Vrátila se totalita 2 (+ dokument "Kdyby mě zabili")

Po dvaceti letech(1948-1968) tvrdých perzekucí a politických kriminálů se lidé začínali probouzet. Objevila se jména jako Dubček, Svoboda, Císař, Smrkovský, Kriegl a další.

A stejně tak jako stín vedle nich Kolder, Bilak,Švestka, Obzina, Husák a další stalinisté. Lidé začali volat po rehabilitacích, soudní procesy se všemi těmi Urválky, Vaši, Polednovými a dalšími zločinci byly na spadnutí. Zcela jistě by přišly na řadu kandelábry. Brežněv si velice dobře uvědomoval, že by se opakovalo Maďarsko(1956) a proto na žádost(dosud stoprocentně neprokázanou) aparátčíků poslal tanky. Tanky posílily pozice starých nomeklatur a začalo období tuhé normalizace. Bilak napsal svou Bibli "Poučení z krizového vývoje". Komunista však záhy poznal, že tanky jeho pozice spíše oslabily, než posílily. Sice posílily jeho moc, ale totálně oslabily vztah obyvatelstva k vedení státu a politice KSČ. Objevila se hesla jako; "Kdo nekrade aspoň hodinu, okrádá svou rodinu", nebo; "Drž hubu, poctivě pracuj a pomaloučku si přikrádej." Lidé živelně stavěli rodinné domy, chaty, rekonstruovali chalupy a většinu materiálu nakradli. Pracovali pouze do výše svého platu. Řezníci skupovávali načerno prasata a jiný dobytek, načerno z nich vyráběli produkty a načerno prodávali. Pekaři, místo aby upekli např. 1200 chlebů(denní norma) jich napekli 1800 a rozdíl se samozřejmě opět prodal načerno. A to fungovalo v každém odvětví. Doslova v každém. Komunista si tohle uvědomoval a zjistil, že i přes veškerou svou moc je zcela bezmocný.

Systém takovéhoto rozkrádání byl natolik propracovaný, že byl naprosto nepostižitelný, neboť jej zavedli, rozvinuli a aktivně se zúčastňovali sami komunisté na úrovni ředitelů podniků, vedoucích prodejen, okresních a krajských tajemníků a estebáci pouze kontrolovali a inkasovali. Sám veliký a mocný komunista se dostával do izolace. Začal přemýšlet, jak z toho ven. V jeho zorném poli se objevil Václav Havel. Neobyčejně naivní prosťáček se svou pravdou a láskou. Komunista analyzoval rok 1968 a napsal se nový scénář. Založení Charty 77, tajné školení kádrů v prognostickém ústavu, mediální kampaň, inscenované úniky informací z disentu a lidé se opět začínali probouzet. Když přišel rok 1989, to už měl komunista dávno ušité nové kabáty různých barev, natištěné nové stranické legitimace a plakáty "Havel na Hrad". Lidem se dal pocit svobody, naděje, že budou moci svobodně cestovat, mít konečně banány a toaletní papír. Málokdo si tehdy uvědomoval, že na těchto produktech jeho život nestojí. Dveře prognostického ústavu se otevřely dokořán a vychrlily desítky žraloků, dveře kriminálů vychrlily desítky tisíc zločinců mezi nic netušící lid. A začalo obrození totality. Totalita se nevrátila. Jen se změnila a byla nazvána demokracií.

Tuto demokracii však nelze nazvat jinak, než politickým, psychologickým a ekonomickým terorismem. Aparátčíky nelze nazvat jinak, než kriminálními živly. Jsou plně zodpovědni za tisíce zničených rodin, devastaci ekonomiky, lidské morálky a zadlužení generací, které se teprve narodí. Je čas, aby se lidé opět začali probouzet. Jsou však natolik duševně a ekonomicky zdevastovaní, že nejsou schopni v sobě nalézt dostatek sil. Jsou rádi, stejně jako v padesátých letech, že přežijí od výplaty k výplatě. Komunista je má tam, kde je chtěl mít. A k tomu mu stačil jeden naivní opilec a jeho ideály. On ten opilec zřejmě netušil, že v historii lidstva ideály přinášely pouze nesnáze a války. Ovšem komunista to věděl přesně. Posloužil mu dobře. Opilec.

zdroj: http://ers.blog.cz/