Fakt “Made in China”?

Analytici přitom upozorňují na to, že rozvíjející se globální dodavatelský řetězec, přičemž to je obvykle jeho poslední článek, kdo je považován za "výrobce", stále vice zkresluje globální data o mezinárodním obchodu. Jedním z dopadů je podle nich též to, že Čína je nahlížena jako větší obchodní hrozba, než jakou je ve skutečnosti.

Zdá se, že Čína má z obchodu značný prospěch. Jenže, vítězi jsou především spotřebitelé ve Spojených státech a dalších pokročilých ekonomikách: to jsou ti, kdo těží z toho, že se poslední výrobní článek produkce hraček, oblečení, elektroniky a dalšího zboží přesunul z různých zemí Asie právě do levnější Číny.

Neviditelnýma rukama, které jsou schovány za továrnami, které chrlí laciné zboží, jsou povětšinou americké nadnárodní společnosti, včetně maloobchodních. A těm přináší obchod značné jmění.

Yasheng Huang, mimořádný profesor na škole managementu na MIT (Massachusetts Institute of Technology), vysvětluje: "V zásadě od 90. let zahraniční firmy se sídlem v Americe, Evropě, Japonsku a zbytku Asie přesunovaly své výrobní operace do Číny. Avšak kontrolu, a tedy i zisky, z těchto operací si ponechaly tyto zahraniční firmy. Zatímco Čína má z globalizace prospěch, co se týče mezd, nemá ho, pokud jde o zisky.

Skutečnými poraženými jsou, zdá se, špatně placení dělníci leckde, kteří, podobně jako zaměstnanci Hitachi, kteří přišli o svá místa v Japonsku, utrpěli škody, když se jejich zaměstnavatelé rozhodli přesunout továrny do Číny. Tratili rovněž manuální dělníci v USA.

Dříve se kompletování mnoha počítačů, které jsou ve světě používány, odehrávalo na Taiwanu - dnes v Číně. Tuny látky se měnily v oděvy v Hongkongu - dnes je šijí dělnice v Číně. Kdysi to byly továrny v Japonsku, kde se vyráběly nejpopulárnější elektronické výrobky firem jako Sony, Panasonic a Toshiba - dnes jsou jejich výrobky odváženy z čínských přístavů.

Ve skutečnosti je 60 procent exportů z Číny kontrolováno zahraničními společnostmi, jak vyplývá z dat čínských celních úřadů. Analytici dodávají, že pokud jde o počítačové součástky a spotřební elektroniku, kontrolují tyto firmy ještě daleko větší podíl exportů.

Globální expertízy jsou k tomu, že se dodavatelské řetězce staly dalko komplexnějšími, kritické. Takový system podle nich může zkreslit statistiky o globálním obchodu: a někteří experti uvádějí, že daleko vhodnější nálepka by byla "Assembled in China" ("Zkompletováno v Číně"). "Tím, kdo má největší prospěch z toho všeho, jsou Spojené státy," říká Dong Tao, ekonom v UBS v Hongkongu, "panenka Barbie stojí 20 dolarů, ale Čína z toho dostává jen 35 centů." Protože výrobek prochází tolika rukama na tolika výrobních místech, můžete obchodní statistiky opominout, tvrdí Dong. "V globalizovaném světě jeou bilaterální obchodní údaje irelevantní," říká, "obchodní bilance mezi Spojenými státy a Čínou je stejně tak irelevantní jako obchodní bilance mezi New Yorkem a Minesotou."

Čínská nabídka levné pracovní síly spolu s tím, co je obecně považováno za podhodnocenou měnu, pomohla tomu, že do země v letech 1995 a 2004 přiteklo okolo 465 miliard dolarů v zahraničních investicích a že se z Číny stala jedna z nejpopulárnějších destinací zahraničního kapitálu.
Co se týče elektronického průmyslu, relokace do Číny stoupají. Před deseti lety kontroloval trh s počítačovými součástkami Taiwan a opíral se o domácí výrobu. Dnes produkují společnosti na Taiwanu 80 procent základních desek, 72 procent notebooků a 68 procent LCD monitorů. A většinou jsou kompletovány v Číně. 

"Do Číny se přesunul každý," říká Tony Yang z taiwanské firmy produkující počítače a jejich součástky, "naši dodavatelé, naši zákaznáci, jejich hlavní výrobní jednotky, všechno bylo relokováno. Mzdy na Taiwanu jsou prostě vysoké."

V plné polní jsou v Číně rovněž společnosti z Japonska a Jižní Koreje. Pro Panasonic v Číně pracuje 70 tisíc zaměstnanců, největší výroba informačních technologií firmy Toshiba je rovněž v Číně, v přístavním městě Hangzhou. Samsung má poté v Číně 23 továren, 50 tisíc zaměstnanců - a jsou zde vyráběny všechny jeho notebooky. Svůj poslední podnik na jejich výrobu v Jižní Koreji zavřel předloni.

Tyto přesuny se podepsaly na obchodních statistikách. V devadesátých letech bylo dominantním partnerem Spojených států v oblasti Pacifiku a Asie Japonsko: připisovalo se mu 38 procent amerických importů. Loni už to byla Čína. Její obchod s USA vzrostl od roku 1990 o cca 1 200 procent, dokonce i přes to, že asijský podíl na amerických importech poklesl o 36 procent!

Zásadní změnou mezi rokem 1990 a 2005 je to, že spousta zboží se s tím, jak Čína hraje stale větší a větší roli jako světová továrna, stala levnější.
Nejvíce prosperující asijské země si navzdory této změně udržely a dokonce rozšířily svůj vliv v globálním dodavatelském řetězci: vytvářejí stale sofistikovanější designy, produkují součástky, mají na starosti marketing…

A zatímco má Čína se Spojenými státy obchodní přebytek ve výši 200 miliard dolarů, má rovněž obchodní deficit ve výši 137 miliard dolarů se zbytkem Asie. Pohyb zboží, služeb a peněz byl nevyvážený.

"Nemyslím si, že rozvinutý svět přesunul do Asie tolik práce," říká Vincent Chan, analytik Credit Suisse, "mezi místa, která zažila největší úbytek výroby, patří Hongkong a Taiwan."

Do Číny však směřují i americké a evropské společnosti, zejména ze sektoru automobilového a elektronického průmyslu. Osobní počítače Dell byly dříve vyráběné primárně ve Spojených státech. Dnes jsou většinou kompletovány v Číně.

Na pochodu mohou být i větší nadnárodní společnosti. Airbus zvažuje, že začne v Číně vyrábět osobní letadla, General Motors zase, zda automobily vyráběné v této zemi exportovat.

Společnosti jako Hitachi v Shenzhenu obvykle do Číny přicházejí kvůli levné práci, pozemkům za hubičku a továrnímu systému, v němž mladí dělníci každých osm hodin poslušně pochodují továrními branami, často rovnou ze státem vlastněných ubytoven nedaleko.

"Většina našeho růstu nyní pochází z Číny," vysvětluje generální manager závodu Hitachi Dennis Rourk, jehož podnik expanduje a vytváří nova pracovní místa v regionu - a povzbuzuje své dodavatele, aby se do oblasti přesunuli rovněž.

Pro čínské migrantské dělníky vytvořily tisíce továren miliony pracovních mist: zaměstnanci v nich pobírají 75 centů na hodinu. Dosud se však čínské společnosti nedokázaly dostat od prosté výroby produktů k jejich designu atd.

Vzestup Číny jako obchodní mocnosti skutečně vykazuje zásadní odlišnosti od podobného vzestupu Japonska v 80. letech, kdy tato země vybudovala své vlastní značky jako Toyota, Honda a Sony. Čína má, kromě značky Lenovo a Haier, jen několik málo splečností, které bojují o renomé.
Čínští činitelé jen málokdy vynechají příležitost varovat, že obchodní statistiky dezinterpretují indikátory prosperity země.
"To, co Čína během posledních let získala, jsou jen hezká čísla statistik," říká Mei Xinyu z výzkumného ústavu ministerstva obchodu, "skutečný zisk jde americkým a zahraničním firmám."

Ekonomika země však stale roste a vytváří agresivní třídu podnikatelů. 68letý multimilionář Yin Mingshan o sobě mluví jako o čínském Henry Fordovi. "Jsme největším exportérem motocyklů v Číně," prohlašuje. V 80. letech začal prodávat knihy, poté motory a v 90. letech motocykly. Dnes otevřela jeho společnost Lifan Group továrnu na pozemku o velikosti 3, 6 milionu čtverečních stop. Dalším cílem je exportovat do USA.
"Takhle začali Japonci," říká k tomu Donald Brasher z Global Trade Information Services, "vzpomeňte si, v 50. letech začali Japonci exportovat motocykly. A o 20 let později to byla auta."

Lifan není jediný. Chery Automobile Company plánuje dovážet do USA už v roku 2007 levná auta. A minulý rok sdělil další čínský výrobce automobilů Geely na detroitské autoshow, že pracuje na malém čtyřdveřovém sedanu, který by se v USA prodával za méně než 10 tisíc dolarů.
Slogany a hesla továrníka Yina jsou napsány na zdech jeho podniku, někdy anglicky, ve stylu Maových dob kulturní revoluce.
Mají inpirovat zaměstnance.
Jeden slogan vzkazuje: "Kdo vydělá peníze v Číně, je vítěz. Kdo v cizině, je hrdina." 

 

zdroj:http://voltaire.netkosice.sk/index2.html