Scházíme se tu i letos, za situace, která je přímo alarmující. Právě dnes projíždějí po silnicích naší krásné vlasti okupantské vojenské jednotky upadajícího, ale o to více agresivního amerického hegemona a vládnoucí třídou a masmédii zhlouplými občany jsou vítáni.

To, co vláda před rokem označovala za „poskytnutí azylu několika vybraným syrským uprchlickým rodinám“, se zvrhlo v masivní celoevropskou invazi barbarských armád, v novodobé stěhování národů, v největší ohrožení existence národů Evropy a vůbec bílé rasy jako takové. Přes naši zemi se valí tisíce ilegálních vetřelců, mnoho z nich zde zůstává a vytvářejí zde spící buňky příští krvavé války.

Po roce přirozeného odporu obyvatelstva k těmto hrůzám se rozjela kola vládní propagandistické mašinérie, která se snaží kritické hlasy umlčovat a perzekvovat a která líčí invazi černých jako nebývalé multikulturní obohacení, za které bychom prý měli být vděční. Po ulicích naší krásné stověžaté Prahy se potulují skupiny černochů v množství nebývalém a stále se stupňujícím, a podobné výjevy jsou stále více k vidění i v menších městech všude po naší vlasti.

O tom, že je celý tento proces řízen, dnes nikdo nepochybuje a běžně se o této skutečnosti mluví i v oficiálních kruzích. Letos můžeme očekávat otevření dalších migračních koridorů, vetřelci budou chodit ve větším množství, legálně s pasy tureckými či ukrajinskými. Jsme svědky uskutečňování temných zednářských vizí všemožných Calergiů, kteří si přejí zprznění Evropy a vytvoření zhlouplé smíšené rasy.

Naše projevy nesouhlasu se setkávají se stále se stupňujícími represemi státu. Nebývalou rychlostí jsou přijímány zákony, které mají kritiku umlčet, upevnit politickou korektnost a zlomit odpor obyvatel. Sama Národní demokracie čelí nevybíravým útokům policie a státních zástupců.

V této chvíli proto více než kdy dříve vzpomínáme na státníka, pro něhož bylo blaho národa na prvním místě, který politikou, tedy správou věcí veřejných, žil a pro ni dýchal, který dokázal předvídat nebezpečí různých –ismů, který správně chápal náš svébytný národ jako součást široké slovanské rodiny, který nezradil své ideály a byl připraven jít PRAVDOU TŘEBA PROTI VŠEM.

V této chvíli proto více než kdy dříve směřujeme své myšlenky k našim předkům, k našim „otcům-zakladatelům“, k našim hrdinům, k těm, kteří se pro vlast obětovali, k našim patronům, k našim legendám, k našim symbolům, vítězstvím, kořenům, mýtům, tradicím, k proroctvím. Posilujeme ducha našeho národa.

V této malé kryptě cítíme závazek neuhnout a nevzdat se, jít příkladem pro ostatní a burcovat je, hledat řešení pro bolesti našeho národa v dnešní době. Cítíme odpovědnost za svoji zemi, za její osud. Cítíme povinnost bojovat do poslední chvíle, cítíme povinnost nést pochodeň národovectví , kterou jsme před dvěma a půl lety převzali od našich předchůdců, abychom ji předali těm, kteří přijdou po nás.

A cítíme velice konkrétní závazek vůči Vám, pane doktore Karle Kramáři, neboť jsme si dovolili přihlásit se k Vašemu odkazu, navázat na Vaši politickou práci, inspirovat se Vašimi myšlenkami, obnovit Vaši politickou stranu a pokračovat ve Vašem úsilí budovat suverénní a sebevědomý český národní stát.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, národní demokraté,

nechť je pro nás chvíle jako tato inspirativní, podobně jako před rokem, kdy v den našeho společného pracovního setkání vzešla mezi námi myšlenka zakládání domobrany. Po roce můžeme konstatovat, že tato myšlenka došla svého konkrétního ztvárnění a dnes existuje zhruba sto domobraneckých oddílů a tisíce domobranců v téměř osmi stovkách českých a moravských měst a obcí.  Jeden slib daný našim voličům jsme tak splnili, ač jsme stranou zatím neparlamentní a disponující jen minimálními prostředky a zázemím. Národní demokracie dala této zemi Národní domobranu a historie jednou ukáže, jak důležitý a prozíravý to byl čin. Děkuji těm z vás, kteří na tomto úkolu odvedli ohromný kus práce.

Připomínám tuto skutečnost proto, abych nás povzbudil. Mějme velké cíle. Jděme za nimi naplno. Svá slova berme vážně a měňme je v činy. Věřme si a věřme sobě navzájem. Buďme jednotní a pracujme společně. Buďme odvážní, originální, tvořiví. Buďme pokorní, ale zároveň zdravě sebevědomí.

Přicházejme s dalšími řešeními, protože veřejnost na ně čeká. Reprezentace státu selhala a svoji roli nezvládá. Je na nás, abychom ukázali vůli k moci a ochotu pracovat pro národ a zaujali tak vůdčí roli na politické scéně.

Nechť se zde za rok můžeme sejít a s potěšením konstatovat, že jsme ušli další kus cesty a pro národ něco skutečného a trvalého vykonali. Jen tehdy bude mít Národní demokracie smysl, jen tehdy bude mít své místo na slunci a jen tehdy budeme moci stát před tímto hrobem s hlavou skloněnou, ale zároveň pomyslně vztyčenou.

Jsou před námi velké úkoly a mnoho práce. Nad námi ale Prozřetelnost, v jejíž přízeň věřím.

Vlasti zdar!

projev předsedy ND Adama B. Bartoše u příležitosti pietní akce k uctění památky Karla Kramáře, Praha, Olšanské hřbitovy, 28. května 2016

http://narodnidemokracie.cz/abb-u-kramarova-hrobu/