Bulvární špína deníku Blesk a TV Nova.

y    

O průběhu „vyšetřování údajného vloupání“, jakož i o „soudních jednáních a nečinnosti advokáta ex offo“, jsem prostřednictvím tzv. „Otevřeného dopisu ministrovi spravedlnosti JUDr. Robertu Pelikánovi“, informoval nejen ministra spravedlnosti, ale i Nejvyšší soud, Ústavní soud, Poslaneckou sněmovnu, vládu ČR, prezidenta ČR, Veřejného ombudsmana ČR, ministra pro Lidská práva ČR a všechny „oficiální instituce“ zabývající se ochranou Lidských práv sídlících v ČR.

Odpověď jsem dostal pouze od České advokátní komory, která mi oznámila, že „prošetří postup mého advokáta ex offo, jestli jeho jednání nebylo v rozporu s pravidly a etickým kodexem Advokátní komory.

Na základě odsuzujícího rozsudku, kterým jsem byl uznán vinným, mně byl ukončen pobyt v tzv. „Domově pro seniory“. Já jsem měl již dlouhou dobu v úmyslu odejít z tohoto zařízení, kde jsem prožil jedny z nejhorších chvil v mém životě. Bohužel, ze strany sociálních pracovníků Magistrátu hl. města (MHMP) nebo v místě bydliště, jsem se nesetkal s „opravdovou snahou pomoci mi při hledání jiného vhodného bydlení“, přestože „na veřejnosti prohlašují, že mi pomoc nabízeli“. 

To, že jsem „střílel před ministrem“, to byla opravdu „věc náhody“, nijak jsem se na to nepřipravoval. Toho dne jsem jel do Prahy s tím, že zkusím oslovit některého z poslanců Parlamentu, abych je osobně seznámil s mými problémy. Byl to takový „poslední zoufalý naivní pokus dovolat se nějaké pomoci“. Když jsem šel od stanice Metra „Malostranská“, Valdštejnskou ulici nahoru k Parlamentu, všimnul jsem si na vratech zahrady plakátu, který oznamoval, že dnes zde bude zahájená „Vernisáž výstavy o vězenství“, které se má účastnit i ministr spravedlnosti. Sedl jsem si uvnitř zahrady na lavičku s tím, že zkusím oslovit přímo ministra. To, že bych měl při tom střílet, na to jsem vůbec nemyslel, to byl jen „okamžitý nápad, protože po celou dobu co jsem seděl na lavičce mi nikdo z přítomných „vysoce postavených hostů i uniformovaných, nevěnoval prakticky žádnou pozornost, ani se nezeptali, co tam vlastně dělám? Vypadalo to na to, že si mně „nevšimne“ ani ministr spravedlnosti, proto jsem do země před sebe vystřelil. Pan ministr Pelikán při tomto mém „střílení“ sebou akorát „lehce cuknul, rozpačitě se pousmál a šel dál“. Přítomní „vysoce postavení hosté zpovzdáli zvědavě pokukovali, někteří z toho měli legraci, zřejmě si mysleli, že to patří k programu“.

Přišel ke mně akorát mluvčí Jazzové sekce pan Srp, který mně upozornil, že „tady bych neměl střílet, protože vedle je hudební škola a rušilo by je to“. 

Asi po deseti minutách, přišel za mnou mladší pán v civilu, který se představil a řekl, že je z ochranky. Já jsem mu řekl důvody mého jednání, pán z ochranky si zapsal moje osobní údaje, zkontroloval pistoli, kterou jsem střílel a vysvětlil mi, že toto moje počínání je nevhodné. Já jsem pak šel hned pryč a „vzhledem k absolutnímu nezájmu politiků o problémy obyčejných lidí, jsem upustil od záměru oslovit nějakého poslance, jak jsem měl původně v úmyslu“. Plynovou pistoli, ze které jsem střílel, jsem si pořídil kvůli tomu, že jsem byl v tzv. „Domově pro seniory“ kde jsem bydlel, několikrát i fyzicky napaden, bylo mi tam vyhrožováno i zabitím a vedení „Domova“ z toho nevyvodilo patřičné důsledky. Byl jsem několikrát napaden i na ulici a jako zdravotně těžce postižen, se nemůžu dostatečně bránit, proto jsem pistoli, ve které jsem měl pouze poplašné náboje, nosil sebou v tašce, nebo v batohu. 

V místě, kde se konala „vernisáž“, mně žádná sdělovací média nekontaktovala. Že se o tom píše na Internetu, jsem si všimnul ještě toho dne odpoledne v Praze, když jsem se stavil v Internetové kavárně, abych si prohlídnul případnou emailovou poštu. Zprávu o „střelbě na ministra“, jsem zahlídl na webových stránkách „Blesku“ a „TV Nova“, když jsem si zběžně prohlížel zprávy na „Seznamu“. Protože se mi nelíbilo jakým způsobem o této události tyto „Bulvární média“ informují, pokusil jsem se nejdřív kontaktovat redakci deníku Blesk, abych upřesnil, jak to všechno doopravdy bylo. Kontaktovat redakci Blesku, se mi však nepovedlo. Pak jsem volal do TV Nova, kde „projevili zájem“ a natočili se mnou „reportáž“ před Masarykovým nádražím, ve které jsem uvedl i důvody proč jsem takhle jednal. Překvapil mně „drzý a suverénní přístup redaktora Novy“, který po mně požadoval Občanský průkaz, ze kterého si opisoval moje osobní údaje. Byl jsem z jeho „jednání“ tak zaskočen, že jsem mu ten Občanský průkaz dal a až později jsem si uvědomil, že je jeho „požadavek byl protiprávní“.

V sobotu, dne 30. 6. 2015, byl štáb TV Nova v za mnou v „Domově“ v Heřmanově Městci, aniž bych je o to žádal, anebo mi to dali předem vědět. Řekli mi, že byli u ředitelky „Domova“ pí. Málkové a chtěli, abych ještě k mému „střílení“ něco řekl. Já jsem jim opět zopakoval důvody tohoto mého jednání a mluvil jsem o „poměrech v Domově“. Mimo jiné taky o „protiprávním vybíraní poplatků ve zdravotnictví a za dovoz zdravotních pomůcek klientům, o šikaně ze strany vedení Domova, porušování listovního tajemství, o nedostatečné informovanosti klientů ze strany sociálních pracovnic Domova v souvislosti s hrazením některých zdravotních pomůcek“. Některá moje tvrzení potvrdil mimo kameru další klient, který se štábem TV Nova mluvil o bezohledném a nepřiměřeném zacházení ze strany personálu a hlavně arogantním jednání vedení Domova. Žádná zmínka o těchto stížnostech ze strany klientů se v odvysílané reportáži v e zpravodajství TV Nova neobjevila. Zato jsou tam „vyjádření“ ředitelky Málkové, která mě popisuje jako „potížistu, který s nikým nekomunikuje a ze kterého tam mají všichni strach“. Dále se v těchto reportážích uvádí o neplacení za služby a moje plné jméno přesto, že se mně nikdo neptal, jestli s tím souhlasím.

Já jsem v „Domově“ nikdy nikoho nenapadal, ani nikomu nevyhrožoval a „potížista“ jsem u ředitelky Málkové zřejmě proto, že dlouhodobě pokazuji na „závažné nedostatky a pochybení v tomto Domově“, které však ve skutečnosti zřizovatel ani další odpovědné Instituce „odmítají uznat a veškeré kontroly, které v Domově kvůli tomu proběhli, rozhodně nebyli objektivní“. Je tady „velká snaha jakýkoli problém a nedostatek ututlat“, jak ze strany vedení „Domova“, tak i ze strany zřizovatele.

Druhý den po odvysílání reportáže v „Televizních novinách“, když jsem byl opět v Praze, jsem telefonoval do redakce TV Nova. Zaměstnance TV Nova, se kterým jsem telefonoval, jsem se zeptal „proč nedali do reportáže moje vyjádření k poměrům v Domově, které je podle mě zásadní, částečně vysvětluje i důvody mého jednání v Praze“? Řekl jsem mu taky že „se mi nelíbí jejich zmínka o tom, že mi policie nechala pistoli, abych mohl střílet na další politiky“. Řekl jsem dále že „na to abych zastrašil politiky, bych potřeboval ostré náboje, protože z výstrahy si nic nedělají a z té pistole co mám, se ostrými střílet nedá“. Hned nato jsem však ještě dodal, že „to myslím jako vtip a ne doopravdy“. Zaměstnanec TV Nova, se kterým jsem telefonoval, mi odpověděl že „na odvysílání celé reportáže z Heřmanova Městce nebyl dostatek času. Pak jsem jej chtěl ještě požádat, jestli bych se nemohl sejít s nějakým redaktorem a požádat jej o zveřejnění celé reportáže, kterou se mnou natočili v „Domově“ v Heřmanově Městci, to už však nešlo, protože telefon na druhé straně někdo položil. Krátce nato, se mi ozvala redaktorka TV Nova, chtěla se mnou sejít, ale neřekla proč. Domluvili jsme si schůzku u Hudebního divadla v Karlině. Redaktorka chtěla vědět pouze to „jak jsem to myslel s tím střílením“? Na to jsem ji odpověděl, že „se mi nelíbila jejich zmínka v TV reportáži o tom, že mi policie nechala pistoli, abych mohl střílet na další politiky, zopakoval jsem ji to, co jsem řekl už jejímu kolegovi po telefonu i s tím, že to byl pokus o vtip“.

Večer, když jsem se vracel z Prahy, mně na hlavním nádraží v Pardubicích „zadržela policie, pro podezření ze spáchání trestného činu nebezpečného vyhrožování protože bylo oznámeno pracovníkem TV Nova, že budu střílet ostrými náboji na politiky“. Poté, co jsem vyšetřovateli policie vysvětlil, jak to doopravdy bylo a po sepsání protokolu, jsem byl propuštěn.

TV Nova a deník Blesk, které zřejmě při zveřejňování „neověřených informací“ spolupracují, „tímto svým jednáním hrubě porušují novinářskou etiku, ale myslím si, že takové jednání je i protiprávní. „Společenský a psychicky likvidují nejen člověka, proti kterému je takováhle štvavá Bulvární kampaň zaměřena, ale i jeho příbuzné a známe. Bezostyšně se přiživují a vydělávají na lidském neštěstí. Proti tomu je jediná obrana, soudní žaloba. Já nejsem psychicky nemocný, nikdy jsem se s podobnými problémy neléčil, ani nikdo z mých příbuzných.

Já bych na tyto dvě „Bulvární média“ chtěl soudní žalobu podat. Prosím proto všechny slušné lidi, kteří jsou mi v tom ochotni pomoci radou, případně přímou právnickou pomoci, aby se mi ozvali na emailovou adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.">/Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript./. Myslím, že TV Nova a Blesk, by měli být potrestání, kromě jiného i finančně. Slibuji, že případnou vysouzenou finanční částku po odečtení nákladů na právníka, kterou by museli tyto Bulvární média zaplatit, věnuji na pomoc nemocným a zdravotně postiženým dětem, jejichž rodiče nemají finanční prostředky, aby jim zajistili lepší péči.

Alojz Janiga.