Zákon o zachování prasete

Jestli něco v socialismu fungovalo, tak to bylo zemědělství. Sice se rodilo z poválečného mínusu, za nesmyslného, odsouzeníhodného a neodpustitelného násilí při kolektivizaci motivované spíš ideologicky než ekonomicky, ale v osmdesátých letech vytvořilo to, co je pro každý stát nejdůležitější, potravinovou soběstačnost. Z družstevníků, kteří v padesátých letech třeli bídu a co si neukradli z družstevního neměli, se stali hospodáři, a po výměně komisařů za zemědělské inženýry hospodáři s vysokou produktivitou.

Až na výjimky způsobené socialistickými plánovači od zeleného stolu bylo dost brambor, obilí, masa. S výjimkou komodit, které u nás nerostou, jsme nemuseli nic dovážet. A stát přísně chránil zemědělskou půdu, protože i blbí tajemníci věděli, že bez půdy nelze jíst. To už dnes nikoho nezajímá a gigantické sklady, fabriky a obytné domy se staví na nejúrodnější půdě.

Věřili jsme, že po Sametové revoluci to horší z minulého režimu zmizí, to lepší se zlepší. S překvapením jsme zjistili, že sice všichni chtějí vrátit ukradenou půdu, ale jen málokdo z restituentů chce na ní pracovat. Radši jí nechali v družstvu za pár pytlů brambor nebo za pár stokorun ročně. Projevila se odtrženost nové generace od rodné hroudy, kterou si tak považovaly generace předkolektivizační. A přispěla k tomu i zkušenost, že všude jinde se dají vydělat peníze snadněji, než na polích a ve stájích. Zemědělská družstva už sice nebyla „jednotná", ale přece se nerozpadla, produkovala všechny možné komodity ve kvalitě a v množství odpovídajícími potřebě českých kuchyní.

Co v padesátých letech v českém zemědělství nezničila Komunistická internacionála, to cíleně ničí Evropská unie. Prosím, zdůrazňují slovo „cíleně", protože jak jinak vysvětlit, že zemědělci ze starých unijních zemí dostávali a dostávají vyšší dotace, než zemědělci ze zemí nově přistoupivších? Není a nemůže být jiný důvod, než likvidace konkurenceschopnosti českých zemědělců. Výsledky to dokazují! Skoro polovinu potravin už dovážíme ze zahraničí, protože naše produkce není schopna cenou konkurovat vysoce dotovaným produktům z ciziny. Bramborářská velmoc dováží brambory z Francie, na polovinu až třetinu klesla produkce masa. Logicky, jestli zahraniční zemědělci díky vyšším dotacím vydělávají, naši vinou nižších dotací prodělávají. To však má svůj čas a meze.

Likvidace českého zemědělství a potravinářství úspěšně pokračuje. Přijde chvíle, kdy budeme tak potravinově nedostateční, že nám dovozci začnou potraviny zdražovat. Jak jinak, je to tržní, ceny určuje poptávka.

Za posledních deset let klesl počet jatečních prasat na třetinu. Podle zákona zachování hmoty však s úbytkem prasat roste počet sviní. Nadnárodní obchodní sítě samozřejmě sáhnou po levnějším, protože dotovaném zboží z mateřských zemí, a protože je jim to málo, ještě se snaží českého spotřebitele všemožným způsobem ošidit, oklamat. Od zmenšování obsahu větších krabic přes falšování potravin po přelepování dat trvanlivosti. Naštěstí máme poslance a senátory, ministry – a hlavně velmi drahé poslance a úředníky v Bruselu. Ti všichni naše zemědělce i spotřebitele nakonec přece jen ochrání. Nebo za to nejsou placeni?

zdroj: http://www.brejle.net/svet-kolem-me/zakon-o-zachovani-prasete/