Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Germanofilní protičeské články bloggerů LN

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Intelektuálové bloggující v LN nás pravidelně obšťastňují svými moudry, do kterých nezapomínají zakomponovat své protičeské téze, případně nás seznamují s výběrovým pohledem na českou historii.

Z posledního článku pana Peňase: Rejz do Rakous aneb Vůně starých mužů, zde: http://www.lidovky.cz/penas-rejz-do-rakous-aneb-vune-starych-muzu-fe2-/nazory.aspx?c=A140109_072112_ln_nazory_mct, se čtenář dozví o jeho cestě do Rakouska. 

  • germanofilni-proticeske-clanky-bloggeru-ln

Dozvídáme se, že pohled i na takový zapadlý kraj hned za hranicemi v Rakousku není tak truchlivý a srdcervoucí jako pohled na vesnice na České a Moravské straně. Peňas udává, že výpravy do Rakouska mají svou tradici v Čechách, zejména za dob husitských válek, kdy prý boží bojovníci prováděli lupičské výpravy – tzv. rejsy vždy po vinobraní. Údajně se těmto krádežím v kraji říkalo „české vinobraní“, nato prý navázaly cedule „cesi nekrást tady“, které dnes již nejsou vidět. Jako příklad uvádí výpravu z roku 1431, kdy se měl houf asi 4 000 husitů přirovnávaný k mračnu kobylek vedených bratry Mikulášem a Jaroslavem Sokolem z Lamberka vydat na toto vinobraní. Výprava byla na zpáteční cestě přepadena rakouskou domobranou a padlo na 800 Čechů a 500 zajato včetně Jaroslava Sokola, syna svého slavného otce, válečníka Jana Sokola z Lamberku, který bojoval společně s Janem Žižkou u Grunwaldu v roce 1410 proti řádu německých rytířů. Oba jsou ztvárněni Alfonsem Muchou v jeho Slovanské epopeji, nezapomíná Peňas dodat. Přidává další „ověřený“ fakt z historie, že Jan Sokol byl otráven a to nejspíše samotným Janem Žižkou a tak synové Jaroslav a Mikuláš vyrůstali bez otce a to zřejmě jak vtipně Peňas dodává, se podepsalo na jejich chování k soukromému majetku rakouských poddaných.

Stranou nechám Peňasovu představu o „soukromém majetku“ rakouských poddaných v dané době. Když už ale nám Peňas účelově vytrhává z kontextu jednu z husitských rejs vedených do této části Rakouska v roku 1431, mělo by také v rámci objektivity být sděleno, proč k těmto rejsám docházelo a kdo začal, jak se říká, neboť takto je to podáno, jako kdyby Češi prostě jezdili přes hranice do Rakouska krást jen tak pro nic za nic.

Prvně je nutné chápat, že Rakousko ovládané Albrechtem Rakouským, zetěm Německého císaře Zikmunda bylo zejména nástupním prostorem pro křižácké vpády do zemí Koruny české.

První vpád rakouských žoldnéřů do Čech byl proveden už v červnu 1420 při první kruciátě – mezinárodní vojenské intervenci k vyhubení Českých kacířů. Rakouská vojska tehdy oblehla Tábor i Prahu. To vše doprovázeno pleněním země po překročení hranic zemí Koruny české.

Následoval další vpád rakouských Němců společně s druhou křižáckou výpravou. Zejména řádění rakouských žoldáků pod vedením Pipa z Ozory na Moravě v roce 1421 bylo obzvláště drastické, jak líčí historické zprávy.

Další vpád Rakušanů na Moravu byl během poslední páté kruciáty, rozdrcené u Domažlic v roce 1431. O chování Albrechta Rakouského na Moravě se dočítáme, že po dobytí Kyjova a Přerova vraždil ženy i děti nevyjímaje, udává se vypáleno na několik set vsí a městeček. Takto se chovali naši rakouští sousedé na našem území.

Husitská rejsa bratří Sokolů o které se Peňas zmiňuje, skutečně dopadla, jak dopadal. Nutno je ale říci, že nešlo o koordinovanou akci husitského hlavního štábu. Byla to soukromá akce Mikuláše z Lamberka a jeho šlechtických přátel na vlastní pěst bez konzultace s Prokopem Holým. Nešlo o vojenskou akci polních vojsk, ale soukromou akci kališnické šlechty. Ano rejsa byla zaměřena na vinobraní. Tito pánové sehnali nikoliv 4000 bojovníků, jak uvádí Peňas, ale asi 2000 pěších a jízdních se stovkou vozů. Zmobilizovaní rakouští sedláci a zemská hotovost jim přehradila cestu, a výpravu porazili, skutečně se zachránilo jen málo mužů. Akce, která nebyla koordinována s Prokopem nemohla jinak dopadnout.

Po návratu z Uher, vyslal do Rakouska Prokop Holý obě polní vojska s cílem pomstít Sokolovu porážku. Polním vojskům Prokopovým se ale Rakouská hotovost již v otevřeném poli neodvážila postavit a uzavřela se v hradech, po dobytí Lična se obě polní vojska (táborské a sirotčí) opět vrátila do Čech. Takže tolik o oné zmiňované rejse – šlo o nerozumný sobecký výpad kališnické šlechty bez koordinace s husitským velením. Nicméně i tak, šlo o velmi malou záplatu za obdobné vyvražďovací vpády Rakušanů na Moravu a do Čech pod vedením zejména Albrechta Rakouského, které byli zaměřeny výhradně s clem povraždit co nejvíce kacířů, včetně žen a dětí.

Počínaje nástupem Prokopa Velikého se Češi od roku 1426 snažili přenést válečné břímě za hranice českých zemí, které byli vlivem obchodní blokády českých zemí a opakovanými vpády ze zahraničí doslova „vyjedené“. Tyto rejsy, či spanilé jízdy měli několik cílů. Jednak šlo o to likvidovat možné nástupní prostory zahraničních křižáků, což bylo doprovázeno pleny za hranicemi. Druhým důvodem byla propagace husitského politického programu, se kterým husité seznamovali místní obyvatelstvo, které bylo římskokatolickou propagandou indoktrinováno. Neposledním důvodem bylo obstarat spíž pro polní vojska. To vše byl následek na už deset let probíhajících válek, kterými české země trpěli. Současně nezapomínejme, kdo je vyvolal a kdo vyslala tyto křižácké hordy do Čech. Teprve v tomto světle je nutno chápat husitské rejsy a spanilé jízdy za hranice.

Tolik tedy o tom, jak Češi kradou v Rakousku a jak Rakušani vraždili děti i ženy a řádili na Moravě a v Čechách během husitských válek jak pominutí. Když se říká A, je nutno říci B.

Článek pak pokračuje citově nezáživnou vložkou, jak by příroda vypadala v lepším světle, kdyby, to či ono a podobné rádoby intelektuálně – umělecké řeči. Pak následují rozplývající řeči nad rakouským městečkem a jeho mariánským sloupem Panenky Marie neposkvrněné, rytířem Rolandem a barokním Janem Nepomuckým s dodatkem, „neboť jsme doma“. Kým se tedy pan Peňas cítí je zřejmé, proto také plive na vše české. Při návštěvě místní hospody, si všimne zvláštního pachu místních starších mužů, a přemítá, o čem si asi hovoří, prý třeba o tom, „jestli ti Češi zase něco ukradli“. Pokračuje věta, „ano, líbí se mi v Rakousku….“. Dodejme, tak proč se tam pane Peňasi neodstěhujete? Vzpomíná, jak mu v mládí Prostějov trochu připomínal staré Rakousku, po kterém náš Peňas tak toužebně volá.

Pak následuje další dějepisná vložka z doby přemyslovského státu, o tom, jak kníže Břetislav zde obléhal svého leníka. Další narážka na „zloděje z Čech“ je z doby Jiříka Z Poděbrad, kdy se postavila nová obranná věž Böhmische Mauer.“ Peňas uvažuje nahlas: „Nevím však, zda někdy se našinci pokoušeli tuto překážku zdolat. Pokud ano, pak se člověk neubrání jistému obdivu, pašáci to byli, ti nájezdníci a lupiči z Čech, já bych tedy do toho nešel.“

Dále pak ze své cesty Peňas zmiňuje klášter Světlá. A opět přidává své, cituji: „Jsou tam všude rakousky fortelné schůdky a můstky a zábradlí, které nikdo nerozebírá, z čehož lze soudit, že Češi na toto místo již zapomněli. Hrad je od 17. století pustý. Přečetl jsem si, že za

to podle pověsti mohou jezevci, kteří se natolik rozmnožili, že začali ohrožovat hradní posádku. Možná však ti jezevci byli synonymem pro Čechy.“

Je zajímavé, že když si pan Peňas vzpomněl na jedinou poraženou husitskou rejsu v Rakousku, navíc soukromou, že si nevzpomněl při zmiňování kláštera Světlá, že právě zde došlo k drtivému vítězství Prokopa Holého nad rakouským vojskem Albrechta Rakouského. 14. 3. 1427. Bylo zde pobito na 9000 rakouských žoldnéřů a šlechty. Po této porážce se už rakouská šlechta neodvážila postavit proti Prokopově vojsku v poli. Šlo o první velké vítězství husitů v zahraničí. Prostě výběrová historie k tomu co se mi právě hodí. Takto přistupují k historii blogeři LN se svou germanofilní úchylkou. Využívají z historie jenom to, co se jim hodí k jejich záměru: trvale pomlouvat vše české a vyzdvihovat vše německé, případně rakouské.

Z článků o výletu do Rakouska se dovídáme o Peňasovo posedlosti a jeho ideologické agendě, kterou ve svých článcích v LN pravidelně naplňuje. Tou je evidentně utkvělá představa o Češích jako zlodějích, kteří jenom všude kradou a dokládá to svými výběrovými samozřejmě z kontextu vytrženými „sondami“ do české historie. Máme zde klasické stereotypy germanofilní agendy, kterou u nás podobní pánové zastupují:

* Špinění všeho českomoravského, vzhledem vesnic počínaje, ustrojením lidí konče.

* Rozplývání a vzpomínání na staré dobré Rakousko.

* Rozplývání nad barokními památkami, mariánským kultem Panenky Marie a Janem Nepomuckým.

* Zkreslený pohled na období husitského státu, zesměšňování husitů a jejich vůdců, výběrové zkreslování historie.

* Neustálá připomínka toho, jak Češi kradou a dokonce se o tom baví údajně starší spořádaní muži s neodolatelnou vůní v hospodě po návratu z nedělní mše.

Stručně lze podle obsahů článků usuzovat na fanatického katolíka s germanofilními sklony, což je poměrně obvyklá kombinace.

Facebook komentáře

Nejčtenější