Zájmy členských zemí EU nikoho netrápí
Soudružka Leyenová vyjednala obchodní dohodu s USA. Přijela do Skotska a v přestávce golfu podepsala vše, co se jí řeklo. Přibyla do soukromého sídla bez velkých poct a obvyklých diplomatických ceremonií. Symbol napoví víc než tisíc slov. Způsob přijetí jasně ukazuje, kdo to řídí a kdo je tady šéf. Trump si na chvilku odskočí od hry, aby jí řekl, co chce. Nechá se s ní vyfotit a jde si dohrát svou hru. Jednání je vedeno v anglickém jazyce bez tlumočníků. Sluha se musí pánovi přizpůsobit i v řeči. Co se bude panstvo namáhat učit se jazyku lokajů. Žádný červený koberec, osobní přivítání, toho se dostalo jen ruské delegaci. Ten rozdíl v obou jednáních je do očí bijící. Nelze si nevšimnout mnoha zřetelných odlišností, jak Trump přijal na Aljašce Rusy a jak přijal Leyenovou. Není nutno být znalcem mezinárodních diplomatických vztahů, aby byly signály rozeznatelné na první pohled. Šéfová EK je prostě nicka, která ani nestojí za to, aby cokoliv řekla. To video v článku o dohodě říká naprosto vše, co je potřeba sdělit. Ona se nezmůže na nic, než jen na přitakání a podání ruky. Žádný vlastní postoj, obhajoba zájmů EU, nic takového. Takové scény nápadně připomínají odchod podřízených z porady od šéfa. Trump, a s ním potažmo celé USA, tím dal světu veřejně najevo, jak evropskými představiteli pohrdá navzdory všem těm propagandistickým kecům o neochvějné transatlantické vazbě.
V souvislosti se setkáním na Aljašce jsou noviny hlavního proudu plné vyjádření o tom, že prezident Putin jen tak žvaní. Nic asi víc neilustruje Knedlíčkovy schopnosti chápat svět okolo sebe. Ať se nám to líbí nebo ne, Rusko jednalo s USA jako rovný s rovným. Žádné stopy vojenské porážky, naši úhlavní přátelé se přátelí s našimi úhlavními nepřáteli a nekazí jim to dobré zažívání. Po tomto jasném signálu náš ministr zahraničí pustí takové veřejné vyjádření? Vítr se otočil a sázka na rychlé zhroucení Ruska nevyšla. Lidé tohoto druhu potom dávají přes noviny a veřejné projevy dobré rady prezidentovi USA, jak má vést jednání. Nekňubové mají tu drzost Trumpa poučovat, co má nebo nemá dělat. To už asi není ani směšné. Dává to stejný smysl, jako když vrátný u hlavní brány radí řediteli podniku, jak ho má řídit. Škoda, že podobné vhodné pokyny neobdržela soudružka Leyenová před cestou do Skotska. Dokonce se všichni jednotně tváří, že jde o veliký úspěch, neboť cla mohla být mnohem vyšší. Nápadně to připomíná počínání zmrda ve funkci, když ho dožene jeho vlastní neschopnost a firma se zřítí do ztráty. Pak prohlásí, že nebýt skvělé inovace firemní kultury, ztráta by byla mnohem větší. Tak totální debakl unijní diplomacie vykládat jako úspěch, to chce hodně drzosti. Jde o úplnou ztrátu tváře a pozice. Evropa už je jen dobrá k tomu, aby svými zdroji přispívala k posilování hospodářství v USA. Součástí dohody USA s Evropskou unií je nákup energií za 750 miliard dolarů. Nabízí se velmi jednoduchá otázka. Kde USA tyhle energie, co chce EU kupovat, vezme? Určitě nejde o ruské zdroje, že ne? Ani to nijak nesouvisí s rostoucím obchodem mezi USA a Ruskem, že ne?
Vzpomínáte si, jak jela Leyenová do Číny dojednat obchody? Jakého uvítání se jí dostalo? Argument o společné síle pohřbila skutečnost. Na závěrečné tiskové konferenci nikdo z čínských představitelů nebyl. Což ukazuje na naprostou shodu v jednání a dobrou vůli k dohodě, že ano? Fico na své cestě do Číny dokázal získat víc, prezident Zeman toho dokázal víc v jednání s Čínou než představitelka EU. Kde je ta společná síla? Zbylo jen žvástání o tom, že EU představuje jednu z největších světových ekonomik. Jenom je mi záhadou, proč takto velká ekonomika nedokáže zajistit vlastní spotřebu obyvatel a potřebuje tak masivní dovozy z Číny? Nota bene ze země, které není v EU považována za příliš přátelskou. Nápis MADE IN CHINA dominující na spotřebním trhu v Evropě ukazuje bez příkras, jak na tom evropské hospodářství ve skutečnosti je.
Vždy připraveni čelit výzvám
Připočtěte k tomu 5 % z HDP na nákup zbraní, o kterých se teď začalo mluvit jako o hotové věci. Podle dohody ze Skotska už je jasné, že podstatná část těchto peněz bude směřována do amerického zbrojního průmyslu. Evropa tak bude financovat vojenskou moc USA, aby Amerika mohla brát ještě víc. Ale kdepak, to jsou jen takové proruské řeči. Zbrojit proti Rusům potřebujeme. Ach výborně, jsou to sice naši nepřátelé, ale jinak uznalí hoši se smyslem pro fair-play. Když jim někdo řekne, že zbrojí proti nim, tak v klidu a pohodě počkají, až se vyzbrojíme a budeme o to nebezpečnější. To dává logiku.
Vždycky jsem si kladl otázku, jak se v padesátých letech mohla rozmoci taková propaganda o všudypřítomných amerických sabotérech. Dnes je to naštěstí zcela jiné. Všude je to samý ruský sabotér, jako třeba tady na vojenském letišti. Tolik asi k tomu, jak moc se naše armáda bojí sabotérů nebo nějakých podobných hrozeb. Nikdo nemá ani náznakem snahu provádět skutečnou strážní službu. Protože naše armáda neumí ohlídat ani oplocený areál nebo si koupit batohy, či polní kuchyně, tak jim dáme peníze na další vybavení. V tomto světle takové armádě svěřit zbraně v hodnotě 5% HDP vypadá jako výborný nápad jak si osvěžit den. Ach, pardon, pochybovat o schopnostech demokratické armády je proruské.
Pokud by EU chtěla skutečně zbrojit, tak je naprosto nezbytné pomoci průmyslové výrobě. Jako pomoc s rozvojem produkce EU prosazuje Zelený úděl, který je svým účinkem na výrobní kapacity podobný kobercovému náletu. Pro ty zbraně je potřeba rukou vojáků, kteří s nimi budou zacházet. Lidí je málo a tak jako recept na pokles porodnosti prosazuje EU feminismus a dovoz islámských migrantů. Ti budou jistě s nadšením bojovat za evropské hodnoty. O budoucnosti Evropy se můžete přesvědčit procházkou po ulicích západních metropolí, či si o ní popřemýšlet ve sdíleném bydlení při placení emisních povolenek pro domácnosti. Komunální bydlení bylo vnímáno jako z nouze cnost v socialismu. Dnes totéž, jen pod jménem sdílené bydlení, je prezentováno jako úspěch kapitalistického budování. I tak impotentní hospodářský model jakým byl komunismus, dokázal vytvořit podmínky pro to, aby si lidé dělnických povolání postavili vícegenerační domy, aniž by je to hospodářsky zničilo. Eurosocialismus nedokáže ani to. Na jakoukoliv kritiku okamžitě přichází reakce, že takové věci nahrávají Rusku. V takovém informačním prostředí k nápravě věcí dojít nemůže.
Morální majáky naštěstí svítí naplno
Protože jde všechno skvěle a bez ztráty kytičky, tak jsou úspěšní lepší lidé znepokojeni nepochopitelným nárůstem volebních preferencí okrajových stran. Datový vědec Petr Ludwig stojí jako vždy na stráži pravdy a lásky. Už jenom to, že se někdo prezentuje tím, že umí malovat grafy v Excelu a říká si vědec, je k popukání. EU je prostě skvělá, jen tomu se svými pomalými mozky dezoláti pořádně nerozumí. A proto tenhle soudruh, jako pravověrný kovaný demokrat, všem voličům nesprávných stran vzkazuje, že jimi pohrdá a jsou morálními zmetky. Osobně nevím, v jakém prostředí se soudruh pohybuje, ale říct o někom, že je zmetek, se obvykle považuje za urážku. Tato slova chce pronášet dezolátům přímo do očí, což v kombinaci s jeho zjevnou nedostatečnou fyzickou konstitucí vypadá jako dost riskantní počínání. Při skutečné hádce a následné fyzické potyčce bych na něj nevsadil ani kopějku. Přesto se tento hrdina naší doby o svou bezpečnost ani trochu neobává a zcela veřejně i s fotkou se naváží do opozičních názorů včetně jejich nositelů. Koláčový graf z těchto dat napovídá, že tento pouťový hrdina nemá z reakce dezolátů žádné obavy. Dobře ví, že mu nic za jeho počínání nehrozí. Svou osobní statečnost prokázal již v době covidích hrátek, kdy odvážně propagoval masové nošení roušek, protože data byla naprosto jasná. Na uvažování těchto společenských vzorů mne vždy zarazí naprostý nedostatek jakékoliv sebereflexe. Vždycky, když čtu taková vyjádření, mám pocit, že skrytě pracuje proti EU. Pro soudruha mám takovou jednu radu – přečti si něco o osudu Robespierrově.
Problém je v tom, že se nějak ta skvělá západní demokracie zvrhává. Parlament se změnil ve skupinu lidí, kteří automaticky zvedají ruce pro každou pitomost, co EU vyplodí. Kdy naposledy bylo zaznamenáno, že poslanci nebo senátoři odmítli přijmout něco, co dorazilo z EU? Obvyklý postup je takový, že se nejdříve něco přijme a pak se chodí žadonit do Bruselu, zda by to nešlo zmírnit. Lákavost snu o společných hranicích v EU se rozplynula při prvním náporu migrantů z jihu a nepěkně nás poučila, proč je ochrana hranic tak důležitá. Společná agentura pro ostrahu hranice zcela vzdala své povinnosti. Výhoda omezení čekání ve frontě na hranicích už nevypadá v proudu imigrantů ani trochu lákavě. Ta špetka pohodlí byla zaplacena právě tímhle. Státy uvnitř schengenského prostor zavádí dočasná opatření k uzavření hranic a obnově kontrol. Lesk společného pracovního trhu a možnosti pracovat kdekoliv už se také nějak vytratil. Zeptejte se třeba v Plzni, co si o takovém společném trhu práce myslí. Společný hospodářský prostor je pouhou fikcí. Díky kurzu eura a koruny a zejména navázání vydávání korun na valutové rezervy, je naše hospodářství přímo řízeno ze zahraničí a rozvíjí se jen takové obory, které jsou vhodné pro zahraniční majitele klíčů. Jejich laskavé řízení je vidět na ceně energií a vody. EU se přežila jako SSSR. Stala se nereformovatelnou strukturou. EU končí a mezi jejich příznivci už zůstávají jen zoufalci typu zmíněného datového vědce. Výhody vyplývající ze členství v EU jsou už tak malé, že nevýhody výrazně převyšují. Stačí jen připomenout, jak tento spolek pečuje o naše blaho. Ale o nevýhodách nebude mluvit, protože to by nahrávalo Rusku.
Zdroj: EU už nemá žádný prospěšný důvod k existenci – D-FENS
