Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Otevřený dopis ruskému národu

Hodnocení uživatelů:  / 22
NejhoršíNejlepší 

Velvyslanectví Ruské Federace v Praze
Generální konzulát Ruské Federace v Brně
(Na vedomie tiež Veľvyslanectvu Ruskej
Federácie na Slovensku v Bratislave)

  • otevreny-dopis-ruskemu-narodu

OTEVŘENÝ DOPIS

Vážený pane velvyslanče,
vážený pane generální konzule,
dámy a pánové,

prosím, abyste odevzdali lidu Ruské federace, vojákům a námořníkům můj pozdrav k výročí vítězství nad Německem dne 9. května 1945. Ve chvíli, kdy se pozdvihují proti Rusku zbraně se symbolem hákových křížů (ať je to kdekoli), nemůže žádný skutečný socialista, žádný opravdový křesťan, žádný upřímný Slovan a vůbec žádný člověk pociťující odpovědnost za zachování lidskosti v našem světě zůstat stranou; každý by měl přát zdar tomuto Rusku, které čelí oživovanému nacismu: ať si mu čelí všemi prostředky, jichž si to vyžádá. S radostí se připojuji k těm, kdo na celém světě takto smýšlejí.

Bohužel nezbývá než předpokládat, že tento můj dobře zvážený postoj nesdílí premiér současné administrativy země, v níž působíte. Zato v ní pořád žijí tisíce těch, kteří si stejně jako já uvědomují, že i za pouhé fyzické přežití vděčí ruskému vojsku, a stejně jako já mu za to vzdávají svůj dík. Jako historik a dokonce i dětský pamětník svědčím, že na Sovětskou armádu-Osvoboditelku jako na jedinou naději pohlížely i desetitisíce Čechů a Slováků, kteří v těch strašných letech zemřeli dříve, než se jí podařilo probít se k nám. Všem těm by tudíž dnes nezbylo, než říci na příslušnou adresu NEJSTE NAŠÍM PREMIÉREM, kdežto prezidentu Zemanovi by jeho cestu do Moskvy schválili, podpořili by ho a důrazně požadovali, aby ve svém důstojném postoji i do budoucna za všech okolností vytrval.

Toto stanovisko bude nepřijatelné části těch, kteří byli (podobně jako i já) v situaci vyhlášeného nepřátelství vůči Sovětské armádě poté, co v r. 1968 na rozkaz hlupáků a zločinců z Kremlu přepadla a potom okupovala Československo a nastolila i v něm obdobnou vládu zločinců a hlupců. Zaplatili jsme za to velmi těžce. A vyrovnávat se s traumaty minulosti je velmi nesnadné – jak právě nejlépe Rusko ze své vlastní zkušenosti zná. Od roku 1968, ba i 1991 uplynulo mnoho let, zde i u vás se vyměnily generace. Vláda Stalinových dědiců v Kremlu se mezitím zhroutila, po celém Rusku jsou odkrývány masové hroby jeho obětí, a v pohledu snad každého dnešního Rusa je hlavní obětí celé komunistické diktatury právě Rusko. Z ruského hlediska právem. Ale mnoho mých krajanů ani po několika desetiletích nedospělo k prostému poznání, že od nešťastného roku 1968 se politický režim v Rusku od základu změnil, a přitom nezná nic z celého toho vnitřního i mezinárodního programu československé reformy roku 1968.

Vaše tetička Čechie zkrátka utrpěla poúrazovou amnézii, ale je to ten zvláštní a terapeuticky velmi nesnadný případ amnézie selektivní. Však vidíte, že zapomněla i své poctivé staré jméno (pod kterým se představila v roce 1867 právě ruské diplomacii jako vůbec první); vystupuje dnes pod novotvarem, který v nechtěné zkratce přesně vystihuje katastrofální duchovní skutečnost zatemnění národní paměti – a jejího selektivního užívání v zájmu současné evropské strategie NATO. Nevím, zda vám tím zde neprozrazuji přísně střežené tajemství z jeho sejfů – leč jsem si jist, že pro vás to tajemstvím není. Tak jako pro nikoho, s výjimkou nešťastné tetičky Čechie.


Přece jen raději přejdu k věcnému tónu. Je třeba konstatovat dvě věci:

1) Nezměrná škoda, kterou vztahům Čechů, Slováků a Rusů způsobilo přepadení Československa Sovětskou armádou (se všemi příslušnými důsledky) nepadá docela a beze zbytku jen na sovětskou stranu. Ze strany Prahy mělo včas zaznít důrazné Tak si spusťte ten svůj tankový cirkus, my trváme po husitsku na svém! – To měl dát prezident Svoboda Brežněvovi včas na stůl, podle toho se měli všichni chovat (tj. především pozavírat sovětské agenty), a pak už byla naděje jen v otázce, zda by to sovětským maršálům i tak stálo za to. Nám v každém případě! Touto cestou se vydal 20 let předtím Tito, a vyhrál. (Co se týká mne, neradím ex post: právě to jsem těm v Čierne n. T. s odvoláním na Tita připomněl, a vyvolal jsem jejich hrůzu.)

2) Ruská vina před tváří Čechů a Slováků nekončí rokem 1968. Neznám sovětské tajné archivy, které dnes spravuje vaše nové Rusko a do nichž jistě prozatím nikoho nepustí. Neznám tajemství přetahování o Československo, která skrýváte, ale nemyslím, že bych zadal své pověsti historika, když napíšu, že americké loutky, dosazené k moci na Hradě pražském r. 1989 jsou sice hlavními, ale ne jedinými viníky zkázy mé Republiky. Spoluviníkem je také gorbačovsko-jelcinovské Rusko, které se jistě podílelo už na samotné instalaci těch loutek. Objasnění a případné vaše politování by nám velmi pomohly v zápase proti současné české amnézii, která je jinak samozřejmě naše svrchovaná věc.


Je ovšem ještě mnoho dalších problémů na našem stole. Velkoděržavné ruské jednání s námi není jen sovětský nátěr na ruské duši. Snad jen důstojníci Ruské republiky v Československém vojsku na Rusi dokázali najít správný tón; výsledkem je ten nejlepší odkaz, který by měl být všestranně studován při obnovování paměti jedněch i druhých.

To je ovšem otázka dlouhých let, na kterou dnes nemáme čas. Rusko je v přímém ohrožení, a za těchto okolností by bylo podlé připomínat křivdy nám způsobené. Naší starostí teď je, jak odvrátit od Ruska hrozbu války.

Zápasili jsme o svou neutralitu (také ovšem od Ruska). Byli jsme poraženi, mj. za pomoci právě těch loutek, které Gorbačov dosadil a které ho oklamaly. Zápasili jsme proti radaru na našem území a měli jsme v prvním kole úspěch. Teď začalo druhé kolo a porážka, kterou jsme utrpěli, není zanedbatelná, neboť vrátka jsou pootevřena, a NATO ví velmi dobře, kdy se má chovat jako tichošlápek. Náš zápas však pokračuje. Bohužel víme, jaké argumenty v tomto zápase platí, ale s tím si už musíme poradit sami.

Zápas proti válce je za všech okolností prvořadou starostí nám všem společnou.
V Brně dne 9. dubna 2015
Se starým dobrým pozdravem
Ať žije mír, pryč s válkou!


Jan TESAŘ

Jan Tesař (* 1933) je esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77, spoluzakladatel VONS. V roce 1969 spolu s Rudolfem Battěkem budoval nezávislé odbory. V roce 1971 byl opět zatčen a odsouzen za údajnou nenávist k SSSR, z vězení se vrátil v říjnu 1976. V květnu 1979 byl opět zatčen a přijal nabídku k vystěhování, žil v Německu a později ve Francii.

zdroj:http://www.literarky.cz/politika/domaci/19749-oteveny-dopis-ruskemu-narodu

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 beresmilos@gmail.com 2015-04-27 10:11
Pán Tesař,
ak ste naozaj historik, tak by ste mali vedieť, že p. Svoboda sa stal prezidentom až po príchode vojsk Varšavskej zmluvy na naše územie.

Facebook komentáře