Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Svět bez válek

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Po dlouhé době jsem se opět vrátil k napsání článku. Pomohl mi k tomu E. Kalabus svým článkem o válce, která je tím nejlepším a nejvýnosnějším kšeftem na světě. A je možné říci, se 100% JISTOTOU, že má pravdu. Nicméně, začnu trochu jinak, než se doberu ke změně, kterou my sami můžeme svým chtěním způsobit.

Od útlého mládí je nám vštěpováno, že musíme bojovat, válčit a soutěžit. O místo na slunci, o jedničky, o tituly, o…

  • svet-bez-valek

Bez boje nic nejde, nic nejsme a bez něj se podle systému nepohne, tak říkajíc, ani kolo dějin vřed. Podíváme-li se na stávající ekonomický systém, tak zjistíme, že i ten je založen na boji. O lepší trhy, zisky a dluhem zatížený stálý ekonomický růst. A s trhy, zisky i ekonomickým růstem válka hodně souvisí.

Je jednoduché zaútočit anebo zničit „bezbranného“ – hůř vyzbrojeného. Po jeho zničení a vybombardování mu pak nabídnout pomocnou ruku. Rozšířit svůj vliv na jeho zničeném území. Nejlépe ve spolupráci s dosazenou loutkovou vládou. Vysát z okupované země to dobré a cenné. Odpad ponechat a poohlédnout se zase jinde. Tam, kde je ještě za co a o co bojovat a drancovat. Koho a co převracet na tu pravou – demokratickou – víru ve stálý ekonomický růst pro hrstku vyvolených. Se samopalem nastaveným vpřed po jiné zemi, kterou systém označí za diktátorskou. Bez ohledu na chtění slabšího a cenu lidského života.

Válka (zbrojení) je motorem ekonomiky. Tím, že v boji něco zničíme, začneme ji roztáčet. Druhá světová válka začala stejně. Z bídy lidí, které někdo – ten, co dodával zbraně v té první válce na obě strany – přesvědčil, že výsledek té předchozí války je poškodil. Uvrhl do chudoby a bídy.

Obecně je ve společnosti zavedeno, že kdo prohraje, je vytlačen na pokraj společnosti. Je tzv. outsider. Ale koho někdy napadlo, že onen outsider může být v něčem výjimečný a jednoduše v něčem jiném lepší než ten, který momentálně v disciplíně, co ovládá, vyhrál?

Kdo má stovku pod deset, s převahou porazí toho, kdo nikdy stovku neběžel. A naopak, ten co stovku neběžel, může vynikat v něčem zcela jiném. Z tohoto pohledu, je možné nezkušeného stovkaře považovat za outsidera. Z jiného pohledu se vše může jevit zcela jinak.

Už od útlého věku se děti rozdělují na ty, co znají a umí a na ty ostatní. I zde jsme neuvěřitelným způsobem orientováni na boj. O jedničky. Vynikat nad druhými. Jedničky oddělující pomyslné zrno od plev. Až se k celému nesmyslnému Darwinovskému bojování o přežití otočíme zády a nastolíme opačný pohled na tuto systémově špatnou taktiku, vše se změní.

Tím myslím, že bychom se otočili zády k systému, který nám boj stále, prostřednictvím masmédiích a výchovou od útlého věku, vnucuje jako něco hodnotného a dobrého. Nutí nás bojovat jeden proti druhému. Stát proti státu… Kupovat. Ohrnovat nos nad někým, kdo je jiný. Slabý anebo nevhodný pro společnost.

Pokud bychom začali myslet jinak, svět by mohl vypadat i takto…

Chceš bojovat?

Tak dobře. Je-li to součást tvého chtění a životní cíl? Tak bojuj. Třeba s tím, kdo má stejný požadavek. Někde v aréně. Tam je na boj dost místa. Zbytek světa ale nechej na pokoji. Ten s tvým bojem nemá nic společného. Je to jen tvé chtění. Cesta k uchopení moci prosazenou bojem. Terorem. Tlakem a z něj pramenícím strachem. Tak si to užij(te). Jeden proti jednomu a ne stát proti státu. Proč mrhat životy nevinných? Jaký to má smysl? Z pohledu Života nulový.

To bolest a strach je jsou nástrojem na ovládání. Kohokoliv z nás. Strach, že o něco přijdeme. O život, práci, postavení. Rodiče o děti. Proto bojujeme a podporujeme tento zvrhlý, sadistický, nefunkční a kořistnický systém. Tak jsme učeni a naučeni. Bojem mezi námi samými tento systém udržujeme při životě. Rozděl a panuj. To je jeho víra.

Doktoři bojují s nemocí. Nemocní s doktory. Učitelé se žáky a žáci s učiteli. Firma jinou firmou. Stát se státem a kontinent s kontinentem. Ti co v demokratických volbách prohráli, bojují s těmi, co volby vyhráli. Jsme jako laboratorní myši. Děláme stejnou věc stále dokola. A výsledek? Stále stejný. Smrt mnoha nevinných.

Ale proč to vše děláme? Proč se na takový nesmysl, vtloukaný nám věky do hlav, nevykašleme? Co pak jsme tak slepí a zaslepení, že nevidíme, že tento systém boje jeden proti druhému nefunguje a nikdy nefungoval? (Resp. funguje jen pro pár vyvolených a ostatní trpí pro jejich blaho a zisk.) Pro odmítáme vidět, že tento systém boje vede ke stále se opakujícím finančním, osobním, morálním a etickým krizím? Celkovému úpadku společnosti? Kdy morálním a etickým se stává, co si přejí děti!!! Dokonce i ty, co mají několik diagnóz!!!??? To děti dnes ovládají tento svět? Kam se poděla moudrost šedin? Kam se poděla naše zodpovědnost?

Z pohledu cizího pozorovatele neuvěřitelné. Ale je to tak.

Předchozí krize byla tak trochu pro všechny nečekaná. Ale nyní jsme na tu nadcházející už více jak rok medii připravováni. Máme před sebou krizi systému. Možná definitivní a konečnou. Hodně lidí to vnímá a cítí. Něco je přede dveřmi. Stále blíž a blíž. A systém to ví a tak stále více a více straší a vyhrožuje. Třeba pokutou za neočipovaného psa. Další nesmysl.

Ale jen proto, že máme strach – díky naučeným a zažitým vzorcům – jsme ochotni za tento nefunkční systém bojovat a udržet jej i přes jeho nefunkčnost v chodu. Bojíme se změny. Tu, mám pocit, mnozí chceme, cítíme a vyhlížíme. Ale nevíme, co by tento nefunkční systém, založený na boji a nenávisti jeden k druhému, mohlo nahradit. Máme strach z neznáma. A neznáma se bojí systém, protože by ztratil své privilegium ovládat a strašit. Ztratil podstatu, ze které žije a je. Vytváří ji prostřednictvím médií. Dnes a denně. Stále více utahuje šrouby.

Válka ještě nikomu nepomohla. Zničila milióny rodin. Ženy přivedla do role mužů, když za ně místo nich museli obdělávat pole. Stavět fabriky a stát u soustruhu. Boj na ženy převedl neuvěřitelně těžké břemeno. K roli, kterou ženy od přírody měly plnit, jim byla válečnými štváči přidána ještě jedna role. Břemeno lovce. Svalovce, co zajistí rodině obživu a přežití.

Takže ne již jen matka, něžná, milá a lásky plná. Ale silná, svalnatá a tvrdá. K sobě, vychovávaným dětem i svému okolí. Musela se naučit bránit sebe samu. Svoji rodinu i čest, když jí scházelo to hlavní, co je pro její oporu nutné a co jí boj na frontách odnesl a zničil. Muže.

Dnešní společnost je tedy výsledkem válek a bojů. Mezi státy, kontinenty a převedeno do menšího formátu i v rodinách, škole, školce anebo v mateřské školce.

Stále jen boj. Násilí a dennodenní globální válka v přímém přenosu. Televize i jiná média jsou násilí plná. Ráno, odpoledne, večer. Už jsme přestali věřit, že může existovat něco jiného, než násilí, nevraživost, záludnost, zlost a nemoc. Už jsme zapomenuli, že můžeme mít něco, co patří všem a ne jen hrstce těch, co si myslí, že jsou krvavým bohem vyvolení k tomu, aby zde vládli násilně mečem a chránili se štítem vyzařujících do svého okolí strach.

Máme strach ze světa bez válek. Života v trvalém klidu a míru. Život v morálně i eticky hodnotné, vědomé a zodpovědné společnosti. Bytí v podpoře vědění a ruku v ruce s věděním i na duchovním poznáním.

Už bychom si mohli dát, po tak dlouhé době, kdy máme před očima bezfunkční systém dohromady, že svět se točí jinak. Byli jsme zradou – vnucenou výchovou – připraveni o něco, co kdysi a dávno patřilo nám všem. Co jsme znali a čím jsme byli, než nás systémově přesvědčili a vmanipulovali do lži. Že Život v klidu a míru je nesmyl. Pověra a zbytečná ztrát času.

Jen si uvědomme…

Slunce svítí na nás na všechny. Kdo z nás kdy bojoval o to, aby na něj slunce svítilo? Kdo z nás kdy bojoval s měsícem, aby v noci svítil a dával nám naději, že zase vyjde slunce, co nás zase znova a znova, bez nároků na odměnu, bude hřát. Teplo a světlo.

Dnes bloudíme ve tmách. Systém nám vnutil do našich myslí, že tma je světlo a Světlo je tma. Jsme utvrzováni v beznaději. Nic s tím, co je nezmůžeme a nikdy nic nezměníme. Lež, co se už pro nás stala tisíciletou pravdou.

Nedávno, o vánočních svátcích jsem měl možnost dozvědět se, na co přišli vědci v Cernu. Pro vědce byla překvapením informace, kterou věděli už mnozí dávní myslitelé. Že myšlení – to jak myslím – ovlivňuje hmotu=realitu. Že pozorovatel ovlivňuje pozorovaný jev. Tedy to co je. Co vidím, hmatám, chutnám, čichám a slyším.

Zjednodušeně bych mohl říci, že přišli na toto… Použiji přirovnání z filmu Svět zítřka.

Jsou dva vlci. Jeden černý a zlý a druhý je bílý, klidný a hodný. Kdo z nich přežije?

To, co živíme svou myslí, to existuje. Co krmíme, žije.

Zatím máme v mysli zaveden virus. Černého vlka. Dnes náš normál vedoucí k ničení. Strmému poklesu osobních etických i morálních hodnot. Protože pro nás nic než boj, násilí a nemoci neexistuje. Začneme-li myslet jiným způsobem a v mysli krmit bílého vlka (svět bez válek, násilí a nemocí) pak tento svět postupně začne vznikat a existovat. Zatlačovat do pozadí svět, co známe dnes. Nový svět bude takový, jaký jej naše mysl – každého jednotlivce – vytvoří. Protože naše mysl je stavitel. Je nadřazena hmotě. A to je další moudro, na které vědci v Cernu přišli. Myslí ovládám hmotu. Myslí ovládám pokus a jeho výsledek.

Ve filmu Láska nebeská se v úvodu říká, že při útoku na americká dvojčata všichni před smrtí říkali svým blízkým, že je milují. Žádná zlost a nenávist. Jen to, že milují…

A tak si kladu otázku, co nyní možná vy, když čtete mnou neuměle napsané řádky.

Opravdu se chceme nechat dovléci těmi fanatiky na pokraj zkázy. Stejně jako do ní zatáhl Německo Hitler, které klidně, pro svoji vizi nadrasy, nechal vybombardovat a skoro vyhladit. Musíme si projít posledním válečným peklem proto, abychom pochopili, že je na světě něco většího a silnějšího, než je zlost, nenávist, boj, boření, válčení, nemoci a utrpení?

Já doufám, že ne. Dříve či později se vzpamatujeme. Zastavíme řízenou destrukci. Když nemám já (Hitler a jemu podobní zvráceným a krvavým bohem „vyvolení“), nebude mít nikdo. A skutečnost – realitu, ve které dnes žijeme – změníme.

Stojíme před volbou. Spíše, jsme před ní vždy stáli. Zůstat a být v na oko funkční břečce anebo vzít své životy do vlastních rukou. Být aktivní. V mysli tvořit a vytvořit nový svět a v něm rozhodovat o svém vlastním osudu. A tím i o osudu této planety a civilizace. Za tím si jít a v mysli zcela a úplně podpořit Život.

Facebook komentáře