Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Lžeme sami sobě

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Četl jsem článek E. Kalabuse "Sliby, chyby... "( http://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/sliby-chyby-kyjevske-vlady.html). Je hezky napsaný. Chtěl jsem jej komentovat, ale nakonec jsem se opět rozhodl poukázat na skutečnost, co všichni známe. Máme ji před očima, jen ji odmítáme vidět anebo je nám úmyslně bráněno - médii -, abychom ji viděli.

  • lzeme-sobe

O co se tedy jedná?

O skutečnost, že pokud se dva perou, ten třetí se směje. Dnes již všichni víme, v případě Ukrajiny, odkud vítr fouká a foukal. Ukazuje se, kdo za celým konfliktem opravdu je.

Vždy a to je na 100% jisté a nezpochybnitelné, je-li konflikt, pak nekoukejme na ty, co se perou, ale hledejme toho, kdo má z této šarvátky prospěch. Je neuvěřitelné, že zase tak jednoduchá a do očí bijící věc je přecházena, tutlána a zametána pod koberec a již nikdo se nevrací k tomu, kde je příčina celého konfliktu. Ostatně jako vždy a to i případě Iráku, Sýrie anebo i v případě nemoci.

Je smutné, že je pravda utlačována a lež se stává nakonec tou bernou mincí, kterou pak všichni platíme. Pro nás pak vyvstává otázka: "A komu platíme?"

Konstatování je deprimující. Protože, sami sobě. Lžeme sami sobě.

Podvádíme sami sebe. A to i přesto, že mnohdy víme a cítíme - v rodinách, firmách i ve vztahu k přírodě a planetě - že něco je jinak. Něco nefunguje, jak by mělo. I přesto, že cítíme a víme, že to co vidíme je lež, snažíme se ji držet při životě a podporovat ji.

Stejně jako Hitler svoji III. říši anebo Stalin, Napoleon apod. Obětovali své národy jen a jen pro svoje vize. A my - jednotlivci - nyní děláme stejnou věc. Jen ne v tak gigantickém rozměru jako tito jmenovaní psychopati a psychopati, sedící v teplých křeslech politického výsluní.

Obětujeme sami sebe jen proto, že je pro nás pohodlnější a schůdnější jít cestou, která ovšem stejně, ve svém důsledku, vede ke krachu.

Celý kapitalistický systém je ve svých základech Ne-funkčním systémem. Stejně jako socialismus, na který, ten kapitalistický, sám ukazoval prstem. Na druhou stranu, jej nezbytně a nutně potřeboval, aby sám přežil. Pokud by tak nebylo a on protivníka neměl, už dávno by se sám zhroutil. A ptá-li se někdo proč? Pak odpověď je jednoduchá.

Kapitalismus, je založena na neustálém boji a tlaku na vítězství za každou cenu. A to i tu nejvyšší. A aby mohl fungovat, musí mít s kým bojovat. Pokud by neměl s kým bojovat, byl by ve slepé uličce. Ukázala by se jasně jeho Ne-humánnost a jeho Ne-schopnost přežít. Přežít jako systém tvořivý a přínosný pro lidi, jako celek. Ne pro jednotlivce.

Kdysi mi někdo říkal, že boj je nutná cesta k tomu, abychom se mohli vyvíjet a růst. Konec konců i Darwinova teorie o tomto boji hovoří. Silnější přežije a ten slabší zahyne. V přírodě je to celkem pravda, ale u lidí je to jinak.

My, lidé, máme nějakým záhadným způsobem přidělen rozum, se kterým si zatím nevíme rady. Stále jsme se jej nenaučili používat. Zda jde o nějakou genetickou mutaci anebo zásah jiné civilizace, je nyní zcela jedno. Důležité je, že rozum máme. A je na nás, abychom pochopili dar, který jsme do vínku dostali. Využili jej ve prospěch každého jednoho z nás a celku vůbec.

Kapitalismus a systémy předchozí, byly systémy, které fungovaly, protože drancovaly. Vytvářely tlak a tlakem zastrašovaly ty, co chtěli nějakým způsobem změnu. Mnoho lidí bylo upáleno, ubito, umučeno a jinak zlikvidováno jen proto, že měli názor jiný, který se neslučoval s názorem vládnoucí menšiny, řidičů systému. Myšlenky ubitých a upálených nabourávaly menšině vratké základy jejich vlády, na nichž stály. Funkčnost systémů byla zajištěna jen proto, že řidiči uplatňovali onu zmíněnou moc. Bez moci - armády=síly -, by tyto systémy nemohly fungovat a přežít v podobě, jak je známe z historie i dneška.

I dnes, pokud mladí lidé a nejen oni, chtějí něco změnit a vyjdou-li do ulic, je proti nim poslána armáda, policie. Oni nemají jiný nástroj, než ruce. A ústa, jimiž promlouvají a ukazují na vady v systému, jsou přehlížena a umlčována slovy, že ničemu nerozumí apod. Systém si nenechá vzít moc, kterou si sám, na úkor jiných, "demokraticky" přivlastnil.

Nicméně a to je pro nás pozitivní. Máme naději v tom, že každý Ne-funkční systém se zhroutí. Protože, jak jsem psal v předchozím článku, nic nemůžeme přetlačovat do nekonečna. Tlak co je vyvíjen na okolí nakonec okolí rozdrtí. Vše pak proběhne najednou a rychle. To, co bylo, pod stále se stupňujícím tlakem, rychle povolí. A následná změna je nezadržitelná, rychlá. Smete s sebou vše, co jí stojí v cestě. Zde si stačí jen připomenout francouzskou revoluci.

Tlak šlechty a její okázalé hodování a tancování na bedrech chudiny byly tak vystupňované, že stačilo jen "škrtnout sirkou" na jihu Francie a její sever byl okamžitě v plamenech.

I dnes vidíme, jak se systém brání a vytváří stále větší a větší tlak na své okolí, které se snaží dostat pod svůj vliv. Slibuje levné půjčky a dotace. Produkuje nové a nové zbytečnosti. Mluví do toho, jak se má vládnout v té, které zemi. Vše jen proto, aby si své okolí mohl "zaháčkovat" a mohl je následně jednoduše deptat. Dojde-li časem k tomu, že systémem podmaněné okolí reptá a má problémy a z důvodu tlaku se propadá do nemoci a depresí, nabídne jim systém lék v podobě Ne-funkčního placeba. Tím otupí ostré hrany vzniklé neustálým stlačováním, a okolí dál plní svoji roli komplice Ne-funkčního systému a udržuje jej tak při životě. A je nad slunce jasnější, že na úkor svého vlastního zdraví.

Pokud budeme i nadále podporovat systém, jehož jsme součástí svoji nečinností a přehlížením jeho vad, pak nás bude mít systém v hrsti. Bude si s námi dělat to, co chce on a ne to, co chceme my.

Vždyť si položme otázku: "Kdo z nás má zájem na boji? Kdo z nás má zájem válčit a likvidovat někoho, koho ani neznám a kdo mi ve své podstatě nikdy ani náznakem neublížil?

Odpovím sám a myslím, že za všechny. NIKDO.

Niterně máme zájem na harmonii a na tom, abychom žili v míru a mohli v klidu pracovat a tvořit. Dělat věci a práci, co nás baví a ne to, co baví někoho jiného a nás použije proto, aby si naplnil své cíle, které se ve většině případů neshodují s těmi našimi.

Závěrem tedy snad jen mohu konstatovat, stejně jako v jednom z mých předchozích článků.

To my - každý z nás - jsme tvůrci svého okolí a potažmo systému. To naše přání se plní a plní se tak, že absolutně. Vyhovuje-li nám žít v nemoci, tlaku a svým způsobem strádání, tak v něm žijeme.

Komu tím pomáháme?

Sobě rozhodně ne.

Do vínku nám s rozumem byla dána i svobodná vůle. Děláme tedy jen ty věci, které dělat chceme. Ty dobré i ty šatné. My jsme tvůrci našeho bytí a toho, co vidíme kolem sebe. My a nikdo jiný.

Přijali jsme hru systému o našem poníženém stavu a o tom, že nic nezmůžeme s tím, co je kolem nás. Systém nás dostal tam, kam chtěl. Vnutil nám svoji hru a my ji hrdě přijali. Smířili jsme se s tím, že jsme malí a nízcí a potřebujeme někoho moudrého (kdo umí používat rozum, když my sami to neumíme), aby nám vládl, resp. nás ovládal.

Naši svobodu jsme vyměnili za pozlátko, stejně jako indiáni, když je navštívili "Bohové", rachotící zbraněmi a z úst jim vycházel ohnivý kříž. Zbraněmi, kterými indiánský národ skoro zničili, aby si přivlastnili to, co jim nikdy nepatřilo a ve své podstatě, nikdy patřit nebude.

Planeta a vše, co na ní je, je nás všech. Jen náš rozum (možná ona genetická vada) nám říká opak a tvrdí nám, společně se systémem, že je něčeho málo a nedostatek. Pak se bijeme a pereme o něco, čeho je dost pro všechny.

A tímto jsem opět na začátku článku, kdy jsem psal, že vždy je na 100% jisté a nezpochybnitelné, že konflikt vyvolává někdo, kdo má stále málo.

A tím, kdo má stále málo je kapitalistické pojetí života a jeho světonázor o nutnosti boje a dosahování zisku i na úkor naší budoucnosti.

Záleží tedy jen na nás, co s tím uděláme. A pokud se budeme konfrontaci se systémem vyhýbat, pak nás naše svědomí dožene. My podlehneme. Ale to již bude jiná kapitola v našich životech, za kterou poneseme plnou a nezpochybnitelnou zodpovědnost.

Facebook komentáře