Byla taka pohadka o soli. V ni se jakysik hlupy kral rozhodnul, že zlikviduje sul. K vyběrčimu soli přichaza stara babka a odevzdava posledni solničku. Vyběrči se na babku podiva a řika – kde ja už sem tě viděl… ja tě odněkud znam… a zapomene na svoju rolu uřednickeho hajzla a solničku da babce tajně zpět. A babka řika: „Jednou se ti to vrátí…“

I tobě se to vrati, Endy. Bereš lidem sul života. Bereš lidem radost. Pro svoju lakotu si schopny likvidovat to posledni, co lidi maju. Spolu se socanama ste zkurvili zakony tak, že už nikdo nevi, co je ještě legalni a co už ni. Ten dědek, kery chodil na trhy prodavat keleruby za pět kaček, babka, co pronajimala ubytovani za dvě kila a stryk, kery opletal demižony, to nerobili ani pro prachy, ani pro tvuj daňovy uřad. Dneska to raději zabalili. Podle tebe proto, že kradli…

To viš, že kradli. A za nakradene penize fčil fšeci odjeli na Sejšely. Tak ti děkujeme za to, žes narovnal to podnikatelske prostředi, zboži zlevňuje a lidi su hepy…