Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Proč se nám všem jeví zlo jako vítěz? Část druhá.

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 

Opět přeji dobrý den všem, co myslí jinak než ti, co si myslím, že pravda je na jejich straně. Jakákoliv jiný názor je pro ně nepřijatelný. Propagandou je třeba jej, i s použitím očerňování, lží anebo síly, umlčet.

Abych pravdu řekl, vidíme, jak se nám všem zlo předvádí v tom nejhorším Světle. Je hezky nasvíceno a je proto jasně popsatelné a zřejmé. Ať se jedná o útoky v Paříži anebo zrovna ten poslední, na ruské letadlo.

Kroutím nad tím vším hlavou. Říkám si, zda má smysl ještě něco dělat. Vždyť zlo je tak agresivní, jeví se nyní silné a na vzestupu. Je většinovou společností, naprosto a oddaně přijímáno a jejím mlčením podporováno.

  • proc-se-nam-vsem-jevi-zlo-jako-vitez-cast-druha

Je neuvěřitelné co se dnes ve světě i u nás doma a v přímém přenosu děje. Říkal jsem si, zda psát dál, či ne. Chvilku jsem zaváhal. Ale pokud bych nepsal, lil bych vodu na roztočené lopatky kol tmy a zla a byl tak jeho součástí a podporovatelem. I proto zde předkládám pokračování článku z minula (Proč se nám všem jeví zlo jako vítěz? Část prvá: http://www.czechfreepress.cz/vlastimil-suchy/proc-se-nam-vsem-jevi-zlo-jako-vitez-cast-prva.html).

V něm jsem skončil větou a zároveň i otázkou.

… To my sami si klademe do cesty klacky a pak o ně zakopáváme. Nevidíme a odmítáme vidět naši vlastní nemoc a bezmoc. V domnění, že vše je v pořádku. A proč?…

Takže. Proč?

Protože porušování Etických hodnost v nás ukotvených, bereme jako naprosto běžné a zlotřilému bohu milé. Protože tak je to v pořádku. To nám tvrdí ti, co si přivlastnili patent na rozum a tím i ten náš, který jsme jim dobrovolně odevzdali. To také znamená, že my jsme reprezentací tmy a zla, co zjevně, bezostyšně a bez výčitek nahradilo Boha, Zdroj (Jiskru - Etiku) v nás samotných.

Přijali jsme tmu a zlo jako naší nezměnitelnou realitu. V ní, nyní zcela pohlceni, živoříme místo toho, abychom plnohodnotně žili. Ale, jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. A zlo samo se nakonec chytí do sítí, které samo na nás všechny upletlo a připravilo.

S našimi vrozenými omezeními - vložených do nás našimi rodiči - nám v daném okamžiku uniká, co dobré je a co ne. Nezbývá nám, než samostatně anebo společně, zkoušet a ochutnávat tmu a zlo. Sto krát, tisíc krát. Stále dokola. Dokud nejsme otlučeni a unaveni natolik, že konečně začneme myslet jinak. Probouzet se z temnoty, do které jsme byli vmanipulováni výchovou všech těch, co byli před námi a co si neuvědomili, co budoucím způsobují tím, že přitakali tmě a zlu.

Pomalu začneme vidět ono pomyslné Světlo na konci tunelu. Pochopíme, že vše, ale naprosto vše je jinak, než nám říkali naši rodičové, naše vlády a vůbec, všichni ti, co chtějí velet a mít z nás novodobé nevědomé otroky. Týt z našeho reálného žitého nevědomí sebe sama, své hodnoty a svobody, které nám probuzené vědomí zcela zdarma přináší. Být přesvědčován a utvrzován v obecných nastaveních, že není nutné vědět, kdo jsem, je fatální neštěstí každého z nás, které jsme vpustili a přijali do svých životů.

A když se vzepřeme zaběhanému systému (viz Rusko a nyní jeho sestřelené Su24), budeme to větším násilím, vervou a tlakem budeme konfrontování se smrtí v chudobě, hladu a zatracení. Bude zvýšenou měrou nuceni poslouchat jeho lživé a pokroucené propagandistické básně. O jeho kráse a demokratičnosti, která nás vede k vynikajícím zítřkům v blahobytu a prosperitě nás všech i této bezuzdně drancované planety.

Pokud ale odoláme a zvládneme i tento zvýšený a pro mnohé nesnesitelný tlak, pak si konečně uvědomíme, že změna je možná. Za předpokladu, že se postupně odkloníme od hledění do tváře zla, ke kterému se sami a svobodně rozhodneme. Budeme ji chtít a vyžadovat od nás samotných i svého okolí.

A kdy to vše nastane?

Až vědomě odmítneme dál přijímat a jíst snové pilulky, co nám systém každým dnem dává, abychom byli poddajní, hodní a trpělivě čekali na spasení a vykoupení, které nikdy, bez našeho osobního přispění, nepřijde. Protože s probouzením nám nikdo jiný nepomůže. Žádná jiná bytost. Mimozemšťan natož tento lživě zdeformovaný systém. Ne.

Změnu musíme opravdu chtít my sami. Nahradit tmu Světlem - Etikou. Přirozenou cestou, vývojem pochopit, že cesta ven z bahna, kde nyní každý z nás je, jde jen za cenu nejvyšší.

A tou cenou je vlastní přičinění.

Přijmutí zodpovědnosti za sebe a tím i za tento svět.

Vlastním poznáním a na něj navazující vnitřní a pro každého osobní a soukromou změnou, si začneme uvědomovat, kdo jsme a kým můžeme, když budeme chtít, být.

Bohy, Stvořiteli nové Země, založené na principech a projevení se naší vnitřní síly, Etiky. Naší skutečné podstaty, o které už nebudeme pochybovat, básnit a snít, ale budeme ji každý den žít a vyžadovat i po jiných.

Takže toto je moje odpověď na začátku prvního dílu položenou otázku: „Proč se neudrželo dobro, láska i Bůh?“

Možná pro někoho nepříjemnou ve zjištění, že musí začít změnu u sebe a od sebe. Zbavit se nánosu bahna, které na sebe nanesl sám porušováním Etiky, a které zároveň získal od předků, co postupovali stejně jako dnes my. Nic jim ale prosím nevyčítejme.

I oni, stejně jako my, podlehli tlaku okolí a společnosti, kdy museli poslouchat, sedět rovně, poslušně zdravit i lidi, o kterých vnitřně věděli, že jsou zlí a za rohem je pak, po vzoru rodičů, pomlouvat a lhát ve věcech, které jsou zjevné a pravdivé.

Vše měli na očích tak, jako dnes my. Nicméně tlak okolí a společenského mínění a zároveň jejich nízké hodnocení sebe sama je dostalo do slepé uličky. Tím i nás, jejich děti. Společnost – systémově protlačované zlo - je donutila sklonit hlavy a poslouchat. Dostala je tam, kde je chtěla mít. Na věky věkův.

Pokud ale vše vezmeme z jiného úhlu pohledu, pak nás přivedli na tento svět, abychom se s jejich pomocí a tím pádem z jejich chyb poučili a naučili se žít jinak. Ve skutečnosti nám svými činy proti Etice podali pomocnou ruku. Svými, povětšinou, neetickými činy, které nám předváděli v přímém přenosu, nám dali šanci jejich konání odmítnout anebo přijmout. A bylo a je jen na nás samotných, zda do tohoto jejich vlaku, který pro nás rozjeli, naskočíme a budeme žít dědičně v bažině, co nám, i vzdáleně budoucím, svým chováním připravili.

A tak se dostáváme opět na počátku cyklu.

Cest jak z bahna tmy ven je mnoho. Pro každého je jiná a jen pro něj vždy ta pravá a dokonalá. Stačí jen natáhnout ruku. Jak jsem psal, přitakat Životu – Světlu. Zvolit si tu cestu, která nám bude potěšením, přínosem. Na která budeme v Harmonii s námi samotnými. To našimi rodiči žitá minulost je pro nás všechny základním zdrojem poučení a zároveň i startovním blokem k naší vlastní změně.

Minulost nás zcela ovlivňuje a je naprosto reálná v naší přítomnosti. My se podle ní chováme a jednáme. Má na nás neuvěřitelně destruktivní vliv. Aniž bychom si to uvědomovali, ničí a devastuje nás, rodiny, státy, kontinenty. I Zem jako takovou.

Stále koukáme ke hvězdám. Máme cíl mířit k ni stoupat. Vnitřně chceme být součástí něčeho Většího, než sami jsme, aniž bychom si uvědomili, že uvnitř už Velcí Jsme.

Toužíme a chceme se spojit s jinými civilizacemi. Ale ruku na srdce.

Kdo by se chtěl spojit s tak nesebevědomou a destruktivní civilizací, jako je ta naše? Snad jen jiná a ještě horší.

Co tedy napsat na závěr?

Snad jen to, že abychom vytvořili novou a prosperující civilizaci, měli bychom, pro začátek, začít ženy brát jako něco jiného, než za co je dnes považujeme. A ony, by si měly uvědomit svoji neuvěřitelně velikou hodnotu a poklad, který v nich my i celá naše civilizace má.

Na nich totiž leží břímě nového života a vzniku sebevědomého potomka a tím pádem i nové civilizace. Budeme-li s nimi stále zacházet jako s hadrou - onucí, zůstaneme tam, kde jsme. Nevědomé a spící onuce, se kterými si každý může dělat, co se mu zlíbí a chce.

Ale nejen to.

I muži, na cestě za změnou od tmy ke Světlu mají svojí roli. I oni by si měli uvědomit, kým jsou a jaká je zase jejich hodnota pro ženy, aby ony mohly splnit ten náročný úkol, co je jejich přirozeností a nádherným a krásným darem a posláním.

Pochopení naší hodnoty a toho, kdo jsme jeden pro druhého, bude takový nový porod. Nová startovní čára. Nové porodní a kladné „trauma“, které se tmě nebude ani za mák líbit.

Pokud ji nepodlehneme a odoláme, čeká nás na konci této nové cesty neuvěřitelně veliký zisk. Ne ten hmotný. Jiný.

V podobě totální svobody. Kdy nám bude jasné, že můžeme vše. Ale sami už budeme chtít jen to, co je pro Vás v součtu 100% výhodné. Žít v klidu, míru a harmonii se vším a se všemi. Žít Eticky a hlavně, žít v pokoji se sebou samotným.

Pokud to dokážeme a zvládneme, pak těm utlačovatelům a kolohnátům, zbydou pouze a jen prázdné ruce. Ztratí nástroje pro uplatnění moci, jimiž nás utiskovali a nutili nás dělat, co chtěli oni. Tím nás vzdalovali od Světla a dostávali do jejich područí a na jejich nízkou a neetickou úroveň jejich bytí ve tmě, lži, zlosti, nenávisti a jiných závislostech a z toho všeho pramenící bezmoci končící smrtí v nemoci, dluzích a zapomnění.

Ano, možná jsem snílek, ale tato vize nové společnosti, kde si váží jeden druhé ne proto, jak je bohatý, ale proto, jaký ve skutečnosti je. Něco pro mne, po nabytých zkušenostech, naprosto přirozené a normální. A mělo by to být přirozené a normální pro nás pro všechny, pokud jako druh chceme přežít a ne jen cyklicky přežívat, živořit, vykrádat planetu a naše děti tak, jek to činíme dnes.

Čím vyšší má člověk Etiku, tím více si uvědomuje svoji zodpovědnost. Za sebe a zároveň i za ty, kdo s ním a v jeho okolí žijí. Etika jde ruku v ruce se Světlem a proti tmě. Tu prosvěcuje a tím ji brání v jejím neetickém působení na kohokoliv, kdo je silný, sebevědomý a poctivý.

Myslím, že bych zde na úplný závěr popsat dokonalost Pravdy prostupující hmotou:

„Čím nižší Etika, tím větší tma. Málo radosti a štěstí. Zodpovědnost mířící k nule. Čím nižší Etika, tím těžší nemoc, devastace, drancování, zmar, prosperita malé hrstky kolohnátů, kooperujících za účelem zisku jen se sebou samými. Čím nižší Etika, tím kratší bytí v realitě - krátkověkost.“

Ale…

„Čím vyšší Etika, tím větší Světlo. Více radosti a štěstí. Vetší zodpovědnost, prosperita a kooperace všech pro všechny, život bez nemocí směřující opět k dlouhověkosti.“

Že jsem popsal utopii?

Ne. Toto je skutečná realita. Budoucnost, kterou si můžeme svobodně zvolit. Budoucnost založená na dobrovolně přijaté a žité Etice. Každý z nás má času dost na to, aby vše pochopil. Změna, nový porod, může přijít za sto let anebo za další miliardu. Jednou ale přijde. Tma tuto změnu nemůže zastavit.

Já, i když klopýtám, mám, jak doufám, jasno. Vybral jsem si. Začal jsem se otáčet. Odklánět od tmy a její nenasytnosti a zlosti. Jsem jí a stejně jako mnozí z těch, co píši zde na CFP, trnem v oku.

Ale co zmůže? Co může udělat? Nic.

Proti Etice nezmůže nic.

VŮBEC NIC!

VŮBEC NIC…

Přeji hezký den všem, co chtějí žít a ne jen živořit.

V. Suchý v.r.

Facebook komentáře