Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Rozhovor: Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc. & MUDr. Ludmila Eleková: Dva různé pohledy na očkování

Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc.

Lékař, hygienik a epidemiolog na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se zdravotními následky a ekotoxikologií perzistentních cizorodých látek v prostředí, epidemiologií rakoviny a také antivakcinačními aktivitami.

MUDr. Ludmila Eleková

Lékařka, věnuje se celostní medicíně a je autorkou knihy Očkování, jeho účinky, následky a jejich léčba.

  • rozhovor-prof-mudr-vladimir-bencko-drsc-mudr-ludmila-elekova-dva-ruzne-pohledy-na-ockovani

Jak se díváte na „epidemii černého kašle“ v roce 2013? Jak to, že největší počet nemocných jsou právě proočkovaní tzv. hexavakcínou a ne starší, kterým přeočkování chybí ?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Původně používaná buněčná vakcína byla účinná, ale z hlediska výskytu nežádoucích komplikací, které tyto buněčné vakcíny přinášely, byla snaha zavést nebuněčnou vakcínu proti černému kašli, u které by bylo riziko případných nežádoucích reakcí významně nižší. Po jejím zavedení do praxe těchto reakcí výrazně ubylo. Postupně se však začalo ukazovat, že jsou určité rozdíly v  následné míře obranyschopnosti očkovaných. Očkovaní touto nebuněčnou vakcínou byli v probíhajících epidemiích postiženi černým kašlem častěji než ti dříve očkovaní celobuněčnou vakcínou. Příčina? Nebuněčná vakcína vyvolává sice dostatečnou tvorbu protilátek. Avšak očkováním dosažená buněčná imunita, nebrání dostatečně kolonizaci, tedy množení baktérií na sliznicích a jejich následnému přenosu. Pro tuto skutečnost svědčí hypotéza, že zřejmě narůstá počet bezpříznakových nosičů a ti onemocnění v  populaci dále rozšiřují. V současné době se vyvíjejí vakcíny, které by tento nežádoucí fenomén měly v dohledné době eliminovat.

MUDr. Ludmila Eleková

Ukazuje se, že nebuněčná vakcína zcela nefunguje. Dosavadní Kolektivní imunita byla imunita starších lidí narozených ještě před válkou, kteří z velké části černý kašel ještě prodělali. Později narození až do roku cca 2006 byli očkováni celobuněčnou vakcínou, která ač měla nežádoucí účinky a nepříjemné reakce, tak paradoxně vyvolávala imunitní odpověď podobnější přirozené nákaze. V roce 2007 se začalo plošně očkovat hexavakcínou a ukazuje se, že ve svém principu tato vakcína není schopná navodit spolehlivou imunitu. Ukazuje se dokonce, že děti očkované touto vakcínou, které se nakazí černým kašlem, jsou déle infekční. Navíc mají netypický mírný průběh a onemocnění je hůře rozeznatelné. Pediatři pak vychází z toho, že jsou očkovaní, nemoc není diagnostikována a může se šířit. Je naivní řešit nefunkčnost vakcíny přidáním dávky stejné nefunkční vakcíny v deseti letech věku.

Jaký je Váš názor na kolektivní imunitu a její roli dnes?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Aby očkování vakcínou proti určité nemoci mohlo omezit její šíření v populaci, musí míra proočkovanosti být nejméně 85%. Pokud toto omezení šíření infekce má být skutečně účinné preferujeme proočkovanost populace na úrovni 95%. Nedávné konstatování Ústavního soudu ČR, že rodič je beztrestný, pokud odmítne očkování dítěte, upozorňuje na vážný problém, který je nezbytné smysluplně legislativně ošetřit. Vrcholné justiční orgány Maďarska zaujaly vůči rodičům odmítajícím očkování dětí právě opačné stanovisko. Odmítnutí očkování pojali jako odmítnutí/porušení práva dítěte na ochranu zdraví, které kvalifikovali jako trestný čin v  uvedeném kontextu.

MUDr. Ludmila Eleková

Kolektivní imunitou je stav, kdy je většina populace proti nějaké infekční nemoci imunní a šíření nemoci je tak omezené. Tak to fungovalo kdysi, když jsme nemoci ještě překonávali v dětství. Měli jsme kolektivní imunitu proti spalničkám, protože je většina z nás prodělala. Virus v populaci samozřejmě dále koloval. Je potřeba si uvědomit, že Kolektivní imunita neznamená, že ten virus nebo bakterie zmizí. Jen je tu málo lidí, kteří mohou mít manifestní nemoc a šířili ji. Při skutečné imunitě po nemoci vaše tělo infekčního původce zlikviduje v zárodku, nemáte klasické příznaky. Při opakovaném setkání s nemocí posílíte vlastní imunitu proti ní. Z povědomí, že překonání klasických chorob vede k trvalé imunitě, vznikl předpoklad, že očkování udělá totéž. Lidé budou mít protilátky a nebudou nemoc šířit. Jenže se ukazuje, že to neplatí. Proto teď stoupá výskyt černého kašle. Vakcína neplní, co se od ní očekávalo. To samé platí pro MMR vakcínu proti dětským chorobám (spalničky, zarděnky, příušnice). Nemoci, které jsme jako děti přirozeně měli, nikdo se jich nebál a děti se úmyslně potkávaly na tzv. „zarděnkových párty“. V osmdesátých letech jsme začali hromadně očkovat a očkovaní dostávají příušnice a spalničky ve dvaceti. Žádný lékař nemůže popřít, že to je horší, než kdyby nemoc dostali v osmi letech. Ukazuje se, že kolektivní imunita z očkování prostě neexistuje. Může existovat klasické potlačení průběhu nemoci. Lidé nedostanou nemoc, ale znamená to pouze, že dočasně nejsou schopni projevit její typické příznaky. Původce nemoci je v populaci stále.

Jak si vysvětlujete dostatečnou proočkovanost a přitom úplnou dobrovolnost v očkování ve většině zemí západní Evropy?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Vysvětlení je prosté. Je to vědomí ceny zdraví, které je na řebříčku hodnot společnosti ve většině zemí západní Evropy na vyšší příčce, než je tomu u nás, bohužel. Je to také otázka úrovně zdravotní gramotnosti. Naše společnost prošla dvěma totalitami, jejichž výsledkem je, že když to poněkud přeženu, pomalu nikdo nevěří v cokoliv. O zvrácené představy o tom co svoboda je zakopáváme každou chvilku a současná totalita zlatého telete momentálně nenabízí východisko z  dnešní ne právě utěšené situace.

MUDr. Ludmila Eleková

Dá se říci, že historicky demokratické země, tedy západní Evropa, povinné očkování buď nemá, nebo jen proti několika málo nemocem. Proti jedné nemoci, jako v Belgii, proti obrně, maximálně to jsou tři ve Francii. Postkomunistické země obvykle mají očkování povinné, to je relikt ze socialismu. Vyplývá to historicky ze stavu lidských práv a občanských svobod, jestli v určité zemi je nebo není povinné očkování. Proočkovanost je v podstatě všude podobná. Velká Británie, Holandsko či Německo kde očkování nebylo nikdy povinné, mají obdobnou vysokou proočkovanost jako my. Vliv mainstreamové medicíny je všude podobný. Pokud je očkování hrazeno z veřejného pojištění nejsou ani ekonomické překážky k srovnatelné proočkovanosti.

Jaký je váš názor na rodiče, kteří se rozhodnou neočkovat své děti či vakcinaci posunout?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Přes všechny etické či jiné kontroverze je nezbytné konstatovat, že očkování patří k  nemnoha aktivitám v oblasti předcházení nemocem splňujícím všechny podmínky kladené současnou medicínou „založenou na důkazu“ a jeho zpochybňování patří k módním, ale naprosto nežádoucím fenoménům postmoderní společnosti zdůrazňující svobodu v  rozhodování jednotlivce bez nezbytného vyvážení jeho povinnostmi a odpovědností, ve smyslu principu solidarity vůči společnosti, ve které žije.

Co se týče posunu očkování na pozdější termín je to složitější otázka. Očkujeme zásadně zdravé děti, co přirozeně stejně platí i u dospělých. Takže odložení očkování momentálně nemocného dítěte je kategorickým požadavkem co platilo u všech zejména pak u „živých“, atenuovaných, tedy oslabených vakcín např. proti tuberkulóze.

MUDr. Ludmila Eleková

Myslím, že tito rodiče moc dobře vědí, co dělají. V Americe proběhl průzkum, ze kterého vyplynulo, že čím je matka vzdělanější a čím má vyšší socioekonomické postavení, tím je méně ochotna očkovat. Pokud jsou to opravdu vzdělaní, chytří a dobře situovaní lidé, u kterých lze důvodně pochybovat o tom, že by své děti zanedbávali a neuměli si najít relevantní informace, pak je jejich kritika k zvážení. Já kdybych mohla vrátit čas, svoje děti bych také neočkovala, protože vidím - a jsou na to i statistiky - že neočkované děti jsou zdravější, mají nižší kojeneckou úmrtnost, nemají tolik záněty uší, věčné kašle a alergie. Je to neporovnatelný rozdíl. Pokud se rodiče rozhodnou na základě špatné zkušenosti po očkování staršího dítěte neočkovat to mladší, mají před očima každý den důkaz, že se rozhodli správně. I když se rozhodli jen očkování posunout nebo ho trochu protřídit.

Jaký smysl má český zákaz přijímání neočkovaných dětí do předškolních zařízení a zákazy rekreačních pobytů během základní školy?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Smysl má dvojí: jednak výchovný, jednak věcný. Je to jeden z  mnoha užitečných nástrojů zvyšování již zmíněné zdravotní gramotnosti. Ten druhý, věcný, aspekt spočívá v  tom, že na neočkované dítě nahlížíme jako na „časovanou bombu“ ač to nemusí vypadat logicky na první pohled.

MUDr. Ludmila Eleková

Je to normální buzerace. Trest a bič na neposlušné rodiče. Není to postaveno na žádném epidemiologickém důkazu. Dotyčný paragraf v zákoně o ochraně veřejného zdraví zní tak, že do školky smí dítě, které je očkováno řádně, nebo které má zdravotní kontraindikaci či prokázanou imunitu vůči nákaze. To znamená, že pouští do školky děti, které mají zdravotní kontraindikaci, pouští děti, které jsou naočkované, ale už se nikdo neobtěžuje zjistit, jestli jsou skutečně imunní. Očkované děti, které onemocní například černým kašlem, nebudou mít typické příznaky a mohou tak klidně nakazit děti neočkované ze zdravotních důvodů. Tedy mohou způsobit totéž, kvůli čemu se do školek nepouštějí děti neočkované z  jiných důvodů. Je to pouhá diskriminace jedinců, kteří jsou neočkovaní z jiného důvodu.

No a školy v přírodě, to už je úplná absurdita. Neočkované dítě může sedět v lavici ve třídě, sdílet svačinu se svým očkovaným spolužákem, může být legálně bacilonosičem ve škole, ale stává se nebezpečným na horách na čtrnáct dní a o výletech ani nemluvě. Já myslím, že tento paragraf dlouho nevydrží, protože je atakován soudními procesy a je to diskriminační.

Jaká je současná role zdravotnické osvěty ve vztahu k očkování?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Jedním ze základních úkolů zdravotnické osvěty je dosažení stavu, kdy veřejnost bude vnímat komplikace po požití léčiv stejně jako případné komplikace preventivních aktivit, v  našem případě očkování. Potenciální riziko jako „nutné zlo“ je v  obou případech mnohonásobně převáženo užitkem pro léčenou či očkovanou populaci.

Toho lze dosáhnout systematickým, nevtíravým vzděláváním populace od školáků po seniory v  oblasti již zmíněné zdravotní gramotnosti pomocí komunikace cestou masmédií, které bohužel ve snaze o „objektivní informování veřejnosti“ dávají značný prostor různým „alternativním“ názorům, nezřídka desinformacím. Tyto alternativní názory veřejnost obvykle přijímá ochotněji, než objektivní informace expertů ve kterémkoliv oboru, veřejné zdravotnictví nevyjímaje.

MUDr. Ludmila Eleková

Obvykle je to tak, že pokud se objeví nějaká choroba, i třeba jen minimálně a existuje proti ní očkování, jsou toho plné zprávy se zprávou „okamžitě očkujte“. Citově vyděračské reklamy s prázdnými postýlkami jsou všude. Ale já se jim nedivím, jde jim o peníze, dělali bychom na jejich místě totéž.

Co mě ale překvapuje, je tuhý odpor pediatrů vůči informacím o stinné straně vakcín. Například když maminky přinesou studii, nebo odborný článek, setkávají se často s emotivními a hostilními reakcemi místo diskuze. Čím to je? Očkuje se plošně od druhé světové války a až v posledních deseti, dvaceti letech se začalo vědecky zkoumat, co vakcíny dělají celkově s imunitou. Předtím stačila informace, že se vytvoří protilátky a nikoho nezajímalo, co se děje s ostatními částmi imunitního systému. Nikdo se nezajímal co se děje, když člověk nemá očekávanou reakci na vakcínu, když má dítě neurologické komplikace či alergii. Rozhodně my jsme se to na medicíně neučili.

Nechci být paranoidní či konspirativní, ale výrobci, kteří jsou na začátku toho řetězce, by měli vědět, co vyrábějí. Pokud vědí je to na pováženou, pokud ne, tak také. Poté přichází různí regulátoři a úřady, ti to nevědí. Dalšími jsou odborníci, vakcinologové a podobě. Vím, že někteří z nich vědí. Ovšem na školeních, tzv. vakcinologických dnech, kam chodí řadoví pediatři, tak tam se vyprávějí pohádky o tom, že když dítěti dáte hexavakcínu, dostane stejnou dávku hliníku, jako by se napilo mlíčka. Stačí pár minut na internetu, aby se každý pediatr mohl přesvědčit, že vakcína do dětského organismu dodá jednorázově cca tisíckrát víc hliníku než potrava. A po celé ty roky se nikdo nezajímal, co se s  tím hliníkem v  dítěti vlastně děje.

Když pak přijde dítě s nějakou patologickou reakcí, běžný lékař nepozná, že by si ji měl spojit s očkováním. Má naučeno ze školy, že vakcína vytvoří protilátky, že má určité spektrum vedlejších účinků, které jsou uznávány a které se pozorují a tím to končí. Druhá věc je, že ani není motivován, aby si to spojil. Lékař je motivován, aby měl vysokou proočkovanost dle kalendáře. Je motivován finančně, je motivován k tomu, aby neměl problémy s úřady, ale ne k tomu aby hlásil vedlejší účinky. Lékař je právně odpovědný za to co udělá, takže i kdyby vás léčil perfektně a něco se zvrtlo, je to jeho odpovědnost. A protože tu nemáme systém odškodnění, proč by naznačoval rodičům, že dítě je možná poškozeno z očkování, když by tím riskoval žalobu za náhradu škody? Kdo nařizuje očkování? Stát. Tak ať stát nese zodpovědnost, včetně té finanční. Protože když dítě ochrne po očkování nebo má autismus, a já znám několik takových rodin, tak je to pro tu rodinu i ekonomická katastrofa. Ale ono i astma dokáže rodině zamotat život. Lékaři by měli být motivování hlásit nežádoucí účinky.  Museli by mít správné informace o složení a mechanismu účinku vakcín, aby věděli, co mají hlásit a měli by být zbaveni odpovědnosti za poškození očkováním, pokud očkovali lege artis.

Navíc si představte být v kůži pediatra, který celý život v dobré vůli očkuje, vakcíny včetně dobrovolných doporučuje, maminkám s podezřením na vedlejší účinky tvrdí, že to s očkováním nesouvisí a pak mu to dojde. Takový pediatr začne tím, že přestane na rodiče tlačit, přestane doporučovat dobrovolné vakcíny, ale co dál? Když se dostane do konfliktu svědomí a svědomí vyhraje, musí opustit systém. Nově máme zákon o zdravotních službách s paragrafem, který dává lékaři výhradu svědomí. Z něj vyplývá, že musí zajistit, aby byl zákrok pacientovi proveden, ale nemusí ho provést vlastnoručně. Lékaři tedy mají plné právo odmítnout očkovat a nikdo je nemůže perzekuovat.

K problematice očkování, jeho významu a vedlejších či přímých účinků existuje řada studií. Dalo by se říci, že na každé téma spjaté s očkováním existuje několik potvrzujících ale i vyvracejících studií. Dá se dnes vůbec studiím věřit?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Podstata světa je dialektická a existence protichůdný názorů je přirozeným jevem. Stačí připomenout Pilátovo: “Co je pravda?“ Nicméně jsou studie, kterým věřit lze a věda má mechanizmy jak se pravdy dopracovat, i když velice často závisí na úhlu pohledu na daný problém. Ty studie, kterým lze věřit musí odpovídat podmínkám medicíny založené na důkazu, mezi které patří dostatečně velký soubor vyšetřovaných osob, standardizovaný protokol studie a řada dalších hledisek, ke kterým patří vyloučení konfliktu zájmu zainteresovaných autorů a zdroj finanční podpory té které studie.

MUDr. Ludmila Eleková

Podstatné je kdo tu studii udělal a kdo jí financoval. Spousta studií je financována farmaceutickými firmami a jsou provedené tak, aby se došlo k požadovanému výsledku. Studie, které je možno brát vážně jsou obvykle z nějakých nezávislých zdrojů, soukromě financované a podobně. Ale nejvěrohodnější studie je taková, kterou udělají autoři, kteří v očkování věří a jsou přesvědčeni, že je v pořádku. Udělají studii, která je svým designem poctivá. Porovnávají skupinu očkovanou se skupinou skutečně neočkovanou nebo se skupinou, které bylo podáno skutečné placebo. Pak se ukazují zajímavé věci. Například, že když cestují lékaři po Africe, naočkují děti přítomné a pak se vrátí po půl roce, po roce, a zjistí, že děti očkované mají dvakrát větší úmrtnost oproti těm, které očkování unikly. V jiné studii se půlce dětí dalo očkování proti chřipce, a ukázalo se, že děti očkované byly tu zimu pětkrát více nemocné než děti neočkované, nejen chřipkou ale i jinými respiračními infekcemi. Když čtete diskuze k takovým studiím, vidíte, jak autoři přemýšlí co s těmi čísly udělat. Vymýšlejí různé kotrmelce v stylistickém a sémantickém závěru, aby nevhodné výsledky zakryli.

Čím si vysvětlujete, že častým nežádoucím účinkem po očkování je vyprovokování různých autoimunitních onemocnění?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

Každé očkování je v podstatě stimulací imunitního systému očkovaného jedince, která poněkud zjednodušeně řečeno, vyústí v tvorbu paměťových buněk, které při opakovaném setkání se stejnou infekcí spustí obranné mechanismy včetně zvýšení tvorby protilátek, co ve svém důsledku vede buď k mírnějšímu průběhu nemoci, nebo v optimálním případě se klinické příznaky vůbec neprojeví. V případě prvního úspěšného očkování došlo ke zkřížené imunitě. Infekce virem kravských neštovic vyprovokovala zmíněným obranným mechanizmem účinnou obranu proti viru pravých neštovic, díky příbuzné antigenní struktuře obou virů. Pokud imunitní systém nepracuje „normálně“ může dojít k nastartování tvorby protilátek proti vlastním tkáním nebo orgánům co je podstatou autoimunních nemocí.

MUDr. Ludmila Eleková

Z principu mechanismu účinku a z podstaty toho jak funguje náš imunitní systém je autoimunita nevyhnutelná. U každého člověka pravděpodobně po očkování vzniknou nějaké autoprotilátky proti vlastním tkáním. Záleží na individuálních predispozicích a dalších faktorech, jestli vznikne choroba typu revmatoidní artritida, lupus, roztroušená skleróza či cukrovka prvního typu, a nebo jestli se nestane navenek nic. Záleží na tom, kolik procent autoprotilátek a jakého typu u vás vznikne, jak fungují vaše pojistky proti autoimunitě a jaké máte další geny. Je třeba mít na paměti, že kdykoliv se proti čemukoliv očkujeme, můžeme mít smůlu. Možná k tomu nedojde hned teď, ale může později stačit jenom přirozená infekce a po ní dojde k rozvoji autoimunity. Pro očkování platí pravidlo „tak dlouho se chodí se džbánem, až se ucho utrhne“. V jedné japonské studii se píše, že autoimunita je normální reakcí normálního imunitního systému na nadměrnou imunitní stimulaci. Autoři očkovali myši tak dlouho, dokud u všech nedošlo k autoimunitě. Genetická dispozice s dalšími faktory určuje, jestli se u někoho autoimunita spustí po třetí, čtvrté vakcíně. Znám několik dětí, které mají revmatoidní artritidu po Priorixu. U jiných k tomu může dojít třeba až v dospělosti po několikáté vakcíně proti chřipce nebo přeočkování proti tetanu. Proto by každý měl při očkování zvažovat dvě věci: v nejhorším případě si můžete spustit autoimunitní onemocnění a na druhou misku vah si musíte dát, co nejhoršího by mohla způsobit nemoc, proti které se očkujete.

Vzpomenete si na něco z výstupu paní doktorky Elekové na Science café s čím souhlasíte?

Prof. MUDr. Vladimír Bencko DrSc.

S čím mohu souhlasit bez výhrad je, že k dramatickému poklesu výskytu, je potřebné zdůraznit, že jen u některých infekčních nemocí, jmenovitě např. cholery a břišního tyfu, došlo díky zavedení centrálního zásobování zdravotně bezpečnou pitnou vodou po pískové filtraci a její dodatečné dezinfekci, jejíž 100 jubileum jsme si připomenuli v roce 2008. Nicméně, očkování proti těmto nemocem, zejména proti břišnímu tyfu, pro návštěvníky řady exotických destinací se nadále vřele doporučuje.

Druhá věc, kterou jsem zdůraznil konec konců i já, je neutěšený vývoj stavu přirozené imunity u naší evropské a severoamerické populace od doby zavedení antibiotik do masového použití. Z humanitárních důvodů přirozeně zachraňujeme všechny nemocné infekcemi, i ty s dědičně podmíněnými poruchami imunitního systému, které se pomalu, ale jistě šíří v naší populaci. K postupnému oslabování imunity přispívá mimo jiné i výchova dětí v nadměrné čistotě a předčasné nasazování antibiotik při léčení infekcí včetně těch, u kterých nejsou indikovány, pokud nedošlo ke komplikacím.

Na rozdíl od paní doktorky Elekové, s ohledem na výše uvedená hlediska, stimulaci imunitního systému očkováním u zdravých dětí v uvedeném kontextu pokládám za žádoucí fenomén.

Vzpomenete si na něco z výstupu pana profesora Bencka na Science café s čím byste souhlasila?

MUDr. Ludmila Eleková

Ta jeho prezentace byla spíš výňatek z článku, který napsal do časopisu České lékařské komory. Musím, ale říct, že spíš bych s většinou nesouhlasila. Jistě, nemoci byly, decimovaly, ale musíme si uvědomit, že naši předci žili v tak strašných podmínkách, že nemohli být zdraví. A na tom jsme se i shodli.

Já bych nechtěla budit dojem, že za všechno můžou vakcíny, protože žijeme v toxickém světě a někdo někde řekl trefně, že nemůžeme být zdraví na toxické planetě. Takže pokud jíme znečištěnou potravu, dýcháme znečištěný vzduch, pijeme znečištěnou vodu, mažeme si chemikálie na tělo, je to pro tělesný systém obrovský nápor.

Podívejte se, jaké ženy dnes mají děti. Dřív to byla dvacetiletá holka, která bydlela u maminky, jedla domácí stravu, vdala se a otěhotněla. Dnes rodí třicátnice, pětatřicátnice, které roky užívaly antikoncepci, vedly noční život, možná braly drogy, pak se nechaly naočkovat vším možným a objely si s baťůžkem svět. Často samy mají různá autoimunitní nebo alergická onemocnění. Většina dnešních rodičů je mnohem zatíženější, než byli jejich rodiče.

Z generace na generaci se zhoršuje střevní mikroflóra. V okamžiku narození se kolonizujeme bakteriemi, které se nacházejí v pochvě matky a ony se stanou naší symbiotickou flórou. Příroda to zamýšlela tak, že to budou ty pravé bakterie, které máme v střevě mít. Bakterie ve střevě chrání střevní sliznici, produkují vitamíny, rozkládají toxiny, jsou to živitelé a ochrana střevních buněk. Všechny faktory, které narušují střevní flóru: antibiotika, kortikoidy, hormony, nekvalitní strava, cukr, alkohol, všechny na nás působí daleko víc než třeba před čtyřiceti lety.

Takže když se sejde dítě, které má takzvaně nastřádáno a do toho přijde nejmodernější očkování, ve dvou měsících Hexavakcína a Prevenar – jsem přesvědčena, že toto dítě má velmi malou šanci, aby to zvládlo bez následků. Je to ruská ruleta a ve dvou měsících nikdo nemůže vědět, jak na tom to dítě je, není to na něm vidět. Tato rizika by odhalila velmi podrobná anamnéza, kdyby lékaři věděli na co se ptát, jenže tam také není velká ochota ke změně. Kdybychom to dělali, musíme okamžitě kontraindikovat mnoho dětí a podle reakcí další. V tomto zásadně nesouhlasím s  panem profesorem, který se domnívá, že rizikových dětí pro očkování je maximálně 5% a ostatní se mohou očkovat. Poslední vědecké poznatky naznačují, že poškození očkováním budou mnohem častější, než jsme si mysleli a po celé roky procházely nepovšimnuty. Možná je třeba začít přemýšlet, jestli vědomě obětujeme některé děti v zájmu vysoké proočkovanosti nebo přehodnotíme celý koncept očkování. Jestli cena za dočasně snížený výskyt některých infekčních nemocí není příliš vysoká.

Rozhovor vedla Tereza Reichová

zdroj:http://www.zelenykruh.cz/cz/aktuality/rozhovor-ockovani/

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře