Vítejte na Titaniku

Podle britského magazínu The Week existují mezi dějem fiktivního příběhu a debaklem amerických zpravodajců až děsivé podobnosti.

Prostředí: Orwellovo dílo se odehrává v Oceánii, superstátě který je v permanentním válečném stavu a jehož občané jsou pod neustálým dohledem. Americká všudypřítomná válka proti terorismu a skandál kolem tajného špiclování Národní bezpečnostní agenturou NSA se od prostředí románu příliš neliší, míní The Week.

Vítejte v Orwellově světě, ve světě, kde lež je pravdou a válka mírem.

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Autorem této věty je někdejší český prezident Václav Havel, který ji pronesl v době Sametové revoluce.

Proč však mají naši občané pocity zcela opačné? Proč, díky stokrát opakovaným polopravdám a lžím z našich médií, ohledně dění na Ukrajině, mají dojem, že „Lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a láskou"?

Několikanásobné porušení ukrajinské ústavy s následným pučem v režii pár stovek nacionalistů a fašistů za podpory Západu je nám vydáván za projev demokratického rozhodnutí ukrajinského lidu.

Následné hlasování v ukrajinském parlamentu pod hlavněmi samopalů a manipulace s hlasovacími kartami je vydáván za vrchol demokracie a svobody.

Střelba do vlastních lidí na Majdanu, je svalována na nevinné a důkazy jsou záměrně ničeny.

Proč jsou kyjevští prozápadní povstalci hrdinové a východní povstalci separatisté a teroristé?

Také pamatujete na slovní, rádoby filozofický paskvil pojmu takzvaného „humanitárního bombardování", které se používalo při bombardování tehdy Svazové republiky Jugoslávie zeměmi NATO, bez mandátu OSN v roce 1999.

Jak „humanitární bombardování" vypadá v praxi? Jak v praxi vypadá svět podle Orwella, svět pod dohledem "velkého bratra"?

Vzpomínka na „humanitární" bombardování.
Byla bombardována civilní infrastruktura jako elektrárny a trafostanice, dále automobilka Zastava v Kragujevaci, továrna na elektrospotřebiče Sloboda v Čačaku, rafinérie v Novim Sadu, továrny na umělá hnojiva v Pančevu a mnoho dalších závodů.

Bylo provedeno několik útoků na města i vesnice, kde se nenacházeli příslušníci jugoslávské armády a nebyla žádná vojenská výroba. Dne 2. května při útoku na most u Lužane zasáhl letoun autobus a sanitku přejíždějící most, přičemž bylo zabito 39 civilistů. Poté bomby z letounů NATO dvakrát zasáhly konvoj vozidel s uprchlíky na silnici Djakovica – Prizren. Na instruktáži v Bruselu potvrdil Giuseppee Marani pravost zvukového záznamu pilotů, kteří zaútočili proti jednoznačně civilnímu cíli a který se dostal „nedopatřením" do rukou novinářů. Dne 19. dubna bombardovala letadla v Novem Sadu sídlo vojvodinského parlamentu, bomby několikrát dopadly i na Suboticu, centrum maďarské menšiny.

Kontroverzním případem byl noční útok na budovu srbské televize v Bělehradě, při kterém zahynulo 16 civilistů. Podle velení NATO byla televize oprávněným cílem, jelikož šířila propagandu Miloševičova režimu a tím přispívala k prohloubení etnických konfliktů. Naopak organizace Amnesty International tento útok označila za válečný zločin, jelikož šlo o civilní objekt a vyzvala členské státy NATO k zajištění nezávislého šetření.

Celkové číslo obětí bombardování nebylo oficiálně oznámeno, nicméně jugoslávská strana uvádí odhady 1200 až 2500 mrtvých a kolem 5000 zraněných. O práci přišly tisíce obyvatel Jugoslávie, škody pocítily nepřímo i okolní státy. Předpokládaná výše škod na jugoslávské ekonomice se pohybuje kolem částky 30 miliard dolarů. Vzrostl také počet lidí trpících posttraumatickým stresem.

Útok NATO proti svrchovanému státu neměl žádnou oporu v mezinárodním právu ani dokumentech NATO.

Co nám říká kniha knih - Bible o tom, jak bychom měli používat svůj rozum a své svědomí?
Bible nás nabádá, abychom dodržovali pravidla „řádného vážení a měření." „Nedopustíš se nespravedlnosti v soudu, v měření délky, váhy či objemu. Budeš míti správné váhy, správně vážit a správné měřice a správné mázy." (Leiviticus 19:35-36). „Odlišná závaží jsou ohavnost před PÁNEM a falešné váhy nejsou dobrem." (Přísloví 20:23).

Co znamená nedopustit se nespravedlnosti v soudu, tedy úsudku? Nespravedlnost v soudu je například jednostranné stanovisko vyvolávající nenávist mezi lidmi, menšinami a národy. Je tu další zajímavé nabádání : „Budeš mít správné váhy". Falešné váhy nejsou dobrem!
Všichni dobře víme, že naše, ale i světová media měří falešnými váhami a dopouštějí se nespravedlnosti a falešnosti ve svých soudech.

Dle Bible, dvojí metr a odlišná závaží jsou ohavnost. Pokud není člověk nějak vážně duševně nemocen a vlastní svědomí, které mu umožňuje mít jakési povědomí o tom, co je a není správné, má povinnost věci a děje zvažovat, měřit a posuzovat. Ve škole se to učíme od první třídy základní školy. Učíme se používat správné úsudky a soudy, které vedou ke správným reakcím a výsledkům.

Immanuel Kant, německý filozof věřil, že člověk je vybaven rozumem a určen ke svobodě; je jen jeho chyba, pokud podle toho nežije. Vždy je jednodušší vést se na vlně, dnes protiruské, nežli hájit vlastní názor za pomoci Kantova kategorického imperativu. Kantův kategorický imperativ je základem přirozené morálky, kterou rozebírá ve svých knihách . Jeho hodnocení mravnosti vychází z motivů jednání, ne z jejich důsledků.

Co nám Kant postuluje? Jak zní jeho imperativ.
Znění imperativu. Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.

Neboli: „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem." V principu to znamená chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí.
Jiná formulace zní:
Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.

Neboli nemanipulujte druhými pouze ku svému prospěchu.

Kantův kategorický imperativ je základem mnoha morálních systémů a filosofických argumentací. Jeho obdobu v sobě obsahují i všechna velká náboženství.

My, kteří se snažíme na rozdíl od našich politiků, řídit se tímto Kantovým morálním zákonem, vidíme pak dnešní život jako žití v orwellovském světě, kde lež je vydávána za pravdu a pravda za lež.

Jak si jinak vysvětlit, že politici a media nám neříkají pravdu, pravda je zamlžována a překrucována?

Pokud něco, co se nehodí vyjde najevo a mohlo by to poškodit orwellovský obraz světa, raději to není komentováno a v médiích zveřejněno. Třeba zpráva Eurokomise o problémech rasismu a nesnášenlivost na Ukrajině.

Rada Evropy má za to, že na Ukrajině pokračují v utlačování národních menšin.

V poslední zprávě Eurokomise ze Štrasburku o problémech rasismu a nesnášenlivosti se vyjadřuje znepokojení ohledně antisemitismu a diskriminace jiných národností obývajících Ukrajinu. Přitom ukrajinské pořádkové orgány do toho téměř vůbec nezasahují.

Zpráva uvádí, že v poslední době opouští Ukrajinu stále víc příslušníků národních menšin. Jsou vystrašeni hlavně tím, co tam dělají početní neofašisté a ultranacionalisté. Ruské MZV nejednou prohlašovalo, že v zemi jsou poškozována práva etnických Rusů, Poláků, Židů, Maďarů, Čechů, Němců. Podle zprávy Gallupova ústavu, Rusů je na Ukrajině o něco méně než 8,5 milionu.

Orwellův svět pod dohledem"velkého bratra", nám, ale tvrdí, že na Ukrajině téměř žádní neonacisté a neofašisté nejsou, že je jich menšina a jsou téměř neškodní.

Opak je pravdou.

Pomocník generálního tajemníka OSN pro lidská práva Ivan Šimonovič, který nedávno navštívil Ukrajinu, prohlásil ve své zprávě na zasedání RB OSN toto: Rusové jsou vystaveni útlaku a dokonce útokům.

OBSE vyzvala Nejvyšší radu, aby přijala nový zákon o právech národních menšin na Ukrajině. Sotva ale dokáže tato evropská struktura něco změnit, míní politolog Alexandr Perendžijev:

-Evropské struktury jsou dnes hluché vůči výzvám k navázání normálního dialogu mezi národy.

Ve středu Kyjeva bylo zbito a poraněno nožem několik ortodoxních Židů, byly poskvrněny synagogy v Záporoží a Simferopolu. Nejednou přišly hrozby také na adresu pravoslavných duchovních, řekl politolog Oleg Matvejčev:

-Docházelo k útokům na pravoslavné chrámy, na vojenské objekty, k týrání Rusů. V zemi vládne chaos, neexistuje žádný stát, ani legitimní vláda.

V zveřejněné zvláštní zprávě Eurokomise o problémech rasismu a nesnášenlivosti je vyjádřeno znepokojení v souvislosti s diskriminací etnických Rusů, Poláků, Židů, Maďarů, Čechů, Němců a také občanů dalších národností na Ukrajině.

A tak jsme u podstaty věci. Zatím co RB OSN a OBSE vydávají varovné zprávy a prohlášení, vidíme zde snahu tuto pravdu zamlčet, zamlžit, eventuálně překroutit a veškerou vinu hodit na Rusko. Vítejte v Orwellově světě.

Media budou i přes prohlášení OBSE hrát stejně falešnou písničku jako doposud, jen aby se zavděčila „velkému bratrovi", který přece určuje jak bude pravda a láska vypadat.

Pokud se nemáme dopustit nespravedlnosti v soudu a budeme mít správné váhy, pak zákonitě dojdeme k závěru, že zprávy nám podávané jsou falešné, štvavá mediální kampaň proti Rusku je nebezpečně konfrontační a není v zájmu evropských občanů.

Pochopíme, že neexistuje jedna mocnost, která určuje směr, že svět se stal multipolárním, kde konfrontační politika je škodlivá a jde proti rozvoji samotného lidstva.

Ne konfrontace, ale spolupráce má budoucnost. Ne dnešní Orwellův svět v němž lež a nenávist vítězí nad pravdou a láskou, ne svět v němž válka je mírem.

O co jde v současné konfrontaci?
Při současné konfrontaci mezi Ruskem a Západem kvůli ukrajinské krizi přichází nevyhnutelně na mysl obrázek Studené války a tomuto pohledu zjevně fandí i média. Ovšem v rozporu s tím, jak se nám to podsouvá, že to máme chápat, to není Rusko, kdo usiluje o návrat železné opony, nýbrž to opravdu jsou US. Železná opona oddělující staré mocnosti a vynořující se národy; svět předchozí a svět příchozí; dlužníky a věřitele. A to všechno v bláznivé naději na udržení amerického způsobu života a US vlivu nad „jejich" táborem, i když jim chybí schopnost, ten vliv uvalit na svět celý. Jinými slovy, USA chce klesnout ke dnu s tolika kumpány, s kolika je to jen možné, aby to vrhlo falešný dojem, že se nepotápějí. Smutné je pouze to, že evropští politici dobrovolně nasedají na potápějící se Titanik a lidem říkají: " Pojďte s námi".

Pokud však nasloucháme hlasu svědomí a příkazu Kantova kategorického imperativu, pokud nevážíme na falešných váhách, budeme dozajista zastávat stanovisko českého politologa, kandidáta na poslance Evropského parlamentu Jana Lupomeského, který tvrdí, že Rusko neohrožuje Evropu a není agresorem, ale partnerem.

„Buď my, nebo oni. Kdo nepodporuje EU, ten automaticky hájí Rusko. Tato hysterie byla uměle vyvolána a kultivuje se", zdůraznil český expert, když komentoval situaci na Ukrajině.

Podle jeho názoru nezajímá ani Spojené státy ani Evropskou unii osud obyčejných občanů Ukrajiny. Lupomeský podpořil stanovisko bývalého českého prezidenta Václava Klause, který má za to, že krizi na Ukrajině vyprovokovaly USA a Západní Evropa.

Pokud nepochopíme, že Rusko neohrožuje Evropu, ale mělo by být partnerem, pokud nepochopíme, že jedině spolupráce mezi národy je správná cesta, pak vítejme na Titaniku.