Sarin? Cui bono?

Tak lze vysvětlit zvláště perverzní úvahu otištěnou v Parlamentních listech.

Ve světle této otázky se zamysleme: Jaký prospěch by mohl přinést prezidentu Asadovi či provládním silám útok sarinem? Žádný. Bylo a je jasné, že útok sarinem provokuje zahraniční intervenci. Je pro ni dobrou záminkou. Není Asadovi známo, že USA mají v Sýrii a okolí své zájmy a mají značnou vojenskou převahu? Nebo jinak: Je Asad idiot usilující o vlastní zánik? Mohou mít na vyprovokování amerického útoku zájem provládní síly mimo Asada? Kdo o takovém zájmu ví, ať napoví!

Útok sarinem se naopak hodí protivládním silám. Ty potřebují poskytnout možným zahraničním interventům záminku k útoku. Motiv je jasný. Jim to prospívá. Zde je nutno hledat pachatele.

Argumentace o vládním útoku sarinem je zaměřena na nejtupější část veřejnosti. Tato část musí být dost velká, aby se námaha s hledáním záminky vyplatila.

Zúčastnil jsem se v roce 1990 diskuse s americkými vysokoškoláky. Čistě náhodou se konala den po anexi Kuvajtu iráckými vládními vojsky. „Spojené státy mají morální povinnost zaútočit na Irák řízený diktátorem a jít na pomoc malé demokratické zemi Kuvajtu!", hřímal čerstvý absolvent práv na Harvardu. „Jseš si jistej, že Kuvajt je demokratický stát?", zeptal se ho poťouchle americký student medicíny. K tupé veřejnosti je třeba počítat i nikoli nemnohé vysokoškoláky.

Našel jsem také článek o Sýrii mající v názvu citovanou klasickou latinskou otázku (http://amo.blog.ihned.cz/c1-60509270-zasah-usa-v-syrii-cui-bono), ale z článku lze dovodit, že autor má na mysli prospěch z předpokládané intervence, protože si je jist účinností propagandy označující původce útoku. Tato otázka je složitější, než ta, která hledá prospěch z útoku sarinem. Lze jen doufat, že bude mít čistě teoretický význam.

Autor je psychiatr a publicista

http://www.parlamentnilisty.cz/profily-sprava/ProfileRegistration.aspx