Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Co vlastně voliči ve volbách (ne)vyřešili

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Se zájmem jsem si přečetl článek doc. R. Valenčíka k volbám. Mám k článku, zejména ale k volbám a způsobu volby několik postřehů a poznámek, které si dovolím tímto dále rozvést:

  • co-vlastne-volici-ve-volbach-ne-vyresili

1/ existuje jasný rozpor mezi zájmy a postoji voličů např. k migrantům (cca 90 % je proti) a mezi vo-lební podporou stran, které ilegální migraci k nám podporují. Ať již přímo (TOP 09, KDU-ČSL či Pi-ráti) či nepřímo (ČSSD a STAN). Celkem to představuje 34,35 % hlasů. Připočteme-li však pro glo-balistické ANO jsme rázem na 63,99 %. O postojích ODS si v tuto chvílí netroufám spekulovat, ač mám z jejich postoje rovněž obavy. Byť se zdají být u této strany nejednotné;

2/ zatím není zřejmé, zda bude možné potvrdit některé charakteristiky těchto voleb jako souboj oli-garchů o ČR. A to Bakaly (TOP 09, KDU-ČSL a ČSSD) proti Babišovi (s příp. podporou SPD).;

3/ všechny strany, které se dostaly do Sněmovny, jsou strany systémové. Nakonec to potvrdili jejich představitelé, když skládali slib do rukou V. Moravce po volbách (asi si dělal nácvik na budoucí roli prezidenta ČR).

4/ Alternativní nejsou strany automaticky tím, že stojí zatím mimo Sněmovnu. Alternativní jsou svým programem, pokud nabízejí nějakou alternativu ke stávajícímu oficiálnímu programu, který zde český establishment používá. Rozdělujeme proto „alternativní strany“ do 3 skupin, a to na:

a/ strany, které jsou jasně pro systémové a alternativu pouze předstírají (Piráti);

b/ strany, které navrhují jen kosmetické změny, a to při zachování stávajícího systému (SPD, Ro-zumní, Realisté apod.);

c/ strany, které navrhují systémové změny (vč. opuštění ekonomického modelu podle washing-tonského konsenzu, obnovení a zrovnoprávnění 4 forem vlastnictví, obnovení a podpora druž-stevnictví, podporují české národní zájmy a obnovu vlastní české ekonomiky, vytvoření předpo-kladů pro zlepšení životní úrovně lidí u nás, zejména pak docílení srovnatelných mezd, platů a důchodů s průměrem v EU atd.). Příkladem je Aliance národních sil. Zajímavý program, byť ne tak komplexní, mají třeba v tomto směru ČSNS, DSSS a Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska.

(Omlouvám se těm, které jsem v tomto výčtu nezařadil).

5/ Antisystémové strany zůstaly mimo parlament. Byly předem spolehlivě mediálně zablokovány, ne-mohly nejen do debat jako jediní skuteční oponenti, neměly ani šanci prezentovat dostatečně své programy občanům. Neměly často ani dost potřebných prostředků k vedení větší kampaně.

6/ Je sice pravdou, že voliči „potrestali“ tradiční strany tím, že jim ubrali hlasy. Jenže je odevzdali je-jich nástupcům, resp. jiným stranám, které mají prakticky obdobný program jako ty „potrestané“. Voliči tak nic nevyřešili a ve svém důsledku „potrestali“ nejvíce sami sebe.

7/ Jestliže teď voliči píší, že jsou nespokojeni s výsledky voleb, říkají tím, že jsou nespokojeni sami se svojí volbou. Proč? Opět nevolili podle programů, ani je nekonfrontovali se svými zájmy, nýbrž podle toho, co jim mainstream naservíroval. Avšak vyhověl jejich tužbě potrestat některé tradiční strany. (ODS již do toho nespadala, neboť někteří voliči mají krátkou paměť). Každopádně „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Výsledky se nemohly nedostavit. Tradiční strany byly potrestány a jinak se nic k lepšímu nezměnilo. Ani nemohlo. Jen počet stran ve Sněmovně se tak téměř zdvojnásobí. A teď jsou voliči nespokojeni. A teprve postupně jim bude docházet, že opět naletěli. Pokolikáté už? Jsou se mnozí z nich vůbec schopni poučit?

8/ Snad si mnozí ještě vzpomenou na situaci po předminulých volbách. Tehdy se do Sněmovny do-staly Věci veřejné, krom toho se ve Sněmovně naráz obměnila 1/3 poslanců. Přišla „nová krev“, do níž byly vkládány velké naděje. Zbytečně a nesmyslně. Proč? Protože ti noví byli zasazeni do starého systému. V něm se rychle naučili chodit a nic se nezměnilo. Ani nemohlo. Proto se jako Aliance národních sil snažíme o systémovou změnu, což byl i hlavní důvod, proč jsme se z programových důvodů nemohli spojit s dalšími stranami kromě ČSNS a ČSNS 2005. Ty další strany totiž ve svých programech se snaží nanejvýš o kosmetické změny, které tento stát, jeho ekonomiku, životní úroveň obyvatel, připravenost na přicházející průmyslovou revoluci 4.0 atd. na nohy nepostaví. Usilujeme nejen o vytvoření podmínek pro změny, které umožní takový proces postupné nápravy zahájit, nýbrž i o formulaci českých národních zájmů. Usilujeme i o to, abychom všichni si mohli začít zase dělat nějaké své vize, své osobní a rodinné plány do budoucnosti, nejen přežívat ze dne na den. A to je jistě velký rozdíl.

9/ Před letošními volbami nešlo tedy ani tak o to, rozpoznat, v čem tkví u nás v ČR problém, jak po tom doc. Valenčík opakovaně volal. Jasně jsme totiž popsali, že někteří představitelé českého státu a širšího establishmentu se postupně propojili s českou ekonomickou mafií a následně z dů-vodu svého krytí i se zahraničí politickou mafií. Že volají po zachování našeho členství v NATO ni-koliv kvůli naší bezpečnosti, ta je zajímá nejméně ze všeho, nýbrž kvůli své osobní bezpečnosti či spíše beztrestnosti za svoji činnost a činy spáchané po r. 1990. Problém spočíval v něčem jiném, a to ve velmi omezené možnosti to sdělit občanům. V tom nám až na výjimky příliš nepomohly ani některé alternativní sdělovací prostředky. Naopak tímto chci poděkovat těm, které nám publikovat či informovat pomáhaly. Problém ale spočíval i v tom, že nás prakticky nikdo z alternativní scény v tom nepodpořil. A jak jsem již dříve uváděl, čekat na to, že se této činnosti chopí ČSSD či KSČM, bylo čekání na zázrak. Na úhoru prostě nic nevyroste. Proto byly tyto strany též svými voliči po zásluze „oceněny“.

10/“Rozdílení cen“ již skončilo, vyčkejme, jakou vládu dostaneme. Nečekejme ale bůhví co. Bude to vláda adekvátní našemu společnému výkonu v těchto právě proběhlých volbách. Vezměme si z toho všichni poučení (a to vč. těch, kteří náš program, po němž opakovaně volali, podporovat mohli, avšak neučinili tak. Byl totiž od jiného subjektu, než očekávali). Je lacinější učit se z chyb druhých než z chyb vlastních. Kdo se však nepoučí ani z chyb vlastních, tomu není pomoci. Za sou-časné mezinárodní situace je ale otázkou, zda k tomuto poznání nedojdeme jako celek již pozdě, a to definitivně.

Jaroslav Tichý

Facebook komentáře