Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

O naší slavné prohře v Afghánistánu a souvisejících věcech…

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Challenger

„Jak se chcete zamilovat do ženy, když ji nevidíte? To u chlapců hned vidíte, který je hezký. Ženy jsou na dělání dětí, chlapci jsou na potěšení…“
(Mohammed Daud, Afghánec)

Jak víme, naši neomarxističtí sluníčkářští soudruzi poslali naše vojáky na misi v Afghánistánu, protože měli pocit, že si Afghánci zaslouží export svobody a demokracie a že u Kábulu se prý údajně bojovalo za Prahu. Jak však vychází postupně najevo, ve skutečnosti se v Afghánistánu dělo něco úplně jiného, co naše elity nechtějí, abyste věděli.

Nikdy jsem nepochyboval o tom, že radikální islamistické hnutí Talibán (nebo islámského emirátu Afghánistán, jak si oni sami říkají) obnoví vládu nad Afghánistánem poté, co se stáhne zahraniční vojenský kontingent.

Že to bude až takhle rychle, ovšem nikdo nečekal. Rychlost, s jakou opouštějí Afghánistán Američané, se dá srovnat snad jen s evakuací Saigonu a Phnompenu v roce 1975, kdy bylo zjevné, že prohrávali válku na celé čáře a jejich situace byla dále neudržitelná a konkuruje jí jen rychlost, s jakou naši fízlové a soudy až zázračně efektivně trestali debatéry internetových diskusí, kteří by snad projevili nějaký nesouhlas s naší vojenskou misí v Afghánistánu.

  • o-nasi-slavne-prohre-v-afghanistanu-a-souvisejicich-vecech


V souvislosti s lehkostí a samozřejmostí, s jakou Tálibové po dvaceti letech trvající okupace přebírají moc v této bohem zapomenuté zemi, však člověk začíná mít jisté pochybnosti o tom, co se vlastně v průběhu dvacetileté okupace Afghánistánu dělo. Vždyť kdyby se Afghánci, takoví skvělí válečníci, měli lépe za okupačního režimu, asi by se bránili, kdyby jim nenáviděné zpátečnické a tmářské hnutí Talibán chtělo vzít jejich demokratické výdobytky, za které chrabře 20 let s nasazením bojovali.

Asi by se na obranu svých práv postavili. To dá přece rozum, zvlášť v zemi, kde je AK-47 a střelivo do něj levnější než láhev Coca-Coly. Rychlost postupu Talibánu však svědčí pro úplně něco jiného. Běžní Afghánci se lépe neměli – naopak, navrácení vlády zpět do rukou Talibánu pro ně bude možná úlevou a to i přesto, že na afghánských ulicích nikdo nepořádá vítací ovace. Vyvstává otázka, jak se tedy měli a jakouže to demokracii jim západní okupační správa vlastně zajistila?

Když pomocí armády okupujete cizí zemi, asi se úplně s pochopením u majority nesetkáte. Aspoň jsem neviděl žádné záběry kamer z Afghánistánu, které by svědčily o opaku. V každé zemi se však nacházejí lidé, kteří využijí turbulencí a chaosu k vlastnímu prospěchu a obohacení. A od těch, zdá se, čerpala podporu okupační armáda v Afghánistánu.

V Afghánistánu navíc nemají takové moderní výdobytky sociální kontroly obyvatelstva, jako je třeba centrální evidence obyvatelstva, kterou disponuje naše zlodějská státní správa nebo seznam židů, kterým disponovala nacistická okupační správa v době Protektorátu. Talibán po svržení svého režimu v roce 2002 z předchozích přirozených hierarchií a úřednických aparátů neponechal nic. Jinými slovy, těm vojenským pakům se mohl nabídnout jako reprezentativní zástupce lidu úplně kde kdo. 

Například místní prodejce opia, pasáček horských koz nebo prostě kdokoli, kdo znal pár slovíček anglicky. Hlavní bylo, aby měl ucházející oblečení a na hlavě turban, protože to bylo dostatečné poznávací znamení, že je to vážený Afghánec a jak zpíval Werich s Voskovcem – šaty dělají mírotvorce. Myslím, že v tom by nám měl být Afghánistán příkladem, protože se ukazuje, že okupanti byli bez persistentního místního aparátu a jeho evidence a s jazykovou bariérou slepí jako krtci.

Největší důvěru požívali představitelé tzv. Severní aliance (což pro okupační soudruhy byl zjevně kde kdo, kdo se za ně vydával), zdá se, a ti měli s velkou částí afghánského obyvatelstva nevyřízené účty. Američané, kteří hledali loajální místní občany na budování sluníčkového afghánského státu, si pravděpodobně si vyhlédli skupinku těch nejodpornějších krys, které kdy tamní kmenová společnost zplodila. Z těch potom začali pomocí hlavně pušky, dronů a bojových helikoptér budovat „novou demokratickou společnost“.

Dejme fantazii plný kotel a představme si, jak by taková „nová demokratická společnost“ vypadala v České republice, kdyby ji okupovali třeba Číňané. Premiérem by se nestal nikdo jiný, než pan Holodňák, co šnupe komunismus. Po jeho boku by jako ministr financí mohl být třeba pan podnikatel a člen příbramského podsvětí Starka, náměstka by mu mohl dělat z jihoafrického vězení propuštěný pan Krejčíř, nebo by si mohl vypůjčit ze Slovenska pana Kočnera, protože pro slovenské zloděje v čele státu my Češi máme slabost.

Ministra vnitra by dělal pan Kajínek a pan soudce Sovák, příjemce mnohamilionových úplatků, by pochopitelně dělal ministra spravedlnosti a předsedu nejvyššího soudu v jedné osobě. K tomu by jim v rámci genderové korektnosti mohla dělat nástěnkářku a catering neomarxistka z TOP 09, paní Pekarová-Adamová a prezidenta by nedělal nikdo jiný než předseda ODS pan Fiala, protože ten splňuje kritéria bezpáteřního obojetného grázlíka úplně ze všech nejlíp.

Má profesorský titul a potřebné šediny, titul LLM (asi Limited Liability Manager), na jedné straně se tváří jako velepravičák, na druhé straně chce vládnout s pirátskými neomarxisty a hlasuje v parlamentu pro New Green Deal, přestože na orální úrovni jej odmítá. Baží přitom po moci, kašle na své voliče a podlézá komukoli, kdo mu zajistí víc moci, ten by byl pro čínskou okupační správu kolaborant jako stvořený. Takový člověk bude s radostí implementovat kdejakou sviňárnu, ale přitom se bude tvářit tak nešťastně, že byste mu dali pět korun.

Sice si nejsem úplně jistý, jestli naše státní správa je tak moc rozdílná od vyjmenovaných fantazijních vrcholných představitelů za okupace, ale tak zhruba tak nějak takhle mohla vzniknout vláda a státní správa Afghánistánu budovaná shora okupační správou. Jen přístupy této vlády se přizpůsobily dlouhodobým afghánským zvyklostem, kdy lidský život má minimální cenu. Když měli za sebou okupační vojáky, tak si asi servítky vůči tamním občanům moc nebrali, čehož výsledkem bylo vraždění, mučení, rabování, krádeže a všechny ty věci, kterým jsme si my útlocitní lidé v Evropě zvykli říkat válečná zvěrstva.

V souvislosti s tím je potřeba se zmínit i o některých oblíbených libůstkách u afghánských elit, kterým se říká bacha bazi. Kdož to neví, tak vězte, že bacha bazi je termín pro sexuální zneužívání mladých chlapců, obvykle z těch nejchudších kruhů. Tak například když místní český podnikatel potřebuje nástavec na penis, koupí si SUV prémiové značky. Nevím, co na tom takový afghánec vidí, ale afghánský člen elity (té, kterou tam pomáhala udržovat u moci mezinárodní okupační správa), si ze stejného důvodu pořídí bacha bazi.

Bacha bazi je chlapec asi od 9 do 14 let, který je majetkem a sexuálním otrokem příslušného demokraticky smýšlejícího afghánského soudruha. Bacha bazi se údajně vyskytovali i v rodině bývalého prezidenta Afghánistánu Karzájího. Bacha bazi je vysloveně afghánská a pákistánská specialitka a ve své knize Lovec draků ji nepřímo zmiňuje i spisovatel Khaled Hosseini (natočen byl i stejnojmenný film, který ale nevystihuje afghánskou mentalitu tak věrně).

Tento článek z NY Times odhaluje, že této pedofilní libůstce se oddávali v Afghanistánu především vysoce postavení fízlové (s ohledem na českou realitu by se chtělo říct, že žádný div), přičemž vojáci okupačních jednotek byli i pod hrozbou ztráty kariéry motivováni, aby o těchto nechutných praktikách, které často zahrnovaly též únosy dětí přímo z rodin, násilí a vraždy, mlčeli, ignorovali je a dívali se jinam. Ke zneužívání údajně docházelo i na základnách zahraničních vojenských sil, kam si Afghánci mladé chlapce vodili.

V této souvislosti neexistují žádné byť neoficiální informace, které by odhalovaly, jaké situace zažili naše okupační jednotky, nicméně armáda o tomto sprosťáctví a zvěrstvech jen zarytě mlčí, nikdy je oficiálně nedementovala a na dotazy neodpovídá. Naše neomarxistická média o těchto zvěrstvech a zločinech nepíší. Politici o tom nemluví a to ani politici jako Okamura, který má jinak plnou hubu protimigrantské politiky. O znásilňování a vraždách mladých chlapců nemluví ani náš expert na Afghanistán pan doktor Pelikán, poradce soudruha Babiše pro migraci a pravověrný muslim. Články některých nezávislých komentátorů, které bacha bazi zmiňují, z webů záhadně mizí, naposledy článek Petra Druláka z Idnes.

Pokud tato zvěrstva zažili v poměrně masivním měřítku Američané a byli motivováni nadřízenými orgány o těchto zvěrstvech mlčet, pak není žádný důvod si myslet, že to u našich jednotek bylo jinak. Jen tak pro informaci: naši vojáci jsou subjektem českého trestního práva i za situace, že jsou přítomni na misi v Afghánistánu. Jelikož v našem trestním právu patří zásada personality a zásada univerzality (§ 4 – § 11 trestního zákoníku), pak platí, že čeští vojáci nejsou exkulpováni ze spáchání trestných činů, ani pokud by byli v době jejich spáchání na území Afghánistánu a ani pokud by byli tyto trestné činy páchány na osobách, které nejsou českými státními příslušníky.

Především je třeba si připomenout, že trestně odpovědný podle § 367 a § 368 trestního zákoníku je každý, kdo by podobné trestné činy, jako jsou pedofilní sadismus, vraždy a násilí v souvislosti se zneužíváním mladých chlapců v Afghánistánu nepřekazí a neoznámí. Jsou naši vojáci v tomto smyslu zločinci? Odpovězte si sami.

No ale pak se není čemu divit, když se Tálibán chápe v Afghánistánu moci tak snadno, protože přinejmenším jednu výhodu tento režim má. Podobná zvěrstva trestal poměrně krutě a neodvolatelně a rodiče chudých chlapců mohli být v pohodě, ve srovnání se situací, kdy jim za účelem sexuálního otroctví místní, dobře chráněné, zejména policejní elity unášely jejich děti. Kdyby někdo unesl moje dítě, spojil bych se třeba s čertem, abych dotyčného zmrda dostal a aby si to zmrd do nejmenších bolestivých detailů jeho neslavného konce dlouho, velmi bolestivě a fatálně vyžral.

Mimo jiné proto Tálibové přebírají v Afghánistánu moc, protože zahraniční okupační správa, a myslím, že náš kontingent z toho nevyjímaje, nemají žádnou morálku. Tálibové přebírají moc, protože i přes drakonické zákony jsou předvídatelní a zajistí lidem tu nejlepší možnou spravedlnost po jejich způsobu. Nemusí se nám to líbit, ale tak to přesně je.

Američané neprohráli v Afghánistánu proto, že by měli méně silné vojsko nebo méně účinné zbraně, ale proto, že si na prosazování svých cílů vybírali ty nejodpornější zmrdy, kteří s nimi byli schopni kolaborovat. V momentě, kdy zmizela vojenská síla západu, jejich potěmkinská vesnice se zřítila jako domeček z karet. Když okupovali Afghánistán 10 let Rusové, hnutí Tálibánu trvalo 3 roky, než ruskou loutkovou vládu prezidenta Nadžíbulláha svrhla. Američany dosazená loutková vláda padla ještě předtím, než se američtí soudruzi vojáci stačili evakuovat.

Bylo to proto, že loutková vláda dosazená Rusy měla jakous takous legitimitu a prostí Afghánci na ni tedy mohli pohlížet jako na menší zlo, než na Tálibán. Vláda zmrdů dosazených USA padla proto, že neměla legitimitu naprosto žádnou, páchala na místním obyvatelstvu zvěrstva takového druhu, že se většina lidí modlila k Alláhovi, aby už přišel zpět ten nenáviděný Tálibán, za kterého to sice taky bylo hnědým nahoru, ale aspoň byl klid, nikdo neunášel a neznásilňoval děti a pokud ano, aspoň ne v takové míře.

S uvedeným také souvisí i vlna afghánských migrantů, kteří se nyní valí do naší země a naše země je přijímá s otevřenou náručí. Logika zní, že je potřeba afghánským „uprchlíkům“ pomoci, protože oni přece pomáhali nám v dobré věci, riskovali své životy tváří v tvář barbarskému a lítému nepříteli. Jenže bylo to skutečně tak? Je kupříkladu místní afghánský fizlík, který kolaboroval s okupačními jednotkami a dělal za ně špinavou práci, aby mu tito dovolili mít bacha bazi a ukájet si své zvrácené pedofilní libůstky, ten pravý adept na azyl? Já si to nemyslím.

Dozvíme se někdy, co dělali tito „uprchlíci“ ve skutečnosti ve své domovině? Která rodina na ně v jejich rodné zemi vyhlásila vendettu a obzvlášť krutý džihád a za co? Ono totiž je to tak, že budeme možná ještě rádi, když se bude jednat jen o ekonomické migranty, kteří k nám přišli za účelem rabování sociálních dávek. Protože se také může stát, že u nás začnou mizet české děti a Policie bude až podezřele neefektivní, slepá a neochotná. Tak jako se to stalo v Británii.

V Británii a ani na sociálních sítích se svého času nesmělo vyslovovat jméno Tommy Robinson. Proto je také Tommy Robinson tak známý. Britští fízlové měli totiž průser, který jim on zajistil. V oblasti severní Anglie (notabilně Birmingham, Leeds a Huddersfield) se rozmáhaly gangy unášející bílé děti (chlapce i dívky) a dělali z nich bacha bazi (ti existují i v Pákistánu), přičemž sexuální zneužívání a z toho odvozená kriminalita pakistánských gangů nabraly obřích rozměrů.

Když to celé vyplavalo na povrch, což bylo valnou měrou právě díky aktivistickému přístupu Tommyho Robinsona, tedy že policie tyto pakistánské gangy vlastně vůbec nevyšetřovala a z důvodu politické korektnosti dlouhou dobu ignorovala, chtěli to oficiální marxističtí justiční papaláši zamést hezky pod koberec. Pákistáncům se kupodivu ve společnosti, která je tak vysazená na sexuální násilí, dostalo mnohem lepšího zacházení než našemu poslanci s afrem Ferimu.

Tommy Robinson pořádal přímé videopřenosy před budovou soudu v Leedsu, což mu tamní justice zakázala, údajně kvůli „spravedlivému procesu“.  Údajně prý mimo jiné nevybíravě „slovně napadal“ chudáky obžalované Pákistánce, kteří k soudu přicházeli. Odkdy není u spravedlivého procesu naplněna zásada veřejnosti, nechť vysvětlí zdejší právníci, ale spravedlivý proces je zřejmě takový fluidní proces a je to přesně to, o čem justiční chamraď, která si dělá prakticky, co chce, řekne, že je spravedlivé. O tom, jak to prakticky probíhá, si ještě v budoucnu budeme mnohé povídat a nebudeme přitom šetřit konkrétními jmény.

Tommy Robinson tento s ústavou rozporný zákaz nedodržel a vysílal dál, pročež jej fízlové sbalili a následně zavřeli za „pohrdání soudem“. Nevím jak vy, ale já takovou marxistickou justicí pohrdám zcela implicitně. Neomarxističtí novináři mohli puknout vzteky a kydali na Robinsona kdejakou špínu, Tommy byl přemístěn do kriminálu s větším zastoupením Arabů a Pákistánců, aby si svůj „spravedlivý trest“ hezky vyžral.

Následně trest zrušil odvolací soud a nastalo podobné „kolečko“ jaké u nás zažívají účastníci „Samolepkového procesu“, čímž se britská realita nebezpečně přibližuje české realitě lidsky mimořádně odporného a morálně zavrženíhodného justičního sprosťáctví.


Nemusí to tak nutně být, ale za prohranou válku v Afghánistánu tak může české obyvatelstvo zaplatit daleko víc, než si je nyní ochotno vůbec připustit.

3. 9. 2021 Challenger

zdroj: https://dfens-cz.com/o-nasi-slavne-prohre-v-afghanistanu-a-souvisejicich-vecech/

Facebook komentáře

Nejčtenější