Německá synodální cesta = apostaze 1. část

Tím škodí nejen jim, ale i celé církvi. A to je jeho hlavní záměr a do nebe volající zločin!

Ve svátostech působí Duch svatý, Duch pravdy. Marx ale zavádí antisvátosti, skrze něž působí duch lži a smrti. Sexuální aktivita dvou mužů, žijících spolu v pseudomanželství, je Božím slovem neměnně a kategoricky odsouzena: „Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.“ (2Pt 2,6)

Právě kard. Marx a celá homo-síť v církvi jsou ti bezbožníci, o kterých mluví Boží slovo. Stahují oheň z nebe a čeká je trest věčného ohně (Juda 7).

Na následující dva roky si synodální cesta vytýčila podivný program: změnu „sexuální morálky“. Ve skutečnosti jde o legalizaci sexuálních zvrhlostí a totální odhození postojů Písma i Tradice.

Synodální cesta Německa schvaluje antikoncepci, přestože antikoncepce zahrnuje i abortivní prostředky, tedy vraždění nenarozených dětí!

Synodální cesta rovněž schvaluje i hřích proti 6. přikázání – masturbaci. Postoj církevní tradice je jasný: činit z tohoto hříchu pokání a bojovat proti němu.

Cílevědomě je německými apostaty prosazován i ženský diakonát jako předstupeň svěcení žen na kněžky. Vzorem mají být domorodé čarodějnice z Amazonie, které uctívají démony. Podobně, jako sňatky homosexuálů mají likvidovat svátost manželství, tak i tyto čarodějnice mají postupně likvidovat svátost kněžství.

Co se týče zrušení celibátu, jak o to usilují Němci, nevyřeší se tím ani otázka morální čistoty, ani nebude více povolání. Morální čistota i povolání závisí na obrácení a cestě pravdivého pokání! Zrušení celibátu (tzv. zdobrovolnění) vede v dnešní době k následné možnosti rozvodu a dalšímu sňatku, anebo podle linie Marxe k homosexuálním sňatkům kněží. Otřesným příkladem jsou už někteří protestantští pastoři. Tato dekadentní cesta bojkotuje pokání a směřuje k vnitřní likvidaci celé církve. Místo nutné obnovy sleduje opak: zrušením celibátu vyvolat chaos a tak církev nepozorovaně vtáhnout na cestu masové apostaze.

Německá synodální cesta je výsměchem Písmu svatému i celé křesťanské Tradici! Etapovitě převádí křesťanství od úcty k Bohu k úctě k démonům. To je spojeno s přijetím a normalizováním morálních zvrhlostí a s nimi spojeného cynismu. Je to viditelná vzpoura proti Bohu! Tito němečtí pseudoreformátoři, kteří tvoří jednotu s apostatou Bergogliem, vůbec nepřipouštějí základní pravdy křesťanství, kterými je realita dědičného hříchu, realita Kristovy výkupné oběti na kříži, realita smrti, Božího soudu a věčného života, anebo věčného zatracení v pekle! Proč? „Protože nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.“ (2 Sol 2,10) Po smrti čeká je, i ty, kteří jim uvěří, věčné zavržení! Toto je třeba vědět!

Když byla v minulosti církev v krizi, reforma přišla od svatých lidí, většinou to byli svatí mniši a s nimi spojená obrodná hnutí. Sv. Basil Velký, sv. Benedikt, hnutí z Cluny, sv. Bernard z Clairvaux a cisterciáci, sv. František a Dominik, a další zdravé reformní proudy. Německá synodální cesta nepředstavuje reformu, ale deformu a sebevraždu!

Základním předpokladem morálního života je jasný postoj k smyslu života a k posledním věcem. Pravá moudrost spočívá v tom, počítat se smrtí a s věčností. S tímto ale pseudoreformátoři vůbec nepočítají. Navíc sami s osobní svatostí ani s pravověrným učením nemají nic společného! Nejprve herezemi otrávili spasitelné učení a nyní už pokračují v morální likvidaci celého duchovního organismu. K tomu zneužívají církevní strukturu se sankcemi a poslušností.

Aby člověk bojoval proti hříchu a vlastnímu egoismu, potřebuje motivaci. Když se herezemi a praktickou nevěrou nabourá živý vztah k Bohu, člověk motivaci ztrácí. Zároveň ale ztrácí i sílu bojovat s hříchem, s egoismem, s hedonismem i s duchem světa. Katolická církev nám skrze apoštoly a proroky zabezpečovala pravdivou víru. Bohužel, na II. vatikánském koncilu došlo k narušení zdravých kořenů. Nyní už vidíme ovoce II. Vaticana – morální rozklad!

Co dnes potřebuje církev? Církev se dnes potřebuje skrze pokání vrátit k zdravým pramenům, osvědčeným dvoutisíciletou tradicí. Je třeba si hluboce uvědomit, že reformu církve nemohou dělat morální zvrhlíci, ateisté, heretici a rouhači! Mohou ji zrealizovat pouze ti, kteří upřímně konají pokání a usilují o spásu své vlastní duše i spásu svých bližních.

Copak Marx, Bergoglio a celá síť heretiků a morálních zvrhlíků neví, že prosazování genderu a homosexualismu je likvidací nejen Božích, ale i morálních zákonů? Copak neví, že vede k totální likvidaci instituce rodiny? Copak neví, že tato cesta nevede k odpuštění hříchů a k pokání, ale vede skrze zatvrzelost a zvrácenost do pekla?

Boží slovo zdůrazňuje: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani homosexuálové... ani lupiči nebudou mít účast v Božím království. A toto jste někteří byli... byli jste ospravedlněni ve jménu Pána našeho Ježíše Krista.“ (1Kor 6,9-11)

„Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste vydávali svá těla jako oběť živou, svatou, Bohu milou, to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,1-2)

Církev nejenže k LGBT mlčí, ale aktivně tohoto otráveného ducha přijímá a legalizuje ho, jako by šlo o Boží cestu! To je hřích proti Bohu! Absurdně tím dělá Boha zodpovědným za všechny zvrácenosti a zločiny vedoucí ke genocidě lidstva! To je vrchol rouhání! Proto nad celou touto heretickou a amorální strukturou spočívá Boží prokletí! Křesťan nemůže skrze falešnou poslušnost tvořit jednotu s těmito zločiny. O kard. Marxovi a jeho stoupencích platí:

„Jsou to falešní apoštolé, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!“