Chceme očkováním dále zvyšovat nemocnost a neplodnost?
- Podrobnosti
- Speciály CFP! / zdraví|
- 15. leden 2020|
- václav hrabák|
- 3397 x
Přestože se očkování jeví jako výdobytek moderní medicíny, ukazuje se, že je to spíše děsivý způsob, jak ze zdravých lidí vytvářet nemocnou populaci. Čím více se o očkování dozvídáme, tím více žasneme, jak je něco takového možné. Jenže se ukazuje, že možné je v podstatě cokoliv, pokud máte dostatek peněz k postupné a cílevědomé korupci, ovlivňování veřejného mínění pomocí médií a manipulaci s lékařským stavem skrze falšování klinických studií a dat.
A samozřejmě se hodí, když se do boje za očkování zapojí zaslepení dobrovolníci s tituly přesvědčení o tom, že mají patent na rozum.
Lékařský systém je tak dokonale „vyladěný“, že i když má dítě ihned po očkování naprosto jasnou a bouřlivou negativní reakci (kdy mu například ochrne část těla, přestane mluvit, několik dní nespí, jen šíleně brečí, protože má zánět v mozku), lékař prohlásí, že to není po očkování. A důvod? Po očkování nejsou prakticky žádné nežádoucí reakce, takže důvod musí být jiný. Stále více lékařům dochází, že tento systém není v pořádku, jenže ten má pojistky. Odpadlíci jsou exemplárně trestáni, a pokud o nepříjemných věcech otevřeně hovoří, lékařská komora se je snaží usvědčit z porušení etických zásad a odstavit od medicíny. Využívají se sofistikované metody, které si nezadají s antiutopickými sci-fi typu 1984 George
Orwella či s nejhlubší totalitou.
Problém je však ještě závažnější a přesahuje skutečnost, že mnohé děti mají celoživotní problémy a omezenou kvalitu života. V léčitelských kruzích se zcela prokazatelně již mnoho let ukazuje (a nyní to postupně potvrzují i mnohé studie), že děti, u nichž se neprojeví tak závažné problémy, jsou přesto celkově nemocnější. To znamená, že mají poškozenou imunitu, někdo více, někdo méně. To však neznamená jen vyšší nemocnost a menší školní docházku. Dlouhodobě zdravý a vyvážený imunitní systém (zejména vyvážení protilátkové a buněčné imunity) je důležitý pro zamezení rozvoje různých autoimunitních chorob či třeba rakoviny. Různé indicie ukazují také na to, že dívky očkované v dětství proti infekci HPV (rakovině děložního čípku) mohou mít v dospělém věku problém s otěhotněním, přičemž ještě stále nebylo prokázáno, že by toto očkování skutečně proti rakovině děložního čípku nějak pomáhalo. Je to zatím pouze experiment na milionech dětí po celém světě.
Co nám tedy očkovací programy přinášejí jako celek? Je možné, že očkování může v ČR zachránit několik životů ročně. Což je zlomek počtu osob, které zemřou při autonehodách nebo v důsledku běžných úrazů. Statistiky, které hovoří o stovkách či dokonce tisícovkách zachráněných životů, jsou údaje vztažené k pradávné historii, kdy ještě u nás řádila cholera i tyfus. K podmínkám, které dnes již vůbec nemohou v populaci nastat z důvodu výživy, sanitace, hygieny a mnohem lepší zdravotní péče. Smrtelnost různých nemocí se navíc přirozeně snižuje s tím, jak si na ně populace zvyká. Spála měla před 200 lety úmrtnost v desítkách procent. Nejen léčba dnes stojí za tím, že spála již zdaleka lidi neohrožuje tolik, jako ohrožovala před 100 lety. Proti spále se přitom nikdy neočkovalo. Úmrtnost na různé nemoci, na které se očkuje, klesla k nule ještě před zavedením očkování. Výskyt onemocnění se očkováním možná snížil, úmrtnost však jen zcela nepatrně. Podle statistik se u některých nemocí po zavedení očkování dokonce přechodně zvýšila.
Možná se několik životů ročně očkováním zachrání. Avšak za jakou cenu? Mnoho dětí je po očkování trvale invalidních. Existuje podezření, že očkování je do značné míry zodpovědné také za syndrom náhlého úmrtí dítěte. Prokazatelnost je však obtížná, ne-li nemožná. Je možné, že skrytých úmrtí je po očkování více, než je lidských životů očkováním zachráněno. Ministerstvo dokonce slibuje, že takové případy bude odškodňovat. Po očkování trpí mnohé děti těžkými projevy autismu, kdy rodiče jsou nuceni přestat pracovat, aby se mohli o dítě nepřetržitě starat. Děti mají po očkování poruchy pozornosti, nesoustředí se na jednoduché úkoly. Mají poruchy řeči, různé pohybové problémy již od útlého dětství. Nebo jsou „pouze“ neustále nemocné a zatím nevíme, co se bude dít po desítkách let. Jestli celkově nevzroste množství onemocnění rakovinou či jinými zhoubnými chorobami. A již nyní některé studie ukazují, že se část dívek očkovaných proti HPV může stát neplodnými. Jaká nás tedy čeká budoucnost, pokud by očkovací programy zůstaly takové, jaké jsou teď?
Farmafirmy si na své zisky nenechají sahat. Na Ministerstvu zdravotnictví mají zcela nepokrytě svá vlastní prodloužená chapadla, jako například náměstka Prymulu. Jemu sekundují další: Chlíbek a Cabrnochová v různých dalších ministerských orgánech (NIKO a EPS). A samozřejmě nejsou jediní. Přemoudřelí nadšenci, dokonce někteří i organizovaní pod nálepkami jako Sysifos, si myslí, že bojují pro dobro věci. Někteří z nich jsou sice inteligentní, bohužel však zfanatizovaní tak, jako byli v dřívějších dobách Hitlerjugend. Bojují slepě za jedinou pravdu, jediný názor, jediný pohled na svět, a všichni ostatní jsou pro ně podvodníci a rozvraceči té jediné správné ideologie. A přestože to mnozí dělají skutečně zadarmo, spousty z nich jsou skrytě velmi štědře sponzorovány. Proč si ostatně nevzít třicet stříbrných na dobrou věc? Jen za zradu na zdraví dětí…
Jak se této vakcistické ideologii bránit? Tak jako v jakékoliv jiné době, kdy zdánlivě vyhrává teror: osobní statečností. Před 80 lety lidé s nasazením života schovávali židovské děti, které by jinak šly na jistou smrt. Přitom škodlivost židovství byla dokonce i vědecky prokázaná. Bylo přece nutné zabránit židovské nákaze. Každý, kdo ví, o co ve skutečnosti jde, je spoluzodpovědný za to, že se pozitivní příklad bude šířit dál. Že o tom bude mluvit s ostatními. Že o tom bude mluvit s pediatrem a nenechá se jen tak snadno zastrašit různými sankcemi.
Sankce mají sílu, pokud postihují pouze několik jednotlivců. Pokud se proti sankcím bude postupně stavět stále více lidí, pak přestanou mít nad námi moc. Nebo že se s pediatrem mezi čtyřma očima domluví na tom, co je potřeba a co není možné nijak dokázat. A v obcházení zhoubných totalitních pravidel má přeci český, moravský a slezský národ sílu. Vakcisté se již snaží o exemplární tresty za neposlušnost. Ale lékaři by proto neměli oněmět. Pokud nějaký lékař ví o bezpráví páchaném na svém kolegovi, měl by se za něj postavit a spojit síly. Nelze spoléhat na to, že to za mě udělá někdo jiný.
Je důležité si uvědomit, že to neděláme jen pro své vlastní dítě, ale i pro děti další, a tím i pro celou společnost. Je důležité se postavit tomu, co by nás čekalo, když budeme mlčet – nemocná a neplodná společnost bez budoucnosti. Pokud se o to společně zasadíme, pak je možné očkovací teror zvrátit. To neznamená očkování zrušit, ale očkovat bezpečně s ohledem na zdraví očkovaných.
Tedy přinejmenším očkovat citlivěji, mnohem méně a mnohem později a nejlépe úplně jinými vakcínami. A než očkovat tak jako teď, tedy s příliš velkým rizikem oproti přínosu, to raději vůbec. Nic nenasvědčuje tomu, že by to očkovací chobotnice chtěla dopustit, zodpovědnost je proto na nás samotných. Každý může udělat třeba jen drobnou věc, aby naše děti mohly žít ve společnosti zdravých lidí.
Václav Hrabák
předseda společnosti Poočkování, z. s.
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
Související články