Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jan Činčera: Kulturní globalizace

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

  • globalizace
Kulturní globalizace se projevuje synkretismem, resp. akulturací - průnikem kultur, ve kterém do tradičních společností vstupuje kultura euro-americká. Nejde samozřejmě o čisté vytlačování jedné kultury druhou, akulturace je vždy obousměrný proces, přesto jsou neevropské kultury tímto střetáváním více zasaženy. Propagace euro-americké kultury vede k narušení sociálních vztahů v tradičních společenstvích; zdá se, že původní vysoká kulturní diversita bude v blízké budoucnosti nahrazena jedinou, spotřební globální kulturou.

Ekonomická integrace akceleruje uvolnění trhu a způsobí příliv nového zboží, jehož spotřeba bude posilována agresivní reklamou. Zároveň budou otřeseny národní a lokální hranice bránící sociální standardy. Průzkum trhu identifikuje globální elity a globální střední třídy, sdílející stejný spotřební styl. „Global teens - snad 270 miliónů 15-18 letých ve 40 zemích obývá "global space", svět jediné pop kultury, hltá stejné video a hudbu a poskytuje ohromný trh pro designery tenisek, triček a džín."[1] Spotřební úroveň mnohých vzroste - mnozí ale budou postaveni mimo kvůli nedostatečným příjmům. Globalizace prohloubí absolutní rozdíly mezi bohatými a chudými, kteří budou závistivě sledovat šťastnější část lidstva.

Předpokladem globálního propojování světa jsou vyspělé dopravní a komunikační prostředky: automobily a letadla pro přepravu osob, Internet pro přenos idejí a finančních toků. Přestože tyto technologie jsou dnes celosvětově sdíleny, jejich západní provenience současně určuje dominantní civilizaci celého procesu. Pro přiblížení některých aspektů, které jednotlivé roviny globalizace mají, se pokusím najít několik paralel v minulosti:

Setkání dvou kultur mělo v historii zpravidla charakter konfrontace, která vyústila buď v totální likvidaci slabší kultury (severoameričtí indiáni), nebo v silnějším kulturním ovlivnění až pohlcení kultury dobyvatelské (sumerové, mongolové, atd.). Konfrontační charakter mělo setkávání kultur zejména tehdy, pokud silnější z nich měla univerzalistické tendence - víru, že jejich kulturní zvyklosti a způsob interpretace světa je jediný správný. Takové tendence měla zejména civilizace křesťanská a islámská. Křesťanské i islámské dobývání světa mělo proto stejné projevy i důsledky: snahu o vytvoření jakési nadnárodní kultury, ve které byly domorodé tradice nahlíženy jako podezřelé či zaostalé.

K zajímavému prolínání docházelo v regionech, kde vedle sebe existovalo více srovnatelně silných a vyspělých kultur. Příklad můžeme najít ve vývoji východního Středomoří po rozpadu Alexandrovy říše a v období Římského impéria. Dominantní kulturou zde byla helénská civilizace, která sice byla přesvědčena o své univerzální správnosti a civilizačním poslání, na druhé straně dokázala být i relativně tolerantní: důležitější, než šíření idejí bylo pro ní odstraňování překážek pro obchod. V rámci helénského Východu tak docházelo k pozoruhodným kulturním symbiózám: kommagenský vladař Antiochos se považoval za potomka iránského boha Mithry i řeckého Hérákla, syrská Kybelé byla Řeky chápána jako Démétér a egyptský Ammón jako Zeus, chaldejší astrologové konkurovali Diově věštírně v Dodoně, pontský tyran Mithridatés byl známý štědrými dary řeckým městům a mezi veliké mecenáše antické kultury patřil nakonec i „vrah malých dětí" Herodes Velký. V každém městě bylo možné najít stejné instituce: tak jako dnes najdeme kdekoliv na světě McDonalds' nebo kino, mohl Řek kdekoliv na východě zajít do divadla či na stadion. K jedinému většímu zaskřípání v tomto obraze propojeného světa došlo při střetu „globalizující" antické civilizace s „univerzalistickou" židovskou civilizací: pro Židy byly stadiony, theatrony či Diovy sochy urážkou víře a jejich soužití s helénismem mělo charakter neustálých konfrontací, atentátů, teroristických útoků či otevřených válek, které nakonec završila fatální porážka v roce 135 po Kr. Židé také byli Římany nazíráni v silně negativním světle - antisemitismus má svoje kořeny již v protižidovsky zabarvených pracích antických historiků. Vyloučením Židů z globalizovaného světa ale neznamenalo konec problémů: za hranicemi Říma, za lines Romanus zůstaly národy exkomunikovaných, barbarské kmeny, kteří na jedné straně nebyli ochotni vzdát se své svobody (a zůstali tak vně, na rozdíl od poražených Galů, kteří se velice brzy stali plně romanizovanými), na straně druhé s obdivem a závistí pozorovali životní úroveň na druhé straně. Když v roce 405 překročily germánské kmeny Rýn a napadly Itálii, nevedla je k tomu nenávist proti Římu, ale především hlad a zoufalství. Přílivové vlny těch, kteří putovali do říše blahobytu, nakonec nebyl Řím schopen zvládnout - první, alespoň částečně globální civilizace se rozpadla.

Jak se globalizační proces projevuje dnes? V následujícím textu se pokusím nastínit několik jeho aspektů:

Kulturní uniformizace světa. Globalizace je nesena technologiemi, které vytvořila západní civilizace, a proto také jsou to ostatní kultury, které jsou vystaveny tlaku, se kterým se srovnávají různými způsoby. Zatímco u kultur jihovýchodní Asie převažuje pragmatický přístup, přebírající západní technologie a dosazující je do svých schémat (např. Čína se snaží přetvořit Internet na celočínský Intranet, který by jí mohl sloužit jako nástroj udržování moci), nejsilnější odpor západní civilizaci klade univerzalistický islám, chápající nejsilnější zemi Západu - Ameriku jako ďábla - pokušitele. Pasívnější kultury jsou Západem postupně vytlačovány: příklad společenského rozpadu, který přineslo otevření severoindického státu Ladakh turistice, popisuje Helena Norberg-Hodge v knize Dávné budoucnosti. Buddhističtí vesničané byli konfrontováni se svou chudobou, jejich kultura se jim začala náhle jevit jako špatná a nevyspělá. Mladí se rozejeli do měst a přestali respektovat zaběhané zvyklosti - a region ještě hlouběji propadnul do své chudoby. Informační technologie na druhé straně pomáhají něco z místních kultur zachránit: díky distančnímu online vzdělávání mohou ze svých domovů studovat inuité v quebeckém Nunkjaviku. Před rozšířením Internetu bylo nutné posílat děti převážně původních obyvatel Ameriky na studium do větších kanadských měst, odkud se jich zpátky do pustiny vracela jen malá část. Díky Internetu se nyní objevila možnost samostatného pomaturitního studia. Online univerzity existují i v nejchudších regionech - např. ve Svazijsku.

Postmoderní životní styl. Zatímco modernu charakterizoval univerzalismus - přesvědčení o existenci ideologie, dávající klíč k posuzování každého lidského chování, je globalizovaná civilizace postmoderní. Univerzalismus Západu, odrážející se v jeho přesvědčení o nutnosti celosvětového dodržování lidských práv, je konfrontován s ekonomickým i politickým pragmatismem a „univerzalismy" jiných civilizací. Ideologický základ Západu, stojící od středověku na určité rozštěpenosti mezi křesťanskou a vědeckou interpretací světa, je konfrontován s jinými názorovými směry. Tváří postmoderny je proto jednak větší tolerance vůči jinému, současně ale i určitá mělkost, povrchní přejímání motivů z různých časů a civilizací, které se mísí do neuchopitelného guláše duchovna, nazývaného New Age. Místo vyprázdněné ideologie přebírá konzumerismus, emblémovou postavou postmoderny není bojovník za lepší svět, ale podnikatel, nikoliv poutník do svaté země, ale turista či tulák bez cíle.

Sociální polarizace. Informační technologie ruší prostorová omezení umožňují zaměstnávat a vytvářet pobočky svých firem v globálním měřítku. Internet je tak požehnáním pro mnohé Indy, kteří díky dobré znalosti angličtiny pracují jako poradci pro zákazníky v amerických online firmách, aniž by kvůli tomu museli opouštět svůj domov. Na druhé straně se ukazuje, že blahobyt a pracovní příležitosti, které nová doba přináší, nejsou rozsévány rovnoměrně: Problém přínosu investic do informační infrastruktury k rozvoji zaměstnanosti byl vyhodnocován v polovině 90. let v regionu západního Skotska. Výsledky naznačují, že přestože dojde k jistému poklesu vlivu starých center, nevzroste plošně význam celého regionu, do kterého se investovalo, ale spíše se uvnitř něj vytvoří centra nová. Nová místa v Glasgow znamenají relativní pokles vlivu nejvyspělejší části Velké Británii - jihovýchodní Anglie, ale zároveň přínos pouze nejvyspělejší části chudšího regionu - centrálního pásu s nejkvalitněji vybudovanou informační infrastrukturou. Obdobně - nová místa, zajištěná díky rozvoji telekomunikací v Inverness znamenají decentralizaci ve skotském měřítku (relativní pokles vlivu stávajících center Glasgow, Edinbourgh), ale centralizaci uvnitř regionu Vysočina a ostrovy. Nejchudší a nejméně vyspělé regiony investory nepřitáhnou a stále rychleji na své okolí ztrácejí. Nová místa se mnohem snáze vytváří ve vyspělých oblastech s fungující infrastrukturou, než v chudých s méně vzdělanými obyvateli. Místa v nově prosperujících informačních odvětvích není možné nabídnout dlouhodobě nezaměstnaným a nekvalifikovaným dělníkům z těžkého průmyslu nebo bývalým zemědělcům. Zdá se, že z globalizace nejvíce profitují právě ti nejbohatší. Díky informačním technologiím možná opravdu zbohatne a více lidí, než dříve - zejména ti, kteří žijí v oblastech s rozumným stupněm zabezpečení informační infrastruktury a vzdělání. Ti co prohrají, budou ti nejchudší. Zygmunt Bauman[2] popisuje polarizaci našeho světa na srovnání turistů a tuláků: Turisté jsou příslušníky globálních elit - podnikatelských, akademických, politických. Cestují z místa na místa, sbírají zážitky a všude jsou vítáni. Tuláci jsou opovrhovaní vyděděnci - lidé na okraji společnosti či prostě chudí, žijící ve větší části světa. Putují bez cíle a snaží se najít místo pro lepší život: jsou ale stále vyháněni a vraceni zpátky. Tuláci sledují s obdivem životní styl turistů, turisté sledují s obavou tuláky - jejich existence je pro ně odstrašujícím důvodem, proč přes všechna rizika turistiky (rychlost změn, určitá stereotypnost nových zážitků) pokračovat dál v nastartovaném životním stylu. Problémem globalizovaného světa je schizma mezi pocitem nutnosti usilovat o řešení problému chudoby a dalších globálních problémů lidstva a současně neochota elit vzdát se standardu své turistické třídy. Paradoxem globalizovaného světa je jeho pologlobalizace, či „glokalizace"[3] - globální vesnici uživatelů Internetu využívá dnes zhruba půl miliardy uživatelů, tj. cca 8 procent lidstva, zatímco ostatní řeší důležitější otázky, než je přenosová rychlost - kde sehnat jídlo, pití, zaměstnání, případně kudy vede cesta přes novodobé lines romanum ...

Pokles moci národních států. V globalizované ekonomice ztrácejí státy stále větší část své moci ovlivňovat životy svých obyvatel: na makroekonomickou situaci mají největší vliv události globální ekonomiky, globální kapitálové trhy či dohody o odstraňování ekonomických bariér. Státy ale ztrácejí i možnost ovlivňovat kulturní politiku své země, vstupem do sítě mezinárodních smluv i politiku sociální, ekologickou, atd. Skutečná moc se přesouvá na dva typy subjektů: nadnárodní firmy a občanská sdružení. Důležitým rysem nadnárodních firem je jejich nezávislost na prostoru: zatímco dříve se firmy cítily vždy v určitém spojení s místní komunitou, tato vazba je nyní narušena. Přestože místní pobočky zaměstnávají místní obyvatele a snaží se ve vyspělých zemích vyjít se svými sousedy v dobrém, řídí se jednání nadnárodních společností především ekonomickými zájmy, které je vede často k silně neekologickému jednání. Na druhé straně, některé společnosti se cíleně zasazují i o řešení globálních problémů: zejména pojišťovací průmysl, který se cítí být ohrožen klimatickými změnami. Většina nadnárodních firem se chová ve vztahu k ekologické a sociální ohleduplnosti dost ambivalentně: např. Unilever podporuje ekologické hnutí v České republice, spolupracuje s WWF na projektu udržitelného rybolovu a na straně druhé se podílí na kácení deštných pralesů v západní Africe. Druhým subjektem, který získává, jsou občanská sdružení. Díky Internetu mohou organizovat své akce a šířit ideje v globálním měřítku: demonstrace proti globalizaci by nebyly možné nebýt globálních informačních technologií, používaných globálně aktivními občanskými sdruženími ... Občanská sdružení také fungují jako určitá protiváha nadnárodním společnostem, proti kterým často organizují spotřebitelské bojkoty (oblíbeným terčem je např. firma Shell). Nutí tím společnosti, aby alespoň usilovaly o ekologickou image, přestože mnohdy se jedná spíše o zelený nátěr ... Díky Internetu mohou občanská sdružení získat významnou část moci, kterou v národních státech drží politické strany. Instituty, jako je právo na informace, zpřístupňování informačních systémů státní správy, zapojování veřejnosti do rozhodování či referendum, získají díky Internetu nové dimenze: budou samozřejmější, častější, levnější, efektivnější. Politiku vyspělých zemí globalizovaného světa bude určovat střet mezi globálními občanskými sdruženími a nadnárodními společnostmi, ale také střet mezi lokálními iniciativami a reprezentanty státní moci.

Spotřební životní styl. Prostor universalistických ideologií převzal ve vyspělých státech hedonismus, životní styl orientovaný na dosahování rozkoše, které lze podle novodobého pojetí dosáhnout zejména spotřebou. Konfrontace s „mezemi růstu" naší civilizace a globálními problémy se současně lidstvo snaží dosáhnout trvalé udržitelnosti, která ve svém důsledku obnáší i určité přehodnocení vzorců výroby a spotřeby. Protože ale z kola ekonomického rozvoje nelze vyskočit strategií nulového růstu, navrženou v roce 1972 autory první zprávy Římského klubu, dostává se tím společnost do bludného kola. Řešení schizmatu: omezit spotřebu vs. uchovat stálý růst se nabízí v dematerializaci, tj. přesunu významnějšího podílu ekonomických aktivit do informační sféry, jejíž přímé environmentální dopady na reálný svět jsou minimální. V 90. letech jsme ale byli svědky opačného jevu: k nejvyšší míře individuální spotřeby docházelo právě v informačně nejvyspělejších zemích. Příkladem je spotřeba papíru: přestože se odhaduje pokles v oblasti užití papíru pro noviny, referenční příručky, encyklopedie, atd., je tento pokles převažován nárůstem spotřeby kancelářského papíru, užívaného pro individuální tisk. Největšími spotřebiteli papíru jsou tak USA, následovány evropskými zeměmi a nezdá se, že by se tento trend měl zastavit - aelspoň do té doby, nebudou-li důsledněji uplatněny ekonomické nástroje a do ceny papíru nebudou promítnuty jeho dopady na životní prostředí.

Unikání reality. Tak jako hedonismus, ožívá ve vyspělé části globalizovaného světa i helénský epikureismus: snaha hledat si své štěstí v oplocené zahradě daleko od problémů reality, které volají po spoluúčasti na řešení. Jedním z projevů i příčin je současná zahlcenost informacemi - Al Gore pro tento jev razí termín exformace. Dostupnost informací provázená nebývalou snadností individuálního publikování má svoji odvrácenou tvář v poklesu víry v informace. Flagrantně tento fakt vyjádřil slovem i činy americký terorista Unabomber: „Hromadné sdělovací prostředky jsou nejčastěji pod kontrolou velkých organizací, integrovaných do systému. Každý, kdo má trochu peněz, může cokoliv vydat, nebo šířit prostřednictvím Internetu či jinak, ale to, co chtěl říct bude zaplaveno obrovským množstvím informací, zveřejňovaných v médiích, takže jeho činnost nebude mít prakticky žádný efekt. Působit na společnost slovy je proto pro většinu lidí a malých organizací nemožné. Například já. Kdybych se nikdy nedopouštěl násilí a předložil tuto svoji práci vydavateli, pravděpodobně by nevyšla. I kdyby vyšla, pravděpodobně by si nenašla mnoho čtenářů, protože je mnohem zábavnější sledovat zábavný program v médiích, nežli číst střízlivou esej. Dokonce i kdyby moji práci četlo hodně lidí, většina z nich by brzy zapomenula, co četla, protože jejich mysl je zaplavována hromadou informací, které jim předvádějí média. Pokud chci předat svoji zprávu veřejnosti s nadějí na alespoň minimální vliv, musím vraždit lidi."[4] Za další, jak upozorňuje Jean Baudrillard, v přemíře informací je obtížné pro většinu lidí rozpoznat, co je pravda a co ne. Stáváme se diváky hry, kdy slova namísto poukazování k pravdě vytvářejí složité systémy znaků, které se spolu nekontrolovaně kříží, mísíce dohromady reality se simulací. To, co se zdálo být specifikem totalitních režimů, totiž vytváření newspeaku, jazyka, ve kterém znaky ztrácejí svoji vazbu k realitě, se ukázalo být i rysem svobodné informační společnosti. Havlův zelinář, vyvěšující si nad svůj krámek heslo „Proletáři všech zemí spojte se", se v něčem podstatném shoduje se spořádaným postmoderním občanem, spokojeně večeřícím při zprávách o válce v Bosně: oba upřednostňují život v jisté formě simulované reality, pro oba ztrácí znaky svůj význam a stávají se hrou, v životě obou vytlačila nezávazná forma „řečí" původní smysl komunikace: hledání pravdy. V krajních případech může rezignace na aktivní angažování se ve světě mít charakter úniku z reality - například do lákavého prostředí cyberspace, s jeho svébytnou kyberkulturou, virtuálními společenstvími či online známými z chatu. Centrum pro online závislost odhaduje, že závislost na Internetu, projevující se stejně, jako jakákoliv jiná forma závislosti, hrozí zhruba 10 procentům pravidelných uživatelů Internetu.

V předcházejícím textu jsem se pokusil nastínit několik aspektů globalizované společnosti. Bylo by samozřejmě možné zmínit další: například jak rostoucí vnitřní i vnější pnutí posiluje rozpor mezi sílou i realitivní slabostí naší civilizace, či jak informační technologie současně dávají občanům šanci podílet se mnohem silněji než jindy na spolurozhodování a vytváření demokracie - a současně jsou díky těm samým technologiím vystavováni postupné erozi svých práv (zejména práva na soukromí). Globalizovaný svět je plný vnitřních rozporů: bude jednou výzvou pro historiky posoudit, jak se nám je podařilo zvládnout.

Literatura:

ANON. Latest e-news: paper not dead yet. Pulp & Paper International, Vol. 41 (1999), no. 12, pp 47-49.

BAUMAN, Zygmunt. Globalizace. Důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta, 2000.

BAUMAN, Zygmunt. ....

ECSC - EC - EAEC. The Impact of the Information Society on the territorial planning of the less favoured regions. The Policy Studies Institute (UK), City Liberal Studies (Greece), CITI/INETI (Portugal), Brussels-Luxembourg, 1997. [WWW dokument] http://www.ispo.cec.be/infosoc/promo/pubs/issa.html

HAVEL, Václav. Moc bezmocných. In

KOMISE PRO GLOBÁLNÍ ŘÍZENÍ. Naše globální sousedství. Zpráva komise pro globální řízení. Praha: Rada pro mezinárodní vztahy, 1995

MEADOWS, D. H., MEADOWS, D.L., RANDERS, J. Meze růstu. Praha: Český geologický ústav, 1972.

NUNES, Mark. Baudrillard in Cyberspace: Internet, Virtuality, and Postmodernity. [WWW dokument] http://www.uta.edu/english/apt/collab/texts/cyberspace.html. Stav ze dne 18.9.2001.

Unabomberův manifest. Votobia, 1997. 226 s.

UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAM. Human Development Report 1998.

YOUNG, Kimberly S. University of Pittsburgh at Bradford. Internet addiction: The Emergence of a New Clinical Disorder. CyberPsychology and Behavior, Vol. 1, 1998. No. 3., pages 237-244. [WWW dokument] http://www.netaddiction.com/articles/newdisorder.htm

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře