Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

70. výročí Slovenského národního povstání (I.)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Slovenské národní povstání (SNP) patří mezi významné události československých dějin. Povstání proti fašistickým okupantům v roce 1944 na Slovensku má v historii národního boje za svobodu již trvale své čestné místo. Nutno ovšem zároveň dodat, že poslední skutečně důstojné oslavy SNP se konaly v roce 1989 za velkého zájmu široké veřejnosti, včetně mládeže a tehdejších sdělovacích prostředků.

Od té doby jsou oslavy SNP spíše komornější, zájem veřejnosti a sdělovacích prostředků zdaleka neodpovídá jejich významu. Setkáváme se čím dál častěji i se znevažováním SNP a vůbec tradic našeho národního odboje. Letošní 70. výročí SNP by mohlo býti tolik potřebným zlomem v zájmu veřejnosti i co do důstojnosti oslav tohoto významného historického bojového vystoupení protifašistických sil na Slovensku.

  • 70-vyroci-slovenskeho-narodniho-povstani-i

Rok 1944 ve znamení velkých vítězství Rudé armády

Rok 1944 se nesl ve znamení velkých vítězství Rudé armády, která vytlačovala fašistické armády z území Sovětského svazu. V létě roku 1944 stál 3. Běloruský front u Východního Pruska, 1. Běloruský front stál před Varšavou, 4. Ukrajinský front se blížil k čs. státním hranicím a na hranicích Rumunska a Maďarska stál 2. Ukrajinský front. Německé armády se postupně hroutily. I když stále na mnoha místech měly sílu se aktivně bránit. O jejich porážce již bylo rozhodnuto dříve, bylo jen otázkou času jak silně a jak dlouho vydrží vzdorovat. Fašisté v průběhu roku 1944 rychle přesouvali ze západní Evropy nové divize na východní frontu. Slovensko tvořilo v té době pro fašisty stále tolik potřebné a důležité zázemí pro konsolidaci jejich slábnoucích sil. Slovenský štát a jeho kolaborantský klerofašistický režim byl i v létě roku 1944 spolehlivým spojencem Německa, jeho porážka se však jevila také čím dál více jako naprosto neodvratná.

Aktivizace partyzánského odboje na Slovensku

Od jara 1944 se na Slovensku ve větším počtu tvořily partyzánské jednotky. Z aktivních antifašistů se hromadně také vytvářely podzemní národní výbory, které se kromě jiného podílely na podpoře partyzánů. Partyzánské hnutí bylo do jara roku 1944 spíše místní záležitostí a větší akce v té době podnikaly především jeho jednotky na východním Slovensku. Partyzánské hnutí se na Slovensku aktivizovalo především ve dvou hlavních oblastech – na východě země a ve středních oblastech. Od jara 1944 již ale začaly partyzánské skupiny ovládat celé oblasti. Partyzánské hnutí bylo od roku 1944 posilováno i sovětskými občany. Ilegální organizace a partyzánské jednotky vydávaly letáky vyzývající ke vstupu do partyzánských oddílů. V jednom z těchto letáků ze srpna 1944 stálo následující: „Organizujte a podporujte všude partyzánské oddíly a ozbrojené družiny. Stávkami, sabotáží, diverzemi a ozbrojenými akcemi ochromte chod německého vojenského aparátu na slovenském území…. Slováci, vzhůru do boje! Za svobodné rovnoprávné Slovensko ve svobodném demokratickém Československu!“ Partyzánské hnutí se setkalo s odezvou i ze strany vojáků a záložníků povolaných v létě 1944 do zbraně. Partyzánský odboj získal posilu v podobě vysazení 21 organizátorských skupin ze SSSR, asi 450 partyzánů z velké části vyčleněných z 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Kyjevským partyzánským štábem bylo na území Slovenska vysazeno 24 oddílů se 400 parašutisty.

Vznik větších partyzánských jednotek vedl k uskutečňování bojových operací ve větším počtu. Dne 1. srpna 1944 v Hanušovicích podnikli partyzáni útok na německé jednotky na tamním nádraží. Ve stejný den byla přerušena trať v Kysaku. 4. srpna došlo k poškození trati mezi stanicemi Vranov nad Toplou – Sol. 9. srpna přepadli partyzáni železniční stanici v Kostolanech nad Hornádem a vyhodili železniční most ve směru na Kysak – touto akcí byla zastavena doprava na trati na 10 dní. 17. srpna vyhodili partyzáni most mezi stanicemi Pusté Pole – Orlov Plavec. Během srpna 1944 se uskutečnilo více akcí a sabotáží než za celé předchozí období.

Koncem srpna 1944 již začaly partyzánské jednotky ovládat na Slovensku celé větší oblasti. V posledních týdnech před vypuknutím povstání došlo také ke stávkám v důležitých zbrojních továrnách v Dubnici, Povážské Bystrici a Rybárpoli. Slovenská vláda v reakci na tyto události vyhlásila 12. srpna stanné právo. 21. srpna obsadili slovenští partyzáni Sklabinu. Byla to vůbec první partyzánská obec na Slovensku. 22. srpna došlo k přepadení německé posádky v Turanech. O den později se k partyzánům připojila rota vojáků z posádky Dolný Kubín. 24. srpna partyzáni zatarasili Strečnianský tunel a tunel na trati Horná Štubňa – Handlová. Hlavní železniční trať Praha – Košice byla vyřazena z provozu. V mnoha obcích na Horehroní vyhlásily tamní národní výbory mobilizaci. 25. srpna obsadili partyzáni Turčianský Martin a moc zde převzal okresní národní výbor. Národní výbor v Podbrezové převzal moc do svých rukou a železárny převzali přímo dělníci. Jeden z účastníků povstání popsal situaci, kterou tedy zažil těmito slovy: „V sobotu 26. srpna jsem šel na Horehroní se přesvědčit, zda je pravda, co jsme slyšeli v Banské Bystrici, že celé Horehroní je již povstaleckou republikou. A skutečně. Přijede vlak do Lučatina a tu stojí na nádraží statný ruský partyzán s automatem na prsou zavěšeným, připraveným k palbě a dotazuje se všech hledících z oken, zda se nevezou němečtí vojáci….Přešel od prvého vozu až k poslednímu. Když byl hotov, dal průvodčímu povel k odjezdu….Hned vystoupilo asi 20 mladých chlapců z vlaku a přihlásilo se k partyzánům. Ruský partyzán si je hned odvedl.“

27. srpna osvobodili vojáci ružomberské posádky politické vězně a město vzápětí obsadili partyzáni. 28. srpna partyzáni obsadili Vrútky, Liptovský Mikuláš, Poprad nebo Brezno nad Hronom. Moci se ujímaly národní výbory a na některých místech vyhlašovaly Československou republiku. Celkově partyzánské hnutí na Slovensku v době těsně před vypuknutím povstání soustřeďovalo na 8000 bojovníků.

Začátkem srpna 1944 získaly partyzánské jednotky informace, že v blízké době dojde k vojenské okupaci Slovenska. Od poloviny srpna tyto údaje potvrzovala i hlášení zpravodajských orgánů čs. emigrační vlády v Londýně. Dne 23. srpna 1944 Tiso požádal Hitlera o vojenskou pomoc proti partyzánům. Hitlerovské velení přijalo opatření na úplnou okupaci Slovenska a likvidaci partyzánského hnutí. Již 23. srpna se přesunuly k hranicím Slovenska hitlerovské divize a dvě divize z jiných úseků fronty, které potom 29. srpna dosáhly města Žiliny. Mezitím 25. srpna Tiso jménem slovenské vlády opakuje žádost o vojenskou pomoc veřejně ve své řeči. Těsně před vyhlášením povstání sahalo osvobozené území na Slovensku od Tater až po hranici s Maďarskem a od Nitry až po Kežmarok a Poprad. V období od 25. srpna do 27. srpna 1944 povstalci obsadili města Vrútky, Turčanský Martin, Banskou Bystricu, Zvolen, Poprad, Levoču a další města, obce a osady. Povstání předcházela událost, která byla jasným důkazem toho, že Slovensko se chce vymanit z fašistického područí a hodlá bojovat. To když v Martině byla zatčena a 28. srpna zastřelena německá vojenská mise generála Otta vracející se vlakem z Budepešti zpět do Berlína.

Prísaha československého partizána

Některá fakta a dokumenty týkající se dějin SNP jsou dnes z mnoha různých důvodů účelově opomíjeny. Jedním z takových dokumentů je i dnes již téměř úplně zapomenutá Prísaha československého partizána. V souvislosti s letošním 70. výročím SNP je nutno tento významný dokument protifašistického odboje opět připomenout.

Prísaha československého partizána

„Prisahám na všetko, čo je mi sväté, ža v boji za oslobodenie Českoslovesnkej republiky nebudem ľutovať ani svojich síl, ani svojho života.

Nemilosrdne budem mstiť všetky muky a slzy naších matiek a sestár, zavraždených vlastencov, všetky zločiny, spáchané nemeckými a maďarskými barbarmi na Čechoch, Slovákoch a Karpatských Ukrajincoch.

Dobrovoľne som sa prihlásil do radov partizánskych bojovníkov a sľubujem, že budem vždy poslušný rozkazu svojho veliteľa a svojho oddielu a budem ho bezvýhradne plniť. Sverené tajomstvo budem posvätne chrániť a svojich druhov a svoj oddiel nikdy nezradím, i keby som bol vystavený sebeťažším mukám, keby som však svoj oddiel zradil, alebo neplnil jeho rozkazy, nech ma stihne prísny trest z růk mojích kamarátov.

Moj oddiel mi bude rodinou, moji kamaráti budú mi bratmi. Keď bude ranený môj druh, alebo ak upadne do ťažkého postavenia, budem mu nápomocný a nedopustím, aby sa dostal do rúk nepriateľa. Sám nikdy sa živý nevzdám nepriateľovi.

Všetky moje myšlienky a sily budů odo dneška venované jednomu cieľu: škodiť nepriateľovi na každom kroku, pomáhať zo všetkých síl boju svojej vlasti za slobodu.

V tomto boji neustanem, kým posledný cudzí votrelec nebude vyhnaný z našej pôdy, kým Československá republika, štát troch rovnoprávnych slovanských národov - Čechov, Slovákov a Karpatských Ukrajincov – nebude opäť slobodná.

Mojim heslom bude: Smrť fašistickým votrelcom – slobodu národom Československa!

TAK PRISAHÁM!“

Na Slovensku se v době okolo SNP začalo objevovat množství protifašistických výzev, letáků a tiskovin. Všechny měly jedno společné – výzvy k odporu proti okupantům a proti kolaborantskému slovenskému režimu, který ještě v roce 1944 stále slepě podporoval Hitlera a jeho sebevražednou politiku.

I takové výzvy se na Slovensku v roce 1944 objevovaly:

Smrť fažizmu.

Slováci!!

Do boja proti nemeckým okupantom!

Nech žije Rudá armáda!

Slováci, Slovenky!

Nečekať na iných! Samotní podľa vzoru jánošíkovcov sa dáme do boja! Organizujme partizánke oddiely! Vojaci, neodchádzajte na front, ale staňte sa bojovníkmi partizánskych oddielov…

Facebook komentáře