Velikonoční pastýřský list 2020

Téhož večera... A co bylo téhož velikonočního rána? Na dveře, za nimiž byli ustrašení učedníci, buší Marie z Magdaly a radostně volá: „Hrob je prázdný! Kámen je odvalen! Stráž utekla!“ Apoštolé jí nevěří. Jsou svázáni strachem. Brzy nato přichází skupina žen a oznamuje totéž. Strach ale od apoštolů stále neustupoval. Nikoho z nich nenapadlo říci: „Ježíš nám přece tolikrát opakoval: Syn člověka bude vydán na smrt, ale třetího dne vstane!“ Strach však nepřipustil myslet na tuto Ježíšovu předpověď.

Znovu přichází Marie z Magdaly a radostně volá: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl...“ Apoštolé zůstávají nejen za zavřenými dveřmi, ale mají zavřenou i mysl, paměť a vůli. Pokládají její svědectví za fake a dále vězí ve strachu. Téhož rána ale i ženy přicházejí znovu a oznamují: „Viděly jsme Pána, hovořily jsme s Ním, dotýkaly jsme se Jeho nohou!“ Avšak ani svědectví několika žen apoštolé nejsou schopni věřit, pokládají ho za další fake. Jen Jan a Petr překonali strach a běželi k hrobu. Vešli dovnitř, ale nikde ani stopa po násilí. Plátna, v nichž byl Ježíš pohřben, tam zůstala prázdná. Jan uvěřil. Petr šel pak ještě jednou k hrobu a tam se mu ukázal sám Ježíš. Když se Petr vrátil, jen kratince ostatním oznámil: „Pán opravdu vstal, ukázal se mi!“ Apoštolé i po takovém množstvím faktů dále zůstávají spoutáni strachem.

A co bylo téhož večera? Strach zůstával. Očitý svědek, apoštol Jan, píše: „Učedníci byli ze strachu před židy shromážděni za zavřenými dveřmi.“ A zase někdo bouchá. Byli to dva udýchaní učedníci, kteří o překot vyprávěli, že se na cestě do Emaus setkali se vzkříšeným Ježíšem. Apoštolé jim sice ústy dosvědčovali: „Ano, Ježíš vstal a ukázal se Šimonovi,“ ale přesto v nich přetrvával strach a nevěra. Projevilo se to v historickém momentu, jak popisuje evangelista: „Když o tom mluvili, stanul tu On sám, Ježíš, uprostřed nich a řekl jim: Pokoj vám!“ Jaká byla reakce ustrašených apoštolů? Evangelium svědčí: „Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Ježíš jim řekl: ‚Proč jste tak zarmouceni? Podívejte se na mé ruky a nohy, vždyť jsem to já. Dotkněte se mě a přesvědčte se!‘“ Ježíš svou přítomností musel doslova vyhnat ducha strachu, který jim zastíral mysl. Oni totiž pokládali Ježíše ne za reálně přítomného, ale za ducha. Ježíš je musel přesvědčovat: „Duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. Dotkněte se mě, já jsem to.“ A pojedl před nimi pečenou rybu. Pak jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

Už více než tři měsíce duch koronaviru straší celou Evropu a celý svět. Jedinci i celé národy se tomuto duchu manipulace a lži zcela otevřeli. Prvním byl Bergogliův Vatikán i s hierarchií, která s ním tvoří vnitřní jednotu. Vzbudili takový strach, že lidé přestali být schopni vnímat reálná fakta. Rovněž media vypouštějí fake news tak intenzivně, že ti, kteří jim nekriticky věří, přicházejí o zdravý rozum. 

Co říkají statistiky? Každý rok na celém světě umírá průměrně 55 milionů lidí. Počet lidí, kteří měli kromě jiných nemocí i koronavirus a zemřeli, je 40 000, což je pouze 0,1 %. Na alkohol každý rok umírá okolo 7 % lidí a z toho 13 % ve věku 20-39 let. Toto jsou oficiální údaje WHO. Alkohol každým rokem odejme 4 miliony životů, což je 100krát víc než koronavirus. Tabák je každoročně příčinou smrti u 15 % zemřelých z celkového počtu světových úmrtí. Ukončuje 8 milionů životů a to je 200krát víc než koronavirus. Bylo by užitečné, aby ženy místo kouření začaly nosit masky a podlehly zdravé panice z tak hrozného procenta úmrtí kuřáků! Každému, kdo by kouřil, by pak měly cigaretu téměř vyrvat z úst!

Co se týká fámy o Itálii, ve skutečnosti je tam v daném čase nakaženo koronavirem pouze 0,16 % obyvatel. Zemřelo 0,016 % obyvatel. Navíc krizová skupina se počítá od 75 let výše, to znamená 80tníci, 90tníci. Ti mají kromě koronaviru ještě i jiné vážné nemoci, na které umírají. Každý může podle reálných statistik poznat, že horor s přeplněnými krematorii, tak jak ho média pouštěla do světa, je fake.

V Rusku umírá ročně 1 890 000 lidí. Za čtvrt roku, kdy virová onemocnění dosahují vrcholu, umřelo 44 lidí. Ti ale měli kromě koronaviru ještě i jiné vážné nemoci. Procentuálně je to pouhých 0,0024 % všech zemřelých. Lidi přesto ovládl strach. Kéž by si alespoň křesťané místo paniky připustili spasitelný strach ze smrti, z Božího soudu a z věčného utrpení v pekle. Nebrat v úvahu tyto tři reality, je nebezpečná ignorace pravdy a ztráta soudného rozumu. Člověk si nechce připustit, že zemře. Přitom má bolestnou zkušenost i z vlastní rodiny. Zemřeli mu rodiče či prarodiče nebo blízcí příbuzní a známí. Smrt žádného člověka nemine. Co to v  nás lidech je za zvláštní temnotu? Tam, kde bychom měli mít potřebný strach, kterým předejdeme vážným zraněním či neštěstím, tam ho nemáme! Ale kvůli fake news z masmédií jsme schopni zmobilizovat všechny své síly. Proč? Abychom se sami vecpali na cestu, kde nás globalistický mechanismus krutě sešrotuje. Předčasně nás připraví nejen o zdraví a fyzický život, ale zlikviduje i naši duši. Připraví ji o život, takže skončí spolu s falešným prorokem a šelmou v ohnivém jezeře, kde strašná muka nikdy nepřestanou. Tento převrácený strach v nás způsobuje ložisko lži a zla v lidské duši – dědičný hřích.

Naopak, spasitelný strach vede k záchraně. Písmo říká: „Počátek moudrosti je bázeň Boží.“ Jenže na spasitelný strach má každý mimořádně silnou imunitu, až dokonce averzi.

Uvědom si realitu fyzického utrpení. Velké bolesti zachvátí člověka například při žlučníkovém či ledvinovém záchvatu, nebo když se posouvá špičatý kamínek v močovodu. Jak nesnesitelné byly bolesti těch, kteří to zakusili. Přitom fyzická bolest je nejnižším stupněm bolesti, nižším, než psychická a duchovní.

Možná jsi měl zkušenost s velkou bolestí zubu, která se stále stupňovala. Člověk by byl ochoten podstoupit jakýkoliv zdravotní zákrok, jen aby se této bolesti zbavil. Ba dokonce, když se bolest vystupňuje, zapomíná i na pud sebezáchovy, a přál by si raději zemřít, než snášet takové utrpení. Člověk, který je v těžkém hříchu, se nevěrou či vzpourou oddělil od Boha. Pokud prožívá velké utrpení a v tomto stavu zemře, nezbaví se ho. Z utrpení časného přejde do utrpení věčného, a to nepředstavitelně většího, než bylo to, které zakoušel na zemi.

Teď si uvědom psychickou bolest. Tu prožívá matka, které oficiálně ukradou její milované dítě a ona ví, že už ho nikdy nedostane zpět. Kolik takových matek končí na psychiatrii, v alkoholismu, v narkotikách nebo spáchá sebevraždu. Jedné z mnoha matek vzali dvě děti a ona na druhý den skočila pod vlak! Jaké duševní utrpení prožívá matka, a jaké ukradené dítě!

Na druhé straně je zde krutá realita potratů (abort), které církev pravdivě nazývá vraždou nenarozeného dítěte. Když si žena uvědomí, že zabila vlastní dítě, zdrcuje ji hluboká psychická bolest, často do konce života.

Uvědom si nyní i duchovní bolest. Náš duch, kterého Bůh stvořil k svému obrazu, bytostně touží po Bohu. Pokud jsme zahlušeni světskými starostmi a marnostmi, tuto vnitřní touhu po Bohu si neuvědomujeme. Když však náš duch opustí pozemskou schránku a začne vnímat realitu věčnosti, bytostně poznává, že ho Bůh z lásky stvořil a dal za něho svého vlastního Syna. Ježíš za něj zemřel na kříži, aby zaplatil za všechny jeho hříchy. Člověk se ale nestaral o svou duši, odmítl nabízenou šanci, a to ne jedenkrát, ale notoricky, až do poslední minuty svého života. Nezastavil se, ani když přicházelo různé utrpení, bolesti a zklamání. Vždy znovu s hroší kůží odmítal milost k obrácení a utrácel život v otroctví lži a zla. Nechtěl slyšet pravdu, která by ho zachránila. Nechtěl se odvrátit od cesty hříchu. A najednou vidí, že už je pozdě! Už se nedá nic vrátit. Ocitl se mimo čas, ve věčnosti. V čase mohl zdarma jako dar přijmout spásu v Kristu a pak dokonalé štěstí navěky! Svou vinou ztratil tento největší poklad – věčný život! To zoufalství nad tím, že už se to nedá nikdy změnit, to je bezvýchodná duchovní bolest. Je provázena ještě i psychickou bolestí výčitek svědomí, a navíc i fyzickou bolestí pekelných muk. Z tohoto má mít člověk panickou hrůzu, a ne z nějakého koronaviru, spojeného s mediálními hoaxy! Hrozba věčného utrpení ho má vést ke karanténě od blízké příležitosti k hříchu, ke karanténě od ducha lži a zla.

Je těžké stát před lidským soudem, ale je strašné stát před Božím soudem. U Božího soudu bude dokázána každému z nás objektivní vina ve všech bodech obžaloby. U hříchů faktor času nehraje roli, jsou nepromlčitelné. Tvrzení, že si na ně obžalovaný nevzpomíná, není bráno v úvahu. Nevzpomíná si proto, že si je ve svém životě uvědomovat nechtěl, a proto, že zahlušil své svědomí, rozum i úsudek. Nepřijal lásku k pravdě, ale chtěl věřit pohodlné lži, která ho přivedla do smrti věčné. Jak strašné je slyšet: „Odejděte ode mne pachatelé nepravosti do věčného ohně, neznám vás!“ (Lk 13,27)

Drazí bratři a sestry, nejzákladnější věcí v našem pozemském životě je spasit svou nesmrtelnou duši. Kdyby člověk ztratil ruku, nohu, oči, či dokonce kdyby byl zcela paralyzovaný, je to velké neštěstí a je to velká ztráta, ale nedá se to srovnat se záhubou své vlastní duše. Ježíš zdůrazňuje: „Co pomůže člověku, kdyby celý svět získal, ale svoji duši ztratil?“ (Mk 8,36) Představ si obrovské váhy – na jedné straně vah je celý svět a na druhé straně tvá duše. Tvá duše má větší cenu než celý svět. „Ne zlatem ani stříbrem, ale drahocennou krví Ježíše Krista jsme byli vykoupeni!“ (1Pt 1,18n)

A právě o Velikonočních svátcích máme prožít realitu odpuštění hříchů pro Kristovu krev, prolitou na kříži. Spasitelná smrt Božího Syna nás vytrhla z otroctví ďábla a věčného pekla! Podmínkou z tvé strany je osobně přijmout tuto záchranu, toto osvobození od hříchu a viny. Jak? Skrze víru v Ježíše Krista a pokání ze svých hříchů. Ježíš v den svého vzkříšení řekl: „Je psáno: Kristus bude trpět, ale třetího dne vstane z mrtvých. V Jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům.“ (Lk 24,46n) 

To je velikonoční radost! Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých. V Jeho jménu se nyní zvěstuje pokání na odpuštění hříchů všem národům! I tobě! Dej Mu proto s vírou své hříchy! On ti je odpouští. Tato velikonoční radost je potvrzena realitou Kristova fyzického vzkříšení! Dokázal, že On je Boží Syn a Jeho slovo, které nám dal, je nezměnitelná a věčná pravda! On je vpravdě i tvé Vzkříšení a tvůj Život!

Vám, kteří jste Ježíše přijali, patří Jeho slovo: „Pokoj vám! Nebojte se, já jsem to! Já jsem s vámi po všechny dny vašeho života!“ (Mt 28) A to platí dnes osobně tobě: Pokoj tobě! Aleluja!

Christos Voskres! Voistinu Voskres!

Patriarcha Eliáš

a biskupové Byzantského katolického patriarchátu

Den Kristova Vzkříšení 2020