Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Předmluva ABB k publikaci Tyršova idea národní armády

Byl jsem požádán, abych napsal pár řádek k vydávané publikaci. Když jsem si před časem knihu z roku 1935 přečetl, věděl jsem ihned, že si zaslouží nové vydání. Její autor, pedagog, publicista, filosof a veřejný pracovník, dr. František Alois Soukup (26. 1. 1880 – 28. 4. 1971), je sice dnes široké veřejnosti spíše ne-známý, ale prvorepubliková armáda si jeho myšlenek vážila natolik, že zmíněnou knihu Tyršova idea národní armády poctila cenou Svazu čs. důstojnictva. Za první republiky vyšla v několikerém vydání, tedy právě v době, kdy ji republika potřebovala jako sůl. Ideály, které popisuje, které byly přitom vlastními ideály Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola, zůstaly však tehdejšími československými politiky oslyšeny.

  • predmluva-abb-k-publikaci-tyrsova-idea-narodni-armady

Ačkoli F. A. Soukup na několika místech zmiňuje Masaryka s Benešem v pozitivním smyslu (přičemž ale tyto zmínky působí spíše dojmem úlitby, aby dílo mohlo vyjít), musel dobře vědět, jak oba tito politikové naopak Tyršovy ideály zrazují – Masaryk tím, jak politicky zneužíval legionářů na Východě ke zvyšování své politické síly při jednání na Západě a jak jim vlastně (po domluvě se Západem) bránil v tom, aby bojovali proti bolševikům (Západ, jeho banky a mocné rodiny bolševickou revoluci financovaly, aby mohly rozkrást bohatství Ruska), Beneš tím, že mu v tomto intrikaření vydatně sekundoval. A především pak tím, že o pár let později tento zapšklý, mstivý a zamindrákovaný politik fatálně selhal, když se postaral o to, aby armáda kapitulovala a spolu s ní i celý národ, což na dlouhou dobu zlomilo jeho pomyslnou páteř. Muži, kteří byli připraveni bojovat za svou vlast, museli kvůli Benešově zbabělství a kvůli tomu, že ve své politice nemyslel na zájmy národa, ale poslouchal zednářské příkazy ze Západu, vydat zemi cizí moci.

Po sto letech trvání novodobého českého státu není situace o moc lepší. Armáda opět není národní armádou, ale expedičním (tj. žoldnéřským) sborem válečného paktu NATO, který je ve své podstatě namířen proti slovanským zemím. Její vojáci neslouží své zemi a jejímu lidu, ale americkým zájmům nebo zájmům třetích stran. V čele armády se pak střídají směšné figurky, od podivných političek (Parkanová, Peake, Šlechtová), přes komedianty (Stropnický) až po neschopné manažery (Tvrdík apod.). Není proto divu, že v době, kterou mnozí čeští občané vnímají jako kritickou (například kvůli zostřující se mezinárodní situaci nebo migrační krizi), začaly – zcela podle Tyršových zásad a v duchu jeho ideálů – spontánně vznikat domobranecké oddíly, které deklamovaly svoji připravenost bránit zemi a vést český lid k brannosti, protože české armádě občané stále více přestávají důvěřovat. Málokdo z těchto lidí si byl přitom Tyršova odkazu vědom, ačkoli jeho ideály žijí v nich přirozeně, předávané z generace na generaci. Tak jako je měl v sobě ve své době Tyrš, mají tyto ideály v sobě domobranci. Dobře si uvědomují, že pouze ochota bránit zemi nestačí – že je třeba se cvičit, trénovat, udržovat v kondici, učit se zacházet se zbraněmi a vůbec se vším, co by v případě nouze bylo užitečné. To je brannost národa…

Jenže dnešní politici jsou stejně tak zkostnatělými (v tom lepším případě) nebo spíše zaprodanými (v případě horším), jako byli za Rakousko-Uherska. Místo, aby dobré věci vyšli vstříc a napomohli ji, házejí domobraneckým skupinám klacky pod nohy a nyní dokonce chtějí domobranu zákonem zakázat a vlastence v ní sdružené pro jejich ideály trestat. Rakousko-Uhersko jak vyšité…

I proto mi připadá důležité, že tato kniha vychází, protože dobře ukazuje, jak je brannost národa (a výcvik k ní) pro národ důležitá – tedy vědomí toho, co se za třicet let odnárodňování v polistopadovém režimu z našeho povědomí vytratilo, a co je potřeba opět začít připomínat, vysvětlovat a lidem vštěpovat. Ukazuje také, na čem tyto ideály filosoficky stojí, z čeho vyvěrají. Dost možná, že by byl Tyrš dnes veřejností nepochopen a že by byl i zděšen z toho, jak věci – v jeho době samozřejmé a v národu rezonující, nacházející odezvu v krásném hnutí sokolském – jsou dnes opomíjeny, ba vysmívány. Po stu letech tak nejenže už opět nemáme národní armádu, ale ani národ vedený k brannosti. Žít Tyrš dnes, musel by svou práci začít nanovo…

Národní demokracie se naopak vždy snažila jít v jeho šlépějích. Ve svém programu o tom nejen mluví, ale vznik domobrany, který iniciovala, bere za jeden ze svých úspěchů, ačkoli se dnes situace jeví pro domobranu nepříznivou (tím, že ministr vnitra ji chce postavit mimo zákon, čímž všechny její členy, současné i případné budoucí, demoralizuje, zastrašuje, a od vznešených ideálů Tyršových odrazuje). Národní demokracie dnes udržuje kontakty se všemi hlavními domobraneckými skupinami a kvituje s povděkem, že spolu našly společnou řeč (Čs. vojáci v záloze za mír, Národní domobrana, Zemská domobrana). Ne náhodou se také jeden z prvních domobraneckých oddílů vzniklých tehdy ještě pod patronací Národní demokracie (než se Národní domobrana od naší strany osamostatnila) pyšnil jménem člověka, o kterém tato kniha pojednává – Tyršův prapor. „Ne náhodou“ píši proto, že šlo o domobraneckou skupinu z Děčína, tedy města, kde se Tyrš (překvapivě jako Tirsch) narodil.

Publikace, popisující smýšlení a činy Tyršovy, je také příkladem krásného vlastenectví a ušlechtilého nacionalismu, ba je vzorem těchto ctností, vzorem a příkladem, který bychom v srdcích lidí zase chtěli probudit. Vlastenectvím a nacionalismem Sokol v Tyršově době žil, v éře první republiky byl však infiltrován zednáři a jimi pak politicky zneužíván, a je tomu tak podnes. Až na malé výjimky převažují dnes mezi sokolskými funkcionáři havlisté a vítači. A opět ne náhodou mne jeden z nich kdysi udal za mé politické názory, čímž odstartoval mé politicky motivované trestní stíhání, jindy se zase přes média do Národní demokracie navážel právě kvůli zmíněným Tyršovým praporům, kterými prý znevažujeme a zneužíváme Tyršův odkaz. Jenže my Tyršův odkaz naopak neseme, naplňujeme, rozvíjíme a ctíme, zatímco lidé, jako je onen nejmenovaný brněnský sokolský činovník, jsou ostudou Sokolstva a s Tyršovými ideály se rozcházejí. To oni především by si měli přečíst tuto knihu, aby vůbec pochopili, v co Tyrš (na rozdíl od nich) věřil, pro co žil a pro co pracoval. Pro obranu vlasti a národa především, ne pro své funkce a peněženku, jak je tomu často v Sokolstvu dnes (čestné výjimky prominou). Jenže nedělám si iluze, že tito lidé někdy prohlédnou – jsou a nejspíše vždy zůstanou pátou kolonou cizích mocností, kterým na blahu národa pramálo záleží. Snažit se je přivést k rozumu je jako házet hrách na zeď, a nebo spíše a trefněji – „házet perly sviním“.

Věřím ale, že pro obyčejné, národně ukotvené naše spoluobčany, může být ta-to knížečka příjemným a poučným čtením. Je ostatně i krátkou úvahou nad českou politikou a jejími proměnami od chvíle, kdy se v roce 1848 začala formovat. A vidíme v ní i to, jak pramálo se změnilo a jak se historie neustále opakuje. Jak se dnešní EU podobá tehdejšímu upadajícímu a skomírajícímu rakouskému mocnářství, jak je česká politika opakovaně bezzubá a neodvážná, jak národ tak často klesá na mysli a ztrácí naději, a jak moc jsou proto potřeba „proroci“, kteří ho z této letargie vyvádějí, ztracenou naději mu navracejí a snaží se ho vyburcovat k oněm vyšším ideálům, které přesahují náš obyčejný všední život. K vyšším ideálům, které pak vedou k statečným a státotvorným činům…

V Praze dne 3. prosince 2019
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie

knihu si můžete objednat zde

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře