Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Respekt k porodu – můžeme změnit svět?

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

To jak se rodíme, udává celý náš život. Toho si všimli nejedni "vládci". Nejlépe je formovat člověka hned od začátku, hezky ho zpracovat, aby dělal, co má a nekladl odpor. A jak nejlépe ovládat a formovat masu lidí? Vytvořit místo, kde se ta masa bude systemticky a pod dohledem "vyrábět". Začaly tedy vznikat porodnice, školky, školy a následně fabriky, které mají celou řadu norem a pravidel. Celý život lidí ovládá někdo shora a kontinuelně je vychovává k "vyšším zájmům", které rozhodně neslouží oněm lidem. Lidé dnešní doby se stávají novodobými otroky ještě v horším provedení, než v historii. Dříve si otroci toho, že jsou otroci, byli vědomi. Za svobodu bojovali a snažili se vymanit z otrokářství. I když byli otroci, mysl měli svobodnou.

  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet
  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet
  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet
  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet
  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet
  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet
  • respekt-k-porodu-muzeme-zmenit-svet

PORODNICE, POMOC NEBO ZHOUBA?

Porodní domy a lékařkská péče měla být záchranou pro matky a novorozeňata a tedy i pro lidstvo. Mohlo tomu tak opravdu být, kdyby nehráli roli jiné zájmy, než je blaho a zdraví lidí. Jaký vstup na tento svět může připravit sterilní prostředí, gumové rukovace, zima, prudké světlo, stres, hluk a chirurgické nástroje? Celých 9 měsíců jsme v teple, klidu a bezpečí a najednou nás chytnou kleštěma, tahají za co jde, měří a váží, dají číslo a strčí do plastové krabice. Není divu, že si všichni neseme trauma na celý život. Lidé jsou neurotičtí, bezmocní, slabí, nesebejistí a ustrašení, stejně tak, jak se cítili při vstupu na tento svět. Takoví lidé jsou samozřejmě dobře ovladatelní.

To že se začíná něco měnit můžeme vidět i kolem sebe. Vzniká mnoho hnutí, asociací, unií a skupin, které se nebojí za základní lidské právo přirozenosti a svobody bojovat. Ve světě probíhá pravidelně každým rokemSvětový týden respektu k porodu. U nás v ČR 16. - 22. května proběhne již 11. ročník, který organizuje Hnutí za aktivní mateřství. Je to festival o těhotenství, porodu a rodičovství. Na to, jak je tato akce důležitá pro celou naši společnost, panuje bohužel stále mylný dojem, že se toto téma týka jen matek a to ještě těch alternativních. Porod je život a ten se týká nás všech.

Výrok pro dnešní vědomou matku:

"Pečlivě jsem zvážila rizika porodu doma, porovnala je s riziky porodu v nemocnici, a nejsem ochotna riskovat svoje zdraví či zdraví svého dítěte tím, že bych rodila v nemocnici".

 

SVĚTOVÝ TÝDEN RESPEKTU K PORODU 2016 - ZAČÍNÁ PŘÍŠTÍ TÝDEN

 

Otázky pro Petru Sovovou, prezidentku Hnutí za aktivní mateřství

1.  Porod. Otázka ženy nebo celé společnosti?

Samozřejmě, že považuju porod za zásadní zkušenost – pro dítě, ženu, rodinu i pro celou společnost. 
Pokud připustíme, že porod v české porodnici neprobíhá úplně "harmonicky", že jsou jím jak ženy, tak i děti dokonce poškozovány, pokud probíhá nesvobodně a ženy nemají na výběr, určitě je úkol pro celou společnost s tím něco udělat.
Na druhou stranu – rozhodování o okolnostech porodu vnímám jednoznačně jako záležitost ženy.


2. V čem vidíte největší problém v dnešním přístupu společnosti k porodu?

Vidím problém v celém zdravotnictví – v tom, že jsme zaměnili důvěru – ta je pochopitelně ve vztahu se zdravotníky velmi důležitá – za devotnost a servilitu. V porodnictví je to obzvlášť nepřirozené – většinou se tu jedná o zcela zdravé ženy a děti, které nepotřebují léčit, ale docela normálně porodit! A podpora přirozeného procesu a vyjádření důvěry ženě, že tento proces zvládne, je tu naprosto zásadní. Odborná péče je take důležitá – ale nikdy by neměla narušovat ženiny mateřské kompetence. Nezapomínejme – pokud předáme zodpovědnost za celý porod (a cokoliv jiného v životě) někomu jinému, stále jsme za svůj život zodpovědní my! A jen my si poneseme dál všechno, co toto rozhodnutí způsobí.


3.  Proč myslíte, že lidé volí raději volbu rodit nepřirozeně, než-li přirozeně?

Velká část lidí se právě oné zmíněné svobody a zodpovědnosti bojí. Po letech totality jsme si na ni asi ještě nezvykli. Setkáváme se s tím, že velká skupina těhotných se aktivně brání něco se o porodu dozvědět. Zejména to, co by pak způsobilo jejich rozpor v komunikaci s ošetřujícím lékařem. Musely by totiž začít být aktivní, musely by se ptát, musely by pak některé věci odmítat. 


4.  Čím myslíte, že je ovlivněno to, že mnoho žen, které si zažily doslova peklo v porodnici, stále tvrdí, že bez porodnice by to nezvládly a stále se tam vrací?

To je typická česká porodní historka, možná spíš báchorka. Pokud totiž s těmito ženami jejich porod proberete, necháte si dopodrobna popsat, jak probíhal, velmi často se ukáže, že si v jejich případě zdravotníci komplikace doslova vyrobili. Přemíra zákroků prostě způsobuje další a další zbytečné zákroky, vrcholící třeba i zbytečným císařským řezem. Ne nadarmo Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje do průběhu porodu zbytečně nezasahovat.


5. Jsou podmínky v českém porodnictví jiné, než v zahraničí?

Odborná způsobilost a vybavení porodnic v Česku je na velmi vysoké úrovni – ale etika pokulhává velice. Všude ve vyspělých zemích bohužel vzrůstá medikalizace porodu, počet operativních porodů – ale péče není vnucována násilím a mají pestré systémy péče, kde si ženy mohou vybrat. U nás si můžete vybrat leda porodnici, ale není o co stát, všechny jsou na tom podobně. Žádná česká porodnice nerespektuje většinu doporučení WHO pro normální porod, nikde se nedodržuje 10 kroků k optimální porodní péči, skvělý a jednoduchý manuál, který vydala mezinárodní iniciativa IMBCI a který podpořila například FIGO – Mezinárodní federace gynekologů a porodníků.


6. Je porodnictví business?

Bohužel v současné podobě ano. Už těhotná žena představuje pro ambulantního gynekologa lukrativní pacientku – ovšem jen v případě, že si nechá vnutit všechny doporučované zákroky a vyšetření. Pokud požaduje jen základní, bezpečnou a zcela postačující péči, stává se černou ovcí, která ohrožuje lékařovu finanční situaci. A běda, pokud "nakazí" i další spolupacientky.


7. Jakou roli hraje vlastně žena matka v tomto procesu, když ne hlavní?

Pokud máme na mysli porodní proces, pak samozřejmě spolu se svým dítětem hraje hlavní roli žena. Porod se odehrává především v její hlavě, výsledek velkou měrou ovlivňuje její přístup, chování, dosavadní zkušenosti.. A právě žena by měla o okolnostech svého porodu sama aktivně rozhodovat, hrát tu pomyslnou hlavní roli.
A v systému zdravotní péče samozřejmě taky! Jen to někdy není zcela zjevné, české porodnictví je stále značně autoritativní. Bohužel si toho často nejsou vědomy právě rodičky.


8. Souhlasíte, že ženy jsou od samého začátku těhotenství, až po porod podrobeny manipulaci a zastrašování? Jaké jsou vlastně práva ženy? Je právní systém nápomocen?

Ano, na to se snažíme upozorňovat laickou i odbornou veřejnost od samého počátku fungování Hnutí za aktivní mateřství, tedy 16 let. Legislativa je přitom jednoznačně na naší straně – žena je svobodná bytost a až na zákonem dané výjimky o sobě může samozřejmě rozhodovat – odmítat zákroky, okolnosti, být součástí procesu. Lékař je vždy povinnen ženu o nabízeném zákroku řádně poučit – vysvětlit jí přínosy, ale i negativa, případně alternativy, pokud existují. Dítě je až do okamžiku porození součástí matčina těla, matka je tedy oprávněna rozhodovat i za něj. Jazykem zákona to možná zní moc tvrdě, ale osobně nepotkávám ženy, které by chtěly rozhodovat v neprospěch dítěte. Ba naopak, bezpečí dětí hraje v rozhodování žen obrovskou roli.


9. Co povinné očkování, jak se k tomuto tématu H.A.M. staví? Je to přeci jen téma, které na porod velice úzce navazuje.

Ano – a následuje výběr školky, školy... A H.A.M. nemůže stihnout všechna témata. Brzy po založení organizace se na nás začalo obracet stále více rodičů, které očkování zajímalo – a trápilo. Bylo jich tolik, že brzy vzniklo Rozalio – Rodiče za lepší informovanost v otázkách očkování, takže máme zájemce kam odkazovat. Problematika očkování je velmi široká – nejde o to ho nějak zrušit, ale otevřeně o něm na celospolečenské úrovni diskutovat, pravdivě informovat – a zrušit povinnost rodičů nechat děti očkovat – to je opravdu relikt totality. Rodiče by se měli rozhodovat na základě informací, nikoliv pod tlakem nějaké pokuty.


10. Co je smyslem vzniku H.A.M. - Hnutí za aktivní mateřství?

Aby bylo zdraví, bezpečí a radost samozřejmou součástí každého porodu, aby byly tyto ingredience k mání v každé porodnici.


11. Jaký máte pocit z letošního Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství, konaném v rámci Světového týdne respektu k porodu? Řekněte nám něco o programu a osobnostech, které ho přijely obohatit.

Náš "svěťák", jak festivalu pracovně říkáme, je velká akce, náročná na přípravu. O to víc nás těší každoroční záplava pozitivních reakcí, rozhodně už se těšíme!

Letos jsme pozvali osvědčené stálice i nové hvězdy – jsme rádi, že se k nám stále vrací například porodní asistentka Ivana Königsmarková, psychogynekoložka Helena Máslová a mnoho dalších. Ze zahraničí tentokrát přijede Marisa Alcalá, porodní bába z Kanárských ostrovů. Světový týden respektu k porodu nabídne vedle přednášek "porodních" mnoho dalších témat, která rodiče zajímají: přirozenou antikoncepci a početí, předporodní přípravu a různé možnosti porodu, kontaktní rodičovství, látkové pleny, problematiku očkování, vzdělávací systémy mateřských a základních škol atd. Pokaždé se v ohlasech objeví několik poděkování, jak někomu náš festival zcela změnil pohled na porod a tím i život. 


12. Vidíte za dobu Vašeho působení v H.A.M. nějaké pozitivní změny v samotném porodnictví a ve smyšlení lidí?

Vidím obrovskou změnu ve vnímání role ženy v celém procesu – bohužel jen u žen, které vezmou iniciativu do svých rukou a snaží se okolnosti svého porodu ovlivnit. Ano – máme možnost prosadit si "svůj" porod. Ovšem nejde o změnu systémovou: jiná rodička, neprojeví-li dostatečně svou aktivitu, svá přání, bude na tomtéž porodním sále semleta rutinou. Myslím, že by si ženy měly uvědomit, že hrají v procesu obrody českého porodnictví nejvýraznější roli – pokud si totiž prosadí své pojetí porodu, pomůžou nejen sobě a svému dítěti získat lepší start do života, zároveň tím nenásilně vychovávají zdravotníky. Kdyby kupříkladu všechny ženy hned zítra odmítly separaci svých zdravých novorozených dětí, věřím, že velmi brzy by se v tomto smyslu změnil systém a děti by se zcela přestaly odnášet od matek pryč!
Další změnou je fenomén porodu doma – dnes je velmi rozšířen, ročně porodí své děti doma odhadem několik stovek žen. Každý nějakou takovovu ženu zná osobně. Otázka "rodila jsi doma?" se stává součástí rozhovorů, už to není zdaleka tak výbušné téma.


13. Vy sama máte 7 dětí, to je opravdu obdivuhodné. Jak jste je přivedla na svět?

Prvního syna nadšeně v porodnici. Tedy – nadšeně jsem k tomu přistupovala já, personál působil spíš otráveně, což mě tehdy dost překvapilo. V mladistvém nadšení jsem zcela samozřejmě předpokládala, že z mého porodu budou nadšení i všichni okolo. Porod nebyl nijak hrozný, ale už tehdy jsem pochopila, že zdravotníci mnohdy vůbec netuší, co se vlastně během porodu opravdu odehrává, protože se celý proces snaží nacpat do své šablony.

Druhý porod jsem ještě trpělivě prožila v porodnici, ovšem už jsem věděla, co je potřeba si hlídat. V mém případě hlavně to, že se ode mě moje dítě po narození nehne ani o centimetr. A že nechci žádnou medikaci a zbytečné zákroky. Porod byl rychlý, skvělý, vyjednávání náročné, nepříjemné, otravné. Ale Max byl celou dobu v mé náruči, takže jsem byla naprosto blažená a v té chvíli už mi to bylo jedno. Když mě přišla na porodní sál vyzvednout sestra, která mě měla doprovodit na oddělení šestinedělí, pokárala mě, že neležím. "Naše zdravotnictví na tom ještě není tak dobře, aby ženy mohly hned po porodu sedět!". Pro mě citát roku..
Pro třetího syna jsem se dlouhou dobu snažila najít vstřícnou porodnici, kde by mé požadavky s radostí přijali. No, jelikož takovou porodnici nemáme v Česku dodnes, asi je jasné, jak to dopadlo. Každé mé další dítě se narodilo v tom nejluxusnějším, nejdůvěryhodnějším a nejharmoničtějším prostředí, tedy doma. Přesněji řečeno ve třech různých domovech, jak jsme se postupně vzdalovali s rodinou z centra Prahy na samotu mezi lesy. Pro mě je domov prostě moje (nejen) porodní místo, ať je kdekoliv. I kdybych musela z nějakého zdravotního důvodu rodit v nemocnici, honem bych se vypravila zase domů.

Všechny tyto aktivity mohou existovat díky partnerům, kteří různými způsoby toto hnutí a iniciativu podporují. Děkujeme jim.

Petra Sovová
umělecká ředitelka, tisková mluvčí H.A.M.

 SVĚTOVÝ TÝDEN RESPEKTU K PORODU 2016 - ZAČÍNÁ PŘÍŠTÍ TÝDEN

Zelená Země podporuje přirozený vstup na tento svět se všemi právy a svobodou, která nám všem náleží. Každým Vaším nákupem na Zelené Zemi, který uskutečníte přes tento odkaz, pomáháte sobě, Zemi a přispíváte částkou 20% z nákupu na konání dalších akcí za svobodu a přirozený porod. Ať je naše Země zelená, svobodná a plná života!

Facebook komentáře