Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

České národní zájmy – část 4

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Ačkoliv jsem v úvodu tohoto miniseriálu článků předpokládal jeho rozsah jen ve 3 částech, z praktických důvodů jsem byl nucen rozdělit jeho 3, část do 2 samostatných částí, pokud nemá skončit závěr celé problematiky jen v náznacích. Tato 4. (a poslední) část je proto vě-nována konkrétnímu nástinu možných řešení a jejich souvislostem.

  • ceske-narodni-zajmy-cast-4

V předchozí 3. části bylo konstatováno, že k provedení změn u nás je třeba:

a/ systémových, nikoliv jen kosmetických změn a

b/ takové změny nelze realizovat za podmínek našeho setrvání v EU a v NATO.

Protože od lidí, kteří buď nikdy nic sami nedokázali nebo nemají potřebné znalosti a vlastní životní zkušenosti či kteří mají krátkou paměť (příp. kteří jsou na její krátkosti nějak a někým zainteresováni) budeme slyšet, co budeme po vystoupení z těchto institucí dělat, komu bu-deme prodávat, kdo nám pak s tím prodejem našich výrobků bude „pomáhat“ (ač zisk z pro-deje našich výrobků si ponechá sám), jak se nám prodraží naše obrana, jak ji sami nejsme schopni zajistit apod., rozhodl jsem se předejít těmto námitkám, resp. tyto námitky vyvrátit. A to s poukazem na konkrétní postupy při řešení těchto problémů, které (nikoliv náhodou, nýbrž zákonitě) představují právě základní součást našich národních zájmů.

Stručně lze na tyto námitky a zmatené dotazy odpověď tak, že „budeme dělat znovu to, co jsme dělali před naším vstupem do EU a kdy jsme byli ještě středně rozvinutým průmyslo-vým státem a nikoliv rozvojovkou jako jsme nyní“. A nyní tedy konkrétněji:

Jaké tedy máme možnosti? Máme v zásadě na výběr 1 z následujících 2 možností. Tak tedy:

A/ jsme slabí, navzdory naší historii a v minulosti dosahovaným výsledkům nic nezname-náme, nic neumíme, vše co jsme dělali v minulosti, bylo špatně, musíme sloužit pouze ji-ným a vydělávat na ně a být jim vděčni za to, když nás zatáhnou do svých válečných avan-týr, pošlou do první linie naše mladší spoluobčany a udělají (tak jako v minulosti) z tohoto a okolních území bojiště další světové války. Jsme ale především Evropané (byť slovanští podlidé) a jsme proto připraveni sloužit jiným evropským národům až do roztrhání těla. Že už to v minulosti zaznělo? A co na tom? Hrozí nám rozpuštění národa do jakéhosi super-státu a jeho islamizace. Vzhůru tedy, až se staneme pevným jádrem takového spolku a předeženeme v tom ty další členské země. Podle hesla „dohnat a předehnat“. A že už tady též bylo? A co na tom? Přece ti, kteří neznají své dějiny, jsou nuceni si je zopakovat.

B/ dost již bylo spiknutí neschopných a všehoschopných, lhostejno z kterých politických stran. Pojďme se opět postavit na vlastní nohy, a to po všech stránkách. Politické, ekono-mické, sociální a dalších. K tomu musíme mít ale nejen schopnou vládu, nýbrž i vhodné zástupce na našich diplomatických misích v zahraničí, stejně tak i na našich centrálních úřadech u nás, ministerstvo zahraničí nevyjímaje. Je na místě položit si otázku, zda je k tomu máme či nikoliv. V jednom případě jsem naznačil pochybnost již v minulém článku. Nicméně není to z nějaké osobní předpojatosti a rád se budu mýlit, bude-li realita jiná. A v takovém případě svůj omyl i uznám.

Pokud si tedy libujeme a nadále budeme setrvávat ve variantě A/, nedělejme nic. Tvrdá re-alita nás k pozdní reakci sama donutí, to ale bude na leccos již pozdě. Z určitých hledisek již nevratně.

Pokud se ale chceme opět postavit zpět na vlastní nohy a zlepšit naše ekonomické, sociální ale též mezinárodní postavení, pak postupujme podle varianty B/. A začněme prosazovat

české národní zájmy, nikoliv tedy zájmy cizí na úkor zájmů našich. Národní zájmy nás všech či přinejmenším drtivé většiny z nás.

Co je k realizaci této varianty zapotřebí a co nám tato varianta umožňuje? Takže popořádku:

1. K realizaci varianty B/ je zapotřebí především zbavit se svěrací kazajky, která na nás byla uvalena v souvislosti s naším vstupem do EU a do NATO.

Tedy z obou uvedených organizací vystoupit. Do pozice rozvojové země jsme se po našem vstupu do EU nedostali náhodně, šlo o cílený proces. A různé předpisy směrnice, byrokra-cie, jakož i postranní úmysly EU řízené ze zákulisí nám provést nápravu nikdy neumožní.

Jde přitom o to, že:

a/ obě tyto organizace jsou v současné době vzájemně silně smluvně provázané;

b/ v případě pouhého vystoupení z EU to znamená automatické vytvoření volného pro-storu u nás pro vojenskou přítomnost USA (vč. základen) na našem území a pro vytvo-ření nástupního prostoru k útoku na Rusko, a to se všemi předvídatelnými následky pro nás (vč. našeho zničení jako součásti evropského válčiště);

c/ v případě pouhého vystoupen z NATO to znamená brzkou přítomnost Bundeswehru na našem území, ztrátu našeho pohraničí (vyloučit nelze ani ztrátu státu) a islamizaci naší země (tu nakonec nelze vyloučit ani v případě ad b/). Nakonec se staneme opět jen protektorátem, který má být jako součást EU následně islamizován. Není příto-men vyloučen ani útok tzv. Evropské armády na Rusko s tím, že Američané by nejprve obě strany zásobovali veškerými potřebami, aby se poté přidali k předpokládanému vítězovi (tak jako v předchozích 2 světových válkách. Postavili by se tak opět ekono-micky na nohy díky hlouposti jiných a mohli by pokračovat dále ve svých praktikách, zase až do další světové války. Tedy nic nového). Zdánlivě drobné detaily, že tato válka by s ohledem na úroveň výzbroje dnes probíhala jinak, nevidí. Generálové ob-vykle připravují nové války podle zkušeností z těch předchozích.

2. V souvislosti s navrhovaným vystoupením z EU je logicky zapotřebí mít před vystoupením vyřešeny i návazné otázky ohledně dalšího postupu našeho státu. Tak si je ve stručnosti rozeberme:

a/ naše ekonomické a obchodní možnosti po vystoupení z EU:

- naše vystoupení z EU nebude (v některých případech bohužel) znamenat hromadný úprk zahraničních, zejména německých firem z ČR, kde zanechají (stejně jako firmy z dalších členských zemí EU) svůj majetek. To se ale bohužel nestane. Kdyby ano, mohli bychom ho zpět nabýt též za hubičku, stejně jako když ho u nás dotyčné firmy nakupovaly. To by usnadnilo našemu státu získat zpět vliv na část ekonomiky, na provádění její potřebné restrukturalizace v souvislosti s průmyslovou revolucí 4.0 atd.;

- k nějakému úprku „investorů (často však spíše spekulantů) od nás nebude ani dů-vodu, neboť ČR vstoupí do organizace EFTA (ESVO), která sdružuje další evropské země, umožňuje též volný pohyb zboží, služeb, lidí a kapitálu a má v tomto rozsahu uzavřené i smlouvy s EU. Odpadají jen kvóty a různá jiná omezení pro nás, dotace (ale též naše příspěvky, z nichž jsou dotace vypláceny) a další nesmysly z dílny EU. Bude možné snáze redukovat odliv peněz z ČR do zahraničí. No, nekupte to! Zvláště když do EFTA patří země, jako je Švýcarsko či Norsko. A tyto země dobře vědí proč;

- tento krok nám umožní lépe diverzifikovat naši obchodní orientaci a orientovat se ve zvýšené míře na země euro-asijské zóny, která je (na rozdíl od euro-atlantické zóny) na svém ekonomické a politickém vzestupu, a to dlouhodobě;

- umožní nám (možná i donutí nás) k obnovení našich obchodních kontaktů se ze-měmi Latinské Ameriky a Afriky, které jsme v posledním čtvrtstoletí postupně téměř vypustili a které dnes postupně obsazuje obchodně a ekonomicky zejména Čína;

b/ nutnost postupné diverzifikace v oblasti financování našeho státu a českých pod-niků, a to částečnou orientací na hledání výhodnějších podmínek u investičních a roz-vojových bank zřízených v euro-asijském prostoru;

c/ otázka možného zapojení ČR do projektu Hedvábné stezky (a jeho rozsahu), avšak s tím, že nahrazení německých či jiných montoven montovnami čínskými (či jejich lo-gistickými centry) není pro ČR žádoucím řešením;

d/ nutnost zohlednit při řešení těchto otázek již i vliv 4. průmyslové revoluce. Pokud to neuděláme včas, nebudeme to moci udělat vůbec. A přestaneme být definitivně prů-myslovou zemí, staneme se jen skanzenem.

3. Navrhované vystoupení ČR z NATO předpokládá:

a/ vytvoření nového seskupení zemí:

- v rámci V4+ (tedy např. vč. Rakouska, Slovinska a příp. dalších zájemců) nebo

- na půdorysu bývalého Rakousko-Uherska (nejde přitom o žádné obnovování c.k. monarchie).

To vše na smluvním základě. Tím hlavním hnacím motorem těchto zemí bude jejich obrana před vlastní islamizací a obava ze ztráty vlastní identity a zbytku suverenity.

Vznik takového neformálního spolku zemí by skýtal možnost zklidnění situace v Ev-ropě, neboť z hlediska geopolitiky Západ by byl oddělen od Ruska, resp. Rusko od Zá-padu.

Takový krok bychom nedělali ani pro Západ (zejména USA potřebují řešit svoji špat-nou ekonomickou situaci velkou válkou) ani pro Rusko, které by mělo raději EU vcelku (lépe se tak jedná, než když jednání je třeba vést s více subjekty). Dělali bychom ho pro zachování míru v Evropě a zejména sami pro sebe. A to nejen proto, nýbrž i k vytvoření možnosti zachovat si náš stát a postavit se opět na vlastní nohy;

b/ znovu nabytí naší státní suverenity, což platí i pro další z uvedených zemí, které stále více pociťují v rámci EU její rostoucí deficit. Je přitom možné řešit i případnou otázku neutrality zmíněných zemí vč. ČR, jednostranně vyhlášená neutralita by nám ale nic neřešila. Potvrzení projektu a jeho smluvní garance ze strany mocností budou tedy každopádně podmínkou nezbytně nutnou k jeho realizaci;

c/ takový krok předpokládá společnou obranu uvedených zemí. Je však třeba specifiko-vat potenciální hrozby tomuto seskupení zemí a tomu adekvátní způsob a rozsah ob-rany, vč. souvisejících nákladů a nároků na techniku a lidské síly:

- globální hrozby – světovým velmocím se toto seskupení v případě potřeby neubrá-ní (ani se to nepředpokládá), neboť jedním z předpokladů je, že tyto velmoci by ta-kový návrh jako pro sebe výhodný akceptovaly a takový projekt smluvně i garanto-valy. Vše přitom závisí zejména na dalším vnitropolitickém vývoji v USA;

- regionální hrozby – takové ohrožení by mohlo v dané situaci přijít hypoteticky jen ze strany zbytkové EU, jejíž vlastní problémy ale dále porostou. Rostoucí počet a vliv migrantů v těchto zemích nelze však do budoucnosti podceňovat;

- lokální/interní hrozby – přicházejí v úvahu jen v souvislosti s příp. invazí migrantů k nám či do dalších zemí takto projektovaného nového seskupení.

Při posuzování takového projektu je třeba vzít především v úvahu následující:

1. nemůžeme deklarovat, že se chceme bránit a přitom být spojencem agresora či do-konce se na jeho agresích svojí přítomností podílet. Neobstojí ani tvrzení, že preventiv-ním útokem něčemu zabráníme. Snad válce, když ji sami rozpoutáme? Známe takový případ z historie staré zhruba 80 let a víme již, jak dopadl;

2. máme nějaké územní či jiné nároky dnes vůči Rusku? Chceme snad v ČR ruské území či zdarma jeho nerostné suroviny? Pokud ne, tak proč chceme válčit? (nikoliv náhodou to připomíná starý film „Myš, která řvala“, v němž Lucembursko s oddílem lučištníků vy-povídá válku Spojeným státům). A pokud chtějí válčit někteří jednotlivci z řad našich „politiků“, proč jim to neumožnit? Vždyť dnes existují žoldnéřské armády. Alespoň by konečně poznali to, o čem tak plamenně hovoří a k čemu bez nejmenších znalostí vyzý-vají.

3. je již na čase zvážit účelnost našich zahraničních vojenských misí, kdy jsme na straně těch, kteří bojují s teroristy, které organizuje a spolufinancuje v nových a nových proxy válkách náš hlavní spojenec. Za dobu naší účasti na těchto akcích jsme mohli již zjistit, že tyto války nevedou k ničemu jinému než k cíleném vytváření a udržování chaosu, ni-čení a rozvratu v napadených zemích. Migranti pak přicházejí do Evropy, jejich příliv do USA byl přitom rozhodnutím prezidenta D. Trumpa znemožněn. Evropa pak hraje roli „užitečného idiota“, nás nevyjímaje. (Se sankcemi vůči Rusku je to podobné).

Naše vystoupení z NATO nám umožní snáze řešit tyto a mnohé další otázky, a to bez před-pojatosti a vymlouvání se na neexistující „spojenecké závazky“. Spojenec není totiž vazal, ač se jím v současné praxi často stává. Zvláště má-li na své straně představitele s nadmíru submisivní povahou či někoho, kdo příslušné materii vůbec nerozumí. Proč se nám to asi stále častěji stává?

Jak bylo zmíněno již v počátku této minisérie článků, jejich cílem není vytýčit pevnou strukturu národních zájmů a postupy k jejich realizaci, nýbrž přiblížit otázku národních zá-jmů našim spoluobčanům, ukázat na jejich zásadní význam a konfrontovat je s naším sou-časným stavem, jakož i podtrhnout nutnost zjednání nápravy. A především pak otevřít ve-řejnou diskuzi na toto téma. Pokud se toto podaří, pak ambice této minisérie byly napl-něny.

J. Tichý

15.12.2017

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře