To jsou mi ale věci.

Tak tedy pojďte přemýšlet se mnou.

Zapomeňme na chvíli na řeči o hrubém domácím produktu. Většina lidí si totiž pod ním neumí představit nic hmatatelného. A svým způsobem to také skutečně je jen nehmatatelné a leckdy totálně zavádějící číslo. Tak třeba když katastrofální povodně zničí město, HDP podle statistiků vzroste, protože se zvětší objem oprav – ačkoliv se všichni vespolek mají hůř. Pojďme se raději podívat na něco, co si umí dobře představit každý.

Jednou z takových věcí je třeba nezaměstnanost. Nezaměstnanost je na Slovensku dlouhodobě výrazně vyšší než v Česku. Z toho důvodu také u nás pracují mraky Slováků. Znáte ovšem kolem sebe nějakého Čecha, který by pracoval na Slovensku? Ne? Já taky ne. Jsou tací, ale je jich nesrovnatelně méně. Ale jak to, když se tam mají tak skvěle?

Určitě ale znáte mnoho Slováků pracujících u nás. Není se čemu divit. V ČR nyní pracuje o sto tisíc lidí víc než před krizí v roce 2008. Přitom dvě pětiny cizinců, kteří dnes v ČR pracují, jsou Slováci a celkem jich tu je 162 tisíc. To není málo. Jak je to možné, když se na Slovensku mají díky euru tak dobře?

Někdo by ale mohl namítnout, že to jsou lidé, kteří v ČR byli už před zavedením eura na Slovensku. Fajn. Tak tedy nějaký jiný pohled. Tento týden vyšel průzkum Rady mládeže Slovenska. Z něj vyplynulo, že téměř třetina mladých Slováků přemýšlí o tom, že by natrvalo opustila rodnou zem. Ale? Svědčí to o tom, že by se mladým lidem na Slovensku líbilo a že si nemyslí, že jinde se mohou mít líp?

Ale dobře, mladí jsou mladí a všude je pálí dobré bydlo. Tak to vezměme ještě jinak. Co třeba čisté bohatství na hlavu? Vezmeme si majetek jednotlivců a od něj odečteme dluhy. Takže kdo má dům a auto na dluh, nemá vlastně nic. To ukazuje v plné nahotě, jak na tom lidé opravdu jsou, žádná Potěmkinova vesnice, protože na ulici nepoznáte, jestli někdo vypadá bohatý jen díky tomu, že je zadlužený až po uši.

Studie skupiny Allianz poměřující 53 zemí světa ukázala, že nejlépe na tom jsou Američané a Švýcaři. Jejich průměrné čisté bohatství na hlavu je skoro 15x vyšší než v ČR. Jenže průměrné čisté bohatství Čecha je více než dvojnásobné než u průměrného Slováka. Slovák je tak na tom 2x hůř než Čech a 30x hůř než Američan. Tak už kapišto, proč tolik lidí chce ze Slovenska odejít?

Nicméně mnozí čeští politici to jaksi nechápou a melou si jak kolovrátek, že Slováci už předehnali kvůli euru Čechy a že kvůli tomu taky musíme přijmout euro. Třeba náš premiér Bohuslav Sobotka tento týden tvrdil, že Česká republika MUSÍ zůstat v jádru Evropské unie a co nejdříve, jak to bude možné, přijmout euro. Všechny, kteří jakkoliv mluví o případném vystoupení z EU, označil při vystoupení na sněmu Svazu průmyslu a dopravy na strojírenském veletrhu v Brně za blázny a poloblázny.

Sorry jako, jsem tedy asi blázen. Nicméně jestliže v Česku existuje jakási poptávka po referendu o vystoupení z EU, proč mu bránit? No tak ať referendum proběhne – pokud je to taková hloupost, tak si těch pár „bláznů a polobláznů“ řekne svoje, „rozumní lidé“ si také řeknou svoje, a jede se dál. Proč se názoru lidu politici bojí? Protože „MUSÍME“ být v jádru EU? Jak na to Bohuslav Sobotka přišel? Vzhledem k tomu, že už stačil vypadnout z žebříčku nejpopulárnějších politiků, za koho to vlastně mluví?

Náramně mi to připomíná Španělsko, které se snaží umlčet víc než 2 miliony Katalánců, kteří přišli hlasovat pro odtržení od Španělska. Demokracie je o tom, že lidé mají možnost se vyjádřit. Ne o tom, že mají zakázáno přijít volit.

Označit někoho s opačným názorem za blázna je ubohé. Mám řadu ekonomických argumentů, proč nepřijímat euro (od negativního vlivu na produktivitu práce, přes vliv na úrokové sazby, na cenovou i mzdovou hladinu, konkurenceschopnost, náchylnost k finančním infekcím, až po veřejné finance a sanování problémových ekonomik). Argument politika je, že jsem blázen. A že se Slováci mají lépe. Údajně.

Autor: Markéta Šichtařová

Zdroj: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=628327

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře