Dokáže "stát" ochránit své občany?

Asi jsme se smířili s tím, že v případě vojenského napadení našeho území máme smůlu. Než se naše všechny dvě zapůjčené a provozuschopné stíhačky vznesou do vzduchu, tak zřejmě budeme oficiální nótou z nějaké "mnichovské" schůzky vyrozuměni, že jsme byli přičleněni třeba k Izraeli, Novému Mexiku nebo si nás přibere nějaký Abdalláh. Je to fuk, ne? Zaorálek má jistě ve skříni připravené všechny možné pokrývky hlavy a kdysiknížeti to snad taky stihnou říct mezi dvěmi senilitami.

Ano, jsme malý stát a určitě musíme vítat všechny. Tak jak tak jim potom příkoří spočítáme u piva.

Takže?

Takže asi málo kdo věří tomu, že nás stát dokáže uchránit před cizí státní mocí na našem území. Platíme si za to, ale je to prostě blbost. Stát toho není schopen a jsou to podle všeho naše vyhozené peníze.

Další situace může nastat, kdy je občan ohrožen cizí státní mocí na území cizího státu. Tyto případy jsou sice ojedinělé, ale jsou. Od prvního pohledu musí být řešení těchto ohrožení méně náročné než otevřený válečný spor. Méně náročné, jak na počet zaangažovaných osob, tak méně náročné na naši státní pokladu. Člověk by řekl, že tohle už naši zaměstnanci zvládnou.

A zvládnou?

Soudě podle kauzy posledních dní - v Norsku zcizené české děti - tak ani tuto svou povinnost stát nezvládne. Klidně nechá soukromou policii Barnevernet děti zadržovat a bude čekat, až téma opadne a lidi zapomenou. ...inu, je to desetiletími osvědčená metoda řešení problémů.

Kdyby si stát (rozuměj naši zaměstnanci) plnil své povinnosti, tak od prvního rozhodnutí vrátit ukradené děti matce uběhnou maximálně dva týdny a děti by byly v bezpečí u matky. Tohoto není schopen, protože děti jsou stále zadržovány proti své vůli i vůli své matky na území cizího státu. Náš stát tedy selhal i při řešení úkolu pro primitivy.

Otázka tedy zní: "Pokud si stát neplní svou nejzákladnější funkci - k čemu je?" A další otázka, která navazuje: "Za jakých podmínek dokáží občané ochránit sami sebe?"

...odpovědi asi nebudou příliš daleko.