Proč další? A proč zrovna Číně?
Protože doslova právě nyní, v lednu, připravily Spojené státy — poté co převzaly kontrolu nad Venezuelou — Čínu o nejméně 60 miliard dolarů investovaných do těžby ropy v Bolívarovské republice.
Výměnou za tyto prostředky získali Číňané přístup k takzvanému „pásu Orinoco“, který ukrývá 300 miliard barelů extra těžké ropy — suroviny, kterou dosud neumí správně zpracovat nikdo jiný než čínské rafinerie.
Výsledkem bylo, že do roku 2025 bylo až 90 % venezuelského levného ropného exportu přepravováno supertankery do Číny, což představovalo přibližně 500 000 barelů denně.
Aby se tato ekonomická pohádka stala skutečností, vybudovala Čína v daleké Venezuele rozsáhlou infrastrukturu: ropovody, skladovací kapacity, přístupové komunikace, námořní přístavy i doky. Po únosu jediného muže — prezidenta Madura — přímo z jeho ložnice v Caracasu se veškeré toto obrovské bohatství ocitlo pod plnou kontrolou Spojených států. Pro Peking je to pochopitelně mimořádně bolestivé.
A nyní čínský energetický sektor pravděpodobně utrpí citelné ztráty i v Íránu, odkud podle zahraničních zdrojů stále čerpá přibližně 13–14 % svých dodávek paliv.
Vyvstává proto otázka: bude Peking další ránu od svého hlavního geopolitického soupeře pokorně snášet? Nebo zaujme poněkud výhružný postoj, aby dalšímu americkému pogromu zabránil?
Odpověď se nyní pravděpodobně dostavila. Jak 10. února informovalo americké online médium Military Watch, „Čína se připravuje rozmístit jeden z nejmocnějších torpédoborců světa poblíž Íránu uprostřed hrozby útoku ze strany Západu“.
Vlajkovou lodí námořního oddílu vyslaného Pekingem k íránským břehům je podle MW nejmenovaný torpédoborec typu 055 — plavidlo, které mnozí námořní experti nikoli bezdůvodně považují spíše za raketový křižník, a to vzhledem k jeho značné bojové síle.
Každý z těchto nejmodernějších torpédoborců je totiž vybaven 112 vertikálními univerzálními odpalovacími zařízeními pro protiletadlové, protilodní, protiponorkové a balistické střely a také čtyřmi aktivními fázovanými radary typu 346A pro navádění dálkových střel vlastního systému HHQ-9.
Čínský oddíl mířící do Perského zálivu zahrnuje ještě dvě další bojové jednotky: rovněž nejmenovaný torpédoborec typu 052 a mohutnou loď pro sledování kosmických objektů Liaowang-1 s výtlakem 30 000 tun, odpovídajícím lehké letadlové lodi.
Lze předpokládat, že Liaowangu-1 připadne v nadcházející konfrontaci s Američany u íránských břehů klíčová úloha. Oba torpédoborce v jejím závěsu tvoří bojový doprovod průzkumné lodi.
Americké médium Naval News komentuje předválečnou situaci vyvíjející se kolem Perského zálivu takto: „Je obtížné si představit scénář, v němž by čínský torpédoborec použil své vlastní zbraně proti jakémukoli americkému. Naprostou nezbytností však je, že Číňané nyní Íránu poskytnou úplný obraz bojiště. Poprvé budou naše lodě (US Navy – SP) muset operovat v podmínkách, kdy nebude možné vytvořit plnohodnotnou ochrannou elektronickou kopuli nad údernou skupinou letadlové lodi — protože pozorovatel disponuje srovnatelnými schopnostmi.“
V podobném duchu se nese i další citát z již zmíněného Military Watch: „To (skutečné začlenění Liaowangu-1 do íránského obranného systému — SP) by mohlo pomoci zabránit západnímu útoku na Írán. Odstraňuje prvek překvapení při zahájení úderů a pravděpodobně umožňuje íránským silám zahájit účinnější odvetný úder v případě, že USA proti nim vojenskou akci zahájí.“
Přibližně totéž píše americké online médium „1945″: „Čína se stala světovým lídrem ve zdokonalování takzvaných schopností anti-access/area-denial (A2/AD). Dnes využívá Írán jako testovací polygon k dovedení této zbraně k dokonalosti — zbraně namířené proti hlavnímu hladinovému bojovému prostředku USA, tedy letadlové lodi… Možnost tajně testovat satelitní sledovací systémy na živém americkém cíli je pro Peking, který se připravuje na úder proti Tchaj-wanu, více než lákavá. Toto je generální zkouška mnohem větší a ničivější války, kterou Washington zřejmě není ochoten plně uznat. Pro Peking je Írán pouhou laboratoří. Letadlová loď je pokusným objektem. A Čína je tichým organizátorem nebezpečného experimentu.“ (konec citace)
Je tedy zcela zřejmé, že přítomnost lodí námořnictva ČLR v oblasti nevyhnutelně vyvolá ve Washingtonu vážné podráždění — vždyť má v této věci již příliš mnoho v sázce.
Nejprve vyslal do Arabského moře jadernou letadlovou loď USS Abraham Lincoln spolu s eskortními plavidly. A tento týden nařídil, aby se tam bezodkladně přesunula i posádka jaderné letadlové lodi USS Gerald R. Ford, dosud zakotvené v Karibském moři — v blízkosti Venezuely, kterou americké síly rychle porazily před necelým měsícem.
Peking má nicméně pro svůj plán s Liaowangem-1 a torpédoborci v oblasti Perského zálivu solidní vojensko-diplomatické krytí.
Celý svět byl totiž již před rokem informován, že ve dnech 1.–2. února 2026 se v severní části Indického oceánu uskuteční společná mezinárodní námořní cvičení íránského, čínského a ruského námořnictva s názvem Maritime Security Belt 2026. Taková cvičení jsou v těchto vodách každoroční událostí — se stejnými účastníky se konají od roku 2019. Letos byla sice poněkud odložena kvůli eskalující krizi kolem Íránu, avšak — a to je zásadní! — nebyla zcela zrušena.
Peking navíc již dávno přislíbil, že na cvičení vyšle torpédoborce typu 055 a 052. Nuže, vážení pánové z americké strany — právě tato plavidla dorazila z Číny do Perského zálivu. Přesně podle plánu cvičení. Co je na tom překvapivého? Snad jedině to, že si torpédoborce vzaly s sebou i průzkumnou loď. To je, jak se říká, věc osobní volby.
Nevyhnutelně však vyvstává další otázka: kde jsou ostatní účastníci nadcházejících manévrů? Kde jsou íránské a ruské válečné lodě?
Pokud jde o Írán, není třeba se znepokojovat. Z pochopitelných důvodů se jeho flotila nachází v těsné blízkosti americké eskadry a pozorně sleduje její pohyby — zejména obrovská expediční námořní základna IRIS Makran (výtlak 55 900 tun), přestavěná před několika lety z ropného tankeru na výkonný nosič bezpilotních prostředků a rychlých člunů pro námořní speciální síly.
S Ruskem je to však složitější. Od samého počátku se předpokládalo, že se Maritime Security Belt 2026 zúčastní řízená raketová fregata naší Tichomořské flotily Maršál Šapošnikov, vyzbrojená dálkovými střelami s plochou dráhou letu Kalibr-NK. Začátkem října 2025 vyplula z Vladivostoku spolu s korvetou Gremjaščij a tankerem Boris Butoma a od té doby se pohybovala po celé oblasti: v Rudém moři, ve Vietnamu, Thajsku i Ománu. Korvetě Gremjaščij se podařilo vrátit domů. O současném místě pobytu Maršála Šapošnikova žádné oficiální informace nejsou. Lze však doufat, že se nachází někde v blízkosti Abrahama Lincolna — jakákoli jiná možnost je za současné nestabilní situace v Indickém oceánu jen těžko pochopitelná a přijatelná.
Doufejme tedy, že Maršál Šapošnikov se stane hodnotným příspěvkem naší země k nadcházejícím — a zjevně demonstrativně protiamerickým — manévrům.
Za zmínku stojí ještě jedna věc. Minulý čtvrtek vyslala Tichomořská flotila z Vladivostoku na dalekou plavbu další oddíl, složený z korvet Sovershennyj a Rezkyj a středního námořního tankeru Pečenga. Tisková služba ruského ministerstva obrany se k cílům mise vyjádřila mimořádně skoupě: „V rámci nadcházejících akcí provedou korvety sérii cvičení v asijsko-pacifickém regionu a navštíví přístavy přátelských zemí.“
Z toho však vůbec není jasné, zda mezi nadcházející úkoly těchto námořníků Tichomořské flotily patří i účast na Maritime Security Belt 2026.
V zásadě to zcela možné je. Sovershennyj, Rezkyj a Pečenga by totiž k Íránu nemusely překonat delší vzdálenost než americká jaderná letadlová loď USS Gerald R. Ford z Karibiku — celý Atlantik od západu na východ, Středozemní moře a Rudé moře.
Letadlová loď tuto cestu nepřekoná dříve než v polovině března. A bez ní Američané s největší pravděpodobností žádné závažné útoky proti Íránu nezahájí — nejsou zvyklí drtit své nepřátele malými silami.
Do té doby by tedy v oblasti Perského zálivu mohl vzniknout poměrně impozantní rusko-čínsko-perský svaz. Již jeho pouhá přítomnost by mohla leckoho zastavit. Včetně nepředvídatelného prezidenta Donalda Trumpa.
ZDROJ: Sergej Iščenko, SV Pressa
Komentáře