Mrazivé poselství

Někdy cítíte tu hrozivou energii toho, co přichází a stojí před vámi, tak intenzivně, že by člověk nejraději ani nevylezl z postele, neopustil svůj domov… A následně zjistíte, že stejnou úzkost pociťuje i vaše nejbližší okolí, aniž byste si uměli vysvětlit – proč…  A pak v ranních hodinách poté všichni stojíte před matkou s malými dětmi a sdělujete jí, že se jim jejich táta domů už nevrátí… Pro nás a z naší úrovně – život nevyzpytatelný, z úrovně vysoko nad námi – život, v němž pro náhody není místa …

Tak například před několika dny. Náhoda, která ve skutečnosti neexistuje, mne svedla do hovoru s Němcem, který již nějakých 20 let žije tady v Čechách. Profesí řidič, který pravidelně každý týden se zbožím putuje sem a tam, tedy do Němec a pak rychle zpátky. Jelikož mne to, co se dnes v Evropě, a pro nás především v sousedním Německu, odehrává, přirozeně zajímá a znepokojuje, zeptal jsem se přibližně takto:  „ A jak vy to, ze své osobní zkušenosti, vidíte?“ Byť uniforma nejspíše není tím nejvhodnějším předpokladem k otevřenému hovoru, přesto se pomalu rozpovídal. Vyprávěl mi o tom, že přestože jeho příchod do Čech byl příchodem do podstatně chudších poměrů, nikdy toho nelitoval. Mluvil o vesnici, kde žije a o vztazích, které s místními má.

Říkal, jaký je tu neuvěřitelný klid a jistota, a to i přesto, že jsme právě řešili jeho problém s místní drobnou krádeží. A pak ve hlase ztišil: „Víte, tam už je konec. S Německem je konec. Jezdím tam týden, co týden, je to stále horší! Kolikrát máte strach vůbec vyjít z auta. Někdy všude samí černí, nevidíte bílý obličej. Nevíte, co od nich čekat… Tam jsou již celé čtvrtě, kam policajt nevejde. Nemáte žádnou šanci dovolat se nějakého práva, to už se ani nezkouší… Věřte mi, že s tím byste neudělali nic ani vy tady... Tak to je… Němci zchudli, důchodci začínají žebračit… To už je jiná země… A oni mají nárok na vše. Dostanou novou automatickou pračku, vzápětí ji prodají a mají nárok na novou… Všechno se jim podřídilo… Tam už není žádná budoucnost, tam už je pozdě… ´´

Možná ani tak nešlo o obsah, ale mne zarazil ten způsob, jakým mi to sděloval. Ta ustrašenost a rezignace… V noci jsem se vrátil domů z šichty a dál si pár piv, abych to sevření nějak uvolnil…  Tohle se nás nakonec přeci jen netýká, tohle sem nepřijde… Chvíli před spaním, a opět ´´náhodou ´´ jsem narazil na tuhle písničku německé herečky, kabaretiérky a zpěvačky Lisa Fitz. A to mě dorazilo. Ta hloubka zoufalství a pravdy o naší době, byť ona je Němka a já Čech, a přesto mi to bylo tisíckrát srdcem bližší než všichni ti naši…

Než všichni ti naši Pehe, Hrušínští, Drahošové, Hutkové, Rottrové, Grygarové, Polívkové a Jandové..,. a já nevím co ještě… Tohle byl hlas statečné ženské, kterou teď v Německu vláčí blátem… A tihleti naši… To je jen to zbabělé bláto, kterým je právě vláčena…

Poslechněte si to, i když máte třeba zcela odlišný hudební vkus. Stojí to za to!!