Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Změna=Nový začátek a nová zkušenost!

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • zmena-novy-zacatek-a-nova-zkusenost

Nedávno jsem napsal článek o tom, že je nutné se dívat na vládnoucí většinu jako na psychicky nemocné, lidi a mít s nimi "soucit". Několik komentářů mne překvapilo, ale dalo mi možnost se na věci podívat i jinýma očima. Očima těch, co by něco změnit chtěli a asi by i snahu měli. Ale bohužel, to hlavní, co jim - nám - schází, je tolerance. A když jsem nastínil, v odpovědi na tyto komentáře, jak "jednoduše" tento svět změnit, byl jsem označen jako snílek.

Ano jsem "snílek". Vize mého světa, je svět bez násilí a válek. Svět tolerance, kde se projeví neomezené možnosti člověka.Nicméně, nezměníme-li přístup nás samotných k nám samotným a to od základu, pak je naše "mise" zde na Zemi ztracena.

A jak již náhody neexistují, dnes jsem otevřel FB a našel tam velice hezký pohled na svět z několika stran. Z pohledu nádherné nevinnosti dítěte, starostí ženy dnešní doby a pak pohledu naprosté ignorace zákonů a předpisů, které jsou pro nás pro všechny.

Podíváme-li se na tento článek, pak je jasné, že ke změnám každého z nás může kdykoliv v průběhu dne dojít. Každým okamžikem nám jsou nabízeny možnosti, které můžeme, ale zároveň nemusíme využít. Volba je na každém z nás. Stačí opravdu jen vnímat informace, které k nám chodí a změnu nám nabízejí. A když pak ještě pochopíme a dáme si do souvislostí, že my jsme ti, co něco změnit mohou a že to, co knám přichází, je to, co jsme vlastně chtěli, máme vyhráno.

Stále ale platí, aby k celkové změně mohlo dojít, musí každý začít sám u sebe. A pokud k takové změně dojde, pak je naše Bytí zde na Zemi, ta naše "mise", jak jsem napsal, korunováno úspěchem.

Zde je tedy příběh o změně, víře, lásce i bezohlednosti. Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť, začala jsem si říkat pro sebe: "Můžu tu čekat věčnost, nic nestíhám a ještě co všechno musím vyřídit. Vánoce začínají být čím dál tím náročnější, kdyby se tak dal celý ten shon přespat!"

Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc, jestli si vůbec moje děti budou s těmi hračkami hrát!!!

Když jsem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho 5letého chlapečka,který si k sobě tulil panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, jseš si jistá, že nemám dost peněz, abych koupil tuto panenku?"

Starší dáma mu odpověděla ,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!'' Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla. Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku.

Šla jsem k němu a ptala jsem se ho: "Komu chceš koupit tu panenku?

"Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek přinese pod stromeček."

"Tak když ji tak chtěla, tak jí to Ježíšek přinese k Vánocům. Ne?"

"Ne, ne, tam kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala až tam půjde." Oči mu přitom ještě víc zesmutněly.

"Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem si myslel, že by jí tu panenku mohla vzít."

Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval.

"Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nikdy nezapomněla. Mám velmi rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno." Zase se podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku.

Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: "Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku."

Rychle jsem přidala k penězům, které mi podával, ty svoje tak, aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu i zůstalo. Chlapeček zavolal: "Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz".

Pak se na mě podíval a řekl: "Víte,včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslyšel. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha. Ale on mi dal víc, abych mohl koupit panenku i tu růži. Víte, maminka má velmi ráda bílé růže."

O pár minut se chlapečkova babička vrátila a odešli.

Po střetnutí s chlapečkem jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě. Stále jsem na něj musela myslet. Potom jsem si vzpomněla co jsem četla před dvěma dny. Psalo se tam o opilém řidiči, který havaroval s jiným autem, ve kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.

Dva dny po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval, že zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb.

Na místě, kde se mohou příbuzní naposledy rozloučit se svojí nejmilejší ležela mladá žena v rakvi, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku.

S pláčem jsem opustila hřbitov s pocitem, že se můj život změnil. Láska,kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a pro mne nepředstavitelná.

A jeden opilý řidič mu za setinu sekundy sebral maminku a sestřičku, které tak velmi miloval.

A co dodat na závěr?

Změna je život, jak se říká. A každý v každém jediném a jedinečném okamžiku, ji máme možnost přijmout. Můžeme změnit sebe a můžeme změnit svět. Stačí opravdu jen vnímat své okolí a to, co nám pro naší změnu zdarma a nezištně nabízí.

Můžeme dále přijímat a tím i podporovat tuto barbarskou "demokratickou" kanibalistickou společnost. Společnost, co požírá sama sebe. Ale můžeme se i rozhodnout i jinak. Že ji prostě podporovat nebudeme. A nástrojů je neuvěřitelně hodně.

Stačí jen upřímně chtít, jako onen chlapec. A když pomoc přijde, tak ji využít a začít.

Facebook komentáře