Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jonathan Cook: Izraelský kult oběti

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • jonathan-cook
Proč se Izraelci tak rozhořčují nad mezinárodním pobouřením, které následovalo po jejich smrtícím útoku na flotilu civilních lodí plujících na pomoc Gazy?

Izraelci nereagovali žádným ze způsobů, jaký bychom mohli očekávat. Jen málo hloubali v morálce, natož aby zpochybňovali legalitu vojáků, kteří v mezinárodních vodách přepadnou loď a zabíjejí civilisty. Obecně platí, že Izraelci nechtějí klást svým vojenským a politickým vůdcům tvrdé otázky o tom, proč to vše bylo tak zfušované. A jen pár komentátorů se znepokojuje diplomatickým dopadem.

Místo toho se Izraelci ponořili do kafkovských hovorů, v nichž vojenský útok na civilní lodě označují za legitimní „akt sebeobrany", jak to nazval premiér Benjamin Netanjahu, a zabití devíti aktivistů se mění v pokus o „lynčování našich vojáků" teroristy.

Vládní ministr Benny Begin (jehož slavný otec Menachem byl izraelským premiérem navzdory tomu, že podle dnešních hledisek byl kvůli angažmá v nechvalně známých milicích Irgun hlavně teroristou) pro BBC World TV prohlásil, že komando bylo zlovolně napadeno poté, co se na palubu spustilo „takřka naboso". Ynet, nejčetnější izraelský server, mezitím oznámil, že příslušníci zvláštních jednotek byli „přepadeni".

Tuto podivnou diskusi můžeme pochopit jen za situace, kdy pochopíme dvě zdánlivě protichůdná témata, která dnes dominují izraelské emocionální krajině. Prvním z nich je břitké přesvědčení, že Izrael existuje proto, aby dal najevo židovskou moc, zatímco druhé, stejně silné, vychází z pocitu, že Izrael ztělesňuje kolektivní zkušenosti židovského národa coby odvěké oběti dějin. Izraelci si tento paradoxní stav mysli uvědomují a někdy o něm sami mluví jako o syndromu „střelby a pláče".

To je mimo jiné důvod, proč většina z nich věří, že jejich armáda je „nejmorálnější na světě". Princip „vojáka jako oběti" získal na dramatické formě v osobě Gilada Šalita, „nevinného" vojáka, kterého čtyři roky drží Hamas poté, co ho chytil při prosazování izraelské ilegální okupaci pásma Gazy.

Jeden komentátor v izraelském Haarecu shrnul pocity Izraelců tváří tvář epizodě s flotilou jako „bezmocnost ubohé osamělé oběti čelící rozzuřenému lynčujícímu davu, která si zuřivě uvědomuje, že jsou to její poslední chvíle". Tato „psychóza", jak ji nazval, není překvapivá: vychází z holocaustu, jemuž se v izraelském vzdělávacím systému dostalo posvěceného místa.

Holocaust pro většinu Izraelců není poučením univerzálním, které by je inspirovalo k boji proti rasismu, fanatickým diktátorům nebo mentalitě šikanujícího stáda. Izraelci se z holocaustu učí úplně něco jiného: že svět je sužován unikátní a nenapravitelnou nenávistí k Židům a že jedinou bezpečnou variantou pro ně je vytváření supermocného židovského státu, který se nebude nikomu zodpovídat. Zjednodušeně, židovské motto zní: jen židovská supersíla může bránit židovské oběti.

To je důvod, proč Izrael získal jadernou zbraň, jak rychle to jen šlo, a proč nyní vynakládá veškeré síly k tomu, aby ostatním státům v regionu zabránil narušit jaderný monopol. To je také důvod, proč izraelský „zrádce" Mordechai Vanunu, je i po 24 letech po svém „prohřešku" dál vyvrhelem. Nedávno byl uvězněn znovu jen pro to, že si povídal s cizinci - a Izrael si tímto krokem žádné příznivce nezískal.

Pokud pan Vanunu svou nezdolností odhaluje izraelské touhy po represivní nadvládě, ospravedlňování útoku na flotilu mířící ke Gaze odhaluje další stránku izraelské psychózy.

Nazlobení demonstranti po Izraeli protestují proti světovému nepochopení, výzva ke zrušení občanství izraelské arabské poslankyně, která byla na palubě - nebo hůř, výzva k její popravě - pro velezradu, a tamní média nekonečně omílající svědectví „šikanovaných" vojáků... to vše jasně ukazuje zoufalou potřebu Izraelců odůvodnit každou nespravedlnost nebo zvěrstvo při současném bazírování na své roli oběti.

Ponaučení, které si Izraelci z těchto událostí - stejně jako třeba z loňské Goldstoneovy zprávy nebo z kritiky z masivního použití palebné síly proti Libanonu -- jsou stejná: Svět nás nenávidí, jsme sami.

Pokud by konfrontace s aktivisty na palubách flotily Izraelcům opravdu ukázala, že neozbrojení cestující byli skutečně teroristy, mocný hlas světa by je utvrdil v tom, co už dávno znají: že tam někde hluboko uvnitř jsou všichni Nežidé ve skutečnosti antisemity.

My ostatní jsme mezitím ze smrtícího útoku speciálních oddílů dostali ponaučení, že svět už Izraeli podobné bludy nemůže trpět.

Text byl publikován v The National

 

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Facebook komentáře