bool(true) Příčiny vzniku konfliktů z pohledu teorie kulturalismu - Czech Free Press

Příčiny vzniku konfliktů z pohledu teorie kulturalismu

  • rasismus
Nedávno jsme byli upozorněni na to, že se na našem webu začínají objevovat články s rasistickou tématikou. CFP! je vskutku svobodný prostor, pro vyjádření vašich myšlenek a názorů, kde můžete publikovat vše a bez cenzury, avšak s jedinou výjimkou. Články s rasistickým podtextem se budeme snažit na CFP! zveřejňovat jen velmi výjimečně nebo lépe vůbec.

 

Velmi výjimečně píšu proto, že nechceme zasahovat autorům blogů na CFP! do jejich blogů, ale budeme-li si muset vybrat mezi zveřejněním rasisticky laděného článku (blogu) a zásahem do svobody projevu názorů (neboli cenzurou), s těžkým srdcem se budeme muset přiklonit k cenzuře.

Máme-li být v boji proti zkorumpovaným politicko-mafiánským elitám, které si uzurpovaly moc nejen v této zemi, úspěšní, nesmíme přistoupit na jejich hru „rozděl a panuj", ve které se snaží postavit zaměstnané proti nezaměstnaným, staré proti mladým, nemocné proti zdravým a hlavně většinové obyvatelstvo proti menšinám neboli tzv. nepřizpůsobivým.

Dovolil bych si proto v této souvislosti publikovat jeden ze svých starších blogů na téma vzniku xenofobie a rasismu z pohledu teorie kulturalismu.

----------------------------------------

Příčiny vzniku konfliktů z pohledu teorie kulturalismu

Rád bych se ještě jednou vrátil ke xenofobii a trochu blíže osvětlil, jak takováto xenofobie, od které je jen krůček ke skrytému či otevřenému rasismu, vzniká. A je-li mnoha Čechům odporný izraelský státní rasismus neřkuli dle mnohých již apartheid vůči Palestincům, čím tito Češi omlouvají svůj xenofobní vztah k Romům? I v Izraeli jsou Palestinci považováni za líné vyžírky, parazitující na izraelském sociálním systému. Mimochodem to byl hlavní důvod udělení autonomie Palestincům, tzn. zbavit se neustále rostoucí komunity Palestinců, která již ochromovala izraelský sociální systém, ale to jsem již ve starším blogu uvedl.

Pokládám to za důležité i z toho důvodu, že rasismus, který se z xenofobie může za jistých podmínek vyvinout, je často zdrojem vnitřních, ale i mezinárodních konfliktů (viz. Severní Čechy, apartheidní JAR...). Nepochopení odlišné kultury totiž vede k nebezpečnému zevšeobecňování, že ti druzí jsou horší než já a tudíž mám právo je nemít rád nebo nenávidět, což může ospravedlňovat jejich diskriminaci či dokonce zabíjení.

Pro zjednodušení je vznik xenofobie v článku popisován na příkladu bělošské xenofobie vůči černochům. Ale místo černochů si tam můžete klidně dosadit Romy nebo Araby. Čtení je to trochu složitější, ale doufám, že ne nesrozumitelné.

Jednou z teorií zabývajících se vznikem a podstatou konfliktu je teorie kulturalismu, kterou ve své knize „The Civic Culture: Political Attitudes and Democracy in Five Nations" analyzují Gabriel A. Almond a Sidney Verba. Politické komunity se vytvářejí a udržují na základě společných kulturních hodnot. Politická kultura těchto komunit je formována mnoha dlouhotrvajícími faktory: výchovou dětí, vztahem k půdě, ekonomickým rozvojem, náboženstvím... Teoretici kulturalismu tvrdí, že problémy vznikají tam, kde dochází k narušení kulturních tradic a původního systému hodnot. To byl případ také Afriky nebo obou Amerik, kde ze strany evropských kolonizátorů bezesporu došlo k narušení kulturních tradic a zažitého tradičního systému hodnot domorodých skupin obyvatel, která v době příchodu kolonizátorů z Evropy tato území obývala. Podle mnoha autorů, kteří se zabývali konflikty koloniální povahy např. v Africe nebo Americe, byl necitlivý zásah jedné skupiny (v tomto případě kolonizujících Evropanů) do kultury a tradic druhé (např.: domorodých Afričanů, Američanů či Australanů) příčinou a podstatou dlouhodobých národních konfliktů mezi skupinami obyvatel v zemích, jež vznikly na těchto kolonizovaných územích. Avšak vycházíme-li ze základní premise kulturalismu, že lidské chování je naučitelné a ovlivnitelné, i rozdílná multikulturní společnost, v níž bude kladen důraz na kladné stránky soužití, může fungovat v míru a toleranci. Vzděláváním a výchovou mladých lidí k toleranci a spolupráci může být dosaženo změny ve společenské kultuře a kultuře soužití jednotlivých skupin k lepšímu.

Různost v hodnotových měřítcích dvou hlavních rasových skupin (pozn.: bělochů a nebělochů) vytvářela atmosféru napětí a vzájemné nedůvěry. Kompletní výčet rozdílů v hodnotovém systému těchto rasových skupin by byl nad rámec a možnosti tohoto článku, ale pro ilustraci lze uvést několik příkladů rozdílnosti v chápání hodnotových měřítek mezi bělochy a černochy.

Vlastnictví půdy

Základní rozpor byl například v chápání vlastnictví půdy. V průběhu kolonizace zavedli Evropané i v Africe, ale i Americe svou představu o půdě jako předmětu vlastnictví, který lze například prodat jako každé jiné zboží. Na druhou stranu pro domorodé skupiny byla půda chápana jako společný majetek a každá etnická skupina či domorodý kmen pobývající na půdě měl právo ji využívat, avšak žádný jednotlivec si ani na část půdy nesměl dělat vlastnický nárok. Uvnitř skupiny může být země rozdělována podle potřeby a velikosti jednotlivých rodin. Tak jako i v jiných částech Afriky, ale i Ameriky, výrazná rozdílnost v chápání vlastnictví půdy vedla k nedorozuměním a často i násilným konfliktům.

Dobytek

Dalším zdrojem nedorozumění a konfliktů byla nekompatibilita v přístupu obou hodnotových systémů k dobytku. Pro Evropany byl dobytek pouze jedním z mnoha druhů spotřebního zboží, zatímco tradicionalistický africký přístup k dobytku měl blízko ke kapitálovému pohledu Evropana. Množství vlastněných krav znamenalo hlavně prestiž a kráva byla v podstatě měřítkem všech hodnot, důkazem čehož bylo například i to, že kravami si musel ženich vyplatit nevěstu u její rodiny (tzv. lobola). Když proto Evropané nutili domorodé obyvatele snižovat stavy dobytka za účelem zlepšení kvality masa na úkor kvantity, setkalo se to s nepochopením a odporem. To, co Evropané nazývali tříděním dobytka, bylo pro domorodé obyvatelstvo v podstatě totéž, co pro Evropany destrukce kapitálu neboli ničení bankovek či akcií.

Sex

Rovněž rozdílný evropský a africký pohled na způsob rodinného života, sex a svatbu byl zdrojem nedorozumění a zevšeobecňování. Např. již zmíněná domorodá tradice „lobola", tzn. zvyk výplaty nevěsty, byla Evropany chápána jako degradující obchod se ženami, zatímco z pohledu africké kultury šlo o prokázání zralosti a pro rodinu ženy i pro ni samotnou to znamenalo záruku ekonomické stability a bezpečnosti. Rovněž tradiční domorodý přístup k předmanželskému sexu a sexu obecně vedl Evropany k zevšeobecněním, že černoši jsou nemravní, zkažení a promiskuitní. Jejich tradiční koncept velké mnohadětné rodiny byl v očích Evropanů chápán jako nezodpovědnost, lehkomyslnost a animální živočišnost. Mnohoženství bylo rovněž považováno za nemorální a deviantní chování. Stejně tak delikvence, prostituce či alkoholismus nebyly v případě domorodého obyvatelstva chápány jako důsledek sociální rozvrácenosti moderní a pro domorodé obyvatelstvo zcela cizí industriální společnosti, ale v kontextu rasové diskriminace jako důsledek agresivity, násilnosti a nemorálnosti černošského obyvatelstva, kterou je potřeba řešit policejní represí. O kultuře a hodnotovém žebříčku tradiční africké společnosti velmi přehledně píše Kwame Gyekye ve své práci African Cultural Values.

Čas a statky

Dalším problémem bylo rozdílné chápání například pojmu času. Zatímco pro urbanistickou bělošskou komunitu byl čas měřitelnou veličinou, která měla velký význam pro chod společnosti, a měl svou cenu, pro domorodé obyvatelstvo v kontextu jejich vesnického a zemědělského způsobu života nehrál čas tak významnou roli. Rovněž tzv. protestantská etika v kontextu industriální společnosti považující práci a akumulaci statků za morálně žádoucí byla domorodé africké kultuře vzdálená. Absence tohoto systému hodnot u domorodých kultur vedla z pohledu Evropanů k zevšeobecněním, jako černoch nebo indián či v našich končinách cikán je líný, lehkomyslný, nezodpovědný...

Daně

Za účelem násilného prosazení evropského chápání ekonomické racionality (pozn.: ve slovníku Evropanů „naučit domorodce pracovním návykům") zavedli Evropané v Africe, Americe a vlastně všude kam přišli svůj systém daňových odvodů a následně víceméně formou násilného náboru do průmyslových výrobních a těžebních odvětví se domorodé obyvatelstvo snažili do tohoto mzdově-daňového systému zapojit. Proti těmto snahám a opatřením se začalo domorodé obyvatelstvo bránit, ne tak ani z důvodu otrockých pracovních podmínek a nízkých platů, ale z důvodu naprosto necitlivého zásahu do jejich tradičních hodnot, kultury a způsobu života.

Evropský etnocentrismus

Evropské nekritické chápání ekonomické racionality a materialismu jako univerzálně platného konceptu a další hodnoty, více či méně násilně vnucené domorodému africkému obyvatelstvu, byly v totálním rozporu s jejich tradičními hodnotami. Evropané svůj hodnotový žebříček chápali jako univerzálně aplikovatelný a jakýkoli jiný byl považován za nesprávný, nemravný a nemorální. Tento evropský etnocentrismus měl již hluboké kořeny v politice kulturní asimilace praktikované Portugalci a Španěly v Jižní Americe.

Rozpor v hodnotovém systému evropské kultury

Dalším faktorem, který byl snad významnějším zdrojem konfliktu než faktor první, byla nejednotnost v hodnotovém systému dominantní skupiny bělošského obyvatelstva. Jednalo se o základní konflikt politických, etických a náboženských hodnot tehdejší tradiční západní civilizace. Bělošská nadřazenost a rasismus byly v základním rozporu s křesťanskou morálkou druhé poloviny minulého století a v menší míře i se západní ideologií politické demokracie, svobody a rovnosti.

Druhým typem hodnotové diskrepance dominantní bělošské skupiny obyvatel byl rozdílný přístup k otázce asimilace a k charakteru budoucí multikulturní společnosti. Bělošští kolonizátoři ve víře své kulturní nadřazenosti zpočátku aplikovali politiku tzv. asimilace jako formu jistého poevropštění domorodých skupin obyvatel, která měla po nějakém období kulturní a sociální dezorganizace vyústit v kulturní homogenitu. Výsledkem této etapy je vznik nové skupiny obyvatel, jejíž příslušníci byli označováni jako míšenci. Ti sice přijali hodnoty západní civilizace, ale i přesto byli cílem diskriminace ze strany bělošské skupiny pouze z důvodu barvy své kůže. Případ míšenců ukazuje, že tzv. kulturní asimilace nevede k odstranění předsudků a rasové diskriminace, které mají hluboké kořeny v hodnotovém konfliktu jednotlivých skupin obyvatel.

Část bělochů však začala tuto (tzv.) asimilační politiku chápat jako možnou „bastardizaci" sama sebe. Podle A. Wimmera je xenofobní chování vedeno strachem z inundace a následné ztráty vlastní, původní (ať již individuální, či skupinové) totožnosti, strachem z míšení-kreolizace a „hybridních kultur" a z interiorizace modelu soutěže „domorodců" a „cizinců" o nedostatkové zdroje, jako hry s nulovým součtem. Toto xenofobní chování za jistých okolností přerůstá v rasismus (resp. „biologický" a „kulturní" rasismus), který je v této perspektivě charakterizován navíc zřetelnou hierarchizací skupin (pozn.: rasově zdůvodněnou) a ideou neprostupnosti (pozn.: impregnace) či nezměnitelnosti určitých významných biokulturních charakteristik jednotlivců a skupin znemožňujících jejich úspěšnou asimilaci a integraci v kulturně či civilizačně odlišných prostředích. Z předchozí asimilační politiky však zůstaly dva velké problémy: rozvrácená tradiční kmenová struktura domorodého černošského obyvatelstva, nepřirozeně a násilně adaptovaná na mzdově-daňový systém bělošské skupiny obyvatel a necitlivá aplikace bělošského právního systému, který trestal to, co bylo dle tradičních kmenových zvyků zcela normální a legální (např. lobola).

To byly z pohledu teorie kulturalismu nejvýznamnější faktory z mnoha, které měly vliv na celkovou destrukci tradičních hodnot a forem existence domorodých kmenových struktur, která v konečném důsledku významně přispěla ke vzniku mnoha konfliktů mezi bělošskou a domorodou skupinou obyvatel v Africe nebo Americe.

3. leden 2009