Zbavit se strachu a obnovit důvěru (Psáno před demonstracemi 15. března)

Podrobnosti

Z domova / Vaše free zóna|

22. březen 2012|

Martin Míček|

4988 x

Motto:
„I ta nejpevnější pevnost může být dobyta, i ty nejstřeženější poklady ukradeny – ale nic z toho, co se stane součástí našich srdcí a duší, nám nemůže být ani ukradeno ani spotřebováno ani zneužito, budeme-li my sami podle toho žít a dáme-li tu naději i těm kolem nás.“

 

Máme všichni všechny “své“ dny, měsíce či roky – patří nám – ale nejen nám samotným – ale i “těm kolem nás“. Hranice našich možností nemáme omezené nikým jiným, nežli sebou samými – způsobem našeho konání a žití. Člověk se rodí jako individuum, ale zároveň jako součást celku – lidstva, planety Země. Proto nás ovlivňuje okolí, a my zase ovlivňujeme je – a ne že ne.

Jsme proto, abychom byli. Narodili jsme se do tohoto světa, abychom si zde prožili svůj život – pro sebe, i pro „ty druhé“. Můžeme být dobří, nebo zlí – můžeme si vybrat. Můžeme žít pro dobro navzdory všemu zlu. Můžeme se snažit být dobří navzdory všemu špatnému. Můžeme být skromní navzdory chamtivosti kolem nás. Svět, vesmír, celá příroda jsou postaveny na jemných vzájemných vazbách, na citlivosti – ne na bezohlednosti a hrubosti! Nemáme nikdo právo maximalizovat své chtění na úkor kvality života “ostatních“, na úkor života “jiných“ – aniž bychom jim dávali další šanci zdravě žít. Šance, které bereme /nedáváme “jiným“, bereme /nedáváme sami sobě.
Dneškem má dojít v naší zemi ke změně. Dnešek má být dnem celonárodního odporu proti vládě a politikům zcela ignorujícím zájmy nás občanů. Dnem vzpoury proti nepořádkům vydávaným za řád a pořádek. Dnem kdy se my občané opět začneme aktivně brát za svá práva.

Avšak zameťme si nejprve před vlastním prahem: to v jaké situaci se dnes nacházíme není důsledek včerejška. Vynadat vládě a politikům znamená nejprve vynadat sami sobě. Je to důsledek naší dvacetileté pasivity ve veřejném prostoru. Jakým právem jsme si jen užívali a nespravovali svou zemi?! Političtí darebáci dělají jen to, co jsme jim naší pasivitou umožnili, a dokud budeme pasivní, nejednotní a bojácní, budou to dělat stále. Výsledkem by byla nějaká forma fašismu či občanská válka.
Nemůžeme být dále nečinní – oni toho využívali, a dnes již využívají instituce i státní správu placenou z daní nás občanů proti nám. K čemu je i sebelepší ustanovení jakéhokoliv zákona, když je úřednictvo jen pod tlakem vlastní pohodlnosti, korupce a řady vlivných zájmových skupin? Když je ignoruje či „naplňuje“ jen ryze formálně? Když zároveň existuje jen minimum poučených občanů, kteří by na zcela zásadní nedostatky jednotlivých fází i celého procesu poukázali a žádali nápravu?!

Naše nynější společnost je společností firemní objednávky a delegace našich pravomocí a práv i naší vlastní aktivity na jiné. Jako občané žijeme v jakési hloupé a naivní představě, „že se nás to netýká“ či že „na to jsou odborníci“. Lze se poté divit, že žijeme jak žijeme – a hlavně, v čem že to vlastně žijeme?! Apatie, bezmoc a pasivita nás občanů se v případě absence našeho angažmá NAPROSTO ZÁSADNĚ PROMÍTÁ DO ŽIVOTA CELÉ OBCE, REGIONU I STÁTU – a tím i do života nás všech. DŮSLEDKY NAŠÍ PASIVITY SE STÁLE STUPŇUJÍ A SYSTÉMOVĚ NEUSTÁLE  PROHLUBUJÍ. TENTO STAV následně ZCELA ZNEMOŽŇUJE ŘADU potřebných kroků, dílčích i systémových CELOSPOLEČENSKY POTŘEBNÝCH ZMĚN.
Stýskáme si jako občané na nedostatek možností přímo a demokraticky se zapojovat do života naší země a ovlivňovat a spoluvytvářet náš svět a život. KOLIK EXISTUJÍCÍCH MOŽNOSTÍ ALE SAMI NEVYUŽÍVÁME?! ČEMU SE PAK CHCEME DIVIT? Tomu, že poté již jen REAGUJEME na katastrofy – místo abychom jim PŘEDCHÁZELI? Kolik z nás zná ustanovení předpisů? Namátkou zmíním ty nejvýznamnější – Ústavu a Listinu práv a svobod, dále např. Zákon na ochranu přírody a krajiny, Stavební zákon, Občanský zákoník, Zákon o obcích… I v řadě dalších JE URČITÝ PROSTOR pro občanskou angažovanost, a OBSAHUJÍ TAK MOŽNOSTI OVLIVNIT A SPOLUVYTVÁŘET NÁŠ ŽIVOT A SVĚT. Pozitivní pohled na život a svět je možný vždy – pesimismus je toliko stav mysli. Je jen na nás stane-li se stav mysli stavem naší duše – a pokud ano, je opět také hodně jen na nás, zda tomu tak bude i v našem dalším životě. Bez ideálů jen existujeme – ale nežijeme.
 

Zamyslel se někdo z Vás vůbec nad tím, kolik věcí by bylo jinak – a kolik společenských konfliktů a celospolečenských problémů by nemohlo vůbec vzniknout – pokud by ustanovení zákonů byla občany důsledně vyžadována a uváděna v život?! Máme i své zastupitele, máme „svá“ sdružení. Komunikujeme s nimi, dáváme jim podněty, zavazujeme je či jim případně pomáháme a účastníme se tak správy obce a země alespoň nepřímo?! Na internetu je přitom řada dokumentů a předpisů k dispozici.
Existence techniky (PC, faxů, mobilů, GPS, aj.) spolu s informacemi které je možno sdílet po síti v každé domácnosti (internet) – to vše nám přece oproti minulosti umožňuje neslýchané! PROČ TOHO VŠEHO NEVYUŽÍVÁME?! MŮŽEME SI TO DOVOLIT?! Lze se divit organizovaným skupinám různých developerů – když jim svou neznalostí a svou pasivitou umožňujeme doslova vykrádat naši zemi – a tím i KVALITU ŽIVOTŮ NÁS VŠECH – a tedy  I ŽIVOTŮ NAŠICH DĚTÍ?! Lze se poté divit pasivitě a odevzdanosti mladých? Lze se divit tomu, že ze „svých“ měst i vesnic odcházejí? Jakým jsme jim denně příkladem a vzorem?!  Nemáme přece jen povinnosti pracovní, lidské, rodičovské – MÁME I POVINNOSTI VŮČI NAŠÍ ZEMI, SPOLEČNOSTI, VŮČI NAŠEMU OBČANSTVÍ! OBČANSTVÍ – TO NENÍ JEN SOUBOR PRÁV, ALE TAKÉ ŘADA POVINNOSTÍ!
Pasivita vůči zlu je zločin, neochota vidět zlé a napravovat je, je předpokladem trvání zlého. Možná zlo nebude nikdy poraženo – ale máme povinnost usilovat o to, aby bylo stále poráženo – pak nikdy nemůže zvítězit. Pravdě se máme za povinnost přibližovat – ale nikdy ji nemůžeme vlastnit (mít). Kéž máme možnost pravdu poznat, vůli ji zvolit a sílu ji prosadit! Život bez usilování o poznání, o pravdu je životem ve zlu.
Zastupitelská demokracie se i vinou naší široké pasivity, a vinou absence skutečné zodpovědnosti politiků za své konání změnila ve frašku. Právní stát a spravedlnost neexistují, spolu s úřady a orgány se staly pouhou kulisou na jevišti bezkurpulózního rozkrádání a bourání společnosti. Nemůžeme být dále jen pasivně přihlížejícím obecenstvem. Tento kus se má hrát pro nás – to je jediný důvod existence státu. Musíme vyhodit špatné herce a odstranit falešné kulisy! Nahradit je funkčními prvky společnosti – společnosti, která si je vědoma toho, že je společenstvím svobodných, humanisticky orientovaných a solidárních občanů. Řešení naší společně sdílené a hodně neutěšené situace vzniklé jako výsledek příčin a následků změn ve světě, široké občanské pasivity, i ohlupujícího konzumu je jedině v našem probuzení sebe samých a sebe navzájem ke společné aktivitě.
 

Toto je náš svět, náš společný prostor! Chceme-li zůstat lidmi, pak musíme respektovat sociální rozměr společnosti. Ta bez solidarity, úcty a vzájemné pomoci není udržitelná jako funkční, bezpečná záštita našeho lidství, skutečného humanismu. Náš společný prostor proto vyplňme naší aktivitou, vezměme politické mafii její šachovnici. Lid je v této zemi suverén, občané mají určovat pravidla, rozměry a charakter hřiště kde hrajeme hru života. My máme určovat pravidla a dbát na jejich důsledné dodržování. Státní orgány a instituce mají jako nástroje sloužit nám – ne politikům a mafiánům! Pokud ten společný veřejný prostor neobsadíme, nenaplníme trvalou občanskou aktivitou prohrajeme – protože jej dále budou využívat pro sebe a proti nám oni. Nebudeme-li se jako občané dožadovat svých práv a jejich zlepšení, využívat i to co zatím můžeme, zákonitě se všichni dostaneme do bezpráví… „Peníze jsou měděné, však práva chudého zní jak zvony dřevěné.“ (Brazilské přísloví).

Žijeme v neustálém strachu a obavách. Bojíme se o práci, o svou existenci, své blízké, o zdraví. Bojíme se sebe sama i sebe navzájem... Musíme tento strach ovládaných odmítnout a stát se spolutvůrci své vlastní budoucnosti, naší společné budoucnosti. Bezpečí nás občanů má jméno AKTIVITA!
Nevěříme – nikomu a už ničemu... Musíme si vrátit důvěru – k sobě samým, i mezi sebou navzájem. Bez toho to totiž k lepšímu nepůjde. Musíme si věřit, že změnu zvládneme, že se na sebe navzájem opět můžeme spolehnout. Musíme si vrátit víru v lepší svět. Je možný – ale nikoliv bez našeho trvalého zájmu a aktivity. Věřím – tedy jsem. Pozitivní přístup však není tupá ideologie ohlupujícího pozitivismu! Mozek a intelekt nás osvobozuje, osvobozuje naši duši. Jsou nejen nástrojem, ale především součástí nás samotných. Jsou „nástrojem“ k tomu, abychom je používali v dobrém. Jsou to jediné, co skutečně máme (“vlastníme“), co je skutečně “jen naše“. Jestliže nám tedy Příroda, Bůh dali mozek a intelekt, pak  k tomu abychom je používali – a nikoli proto – abychom si dovolovali luxus naivní hlouposti!
Musíme si vrátit úctu k sobě samým i úctu k sobě navzájem. Budeme-li se řídit tím nejlepším, co v sobě každý máme, respektovat jeden druhého a snažit se chápat potřebu vzájemného soužití, povede se nám stav naší společnosti změnit k lepšímu.

Je třeba se sjednocovat, řídit se tím co nás spojuje – ne tím, co nás rozděluje! Změny můžeme totiž dosáhnout jen nesobecky a jen společně. Nejlépe se o sebe nepostaráme sami – nežijeme totiž ve vzduchoprázdnu, ale mezi lidmi. Nejlépe se o nás postarají ostatní – pokud se o ně postaráme zase my. Sdílíme přece společný svět, společný prostor – a nikdy tomu nebude jinak. Jsme jen správci, nikoliv vlastníky Země. Jsme povinni být a zůstat LIDMI – to je náš úkol i úděl na této stále ještě krásné planetě Zemi. Říkáme jí „naše“ – a nikdo nepochybujeme o tom, že je jedinečná. Je modrá či zelená – bez ohledu na naše politické názory a přesvědčení. Je naší kolébkou i hrobem, přes všechny společenské, sociální či rasové rozdíly minimálně tehdy jsme si na ní všichni rovni.

Učme se aktivitě a aktivizujme se. Perme se za svá práva – pro naše dobro to totiž nikdo jiný za nás neudělá! Jde to, jsou tu i lidé i organizace kteří byli nesobecky veřejně činní, lidé kterým nešlo o moc, možnost manipulovat ostatními. Hledejme je, pomáhejme jim, učme se od nich! Učme se organizovanosti, prosazujme spolupráci namísto bezbřehé konkurence. Reformovat naši společnost musíme my sami – jinak to udělají političtí mafiáni a zločinci proti nám. Dokonce to již dělají…

Odmítněme politiky jak je známe – jako mocichtivé zkorumpované sobce neštítící se ničeho, nelidské lumpy bez jakékoliv vazby na občany. Tato vláda je vládou zločinců a asociálních psychopatů! Sami neodejdou a svěřenou moc využívají protiprávně a protiústavně proti nám.
Odmítněme tzv. zastupitelskou „demokracii“, která se stala jen zastupitelkou moci peněz – a ne práv a potřeb občanů této země! Nestačí vyhodit politiky a umravnit politické strany – musíme reformovat celý systém. Zavést co nejvíce prvků přímé demokracie, referenda. Skutečnou vládu lidu. To není rozpor s identitou jednotlivce, ani ohrožení poctivě nabytého soukromého vlastnictví. To je naopak podmínka jejich udržení!
Jsou tady organizace a koncepty které je možno vzít za základní návrhy skutečné reformy společnosti. Existují funkční prvky a systémy přímé demokracie, existují návrhy nové – skutečně občanské ústavy. Ústavy státu, který bude i naším státem. Informujme se o nich, diskutujme a formujme konstruktivně výsledky. Buďme transparentní, zodpovědní a kontrolujme, kam jdeme a co děláme. Buďme si vědomi toho, že následky mají své příčiny.

Odmítněme brutalitu, násilí a netoleranci. Učme se znát co potřebujeme, vědět, co chceme. Hledejme způsoby řešení našich společných problémů sami spolu s ostatními. Nepůjde to bez chyb a snadno, ale jde to.
Buďme pevní v názorech, ale naslouchejme druhým. Skutečná kooperace, spolupráce a tolerance se nemůže zrodit a udržet bez úcty a respektu k ostatním. Metoda kooperace a rozhodování na základě široké shody obyvatel musí nahradit bezbřehou konkurenci separovaných zájmových skupin.
Učme se skutečné diskusi, skutečné správě své země. TATO ZEMĚ POTŘEBUJE SKUTEČNÉ AKTIVNÍ A TRVALE ANGAŽOVANÉ OBČANY – SKUTEČNOU SPRÁVU SVÉ ZEMĚ – a tedy také AUTENTICKOU SPRÁVU NAŠICH VEŘEJNÝCH VĚCÍ! Angažovaný občan nemůže nefunkční státní správu či samosprávu nahradit ani suplovat. Nesmí ale nikdy chybět, má-li být tato správa státu i obcí jednou OPĚT FUNKČNÍ!

ROZVOJ NAŠICH OBCÍ JE TŘEBA VNÍMAT V KONTEXTU VÝVOJE JAKO KVALITATIVNÍ ZLEPŠOVÁNÍ PODMÍNEK NAŠICH ŽIVOTŮ A NAŠICH DOMOVŮ. Tento neschematický a nekvantitativní pohled mu ale nedají ti, kteří i na našem domově chtějí jen a jen vydělat. Má-li mít pro nás slovo DOMOV, VLAST jako skutečnost svůj trvale vřelý obsah – a ne být pouhými prázdnými pojmy – pak to není něco statického a neměnného. Jejich životaschopnost a trvalost musí zajišťovat „krev našich myšlenek a srdce našich činů“ – naše vlastní aktivita! Jen pak bude naše země, obec i náš DOMOV a zároveň KOLÉBKA LIDSKOSTI. To, co udržuje skutečnou “civilizaci“, je vědomí naši vlastní SPOLUZODPOVĚDNOSTI – spoluzodpovědnosti za náš vlastní život i za život/y těch kolem nás (a to zdaleka nejen lidí). Jsme-li jen prach a dým, pak náš život je pro ty dny, které jsou nám dány příležitostí z nich něco udělat!  Člověk ve svém skutečném usilování o lidství je život – šance – pokus přírody jít dál. Člověk ve své poživačnosti a chamtivosti je omyl, mezihvězdné nic...

Náš svět a život je součástí světa a života těch kolem nás a naopak – a nikdy tomu nebude jinak. Jiný svět a kvalitnější život nás všech je bezesporu možný, ale nikoliv bez Vás vážení spoluobčané – ne bez Vašeho aktivního a trvalého angažmá!
prostý, ale vždy občan                               Martin Míček

Dobřečov, Ostrava - Poruba  15. března 2012 

---------------------------------------

O autorovi

Martin Míček

Narodil se v r. 1970 v Ostravě. Někteří tvrdí, že ve stínu komínů (v Ostravě-Vítkovicích), jiní zase, že v roce, kdy se „ekologická výchova“ stala (i díky přínosu tehdejší ČSSR) světově uznávaným pojmem. Opět jiní si zase vzpomenou, že tehdy se v USA začala objevovat první „občanská hnutí“ využívaná lobby velkých firem pro jejich zájmy proti občanům… Snad veškerý vývoj lidstva jako jednoho z druhů planety Země má na náš osobní život vliv.

Autor je přesvědčeným vyznavačem teorie, že skutečná harmonie je jen jedna – vnější i vnitřní. A toho, že ta naše vnitřní harmonie je nyní vystavena důsledkům toho, že jsme nedbali té vnější a naopak.

Vyrostl „v prvním a zároveň posledním“ paneláku stotisícového sídliště Ostrava-Poruba na okraji neprávem opomíjeného Hlučínska. Viděl „umírat“ venkov i vesnici, rozvoj, úpadek i přežívání velkoměsta. Od svých 6 let se sám často toulal přírodou (kde dle svých slov „docházel žít…“). Příroda se tak stala jeho nejvyšší učitelkou. Po absolvování gymnázia, roční práci v tehdejších Vítkovicích a vojenské základní službě se dva roky úspěšně pokoušel o studium pedagogického oboru Biologie - Základy zemědělství. Rodinná krize mu bohužel znemožnila studium dokončit. Pro odpor ke zbraním hromadného ničení odešel z vojenské základní služby a v pauze přerušeného studia absolvoval tzv. civilní službu u ekologií se zabývajících občanských organizací.

Bezmála 20 let se jako aktivní občan vyjadřuje k otázkám a problémům ochrany přírody, krajiny a životního prostředí. Absolvoval tisíce jednání, desítky akcí pro mládež a přednášek i terénních exkurzí. Napsal řadu textů, vystupoval v médiích. Na severní Moravě je vnímán jako jeden z nejautentičtějších ochránců přírody a krajiny.

Autor je přesvědčeným odpůrcem gigantických dopravních a vodních staveb zcela měnících životy lidí a krajinu celých oblastí. Odmítá masové, bezbřehé a „podivně samozřejmě přijímané“ užívání dnešní verze tzv. jaderné energie. Souhlasí se sloganem australských ochránců přírody, že „masové tzv. mírové využívání jaderné energie je dlouhodobou jadernou válkou proti životu na planetě Zemi“. Prosazuje nutnost zvýšit odpovědnost lidí za planetu Zemi – zejména od dob kdy jsme začali využívat fosilní zdroje.

Občanství autor chápe jako „vědomou povinnost k uvážlivé aktivitě“. Ve své práci akcentuje zodpovědnost vůči přírodě, ohleduplnost vůči krajině, nutný sociální smír, zodpovědnost a preciznost, autenticitu a snahu o hledání pravdy. Přes tvrdou racionálnost je extrémně citlivý a lidskou citlivost při poznávání světa vnímá jako zásadní podmínku úspěchu, originalitu a houževnatost pak jako předpoklady nalezení řešení. Jeho snem je přijetí pozice lidstva jako jen jednoho z mnoha druhů na planetě Zemi, zejména v rovině zodpovědnosti.

Přes špatný zdravotní stav nadále žije v zapadlé vísce Dobřečov na JV okraji Jeseníků – hor, které se mu staly osudem…

Komentáře