Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Dotaz na ministra zahraničí L.Zaorálka

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Vážený pan

PhDr. Lubomír Zaorálek,

ministr zahraničních věcí,

Loretánské náměstí

Praha 1

11.11.2015

Věc: Dotaz na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění

  • dotaz-na-ministra-zahranici-l-zaoralka

 

Vážený pane ministře,

děkuji Vám za odpověď na dotazy, které jsem Vám postoupil dopisem ze dne 18.10.2015. V současné době informace mi sdělené, o jejichž značném významu nepochybuji, intenzivně studuji.

A.

V mém podání pod bodem I., který je označen názvem „Strategický dialog mezi ČR a SRN“ jsem v závěru položil následující složenou otázku: „Můžete nám, i v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb.. aktualizovaným 15.1. 2015. o svobodném přístupu k informacím, podat alespoň základní údaje o předmětném strategickém dialogu, o jeho cílech? Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“

Zatímco Vaši odpověď na její první část považuji v současnosti za dostačující, odpověď na její druhou část, jež zní: Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“ postrádám, přestože jde o nejdůležitější část složené otázky.

Je bezpochyby, pokud by došlo k naplňování tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN v uvedeném rozsahu, že republika by zřejmě procházela silnou mnohavrstevní germanizací, jejímž důsledkem by mohla být i transformace ČR v 17. zemí SRN. Stále však nemohu z Vaší odpovědi dešifrovat, zda likvidace ČR jako samostatného státu, za nějž bojovaly celé řady generací Čechů, za nějž položily životy již miliony našich předků, je Vašim programovým cílem, nebo pouze možností, jíž připouštíte jako vyvrcholení určité vývojové etapy, jíž jste podle mého názoru již nastartovali.

Proto velmi prosím o zcela jednoznačnou odpověď na následující otázku, kterou nyní vznáším již potřetí: „Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“

B.

Ve své odpovědi píšete: „...V polovině minulého roku bylo Ministerstvo zahraničních věcí pověřeno přípravou koncepčního materiálu ke strategickému ukotvení sousedským vztahů se Spolkovou republikou Německo coby nejvýznamnějším partnerem a sousedem České republiky. Toto strategické ukotvení vzájemných vztahů nezahrnuje pouze resort zahraničí, nýbrž téměř veškerá resortní ministerstva a také Úřad vlády ČR.

Dne 3. července letošního roku bylo v Berlíně podepsáno ministry zahraničí obou zemí Společné prohlášení k česko-německému strategickému dialogu coby nové platformě česko-německých vztahů. Vedle v rámci strategického dialogu definovaných prioritních témat jako věda, výzkum, inovace, rozvoj společné infrastruktury, boje proti příhraniční kriminalitě či spolupráce ve školství a kultuře či zdravotnictví, je také jednou ze stěžejních oblastí zahraniční a unijní politika..."

Z uvedeného vyplývá, že tzv. strategický dialog česko-německý bude mít silný vliv na naši vnitřní a zahraniční politiku. Postupně se zřejmě budeme dostávat blíže a blíže k Německu. Jiné vztahy budou slábnout. Půjde tedy o zásadní politické změny, o kterých nemůže rozhodovat B. Sobotka ani jako předseda ČSSD, ani jako předseda vlády.

Druhá otázka zní: Který ústavní orgán ČR projednal a schválil materiál, tykající se ..strategického dialogu česko-německého“. kdy tak učinil a na návrh koho?

C.

1. Ve svém dopise z 2.11.2015 jste mi sdělili: „Čeští diplomaté běžně navštěvují a monitorují akce v zahraničí, které se týkají České republiky, tedy včetně sjezdů Sudetoněmeckého krajanského sdružení, i včetně Vámi zmíněné akce. O průběhu akcí jsou informovány i všechny relevantní osoby v rámci ministerstva. Odlišné pohledy na historické události nejsou od doby přijetí Česko-německé deklarace předmětem politických jednání. Informace získané z předmětných akcí nejsou takového charakteru, abychom na tomto postoji cokoliv měnili.“

Na tzv. dnech sudetoněmeckého landsmanšaftu se v řadě případů mluví o genocidě, jíž jsme se měli údajně dopustit na tzv. sudetských Němcích v době před jejich „vyhnáním11 a v průběhu „vyhnání11 z Československa. Že jsme se dopustili genocidy na nich dokládají i údajem, že jsme jich zavraždili nejméně 241 tisíc, nebo dokonce přes 260 tisíc. To není jen odiišný pohled na historii, ale obvinění z těžkého zločinu. Genocidium je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem. I naše trestní právo jej zná a trestá.

Tzv. sudetští Němci šíří ve svých cizojazyčných materiálech tato obvinění po značné části světa. A naši diplomaté, i když jsou přítomní takovýmto nehorázným provokacím, mlčí. Mlčí i Ministerstvo zahraničních věcí ČR.

Uvedu jen jeden nedávný případ. 13. září 2015 se konal v Klosterneuburgu tzv. Den vlasti, který pořádal „Sudetoněmecký landsmanšaft Rakousko11. Motto tohoto „Dne vlasti11 znělo „Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců.“1 Náš diplomat opět seděl a mlčel. A kdo mlčí, souhlasí. To je notoricky známá a uznávaná zásada.

A to nemluvím o dalších protičeských útocích, o napadání republiky, našich státníků, právního řadu, o vměšování do našich vnitřních záležitostí. Tady nejde jen o odlišné pohledy na historické události. Ale o mnohem více.

To pochopili již dávno někteří němečtí politici. Antje Vollmerová, svého času místopředsedkyně německého Spolkového sněmu se snažila, bylo to asi v roce 1995, sudetům na sjezdu vysvětlit některé základní otázky a říci jim pravdu, ale sklidila nenávistnou vřavu, dupot, pískot, výkřiky. Opatrnější byl v r. 2002 sociální demokrat, Otto Schily, spolkový ministr vnitra, který opakovaně sudetům sdělil, že jejich vyhnání přecházelo vyhnání Čechů z jejich domovů. Opět se dočkal silné reakce. A nakonec byl v „sudetoněmeckém11 tisku obviněn, že na sjezdu lhal, že k žádnému vyhnání Čechů nedošlo. Tito němečtí i další politici projevili odvahu. Pokud ji naši diplomaté nemají, ať raději na akce sudetů nechodí. Je však velmi pravděpodobné, že mají ministerstvem odpovídající reakce zakázané. Je-li tomu tak, pak překážka by měla být MZV ČR odstraněna.

Do pokřiku, že jsme genocidní zločinci se zapojovali i někteří němečtí politici. Vláda Svobodného státu Bavorska požádala mezinárodně uznávaného vídeňského juristu prof. dr. Felixe Ermacoru - který byl činný jako znalec v otázkách lidských práv také pro OSN - aby vypracoval dobrozdání k otevřeným sudetoněmeckým otázkám, souvisejícím s vyhnáním sudetských Němců z jejich vlasti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ten pak vypracoval pamflet „Sudetoněmecké otázky, Juristické dobrozdání“, v němž v části nazvané „Katalog požadavků“ výslovně uvedl: „ Vyhnání ie nutno hodnotit iako nepromlčitelnv akt vraždy národa (aenocidia). Vyhnání anulovat a prohlásit ie za neplatné je mravním příkazem.” To byl také jen jiný pohled na dějiny? A toto juristické dobrozdání tzv. sudetští Němci šířili po Evropě. A historická pravda zaplakala. MZV ČR a naši diplomaté mlčeli.

Pokud o uvedených a celé řadě dalších akcích jste věděli, proč je necháváte pod ministerskou pokličkou? Občané republiky mají, v souladu s ČI. 17 Listiny základních práv a svobod, právo na informace. Svým postupem toto občanské právo negujete.

2. „Odlišné pohledy na historické události nejsou od doby přijetí Česko- německé deklarace předmětem politických jednání.píšete ve svém dopisu z 2.11.2015.

Jsem tímto Vašim sdělením velmi překvapen. Všichni víme, že deklarace je jakési prohlášení, které v mezinárodním právu se těší nejmenší právní síle. Vztahy mezi státy jsou upraveny mezinárodním právem, jeho principy, a tím se měly a v současnosti mají řídit vztahy mezi ČR a SRN. Takže stát, který je obviňován, byt’ vnitřními subjekty druhého státu z genocidy, se pochopitelně musí ozvat a usilovat, aby se takovéto jednání v budoucnosti neopakovalo. Je ostudné, že takto nečiníte. ČR se také neřídí ministerskými vyhláškami, ale ústavou a zákony. Pro každého z nás je to zcela pochopitelné.

Třetí otázka zní:

a. Kdo nese odpovědnost za to, že naši diplomaté při různých akcí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, nebo jim podobných, sedí a mlčí, když jsme obviňováni z genocidy, když se o nás mluví jako o loupežnicích, kteří okradli nevinné Němce atd., atd. Opírá se jejich jednání o nějaké vnitřní doporučení MZV ČR nebo normativní akt? Pokud ano, pak jaký, kdo jej vydal a kdy?

b. Co uděláte proto, aby naši diplomaté mohli na místě reagovat, případně i svým odchodem z akce?

c. Proč před občany republiky zatajujete informace o aktivitách a prohlášeních tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, a jemu podobných, když podle Listiny základních práv a svobod mají právo i na tyto informace? Kdo za tento stav na MZV ČR nese odpovědnost a co uděláte proto, aby napříště MZV poskytovalo občanům všechny informace, na které mají právo?

d. Proč vztahy mezi ČR a NSR nevycházejí z principů mezinárodního práva, z terminologie užívané v mezinárodních smlouvách vítězných Spojenců? Proč v rozporu s uvedeným se MZV ČR dovolává česko-německé deklarace?

Velmi Vám děkuji za odpovědi na výše uvedené otázky.

S úctou

Ing. Pavel Rejf, CSc.

www.ceskenarodnilisty.cz ,

https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře