Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Lubomír Brožek: Mámivý tanec marionet

  • Broek_2
Občas s dojetím vzpomínám na naivní loutky svého dětství – zlostného Kašpárka s oprýskanou barvou na nose od věčného zakopávání, zupáckého Drába, dojemně pitomého čerta, husičku princeznu, anebo draka, jehož hlavy připomínaly sousedovic voříška.

Dnes, holenkové, jsou loutkáři onačejší Mistři. Jejich nejlepší kousky nerozeznáte od lidí. Také už se nejmenují Kašpárek, Dráb atd..., ale zaumně – třeba Ministr, anebo ještě vznešeněji. Neklepou se k obveselení publika kladívkem do hlavy, a pokud si podrážejí nohy, dělají to nenápadně za oponou. Proto se loutky tak zlobí, prskají, škubají ručkama a zlostně dupou lakovanými dřeváčky, když ji nějaký kulisák nešikovně poodhrne.

Pravda, už delší dobu mi bylo podezřelé, že ač vyhlížejí téměř lidsky, nic nelidského jim není cizí. Do zblbnutí melou naučené sentence o demokracii, avšak co si lid myslí a říká, považují za pouhé zvuky, připomínající pobekávání stáda, které zavětřilo vlka. Do nedávna jsem si na mou duši na psí uši myslel, že jsou to lidé z masa a kostí, ale pak jsem si všiml, scéna byla skvěle nasvícena, že jim z hlavy a končetin vedou kamsi vzhůru tak teninké nitky, že připomínaly předivo pavoučků poutníčků, které ztratilo uprostřed mrazivých vichrů dějin roztržité babí léto.

"Jen si jich všimněte", říká renomovaný trendový prognostik z USA Gerald Celente, "jsou to sociopati. Zajímají se pouze o svůj prospěch a klamou sami sebe. Když někam přiletíte na návštěvu a vystoupíte z jumbo jetu, rozvinou před vámi červený koberec? Vyhrává k tomu snad hudba? Ten jejich sebeklam, pocit vlastní důležitosti, je obrovský. A hrozně nesnášejí, když ztrácejí. Když ztrácejí moc. A lidé, jejichž zájmy hájí, zase nesnášejí finanční ztráty. A ty finanční ztráty nyní jen tak neustanou. Organizace, jako je Mezinárodní měnový fond nebo Evropská měnová unie, jen zachraňují velké korporace, banky, finanční a investiční instituce, které špatně investovaly. To je proti jakýmkoli pravidlům byznysu. Sanují ovšem jen své kamarády. Když kamarádi přijdou o peníze, politici je vezmou od řadových občanů a kamarády zahojí.

A říkají tomu úsporná opatření. Pokud se někdo jmenuje Celente, Caruso, Mondavi, Puccini, Rosini, Bellini – označují to za mafii. Ale nemůžete přece označit za mafii ten spolek chlapců v drahých oblecích, absolventy Harvardu, Princetonu, Yale. Ne, to jsou vždycky experti na svém místě – úžasní. Nikdy je neoznačí za gaunery, cvoky! Za ty, co rozkrádají společnost! Nikdy. Jsou nedotknutelní. A je mi z toho nanic!"

Chápu, že pan Celente může mít pocit, že si ze svých daní platí vstupenku na absurdní drama s prvky černého humoru, v němž divák není ten, kdo se bude smát naposledy, protože v tom kuse věru není vůbec nic k pousmání. Scéna je odcizená, dialogy k pláči pitomé, herci jsou nelidové.

Tož, milý pane Celente, abyste věděl, to nejsou opravdoví herci, ale marionety. Vodiči tahají za nitky a figury trdlují, okouzleny samy sebou, v mámivém narcistním tanci pimprlat. Tím se to ovšem vysvětluje a tragédie se tak rázem stává fraškou. O to smutnější. Není normální aby marionety dělaly zákony, vypisovaly daně, pomocí podivných tendrů razily nekonečné fiskální tunely beze světélka na konci. Opravdu jsme povinni se dívat na špektákl, o němž se starému dobrému Matěji Kopeckému ani nezdálo?

Fakt je, že výměna loutek může jen těžko něco změnit. Ale co takhle vrátit do hry empatii, toleranci, láskyplnost..., víru a naději..., prostě polidštit scénu, vodičům dát padáka a uložit loutky do krabic s nápisem "Neotvírat – vaše Pandora."

zdroj:http://www.publica.cz/index.php/tubepublica/brokoviny/1001-mamivy-tanec-marionet.html

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře