První lež - část 1

Není těžké domyslet co se stane, když zničehonic za námi někdo přijde a začne přikazovat, že od teď lež nazveme pravdou, zlo přijmeme za dobro a světlo nahradíme temnotou. Každého, kdo to má v hlavě v pořádku musí nutně napadnout, že to je blbost, rezolutně nesmysl odmítne a onoho pošetilce odkáže do patřičných míst. Otázkou ovšem je, proč v jiných, méně evidentních případech mlčíme nebo, v tom nejhorším případě, nás ani v duchu nenapadne, že jsme byli obelháni.

Nebuďme obecní a hned si vezměme jeden případ, kdy jsme naprosto všichni, bez jediného mrknutí oka přijali lež za pravdu. Podobných našich mystifikací asi najdeme okolo sebe více, ale rozdíl mezi tím jedním případem a všemi ostatními je ten, že tato lež je ta, od které se odvíjí téměř všechny ostatní lži. Ty lži, které nám byly a jsou každodenně tlačeny. Právě ty lži, které více či méně přijímáme.

Nevím proč, ale mi osobně to „seplo" při čtení antikvariátové knihy: "Gold nad zlato" od Josepha Hellera. Zdaleka to nebyl jediný střípek mozaiky, ale u této knihy mi došlo v čem spočívá ta nejzákladnější lež, kterou (tedy, co já vím) zatím nikoho nenapadlo zpochybnit. Zpochybnit a pokusit se ji napravit.

Na začátku je vhodné zmínit také druhý podstatný střípek, kterým je jeden autentický výrok vsetínského starosty Miroslava Čunka, který nevěda proč, stále nosím v hlavě. Památná věta z roku 2009 zní: "...netušil jsem, jak pitoreskně může být někdy řízen tento stát a hlavně kým je ovládán".

Nebudeme se ovšem zabývat ani vsetínským starostou, který velmi rychle zjistil, co znamená odmítnout "s vlky výti" a ani nebudeme hledat, co že to chtěl Joseph Heller svou knihou říci. Na místo toho se podíváme blíže na nenápadné slovo "vláda". Právě tohle je to slovo, které ve spojení a smyslu, jaké je dnes běžně užívané je manipulace nejtěžšího kalibru, trvající po několik generací.

Synonyma slova "vláda" jsou "nadvláda" nebo "moc". Je to jakýsi symbol převzatý z minulosti, kdy vladař vládnul svému lidu. Když z historie vynecháme degenerované chudáky a vlastizrádce, tak vladař jako jediná autorita, vydával vyhlášky a činil rozhodnutí ku prospěchu své země. Poddaný lid tuto autoritu obvykle uznával, většinou ze strachu, výjimečně dobrovolně. Vládce zkrátka formou vlády spravoval svůj majetek i poddaný lid - vládnul jimi.

Dnes je to jinak. Vladaře známe akorát tak z dějepisu, pohádek, písní, mincí a obrazů, ale slovo s jeho symbolem a významem nám přetrvalo. Dnes pod slovem "vláda" už není chápána osoba vladaře, ale skrývá se pod ním jakýsi shluk lidí, který si také přivlastnil právo vydávat zákony a činit rozhodnutí. ...čili nám, či lépe - námi vládnout!

V této chvíli není příliš podstatné , že tento shluk lidí se skládá většinou z individuí, které by se nikdy nebyly s to uživit poctivou prací. Zásadní ovšem je, že se středověkého významu svého názvu naučili dokonale využívat a bez jakýchkoli diskusí se takto etablovali do pozice nadřazené kasty. ...a my, naprogramovaní jedinci, tuto nadřazenou vládnoucí kastu máme od středověku v hlavách stále za jakýsi etalon moci, kterému jsme podřízeni.

Že to tak není? Je a vždy to tak bylo. K vládě jsme vždy vzhlíželi jako k pánu s neomezenou mocí, který si s našimi životy dělá co chce. Stále ještě se před návštěvou člena Vlády, leští chodníky, myjí silnice, natírají kandelábry na šedo a trávníky na zeleno. Lidé se ohlížejí za auty s modrými majáčky a už už by běželi pro podpis člena vlády, protože to je významná osobnost. Když vláda vydává a schvaluje zákony a činí rozhodnutí proti vůli "svého" lidu, tak více či méně tiše s vladařem souhlasíme. Vláda v klidu zvyšuje daně, zavádí poplatky, žene své občany do zbytečných válek, prodává náš majetek, naši půdu nebo zadlužuje naši zem pro svůj vlastní prospěch. A co my na to? Nic. Naše podřízenost středověkému významu slova "vláda" snad ani nemůže být zřetelnější.

V této chvíli je už snadné pochopit rozdíl v našem chování v případě, když nám náš soused od vedle například ukrade ze sklepa sklenici kyselých okurek a v jiném případě, kdy nás Vláda každou minutu okrádá o statisíce korun. V prvním případě bez meškání po sousedovi skočíme a rozmázneme mu obličej po podlaze, ale v druhém se sklopenýma očima jen pokorně šoupeme nohama o zem jako malé, poslušné děti.

Nutno uznat, že naši programátoři opravdu nebyli hloupí.

(pokračování)