Sraz sudeťácké galérky v Brně. Díl třetí – Obzvláště rafinovaný “Čínský Sudeťák” Hartmut Koschyk – Analýza

V analýze MAP 2595 jsme představili Sudeťáka Christopha Lippert. V analýze MAP 2597 Stephana Mayer. A dnes představíme Hartmuta Koschyk. 

V Česku je veřejně známým tajemstvím, že místní mainstreamová média uplatňují na domácí politiky tzv. dvojí metr, a pozvání Hartmuta Koschyka do Brna je toho dalším skvělým příkladem. Ostatně posuďte sami: 

(I) V roce 2016 byl prezident Miloš Zeman veřejně dehonestován za svou podporu projektu vzniku kliniky tradiční čínské medicíny ve FN Hradec Králové, a za pěstování dobrých vztahů s Čínou. A před pár dny byl zase dehonestován za svůj veřejný odpor proti konání tzv. srazu Sudeťáků v Brně. 

(II) Naopak účast Hartmuta Koschyk na srazu Sudeťáků v Brně tomuto samému českému mainstreamu viditelně nevadí, a konání srazu Sudeťáku se jím nadšeně podporuje. Ačkoli má Hartmut Koschyk na tomto srazu 23. května od 14.30 přednášet jeden z hlavních projevů k mladé české generaci. A ačkoli je Koschyk od roku 2019 v Německu považován za jednoho z hlavních vládních strůjců implementace “tradiční čínské medicíny” do německých léčebných zařízení, i za podporovatele pěstování dobrých vztahů s Čínou. A ačkoli je Koschyk zároveň historií své politiky úhlavním zavilým nepřítelem další existence Benešových dekretů, i další existence České státní suverenity. 

(1) Kdo je Hartmut Koschyk? Aneb: “Sudetští Němci jsou nejvíce utlačovanou skupinou v dějinách celého minulého století. Protože v první světové válce byli přesídleni do země, do které nechtěli jít, a po druhé světové válce byli z téže země zase vyhnáni.“!

Hartmut Koschyk si opravil zámek Golkronacher, který od roku 2003 používá za své sídlo, celkem za 2.4 miliony EUR, dotace z toho činila 1.4 miliony EUR, a rekonstrukční práce vykonávali němečtí státní vězni, protože jsou podle Koschyka na práce levnější než němečtí řemeslníci, a jejich najímání na práce je legální. Koschyk je přitom historicky paradoxně autorem mnoha německých parlamentních návrhů, v nichž se vehementně dožadoval “odškodnění všech Němců, kteří byli v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 nuceni vykonávat práci pro cizí mocnost z důvodu svého německého občanství nebo etnického původu,”. I jedním z autorů pověstného návrhu k německému zákonu o přistoupení ČR k EU, v němž se pravilo: (I) Nicméně přetrvávají dekrety, zejména v České republice, které sloužily jako ospravedlnění pro zabíjení, vyhoštění a zbavení volebního práva, což je v rozporu s mezinárodním právem, nesmí být součástí žádného existujícího právního řádu. Tyto dekrety proto musí být zrušeny nebo prohlášeny za neplatné (II). Německý Spolkový sněm vyzývá spolkovou vládu, aby vyjednala, zejména s Českou republikou, zrušení dekretů o vyhoštění a zbavení volebního práva a zákonů o amnestii. 

V německém městě Bayreuth se Koschyk na výročních oslavách tzv. Povstání Sudeťáků proti České státní moci v březnu 1919 nechal slyšet, po té, – co zaznělo, že: “Usmíření s Čechy je možné teprve, když pachatelé konečně uznají svoji vinnu.”, a že:  Sudetoněmečtí Němci jsou historicky nejvíce utlačovanou skupinou v dějinách minulého století; protože v první světové válce byli přesídleni do země, v níž nechtěli žít, a po druhé světové válce byli z téže země zase vyhnáni.” – že “důležité znamení pro smíření s Čechy by bylo, pokud by Česká republika konečně uznala nespravedlnost vyhnání a zbavení práv sudetských Němců před více než 60 lety. A to by zároveň zahrnovalo i prohlášení tzv. Benešových dekretů za neplatné” (použil výraz obsolet). Koschyk dále ještě prohlásil, že: „Tyto nespravedlivé dekrety odporují nejzákladnějším principům mezinárodního práva a lidských práv, a nemají místo ve společné Evropě práva a svobody.“.

 

Koschyk, úplně vlevo, klade po protičeských projevech v Bayreuthu, věnec k uctění výročí zavraždění 54 nevinných německých obětí při tzv. “řádění české soldatesky” dne 4. března 1919. Jaká byla skutečnost v analýze. 

V březnu 1919 skutečně došlo k nasazení české armády v Sudetech, protože sudetoněmečtí politici vyhlásili generální stávku, a pokusili se Sudety od ČR odtrhnout. Například v Teplicích shromážděnému davu vřískal tamní vůdce Seliger “Chceme s vámi, německými Rakušany, společně pochodovat do velkého, svobodného, socialistického Německa!”, a v Kadani zaútočil srocený dav kameny na české vojáky, a ti opověděli střelbou. České zdroje hovoří o 40 mrtvých Sudetoněmcích, sudetské o 54. V Mostě došlo krátce před tím k přestřelkám mezi sudetským Volkssturmem a českými vojáky, a v nich 9 českých vojáků přišlo o život, a jeden ozbrojený Sudeťák byl zabit. Znojmo bylo v té době “zcela vyrabované” ozbrojenými tlupami sudetských a rakouských vídeňských Němců, kteří po vypuzení z města československou armádou a oddíly Sokolů město několik měsíců obléhali. V Liberci místní sudetští politici pod hrozbou dělostřeleckého bombardování vzbouřeného města československou armádou rychle kapitulovali a prchli z města do Německa, a začali tam ihned organizovat první ozbrojené sudetoněmecké diverzní bojůvky.

 

Svolané sudetoněmecké bojůvky v historických uniformách vzdávají čest tzv. “nevinným obětem řádění české soldatesky” v březnu 1919 v Sudetech, kterým Hartmunt Koschyk, chystající se letos 23. května do Brna školit na “české poznání” českou mládež o “jediné pravé historii”, právě položil pietní věnec, viz předchozí fotografie. 

Události mezi listopadem 1918 a dubnem 1919 rozhodně nebyly žádným “řáděním české soldatesky v Sudetech” kterému “padaly za oběť pouze nevinné sudetoněmecké oběti, včetně několika dívek a dětí”, jak Koschyk rád zdůrazňuje, ale šlo o potlačením prvního pokusu sudetoněmeckých bojůvek a radikálních sudetoněmeckých politiků o odtržení tohoto území od ČSR. Smutné pro Čechy, Moravany i Slezany je, že německým obětem těchto, Sudetoněmci záměrně vyvolávaných nepokojů, se v Německu kladou věnce, a lidé jako Koschyk jsou zváni do Brna, aby tam mladé české generaci vykládali svou zmanipulovanou verzi historie. Kdežto generalita AČR i čeští současní parlamentní politici jsou k tehdejším českým obětem z řad našich vojáků i sokolů většinou laxní a lhostejní, a připomínkové akce raději nepořádají, a české historiky ke studiu těchto nepokojů i v českých národních intencích nepovzbuzují, spíše naopak, že?

Sudetoněmecká verze událostí v Sudetech z března 1919, jak byla přednesena na protičeském shromáždění v Bayreuthu, jehož byl Hartmut Koschyk hlavním řečníkem a hostem: “4. března 1919 téměř celé sudetoněmecké obyvatelstvo v Čechách, na Moravě a v Sudeto-Slezsku pokojně demonstrovalo za své právo na sebeurčení. Předtím byl jejich požadavek na plebiscit o národní příslušnosti jejich území a další otázky mimo jiné zamítnut. Demonstrace byly brutálně potlačeny českou armádou, což mělo za následek oběti na místech, jako jsou Karlovy Vary, Kadaň a Šternberk. Mezi 54 lidmi zabitými 4. března 1919 bylo 20 žen a dívek; nejmladší oběti bylo pouhých 11 let“. Na shromáždění Koschyk vychvaloval českou vládu, že se snaží odkrývat vlastní českou temnou minulost, a českou církev, (neuvedl jakou), že stojí v čele tohoto usmiřovacího úsilí. Sám Koschyk však na tomto shromáždění zároveň tvrdil, že usmíření bude možné jedině, až budou úplně zrušeny tzv. Benešovy dekrety i amnestie, a další řečníci se dokonce dožadovali úplné rehabilitace všech Sudetoněmců, kteří jsou podle nich dokonce v posledních stoletích historicky nejutlačovanější skupinou obyvatelstva na světě! Letos v Brně se tak na českou mládež chystá opravdu rafinovaný výplach mozků. A čeští politici by měli zasáhnout, aby bylo veřejně známo, co jsou sudetoněmečtí politici, mířící letos do Brna, vlastně zač. 

Hartmut Koschyk je zavilý nepřítel Gerharda Schrödera, a v minulosti na něj, i na jeho vládu vytrvale v parlamentu útočil pro “nečinnost” při účinném nucení Česka, aby zrušilo Benešovy dekrety, i Benešovy amnestie, a rehabilitovalo všechny “nezákonně vyhnané” sudetské Němce. (Třeba zde, str. 12 a další, stenografické záznamy německého parlamentu, formát PDF.)

Koschyk, stejně jako Lippert a Mayer, (viz naše předchozí analýzy), po Kyjevském Euromajdanu 2014, a hlavně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, podle požadavků tzv. “Nové Posseltovy doktríny”, společně přehodili výhybky své politiky, a přestali na Benešovy dekrety útočit přímo, ale začali místo toho líbivými slovy ovlivňovat českou mladou generaci, aby souhlasila se vznikem Spojených států evropských, a ve volbách podporovala ty české politické a církevní síly, které jsou ochotny postoupit českou státní suverenitu do Bruselu, a zrušit tak defacto český stát.

Podstatou této “Nové Posseltovy doktríny” je vzbuzovat v Češích hlavně strach z Ruska, a naopak podněcovat kladný vztah k Německu, a k Ukrajině. A teprve po dosažení likvidace české státnosti, pak pomocí nové Bruselské hierarchie docílit konečného zrušení Benešových dekretů a rozpuštění českého národa do nových Spojených států evropských. Posselt paradoxně ve své doktríně operuje s termínem ukončení existence jednotlivých evropských národů, které považuje za hlavní nepřátele jednotné Evropy, ale zároveň tuto svoji politiku opírá o zvýraznění další existence německého, sudetoněmeckého, a ukrajinského národa. A je tak jasné kam míří – proti Benešovým dekretům, a proti českému státu i národu, stejně jako proti Slovensku, a slovenskému národu.

Celý ľánek ZDE: MAP 2600 Sraz sudeťácké galérky v Brně. Díl třetí – Obzvláště rafinovaný “Čínský Sudeťák” Hartmut Koschyk – Analýza – michalapetr.com