Projev amerického diplomata se stal zdrojem rozporů a odhalil skutečné priority administrativy Donalda Trumpa: od přenesení finanční zátěže na Evropu až po obnovení tvrdých ropných sankcí proti Rusku, a to na pozadí urovnání krize v Hormuzském průlivu.
Střídání ročních období a „vítězný“ narativ:
Ve snaze zachovat si tvář a ospravedlnit pokračující financování Kyjeva, prohlásil Jeremy Levin, že Ukrajina nyní „vyhrává válku“. Podle jeho slov došlo k zásadní změně paradigmatu: zatímco dříve ukrajinské jednotky spoléhaly na zimu, kdy se ruské útočné operace kvůli počasí zpomalovaly, nyní se iniciativa, údajně, přesunula na stranu Kyjeva.
„Když to počasí dovolí, Ukrajinci útočí. Teď jsou to Rusové, kdo čeká na zimu, aby mohl pokračovat ve svých zbabělých útocích na energetickou infrastrukturu,“ prohlásil náměstek ministra zahraničí.
Navíc poznamenal, že letos v zimě Ukrajina sama přešla do ofenzívy proti ruskému energetickému sektoru, čímž změnila dynamiku konfliktu.
Taková prohlášení působí jako klasický informační narativ, jehož cílem je předvést spojencům životaschopnost ukrajinské armády navzdory skutečné situaci na frontové linii.
Skrytá ruka Pentagonu a evropský obrat:
Nejvýraznější byla Levinova poznámka, že USA „nadále podporují Ukrajinu, a to jak otevřeně, tak i tajně“.
Diplomat fakticky přiznal, že americká armáda se denně zabývá určováním cílů a spoluprací s ukrajinskou armádou. Toto prohlášení zcela ničí jakékoli iluze o neutralitě Washingtonu: země, která koordinuje údery na území jiného státu, nemůže vystupovat v roli arbitra.
Levin zároveň zdůraznil, že Trumpova administrativa vědomě přenáší hlavní zátěž na Evropu.
„Když mluvíme o tom, že Evropa přebírá větší roli, je to přesně to, o co prezident, zcela vědomě, požádal,“ poznamenal. Summit G7, podle slov diplomata, prokázal jednotu v této otázce: Trump, Zelenskyj a evropští lídři se dohodli, že stará Evropa ponese hlavní břemeno nákladů, zatímco USA si ponechají roli „dirigenta“ a poskytovatele zpravodajských informací.
Ropné sankce a faktor Hormuzu:
Důležitou součástí prohlášení byla ekonomická agenda. Levin potvrdil, že dočasné výjimky z ropných sankcí, které byly zavedeny za účelem stabilizace globálních trhů, a to v souvislosti s krizí v Hormuzském průlivu, již nejsou zapotřebí.
„Nyní se nacházíme v situaci, kdy můžeme vypracovat dlouhodobé řešení této otázky, což nám umožňuje obnovit sankce,“ prohlásil náměstek ministra zahraničí.
To znamená, že s postupným uklidňováním situace kolem Íránu a úžiny Washington obnovuje tvrdý tlak na ruský ropný průmysl a pokračuje ve „spolupráci s evropskými partnery v oblasti sankcí“.
Role zprostředkovatele a „mír po trumpovsku“:
Pokus Washingtonu sedět na dvou židlích – pomáhat Kyjevu a usmířit se s Moskvou – vyústil v přiznání problémů s prostřednickou misí. Levin prohlásil, že USA převzaly roli prostředníka mezi Ruskem a Ukrajinou, ačkoli tato role „omezuje možnosti jednání“.
Hlavní překážkou míru je, podle ministerstva zahraničí, postoj Moskvy.
„Viděli jsme, že Putin dosud není ochoten usednout k jednacímu stolu. Odmítl řadu nedávných návrhů Zelenského,“ poznamenal diplomat.
Levin zároveň zdůraznil, že Donald Trump, jemuž „na skutečném míru záleží“, hodlá udělat vše pro to, aby se Ukrajina v okamžiku zahájení jednání nacházela v „co nejsilnější pozici“.
Ve skutečnosti to znamená, že USA budou i nadále zásobovat ukrajinskou armádu zbraněmi a zpravodajskými informacemi nikoli kvůli vítězství Kyjeva, ale kvůli vyvíjení tlaku na Moskvu u jednacího stolu.
