Proč korporace odkrývají karty

Zeptám se hned na začátku: Je vám Donald Trump sympatický?

Ne, já nemyslím fyzicky. Od toho jsou tady ženy, aby zkrášlovaly svět. Myslím tak nějak všeobecně - třeba podle toho, kolik má peněz, jakou má historii a rodinu, co a jak říká, jak se chová a tak.

Asi moc ne, že? Projevy mu napsal tým poradců a sám na velkého lumena zrovna nevypadá. Chování bezpochyby pochytil od sousedovic řeznického psa, sympatie si u normálních lidí za dolary nepořídí a jeho CV žasne snad jedině zelený mozek. ...a přes tohle vše si ho Američané zvolili za prezidenta! Důvody mohou být dva - buďto jeho protikandidát byl ještě příšernější, než on a nebo to tak bylo jednoduše naplánováno.

Nebo platí obé dohromady? ...tedy, že protikandidátka byla plánovitě vybrána tak, aby ona i její manžel byli zcela bezkonkurenčně nejodpornější stvoření na celé planetě?

Někdo by se mohl zeptat: proč nejodpornější?

To je jednoduché - když jeden každý den vyhlašuje válku Rusku, když s ledovým klidem nechá vyvraždit všechny, kteří kolem manželů Clintonových jen prošli nebo se o ně nějak zajímali, když schvaluje všechny perverze, které byly doposud vynalezeny, když jejím hlavním hobby je zakládání teroristických uskupení, které pak vybavuje potřebnými zbraněmi a dokonce když schvaluje legální potraty třeba i v den plánovaného porodu, tak takového člověka nelze nazvat jinak, než odpornou zrůdou či eventuálně nelidskou bestií.

Nakonec se tedy volba bestie nekonala a Spojené státy si, stejně tak jako my, demokraticky mohly zvolit jen menší zlo místo toho, aby jim bylo umožněno zvolit si větší dobro.

Tím "menším zlem" je tedy miliardář a čistokrevný oligarcha Donald Trump, který se do politiky dříve nehrnul. Po celou předchozí dobu stavěl hotely, provozoval casína, vymýšlel deskové hry a destiloval vodku, ale politika ho nezajímala. Lze říci, že hlavně tato politická absence byla v kampani jeho hlavní devízou, která mu usnadnila a vůbec umožnila zkritizovat vše, co se za posledních 25 let v Americe událo. ...a občanům Spojených států nezbylo, než kývat souhlasně hlavami.

Tato oprávněná kritika všech předešlých administrativ USA proklestila "menšímu zlu" cestu do Bílého domu a právě tohle "menší zlo" v lednu příštího roku nafasuje otěže Spojených států amerických.

Tady bychom klidně mohli skončit, ...ale počkat? Že by déja vu?

Ano, pozorní si povšimli, že na chlup podobný scénář už někde viděli...

Naštěstí nemusíme chodit nikam daleko. Bylo to v poslední době v našem blízkém okolí zatím celkem třikrát, kdy lidé dali přednost někomu takovému, jako je Donald Trump. Další případy se s velkou pravděpodobností chystají, ale pojďme hezky popořadě:

Poprvé se tak stalo v říjnu 2013, kdy jsme s úsměvem na tváři katapultovali do křesla ministra financí slovenského oligarchu Andreje Babiše a moc nechybělo, aby mu Sobotka říkal šéfe. O této postavě (Babišovi) bylo napsáno, namluveno a nafilmováno opravdu hodně a každý, kdo nemá v hlavě nastláno už poznal, co je zač. Každopádně lze o něm krátce říci, že k bohatství nepřišel vlastní prací, čímž se jednoznačně řadí mezi oligarchy. Na Trumpa sice nemá, ale když ho necháme vládnout dostatečně dlouho, dokáže své umístění v tabulce světově nejbohatších nepochybně o hodně vylepšit.

Dalšího, sice chudobnějšího, ale přesto oligarchu, si v březnu 2014 Slováci zvolili za svého prezidenta a to Andreje Kisku. Nevadilo jim, že je to v živoucí lichvář, který finančně zruinoval velmi mnoho slovenských rodin a ani dnes jim příliš nevadí, že byl do funkce dosazen proti platné Ústavě SR. Tak nějak si na něj zvykli a zkrátka oligarcha je už dva a půl roku prezidentem i na Slovensku.

Třetím oligarchou, který byl posazen do nejvyšší funkce je ukrajinský prezident Petro Porošenko a to v květnu 2014. Tento, mimo své rostoucí bohatství, se ve své funkci vyznamenal genocidou obyvatel Ukrajiny, kdy poslal vládní vojska na východ země, aby vyvraždily co nejvyšší počet civilních občanů, děti samozřejmě nevyjímaje. Bylo o něm napsáno také dost a všechno lze na internetu najít, takže to tady nebudeme natahovat - Ukrajinci zkrátka mají za prezidenta také oligarchu.

Posledním, kdo by se nově rád dostal na místo nejvyšší, je Michal Horáček. Slovo "oligarcha" se mi příliš nechce k této osobě přiřadit, ale dejme tomu, že to je něco jako "oligarchický odpad", který k bohatství přišel podobně jako oba Andrejové - tedy hodně špinavým a nemorálním způsobem. Takže tento, zatím poslední, oligarcha by nás rád příští rok přesvědčil, že ze všech hlav bude právě jeho oligarchická hlava tou nejlepší hlavou našeho státu, k čemuž mu popřeju opravdu velkou dávku štěstí, protože o rozum zjevně přišel.

Nezmínili jsme ještě bývalého předsedu italské vlády Silvio Berlusconiho, který sice se třemi přestávkami, ale přesto byl v letech 1994 až 2011 tuto funkci vykonával v součtu devět let, ale toho můžeme chápat jen jako jakýsi zkušební balónek přímé nadvlády oligarchie nad občany daného státu.

Co tedy znamená fakt, že na místech pro intelktuály se čím dál, tím častěji objevují oligarchové a vytěsňují tak politické profesionály?

Může to znamenat jen dvě věci. Tou první je ztráta důvěry občanů v jiné spoluobčany - politiky. Ano, je docela možné, že lidé pochopili, že ti kteří se tlačí do funkcí přes politické strany, patří do skupiny bezpáteřních, kteří by se poctivou prací nikdy neuživili a už těchto darmožroutů máme zkrátka dost. Naopak, naše fascinace penězi a "úspěchem" vyzvedá nekriticky na hladinu právě oligarchy a to bez ohledu, jakým způsobem k bohatství přišli.

Druhou možností je, že sama oligarchie se rozhodla vynechat mezičlánek politických matadorů, který se pro ně stal zbytečností a snad i trochu překážkou. Zkrátka z praktických důvodů vypouštějí onen nevyzpytatelný apendix, který tam doposud byl jen proto, aby odpoutával naši pozornost a lidé ho vnímali jako zdroj veškeré špatnosti našeho světa.

Osobně se kloním spíše ke druhé variantě - tedy, že oligarchie odstřihává zbytečný apendix a rozhodla se vládnout přímo, ale ať je to tak nebo tak, výsledek je vždy shodný = přímá vláda korporátní oligarchie. Z toho ovšem podle všeho nekouká nic dobrého. Už dnes vidíme její plody jak u nás, tak na Slovensku i Ukrajině. Oligarchové k bohatství nepřišli ani modlením u kapličky, ani tím, že do roztrhání těla sloužili spoluobčanům. Přišli k němu odíráním lidí, přišli k němu díky své bezohlednosti, krutosti k ostatním a svou životní cestou přes mrtvoly. Nevěřím, že by to mělo být nyní jinak, ale pokud někdo vidí jediný důvod, proč by se tyto hyeny ve fraku právě při vstupu do politiky měli proměnit v lidi, sem s ním!

Nakonec tohoto povídání bychom se konečně měli pokusit odpovědět na zásadní otázky:
Proč korporátní moc odstavuje profesní politiky na vedlejší kolej a nastoluje přímou vládu oligarchie? Sice té druhořadé a nejchudší, ale přesto oligarchie. A proč právě dnes začala odkrývat karty? Proč z bezstarostného a nekonečně pohodlného života předstupují před lidi a žádají o zásadní díl odpovědnosti? Vždyť je to proti přírodě! Je opravdu nepochopitelné, proč se tak naráz rozhodli řídit svět přímo, bez svých privatizovaných a vždy poslušných politiků.

Odpověď na všechny tyto otázky se nabízí úplně sama - protože věci se neodbývají tak rychle, jak je zapotřebí a možná ani nemají ten nejsprávnější směr, jaký si korporace představují a právě proto musí někteří z nich nastoupit přímo na výkonná místa.

A tak se nejspíše stane, že počínaje inaugurací Donalda Trumpa do funkce prezidenta Spojených států můžeme očekávat velké zrychlení. Co víc - těm, kteří nad volbou ještě stále jásají nechci brát iluze, ale zrychlení nejspíše půjde jiným směrem, než v koutku duše doufají. Každopádně pořád platí, že jestli lidé velmi rychle nedostanou rozum, tak si, dámy a pánové, držme pevně klobouky.

Jízda začíná.