Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

USA: Vykračování problematickým směrem

Při té příležitosti si zaslouží přidat varování o cestě do pekel dlážděné někdy i nejlepšími úmysly. Affirmative Action - "pozitivní diskriminace", takovýto oxymoron, budiž vhodným příkladem.

  • usa-vykracovani-problematickym-smerem

George Orwell kdysi poznamenal, že některé ideje bývají natolik nesmyslné, že jim může uvěřit jen intelektuál. S přesvědčením, že svým opakováním nesmyslu získá na pravdivosti - což nemusí být důkazem duševní choroby, ale pouze paličácké pitomosti. Při té příležitosti se nezřídka argumentuje multikulturalismem, zkázonosným nesmyslem v doprovodu údajného bažení po diversity - "rozmanitosti".

Nápad se zavedením programu Affirmative Action se zrodil v roce 1964 jako součást výstředně nákladné iniciativy tzv. Great Society tehdejšího prezidenta Lyndon B. Johnsona. Zavedl novinku preferenčního hodnocení černochů při přijímání do škol, na velmi náročná studia, do zaměstnání, při přidělování zakázek z veřejných zdrojů. Přednostní zacházení jedněch je ovšem zárukou diskriminace jiných, spolu se zřetelným porušováním americké ústavy, jejího 14. dodatku, o rovnosti občanů bez ohledu na věk, rasu, národnostní původ, náboženskou orientaci atd.

Na Johnsonovu Great Society americká společnost dodnes doplácí, s vyřešením v nedohlednu. Jedním z výsledků tak osvícené novinky totiž také bylo zničení tradiční černošské rodiny - jeden otec, jedna matka a jejich děti pod společnou střechou. Zásluhou šlechetné vládní štědrosti, o materiální zabezpečení potomstva se postará stát, proč tedy by měl úspěšný oplodnitel šestnáciletého drahouška spěchat k oltáři. Naprostá většina černošských dětí (72 % podle nejposlednějších zjištění) se rodí mimo manželství, vyrůstá v prostředí bez otcovské autority a náhražku nachází v řadách mladistvých gangů, s příležitostí páchat nepravosti a získat první zkušenosti s pobytem za mřížemi.

Z odpovědných solidních zdrojů lze se pak dočíst, že rasová diskriminace má málo společného se závažnými problémy černošské populace. A jsou to především chudí černoši nejvíc trpící zločiností ve vlastních řadách. Media se touto tématikou pramálo zabývají, což pak kompenzují velikánským soustředěním na incidenty jiného druhu (floridský George Zimmerman).

- - -

Zřetelně protiústavní iniciativu "Pozitivní diskriminace" doprovázelo praktické zdůvodnění, jež poskytla americká historie - její minulost otrokářská: s břemenem tradice segregace nelze odstartovat do života za identických podmínek. Proto tedy nutno zvýhodnit na startu ty dřív znevýhodněné. Toto výslovně remediální opatření bude jen dočasné, avšak bez závazných podrobností o takové dočasnosti. Tím se znovu potvrdila platnost francouzského varování o trvanlivosti dočasných slibů, že co je provizorní, bývá i nejpermanentnější.

Preferenční zácházení je ale poskytováno jen některým menšinám - černochům (včetně potomků z multimilionářského prostředí), oněm Hispanics, Native Americans (původní Indiáni, takto politicky korektně přejmenovaní), ale vyloučeni jsou Asians. Ti podle kritériíAffirmative Action menšinou nejsou, s jednoduchým vysvětlením: jsou příliš pracovití a inteligentní, v celonárodních zkouškách SAT dosahují lepších výsledků než většina bělochů. Nejmarkantnější diskriminací žadatelů asijského původu se vyznamenávají univerzitní učiliště v Kalifornii. Na campusu v Berkeley procento bělošského studentstva se již zredukovalo téměř o polovinu - z 80 na 45 procent.

- - -

Dokonce i soudy včetně toho Nejvyššího ve Washingtonu posvěcují všelijakými sémantickými manipulacemi tyto protiústavní praktiky jako například automatické přičítání 100 či i víc bodů na výsledcích SAT jen z důvodů vhodně politicky hodnocené pokožky. Například ve velevýznamném rozhodnutí (tzv. landmark) Grutter v. Bollinger, odvolání proti diskriminačním praktikám při přijetí na studia prestižní univerzity státu Michiganu v Ann Arboru (působiště dřívějšího prezidentského zájemce Švejnara), soudkyně Sandra Day O´Connor jménem Nejvyššího soudu se vyjádřila takto: "Ústava USA nezakazuje právnické fakultě úzce přizpůsobené (narrowly tailored) přihlédnutí k rase při přijímání studentů za účelem docílení benefit ("prospěchu, užitku"), tak získaného z rozmanitosti (diversity) studentského tělesa."

Preferenční status některých akademicky nikterak znamenitě si počínajících menšin je už v platnosti půl století. Soudkyně O´Connor odhaduje další dočasnost Affirmative Action o aspoň jedno extra čtvrtstoletí.

Černošský soudce Clarence Thomas, její kolega u téže vrcholné justiční stolice, ve svém vyjádření ve sporu Fisher v. University of Texas (iniciativa této žalobkyně, jež neuspěla se svou žádostí o přijetí na studia, ač měla lepší studijní výsledky než úspěšní žadatelé z řad preferovaných minorit) přirovnal Affirmative Action k bývalým praktikám segregace a otrokářství, neboť stigmatizuje minority jako cosi podřadného, vyžadujícího nezasloužené výhody. Významná publicistka Mona Charen, v textu s názvem "The Unmentionable Injustice" (The Washington Times, 24.6.2013) s odkazem na knihu "Mismatch" autorů Richarda Sandera a Stuarta Taylora, zdůrazňuje nejen nespravedlnost, jíž byla postižena odmítnutá studentka Abigail Fisherová,

ale pocity vlastní neadekvátnosti (severe feelings of inferiority) mnohých zvýhodněných, kteří pak studia zvládnout nestačí a školu s neradostnými pocity opustí. Závěrečná věta autorky, v anglickém originále: "But there is abundant evidence that awarding preferences on race and ethnicity is counterproductive, corrupt and profoundly unjust."

- - -

Tuze pokrokoví inženýři lidských duší přispěchali s všelijakým zdůvodňováním, mezi nimiž svou iracionalitou zejména vyniká dogma multikulturalismu - ono groteskní ujišťování, že všechny kultury, civilizace, jsou stejně hodnotné - vegetarián či kanibal, vsjo rovno. Báječná příležitost takto odmrštit vlastní neadekvátnosti, prezentovat se jako oběť nespravedlnosti (incentive to promote a sense of victimhood), prosazovat citlivost, háklivost (being sensitive to cultural differences). Tématem se zdárně zabývá Craig Frisby, University of Missouri, v rozsáhlé knize "Meeting the Psychoeducational Needs of Minority Students" (s.662).

Multikulturalisté se ohánějí zdůvodňováním svých pravd s odvoláním na blahodárnostdiversity - oné rozmanitosti, údajného ultimálního trumfu, znicotňujícího 14. ústavní dodatek o zárukách "equal protection". Výtečný Thomas Sowell v eseji "Words That Replace Thought" (Townhall.com, 11.5.2013) o slovech místo myšlení, se tématem zabývá. Poslužme si příkladem: Japonsko, 99 procent tamější populace náleží k totožné rase. Jaké jsou výkony takového žactva bez diversity? Mezinárodní Program for International Student Assessment, hodnotící výkon v matematice a humanitních znalostech, dospěl ke zjištění, že ti tolik nerozmanití Japonci obrovským rozdílem překonávají americké protějšky, vzdor jejich nepoctivým manipulacím s dosaženými nevalnými výsledky.

Nepřekvapuje, že požadavky "diversity" pozbývají své platnosti při posuzování amerického učitelského sboru, od škol mateřských po ty doktorské. Z 90 procent to přece jsou samí levicoví, tuze politicky pokrokoví liberálové.

- - -

Nedávno jsem pražskému nakladateli dodal rukopis s názvem " Škvorečtí - 40 let zážitků a korespondence." Zde je výňatek z mého dopisu s datem 4. června 1970:

Když nejhorší přijde k nejhoršímu, jeden může švejkovat. Jo, ještě něco se děje - obdoba našich let padesátých: rasa nabyla váhu dělnického původu. Měli jsme tu několik případů na campusu, že černoušek namlátil bílému, bílý si šel stěžovat a (rovněž bílý) administrátor ho vyhodil s tím, že je rasista, že černí trpěli století, že si zaslouží special treatment, etc. Znám spoustu kantorů, kteří by si netroufli nechat černého propadnout, neboť takový počin by na ně mohl vrhnout podezření z rasismu. And as I said in English, "I refuse to play the role of a guilt-ridden masochistic penitent."

Úryvek z dalšího mého dopisu, 31.října 1970: Poté, co se ve školních novinách jménem Pipe Dream nashromáždilo víc takových případů, velmi pokrokový profesor původem z Oklahomy uveřejnil prohlášení, že my všichni běloši tyjeme z rasismu. Což mě dožralo a přimělo k odpovědi, že žádného otroka jsem nikdy neviděl, natož abych vlastnil, že rodinu nemám zcela bělošskou, že se nemíním omlouvat, a svůj open letter jsem poslal asi šedesáti kolegům, od rektora dolů. Pak se někteří za mnou začali trousit, děkujíce, že jsem řekl přesně to, co mají na srdci, jako že si hnedky takto netroufnou. Poserové, jinými slovy, i.e. jedním slovem.

Tak tohle psáno už před víc než čtyřiceti lety, aniž se něco příliš zlepšilo. Ano, co je provizorní, bývá tuze permanentní. Ovšem s podstatnou výjimkou naší pozemské existence. Je naším osudem se s ní rozloučit, usnadněno při pomyšlení na trapné multikulturní kraviny.

zdroj:http://neviditelnypes.lidovky.cz/usa-vykracovani-problematickym-smerem-d9k-/p_zahranici.asp?c=A130813_181710_p_zahranici_wag

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře