Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Stojíme na prahu či již za prahem pravicové diktatury?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • Policie
Jen jakoby náhodou těsně před parlamentními volbami v roce 2006 veřejně vystoupil dnešní ministr vnitra Jan Kubice (tehdy ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu) s důvěrnou zprávou opírající se údajně o informace tajných služeb, která uváděla, že organizovaný zločin pronikl do státní správy.

Hovořilo se dokonce i o podezření Jiřího Paroubka z pedofilie. Když tuto zprávu (která byla především snůškou zakamuflovaných lží a dezinformací) sděloval veřejnosti, seděl mu po boku významný politik ODS Jan Vidím a potutelně se usmíval.

ODS prohrála parlamentní volby v roce 1998 i 2002 a měla nakročeno k třetí porážce i ve volbách 2006. To by pro ni znamenalo významný otřes, úbytek členů, sponzorů a další významnou ztrátu vlivu na veřejné dění, možná i postupný zánik.

Kubiceho zpráva měla ODS těsně před volbami dát do ruky silnou zbraň a na poslední chvíli zajistit voličské hlasy, zejména z řad nerozhodnutých. Nakonec se podařilo ve vyhrocené předvolební atmosféře ODS urvat těsné vítězství. Přesto se svými spojenci Zelenými chameleony vedenými Bursíkem a lidovci chtějícími "být vždy u toho" (u moci) vedenými Kalouskem dala pravice dohromady jen 100 poslanců.

Vznikl tehdy dokonalý parlamentní pat, když proti sobě stály dva bloky o 100 poslancích. Česká pravice je však schopna, když jde o moc, téměř všeho, včetně intrik, vyhrožování a podplácení, zneužívání tajných služeb a dalších podobných činností.

Bez velkých cavyků tak přetáhla z ČSSD dva poslance Melčáka a Pohanku do svých řad a s velkou slávou byla sestavena pravicová vláda vedená bodrým valachem, který proslul především svým buranstvím "falešným a prázdným Topolem".

Že to oba jmenovaní neudělali nezištně a zadarmo, je více než jisté. Nová Topolánkova vláda ihned začala realizovat svůj program, zaměřený ve prospěch silných kapitálových společností a amerického vojensko - průmyslového komplexu. Byly zavedeny přímé platby ve zdravotnictví, začal rozvrat solidárního důchodového systému a veřejných služeb.

Topolánek se ve vládě obklopil podivnými stranickými figurkami, které si často ze svých ministerstev udělaly dojnou krávu svých soukromých podnikatelských zájmů, viz. ministr dopravy Řebíček (přihrávání veřejných zakázek spřáteleným firmám).

Vrcholem arogance bylo prosazování výstavby americké vojenské základny v Brdech a to i přes výrazný nesouhlas české veřejnosti. Vláda tehdy na hlas veřejnosti nedala, naopak byla to překvapivě administrativa USA, která nakonec před odporem české veřejnosti, s tímto plánem vycouvala.

Bylo to velké vítězství veřejnosti proti tupé aroganci mocných. Topolánkova vláda nakonec nepřežila a nastoupil úřednický kabinet bývalého vrchního statistika Fišera, který ale víceméně realizoval pravicový program.

Velké nejasnosti provázely i volbu prezidenta v roce 2008. Mnozí poslanci a senátoři čelili hrubému vydírání české mafiánské pravice, aby dali hlas Klausovi.

Vzpomeňme tehdejší televizní přenosy z volby prezidenta, kdy někteří senátoři a poslanci byli hlídáni i na WC, aby se k nim nedostal nikdo, kdo by je mohl přesvědčit pro volbu jiného kandidáta. Byla to další nechutnost ze strany české pravice, které se tehdy nečekaně postavil Bursík, ač mu nechvalně známý Ivan Íčko Langer vyhrožoval, že "někdo za to půjde bručet." Vydírání a zastrašování i tentokrát slavilo úspěch, podařilo se přetáhnout několik potřebných hlasů z ČSSD a Klaus mohl ve funkci prezidenta dělat národu ostudu dalších pět let.

Před volbami v roce 2010 výrazně vedla ČSSD a bylo téměř jisté, že volby pohodlně vyhraje. Byla reálná šance na vytvoření vlády levice. Pravice však ušila dokonalý plán, jak zůstat u moci a dokončit tak destrukci státu a majetkový převrat započatý v roce 1989.

Rychle se vytvořily dvě jen zdánlivě nové politické strany TOP 09 a Věci veřejné, jako B. a C. tým ODS, aby pravice podchytila voliče odmítající volit ODS.

Tato taktika za silné mediální podpory většiny sdělovacích prostředků nakonec slavila úspěch, přičemž rozhodujícím taktickým trikem bylo strašení levicí, která nás prý dovede na cestu Řecka. Pravice v parlamentu dosáhla výrazné většiny a mohla tak začít realizovat dokončení majetkového převratu. Do vládních křesel zasedly postavy nadané mimořádnou dávkou neodbornosti, cynismu, bezohlednosti a posluhování nadnárodnímu kapitálu (Drábek, Kalousek, John, Bárta atd.).

Většina členů vlády nemá odbornost ani pracovní praxi pro jimi spravovaný resort. Jsou to jen pouhé poslušné loutky vykonávající příkazy z Bruselu a Washingtonu. Cíl jejich politiky je stále stejný - nasměrovat finanční toky ještě výrazněji do soukromých kapes velkých bank, nadnárodních společností a zcela zničit zbytky sociálního státu.

V roce 2010 tak začal další brutální útok na peněženky většiny občanů, vláda se dokonce neštítí brát si jako rukojmí své arogantní politiky i důchodce, tedy občany, kteří v poválečném období postavili z trosek republiku na nohy a vytvořili mnohamiliardové hodnoty v zemědělství a průmyslu. Jejich práce byla znehodnocena podivnými privatizacemi lidově zvanými jako rozkrádání ve velkém.

Vláda ve své zločinné politice dokonce neváhá přes velký odpor veřejnosti darovat katolické církvi mnohamiliardové majetky, která jí nikdy nepatřily.

Vrcholem arogance jsou i pokusy zákonem výrazně omezit právo na stávku, naše odbory však i v této situaci nedokáží zorganizovat generální stávku a přispět tak ke konci vlády, která chce vymazat zbytky jejich vlivu.

Zbabělá a zkorumpovaná vláda neváhá zcela umlčet své oponenty a udělat z nich kriminální živly. V této situaci se dále krátí sociální výdaje a z vládních kruhů je nám stále opakováno, že si žijeme nad poměry a musíme se uskromnit. Veřejnost se ale probouzí a staví se čím dál více na odpor proti asociální politice Nečase, Kalouska a Drábka.

Uvězněním velkého kritika vlády poslance Ratha (roli v této akci hrál opět ministr Kubice) se vláda zbavila osoby, která toho hodně věděla a nebála se mluvit. Přitom politici z řad pravice, kteří mají na kontě mnohem větší finanční skandály, se nám dále smějí z televize i stránek novin. Žijeme ve státě, který se stává pravicovou diktaturou, kde se běžný občan práva nejen nedovolá, ale může skončit i ve vězení jen za kritiku vlády nebo politiky vůbec, jako například řidič Smetana z Olomouce, který si "dovolil" jen pomalovat volební plakáty několika politických stran.

Pravicoví politici podezřelí z korupce dál chodí po svobodě. To co začalo Kubiceho zprávou, má pokračování ve věznění odpůrců režimu a omezování odborových práv, to však nemusí být zdaleka konec. Víme dobře z nedávné minulosti, že pravice je schopna, pro udržení se u moci udělat téměř všechno.

Přišel čas svrhnout tuto vládu a spojit se do jednotné lidové fronty, jejímž cílem budou nejen předčasné volby, ale i návrat práva, sociální solidarity a odbornosti do státní správy. Musíme v této chvíli odložit lpění na stranické ideologii a každé zbytečné hašteření. Situace je velmi vážná a vyžaduje jednotný postoj všech, kteří odmítají pravicovou diktaturu.

Zastávat vlivné veřejné funkce musí napříště pouze zkušení odborníci a nikoliv straníci v žoldu cizího kapitálu a soukromých zájmů. Musíme ukončit pravicovou diktaturu podporovanou sdělovacími prostředky. Jejím cílem je i přepisování historie a cílené pronásledování kritiků viz pokus o zákaz KSČM a některých levicových a vlasteneckých organizací.

Jedině odvážný veřejný postoj nás může zbavit současné protilidové vlády. Je nutno zesílit veřejný odpor proti vládě Nečase a donutit ji k odchodu na smetiště dějin, kam nepochybně patří!!!

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov

zdroj: http://berossos.blog.cz/

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře