Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Hookův zákon - Kolem nás neexistuje žádná hmota jako taková

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

„Kolem nás neexistuje žádná hmota jako taková. Veškerá hmota má původ a existuje pouze jako důsledek síly, která nutí subatomární částice kmitat a udržuje na okamžik tento nanejvýš chvilkový subatomický vesmír pohromadě. Za existenci této síly je odpovědné naše vědomí a inteligentní mysl. Naše mysl je matkou veškeré hmoty.“ - Max Planck, nositel Nobelovy ceny za fyziku

  • hookuv-zakon-kolem-nas-neexistuje-zadna-hmota-jako-takova

Ve svém článku "Jak se plní přáni - jak se plní sny (http://www.czechfreepress.cz/vlastimil-suchy/jak-se-plni-prani-jak-se-plni-sny.html) jsem psal o myšlení o tom, jak svým vědomým myšlením utváříme a formujeme tento svět. Naše bezprostřední okolí, rodiny, pracovní vztahy, mezifiremní vztahy a v neposlední řadě vztah nás lidí ke státu, přírodě i planetě.

Nevědomí, které podstatnou měrou ovlivňuje naše vědomí a vědomí "vědomých" v tomto článku ale dnes rozebírat nechci, i když jeho destruktivní vliv je v článku celkem patrný a jasný.

Neoddiskutovatelnou pravdou je, že mezi námi jsou jedinci s neuvěřitelným myšlením. Ve smyslu pozitivního i negativního působení na tento svět a mající ve svém důsledku velký vliv i vědomí naše. Mnozí již nežijí a mnozí ano. Mnoho z nich přineslo světu rozkvět a stabilitu. A jiní zmar a strádání. Jejich vědomá mysl a záměr byl natolik silný, že dokázali změnit chod dějin. Mnozí na dlouhá staletí a někteří na několik málo let.

V dnešní hektické době ten, kdo má záměr a chce ovládat dějinný chod a každodenní život má celkem jednoduchou pozici pokud ví - a on ví -, jak na to.

Má-li k dispozici sdostatek moci a kontroluje-li média, má nástroj na ovládání mas. Přijmou-li pak masy vědomí svého "tvůrce a utvářitele" veřejného mínění a vědomí, který na ně působí skrze media, která využívá jen pro své záměry, potom se záměr "tvůrce" mnohonásobně zvyšuje. ¨

Jeho záměr a jeho vědomí je pak podporováno davy, jež přistupují na jeho hru. A davy jsou zcela a nezbytně potřebné, aby mohla být provedena jakákoliv změna. Nyní je jedno, o jakou zněnu se jedná. Zda o změnu k lepšímu anebo horšímu stavu této civilizace.

Je-li tedy jedincem do kolektivního vědomí zanesen virus, v podobě jiného pohledu na svět a jiný světonázor a hodnotový žebříček, pak virus plní svojí funkci. Naprosto dokonale a stejně jako viry v případě programů, jež používáme na PC, které se nám vlivem jejich působení nakonec zhroutí.

Na pozadí dnešních událostí, co kolem nás probíhají, můžeme vidět, že do našeho vědomí byl zaveden virus. Ten je pak každým dnem podporován a doplňován o data, jež nás nutí myslet stejně, jak si někdo jiný přeje.

Tvůrce viru implantovaného do našeho vědomí však je "neviditelný" stejně tak, jako tvůrce viru počítačového. O to je hrozba intenzivnější, větší a zákeřnější, protože nám není znám jeho záměr a cíl. A neznáme-li záměry a cíle, jsme dezorientovaní a lehce manipulovatelní. To je jasné a to je dobré si uvědomit.

Vliv a pronikání jiného vědomí do našeho vlastního vědomí je možné si představit jako mýdlovou bublinu, která nám poslouží jako základ pro pokus a bude jeho základem. Do ní pak můžeme vyfukovat další a další mýdlové bubliny, až se nám vytvoří shluk bublin uvnitř jedné veliké. Takový malý bublinový vesmír, dost podobný nám samotným. A až jej máme takto utvořený, můžeme do jedné z bublin vpusti kouř z cigarety a nazvat jej infikovaným vědomím jedince - zavirovaným vědomím.

Pozorování chování vědomí v ostatních "čistých" vědomí může začít.

Vlivem napětí na styku bublin postupně bude docházet jejich praskání a slučování s infikovaným vědomí. Nakonec ono infikované vědomí naplní i onu původní bublin. Vzniká chaos, kdy se mísí virus s čistým vědomím. A nakonec i ta poslední a veliká bublina, tvořící základ všech bublin uvnitř ní, praskne. Kouř, infikované vědomí, se rozptýlí do okolí.

Na tomto jednoduchém pokusu je vidět, že infikované vědomí nakonec vyšumělo, zmizelo. Ovšem a to je nutné si uvědomit, nezaniklo. Zákon zachování hmoty je platný i v tomto případě. S další, nově nafouknutou bublinou, už máme bublinu infikovanou o zbytky vzniklé po bublině první. Infekce je na rozdíl od té první mnohem rozptýlenější a ne tak zjevná. Cyklus tvoření může začít znova. Škoda jen, že s přítomností a zárodkem onoho infikovaného vědomí.

Na základě tohoto pokusu pak můžeme konstatovat, že staří Číňané měli pravdu, když jako vzor, pro cyklicitu života, použili monádu Jing a Jang. V ní každý nový počátek v sobě obsahuje i zárodek toho starého a konec v sobě obsahuje zároveň zdroj nového počátku.

Čím si tedy můžeme být jisti?

Jen jedinou věcí. Změnou.

Finanční ekonomický systém západu se rozpadá. Tlak na jeho udržení a tím pádem i na lidi v něm žijící, je enormní. Temná strana monády začíná pohlcovat bílou. A protože platnost Newtonových zákonů je prozatím v našem vesmíru neměnná platná pro základní oblast fyziky, pak je zřejmé, že tlak není možné vytvářet do nekonečna.

Každý systém, materiál, člověk, stroj i příroda je nakonec schopna snášet zatížení jen do určité meze. Překročíme-li tuto mez, pak návrat k normálu je znemožněn. Systém a vše, co bylo tlakem - infikovaným vědomím - postiženo, se hroutí.

Tento princip měli naši předci na očích každý den. Čínští mistři jej definovali v podobě monády. A teprve v 17. století se k nim přidal pan Rober Hooke, který "monádu" popsal i na základě fyziky. Kdy jím popsaný jev, je dnes nazývám Hookovým zákonem. Ten popisuje stav namáhaného materiálu, který má několik fází, jimiž při zátěži prochází, až nakonec zátěž neunese a praskne, přetrhne se anebo se rozdrtí. Zkrátka, zhroutí.

Pozitivní je, že máme šanci přežít stejně jako namáhaný materiál v případě, že je materiál namáhán do nějaké jasně dané meze. Pak jej můžeme zatěžovat "neustále" a on se bude vracet do svého přirozeného stavu. Stejně jako při běhu. Když běžíme s přestávkami, doběhneme velice daleko. Běžíme-li na plný výkon, přetáhneme se nakonec i zhroutíme v nemoci a únavě.

Kde je tedy problém?

V infikovaném vědomí. To si neuvědomuje tyto zákonitosti. Vytváří tlak tak veliký, že pohltí bublinu, svůj stavební kámen a ten praskne. Infikované vědomí přetíží ty, na nichž staví a na něž svým tlakem působí. Masy zkolabují a tak zkolabuje i virus a infikovaná mysl.

Principy jsou jasně definovány a určeny. Stále je máme na očích a stále jsou naprosto jednoduché ve svých základech.

Vidíme-li vše, co se kolem nás a s námi děje, pak je jasné, že meze naší pevnosti a odolnosti, ve vztahu k Hookovu zákonu i monádě, jsou již delší dobu namáhány nad snesitelnou mez. Je jen otázkou času, kdy se systém zhroutí a co jeho zhroucení přinese.

A zde si již můžeme jen postesknout, protože...

Zákon pana Hooka ukazuje, že je-li je překročena další hodnota následující po hodnotě, kdy je vše ještě možné napravitelně vrátit zpět, vše nabírá na obrátkách a rychlosti. Vše se již děje celkem rychle a hlavně nevratně.

Je to takový Nohavicův alkoholický kopec (viz film Rok ďábla). Kdy se alkoholik dostane na vrchol kopce, který Nohavica nazývá bodem zlomu. Pokud jej alkoholik překročí, pak již jen padá a padá z kopce dolů.

A tak na závěr mám snad už jen otázky.

Dosáhli jsme onoho Nohavicova bodu zlomu?

Letíme nezadržitelně z kopce dolů?

A pokud ano, jaká bude změna, co nás čeká po dopadu na tvrdou zem?

Bude pro nás příznivá?

Poučíme se z minulosti?

Necháme i příště, po změně, do svých myslí vnikat viry někoho jiného anebo se staneme více samostatní a odolní?

Poučíme se?

Zmoudříme?

Věřím, že ano.

Facebook komentáře