Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Kongres USA se omluvil americkým Číňanům za desítky let šikany...

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • cinsky-premier
Číňané měli zákaz přistěhovalectví, a pokud už se do Spojených států nějak dostali, byli vyjmuti z účasti ve volbách i v získání amerického občanství. V USA nyní žijí necelé čtyři miliony Američanů čínského původu a jejich čtvrti China Town jsou turistickými lákadly. Osobně jsem mnohé navštívil, třeba v New Yorku.

Na konci 19. století bylo v Americe na 100 tisíc Číňanů, kteří většinou dřeli při pokládání kolejí a v dolech. Když ale zlatá horečka přešla, stali se nebezpečným konkurentem bílým Američanům. A kdo by to čekal; bylo tomu virtuálně přesně tak, jako je tomu dnes ve skutečnosti… A to může být i důvod dlouho oddalované omluvy…Něco se zase bude dít, něco se opět chystá; po 130 letech se americký Kongres omlouvá za diskriminaci Číňanů na začátku minulého století. Právě imigranti z Číny byli přitom jedinou menšinou, které Spojené státy upíraly práva federálním zákonem. Od roku 1882 platila tato šikana celých šedesát let. Takové kroky "nejbohatší ekonomiky světa" nebývají jen tak, pro nic, za nic...

USA se neomlouvají každý den. V roce 1988 přiznaly USA odškodnění a omluvu Američanům japonského původu za internaci během 2. světové války, v roce 1993 se omluvily za svržení havajského království v 1893 a před pěti lety zase všem Afroameričanům za utrpení, které zažívali během otrokářství. New Jersey, kde černoši tvoří skoro 15 procent obyvatel, přispěchalo, aby se stalo prvním státem na severu USA, který se kál za otroctví. Rezoluci, jež vyjadřuje “hluboké politování” za úlohu země v době otroctví, schválily s velkou převahou obě komory tamního Kongresu. K tomu zrušily trest smrti. Po 40 letech se tak stalo poprvé v USA, kdy se stát rozhodl upustit od absolutního trestu.

Nejstarší list USA The Hartford Courant zase požádal za prominutí, že na rozhraní 18. a 19. století otiskoval inzeráty otrokářů na prodej otroků. Omlouvaly se však i města Liverpool a Bristol, že dovolily, aby si je vybrali otrokáři za své přístavy. Za otroctví se omluvily také kongresy jižanských států - Alabamy, Marylandu, Severní Karolíny a Virginie. Nezaváhal ani stát Illinois, když se oficiálně omluvil mormonům za vraždu zakladatele církve Josepha Smithe a vyhnání mormonů ze svého území v roce 1844. Za omluvy se nic neplatí, zvláště za ty, které měly svoji příčinu před sto a více lety. Slova jsou jen slova... Kamarád, co žil v USA, si liboval, že se mu moc zamlouvalo, jak Spojené státy chrání své občany. Mirek je běloch, takže asi opomněl, že ona hrdá výsada se netýká barevných obyvatel... Tedy, pokud nebojují v Koreji, ve Vietnamu, Iráku či Afghánistánu. Jak se ale vrátí domů, ne v rakvích, jsou z nich většinou invalidé, nezaměstnaní a kriminálníci...

Znalci amerických dějin vědí, že internace “nepřátelských osob” na území USA není něčím neznámým. V roce 1838 autorizoval hromadnou internaci příslušníků kmene Cherokee prezident Martin van Buren. Známé jsou též koncentrační tábory Abrahama Lincolna z doby občanské války. Poté byly po vstupu USA do bojů první světové války uvěznit přes sto tisíc pacifisticky smýšlejících či jeho válečnou politiku kritizujících Američanů. Za druhé světové války nebyli v evropských koncentračních táborech internováni pouze Židé či příslušníci slovanských národů, ale z rozhodnutí prezidenta Roosevelta také přes sto tisíc v USA žijících Japonců a několik tisíc Němců.

Nic nečinit bez jasného zisku. Mají za oceánem heslo. Když se v srpnu 2009 chystala nová ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová na svoji první zahraniční oficiální cestu, nikoho nepřekvapilo, že si to namířila přímo do Číny. S prosíkem, přičemž jaksi “zapomněla” na tradiční americkou hitovku - lidská práva, tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí. Z totoho důvodu také Čína neobchoduje příliš s EU, ale raději s Afrikou, kde je porušování lidských práv v Somálsku, Súdánu či Kongu na denním pořádku a nikdo jí tam nemluví do její domácí politiky.

Přesto, či spíše proto, Clintonová zcela pragmaticky vyzvala neokomunistickou Čínu, aby ještě víc nakupovala americké vládní obligace. Dokonce prohlásila, že čínské investice do americké ekonomiky jsou důkazem, že obě země jsou na sobě závislé. A že je přesvědčená, že čínská vláda a její centrální banka konají moudře, když dále investují do nákupu amerických státních obligací. Je to údajně jistá a bezpečná investice. A pak špitla, že Spojené státy mají zaslouženě dobrou finanční reputaci, jen aby Čína nezrušila dolar jako platidlo, jak to učinil před lety Írán…

Asi pomyslela na Titanic, když řekla, že Čína i USA jsou na jedné lodi, jejichž veslaři se snaží plout stejným směrem. Bodejď ne, když rezerva Číny v zahraniční měně činí 1,9 bilionu dolarů. A poté země za Velkou zdí nenápadně během žaludečních křečí Wall Streetu nakoupila vládní dluhopisy USA bratru za dva biliony dolarů. Proto rovněž opakovaně vyzvala neokomunistickou Čínu, aby ještě víc nakupovala americké vládní obligace. dokonce prohlásila, že čínské investice do americké ekonomiky jsou důkazem, že obě země jsou na sobě závislé. Musí se však vědět, jak se věci mají. V Číně vzrostly počty dolarových milionářů na téměř šest set tisíc. V Asii tak je nejvíce milionářů ze všech světových regionů - 3, 37 milionu, v Kanadě a USA pak 3, 35 milionu. Úhrnné bohatství Asiatů činí 10,7 bilionu dolarů...

Není to náhodou pokrytectví kritizovat Čínu za porušování lidských práv, kdy se nám to hodí? To pak musí být spoluvinník "genocidy" Tibeťanů i Obama, co si nedávno pozval předsedu čínských komunistů do Oválné pracovny, což žádný prezident USA předtím neučinil. A v den, kdy v prosinci 2009 Obama dostal protekčně Nobelovu cenu míru, byl představitel tibetského národa Dalajláma ve Washingtonu. Americký prezident ho však nepřijel, jelikož měl už ohlášenou oficiální cestu do Číny a nechtěl si to rozházet s tamními komunisty, i když ho spražil na konferenci Forum 2000 i český exprezident Havel. Obamovo rozhodnutí odložit první schůzku s Dalajlámou vyvolalo vlnu kritiky též republikánské poslankyně Ileany Rosové-Lehtinenové, jež označila jeho krok za "podlézání" Pekingu. Od roku 1991 navštívil Dalajláma USA desetkrát, dosud ho vždy právě vládnoucí prezidenti přijímali.

Nebo že by byla spoluvražedkyní sebeupálených tibetských mnichů i ministryně zahraničí USA Clintonová, jež je v Číně se svým žadoněním pečená vařená? Či snad orodovníci Barroso, Merkelová, Cameron, Sarkozy a Berlusconi…? Napřed se letos sešel Summit v Pekingu s EU, poté přiletěl premiér Číny Wen Jiabao do Varšavy na hospodářské fórum, aby se nemuseli předsedové vlád 16 zemí střední a jihovýchodní Evropy trmácet do Říše středu. Každý evropský premiér pak měl určeno dvacet minut, aby předložil na audienci svoji pokornou supliku. Evropa je největším obchodním partnerem Číny. Loni jejich obchodní výměna dosáhla 560 miliard eur. Evropští vůdci se již delší dobu snaží získat čínské finanční prostředky na podporu záchrany eurozóny, (Merklová nedávno, Barroso nyní), v níž by mělo být k dispozici 500 miliard eur. Pokud Řecko nevytvoří novou vládu, bude těch miliard eur mnohem víc...

Politické pokrytectví vyvrcholilo v únoru 2010 při druhé Dalajlámově návštěvě Washingtonu, kdy již došlo k jeho privátnímu setkání s prezidentem Obamou. Toto setkání se však na rozdíl od jiných setkání s významnými zahraničními návštěvami nekonalo v Oválné pracovně ale v tzv. mapovém pokoji (Map room), což lze chápat jako snahu minimalizovat negativní dopady tohoto setkání na vztahy s Čínou. Typický americký pragmatismus, jemuž v této podobě říkáme na Valašsku "vyčůranost", má něco nekalého za lubem i nyní, kdy se Kongres USA oficiálně omluvil šikanovaným Číňanům z dob 19. století...?

Inu, že by se ČLR v rámci tohoto amerického farizejství chystala nakoupit za další miliardy státní dluhopisy USA, aby se tak jejich závěrečný dluh roku 2011 ve výši 18, 26 bilionů USD o něco ztenčil...? Dvacet minut pokorné supliky českého premiéra k čínskému předsedovi vlády…

Vedli ÚV KSSS židé, aneb Kdo internoval americké Japonce…?

Facebook komentáře