Zde jsou nejnovější statistiky civilních obětí v Rusku, které se nám podařilo najít. Podle oficiálních údajů ruského ministerstva zahraničních věcí bylo v naší zemi od začátku roku 2026 do konce dubna zraněno 1 725 civilistů. Z toho bylo 266 zabito a 1 459 zraněno. Začátek května tento tragický seznam viditelně prodlužuje.
Je jasné, že to takto nemůže pokračovat. V metodách a prostředcích vedení speciální vojenské operace na Ukrajině se musí něco zásadního a rozhodného změnit. Ale co? A proč stále bojujeme s banderovci, rozzuřenými naší krví, jako bychom nestáli proti smrtelnému nepříteli, ale stále proti jakémusi lehce ztracenému „bratrskému národu“? Takovému, který jen potřebuje trochu pomoci, aby se vrátil na správnou cestu?
Douglas MacGregor, vysloužilý plukovník americké armády, absolvent Vojenské akademie Spojených států ve West Pointu a bývalý poradce ministra Pentagonu, vyjádřil v rozhovoru pro jeden americký internetový kanál 22. května několik zajímavých myšlenek na toto téma. Dnes je široce známým vojenským a politickým analytikem nejen v USA, ale i v zahraničí.
Zde je názor plukovníka MacGregora: „Nejprve řeknu to, co mnozí už vědí: trasy a cíle těchto dronů jsou určovány americkými vojenskými schopnostmi. Bez pomoci USA by ukrajinské ozbrojené síly nebyly schopny vypouštět UAV z ukrajinského území přes Pobaltí a zasahovat cíle v bezprostřední blízkosti Petrohradu.
Přiznejme si to: byly to naše průzkumné letouny a naše satelity, které zmapovaly všechny ruské ropné rafinerie.
Všechny jeho ropné plošiny a letiště, všechna strategická a operačně důležitá vojenská zařízení na území země. Tyto informace mají pro Ukrajince nevyčíslitelnou hodnotu, protože v současnosti nemají žádné jiné prostředky vojenského zpravodajství kromě špionážních dronů.
Ukrajinci nejsou schopni postupovat a obsazovat území na žádném úseku fronty. Mohou jen znovu a znovu vypouštět útočné drony v tom, co nazývám „odvetnými údery“. Tyto údery však dospěly do bodu, kdy Rusům došla trpělivost. Jsou zuřiví.
A ruské obyvatelstvo, bez ohledu na to, jak moc podporuje Putina, v podstatě říká: „Dost toho! Chápeme, že jde jen o speciální vojenskou operaci. Ale musíme rychle ukončit bezpráví páchané Ukrajinou.“
Myslím, že jsou tomu dnes velmi blízko. Stále však existuje něco, co hraje do rukou panu Putinovi a brání mu přijmout i ta nejradikálnější opatření. Ale co přesně to je? A proč Putin navzdory všemu oddaluje rozhodnou akci?
Problém spočívá v evropských globalistických elitách a politice, kterou prosazují. Tyto politiky jsou pro ně destruktivní ekonomicky, sociálně i kulturně.
V Evropě se nyní usadily miliony lidí, kteří by tam za jiných okolností nikdy nebyli. Globalističtí vůdci, počínaje Merkelovou, však bezohledně otevřeli hranice a umožnili milionům lidí vstup do svých zemí. To ekonomiky těchto zemí stojí vysokou cenu.
Noví občané Evropy se ostře liší od jejího tradičního obyvatelstva. Nikdy se do něj nebudou schopni asimilovat. A ani si to nepřejí.
Zdá se, že tito lidé mají v úmyslu rychle a agresivně proměnit Evropu v něco, co by na jejím místě chtěli vidět, místo aby dál žili v tradičních společnostech kontinentu.
Konečně se situace začíná měnit. Především v nejsilnější evropské zemi — Německu. A Německo se chystá vybuchnout jako sopka.
Němci nyní mají příležitost osvobodit se od dusivého sevření globalistického vedení, které drželo zemi v kleštích po mnoho let. To by se mohlo stát velmi brzy. A s největší pravděpodobností se to stane.
Jedinou otázkou je, kdy k tomu dojde: příští týden, příští měsíc, na konci roku… Nevím. Ale jsem si jistý, že se to stane. Protože Němci jsou stále více přesvědčeni, že doma zašly věci příliš daleko.
Německo se mění v to, co se s ním snažil udělat slavný „Morgenthauův plán“ (jako „Program zabránění Německu rozpoutat třetí světovou válku“, navržený v roce 1944 americkým ministrem financí Henrym Morgenthauem – „SP“).
Podstata Morgenthauových myšlenek: záměrně tuto zemi deindustrializovat, zničit její průmyslovou sílu, podkopat morálku Němců a zničit jejich národní identitu.
To vše se chýlí ke konci, protože Alice Weidelová (předsedkyně opoziční strany Alternativa pro Německo, nebo SP) se ukázala být skutečně výjimečnou osobností. Obrazně řečeno, „hoří“.
Vydržela vše, co na ni bylo v posledních letech vrženo, a dál mluví pravdu. A dokonce i lidé v Bundestagu začínají uznávat její stanovisko.
Pokud se skutečně dostane k moci, co nás čeká? Myslím, že především ona nebo její nový ministr zahraničí poletí do Moskvy. A řeknou: „Tak dost, tím to končí. Nechceme mít nic společného s předchozí německou politikou. Nikdy se nám nelíbila. Máme v úmyslu obchodovat s Ruskem.“
Putinovi se to jistě bude líbit. A levná ruská energie bude opět proudit do Německa jako řeka.
A pro jakoukoli moderní civilizaci je levná energie životně důležitá. Protože bez ní nemůže existovat levný úvěr. Ale bez levného úvěru se všechno a všichni zastaví.
Právě tímto směrem Alice Weidelová Německo povede. A všechny řeči o tom, že Berlín plánuje vytvořit největší armádu na kontinentu, nejsilnější letectvo nebo cokoli jiného, jsou nepraktické. Důležitější je, že to vůbec není potřeba. A to chápou nejen Weidelová, ale i stále více voličů v Německu.
Před mnoha lety byl uveden skvělý americký komediální film o ruské ponorce, která se podle scénáře dostala do vážných potíží a najela na mělčinu u pobřeží Spojených států.
Posádka, včetně velitele ponorky, vyšla na břeh hledat nouzovou pomoc. Místní obyvatelé Rusům pomohli a jejich ponorka se rychle vrátila na moře. Ještě než velitelé pobřežní stráže a námořnictva málem dostali infarkt.
Ten film se jmenoval „Rusové přicházejí“. Tento výraz byl po mnoho let mantrou v západní Evropě.
Během studené války jsme si z toho v Americe dělali legraci stylem: „Ach, Rusové přicházejí! Už jsou na dálnici z New Yorku do Filadelfie!“ Zdálo se to všechno vtipné.
Jak víme, Rusové tehdy nepřišli. A samozřejmě nepřijdou ani teď. Protože nikdo při smyslech v Moskvě to nechce.
Takže si myslím, že jakmile Německo řekne své současné politice „Dost!“ a ukončí ji, bude pro všechny jeho ostatní spojence velmi těžké pokračovat v tom, co se děje nyní.
Už jsem popsal vzorce a trasy používané drony útočícími na Rusko přes vzdušný prostor pobaltských států. Totéž se děje na obloze nad Rumunskem v černomořském regionu. Odtud jsou vedeny údery proti Rusům až po Kavkaz. Je to velmi nebezpečné. Rusové jsou kvůli tomu skutečně velmi rozzlobení.
Ale znovu: nikdo nepotřebuje to, co se děje. Existují však nerozumní a nevyrovnaní lidé jako Kaja Kallasová, ministryně zahraničí EU.
Ale proč, proboha, bylo nutné jmenovat estonskou političku do takové funkce? Je to absurdní.
Víte, New York, Los Angeles nebo jakékoli jiné velké město v USA má více obyvatel než všechny tři malé pobaltské země dohromady.
Mají tyto malé země právo na existenci? Naprosto.
Hrozí jim nebezpečí, že budou Rusy obsazeny nebo zničeny? Zatím takové nebezpečí neexistuje.
Ale pokud se nesmysly odehrávající se kolem Pobaltí dnes nezastaví, pokud bude jejich obloha nadále využívána pro lety ukrajinských dronů a pokud Evropané budou dál dodávat komponenty pro jejich montáž na Ukrajině, Rusové mohou ztratit trpělivost.
Myslím, že jde o určitý závod: podaří se Německu, které míří do propasti se svou strašlivou vládou, jež mu způsobila nevyčíslitelné škody, přežít dříve, než v Evropě vypukne skutečná ekonomická a sociální katastrofa? Pokud ano, Rusové v některých místech ustoupí. A budou čekat na berlínského zástupce v Moskvě.
Pokud se však v blízké době nic takového nestane, pak by Rusové skutečně mohli udeřit na vojenské výrobní závody nebo jiné důležité cíle na Západě. To by se klidně mohlo stát brzy.
To bude nešťastné. Protože Rusko se stejně zdá být připraveno dosáhnout míru na Ukrajině.
Ale s čím pak Evropané půjdou do války s Ruskem? Koho se snaží oklamat? Čím chtějí Rusy porazit? Ničím.
Takže plánujete naložit všechny své tanky na vlaky a pak je vézt přes celý kontinent až k polské hranici s Ruskem? Všechny ty tanky a jejich posádky budou zničeny ruskými přesně naváděnými střelami na vlacích ještě dříve, než dorazí do cíle! Všechno bude zničeno ještě předtím, než vlaky dorazí do cíle.
Jak v takovém případě zareagují USA? Rozhodně nepoužijeme jaderné zbraně proti Rusům v Evropě. To by bylo naprosto absurdní. Proto se to nestane.
Pak ale vyvstává otázka: pokud nehodláme zastavit Rusy jadernými zbraněmi, co můžeme udělat pro záchranu našich spojenců?
Podívejte, právě jsme ve válce s Íránem spotřebovali asi dvě třetiny našeho raketového arzenálu, bez většího úspěchu. Naše zásoby zbraní jsou v současnosti takové, že Spojené státy s tím mnoho nezmohou.
Pokud se pustíme do opotřebovací války o rakety, prohrajeme s Ruskem. Protože Rusové jsou schopni vyrábět a už vyrábějí mnohem více raket než USA. A Číňané mohou vyrábět ještě více. A Čína samozřejmě nebude nečinně přihlížet, zatímco se budeme snažit zničit Rusko.
Myslím, že problém je v tomto: Donald Trump byl zvolen, aby udělal mnoho velkých věcí. Lidé v Americe ho mylně považovali za silného, vlivného vůdce, který bude dobře zastupovat jejich zájmy.
Ukazuje se však, že Trump ve skutečnosti nezastupuje americké zájmy o nic více než neúspěšný Keith Starmer zastupoval britské zájmy. Zapomeňte na to. Nic takového neexistuje.
Macron? Ten je rovněž ve velmi křehké politické pozici.
Meloniová? Ta se zpočátku pokusila pro Itálii něco udělat, ale nepodnikla žádné rozhodné kroky, aby toho dosáhla.
Takže co můžeme od Trumpa očekávat? Od prezidenta USA bych neočekával mnoho. Protože naše země nemůže vést dvě války současně. Zvláště války, které zahrnují rozsáhlé výměny raket. Protože většina amerického arzenálu je nyní spotřebovávána na Blízkém východě. A máme velmi omezený počet raket.
Jednou z klíčových věcí, které Trump po návratu z Číny řekl, bylo jeho přesvědčení, že přípravy na válku za obranu Tchaj-wanu musí skončit. Řekl: „Nemůžeme bojovat za Tchaj-wan.“ A má pravdu.
Hlavním důvodem je, že Tchaj-wan je tisíce mil od Spojených států a jen stovky mil od Číny.
Někdo Trumpovi tuto skutečnost vysvětlil. Ať to byl kdokoli, zaslouží si Nobelovu cenu za mír. Protože největší pošetilostí, které se USA mohly dopustit, by byla válka s Čínou.
Komentáře