Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Adam B. Bartoš: Postřehy z Krymu II.

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Kdykoli jsem cestoval do zahraničí, cestoval jsem bez roamingu. Můj telefon tak byl v cizině hluchý, a já trochu nervózní, že nevím, co se děje a kdo mne shání. Tak jsem si tentokrát roaming zařídil a těšil se, jak si budu esemeskovat s manželkou. Ale ouha. Na letišti v Simferopolu koukám, že zde nejsou žádné sítě. Ani jedna z mých simkaret se nechytá. Mí kolegové jsou na tom stejně. Telefon máme po celou dobu pobytu hluchý.

  • adam-b-bartos-postrehy-z-krymu-ii

Sankce proti Rusku je jedno z témat, které se prolíná celou konferencí. Rusové v příspěvcích přiznávají, že jim sankce škodí, ale zároveň paradoxně jejich ekonomiku i stimulují, protože je vedou k nezávislosti a k vlastní výrobě. Mám tak pocit, že si škodíme hlavně sami sobě – tedy Západ Západu, konkrétně Evropa Evropě. Až Rusové všechno zboží, které nemohou dovážet, nahradí vlastní výrobou, ztratí o evropské zboží zájem, i když by už sankce v té době třeba neplatily. Jako vše je to od Západu nepromyšlené, neprozíravé, zkrátka hloupé. Samozřejmě, že se zde vymýšlejí způsoby, jak se se sankcemi vyrovnat. Česká delegace se v tom snaží pomoci a Porošenko z toho rudne vzteky. Bakalova média se totiž mezitím dozvěděla o europoslanci Kohlíčkovi a senátorovi Doubravovi, tak ho pěkně propírají. Ukrajina žádá potrestání těchto politiků, protože jsme prý na okupovaném území. Doubrava vůbec leží ukrajinskému prezidentovi v žaludku od chvíle, kdy mu bodrý senátor před několika lety vzkázal, že Porošenko ho může leda tak podrbat pod pytlíkem a vlastně ani to ne. Reagoval tak tehdy na Porošenkova slova, že Doubrava je nežádoucí osoba a zařadil ho na seznam lidí, kteří, kdyby vstoupili na ukrajinskou půdu, asi by se živí nevrátili. Na stejný seznam zařadili tehdy i mého místopředsedu Láďu Zemánka blahé paměti, takže Národní demokracie, jak je vidět, má cestování na Krym ve své tradici.

Témata dnešního dne jsou už více globální. Řeší se budoucnost Ruska a světa. Podle hlavy krymské republiky Sergeje Aksjonova byla zvolená cesta správná. Krym si vybral správně. Není to sovětská cesta, není to ani eurounijní cesta, je to cesta ruská. A evidentně správná – za 2 až 3 roky udělal Krym takový pokrok a udělalo se tolik, kolik v jiných zemích za 10 až 15 let.

Globální je i složení účastníků. Je jich dokonce více, než jsem psal včera. Ne 60 zemí, ale 71. Na galavečeru, kterým konference končí, se pak promítají vlajky zemí, odkud jednotliví delegáti přijeli. Česká je skoro na konci, jako „č“ na konci ruské abecedy. Jsou tu lidé ze všech zemí, na které si vzpomenete. Některé země ani neznám. Rozpačitě se dívám na velkého černého muže ověšeného zlatými prsteny, který si k nám přisedl u oběda, protože nakrmit 3000 lidí je logisticky náročné a po dlouhém čekání ve frontě do restaurace sedíme tam, kde je zrovna u stolu místo, takže se osazenstvo stolů mění podle toho, jak rychle kdo jí a je případně vystřídán někým dalším. Rozpačitě proto, že kolegovi podává vizitku se svým jménem a říká o sobě, že je „king“, To víš že jo, říkám si pro sebe, dopíjím pivo, nechávám kolegu Korála u stolu a jdu si ještě něco zařídit. „Tak jsem se vyfotografoval s králem Beninu,“ říká mi pak Honza. On byl fakt král? No tak asi jo. Upřímně, že nějaký Benin existuje, jsem ani netušil. Tím chci říci, že účastníci jsou opravdu z celého světa, z pěti kontinentů. Organizátoři si dali opravdu práci a pojali akci ve velkém. A je vidět, že Rusové mají ve světě mnoho přátel. Ač různého politického zaměření, ač reprezentují různé politické síly, všichni vědí, že budoucnost světa závisí i na budoucnosti Ruska a proto jim na osudech Ruska záleží. Svět není proti Rusku, svět totiž není jen USA či Velká Británie, jak tu několikrát zaznělo. Dokonce i ty země, jejichž oficiální reprezentace podporují sankce a provokace proti Rusku a řinčí proti němu zbraněmi, nejsou ve skutečnosti proti Rusku, tedy jejich národy nejsou proti národu ruskému. Většina obyvatel těch zemí si totiž konfrontaci s Ruskem nepřeje a protiruské postoje tak zastává jen politická elita daných zemí, která je odtržená od reality.

Hezky to řekl ve svém vystoupení například poslanec Bundestagu za AfD Markus Frohnmaier, který zdůraznil, že německý národ chce s Ruskem spolupracovat, obchodovat a mít dobré vztahy a žádnou konfrontaci si na rozdíl od kancléřky nepřeje. Je to jediná cesta, nemáme jedinou možnost, řekl. Moderátor debaty, britský blogger a publicista Neil Clark, zase tvrdí, že situace v Británii po kauze Skripal připomíná rusofobii padesátých let, i on ale tvrdí, že obyčejný lid smýšlí jinak než jeho elity. Bombardování Sýrie podle průzkumů veřejného mínění podporuje méně než dvacet procent Britů. Sýrie zde má velké sympatie a velké zastoupení. Jedním z nejdelších příspěvků je vystoupení syrského ministra ekonomiky a zahraničního obchodu. Popisuje, co všechno jeho země kvůli Západu musí prožívat.

Eurounijním špičkám asi musí zvonit v uších, protože na Evropskou unii se zde docela nadává, tedy především z úst představitelů jednotlivých evropských národů, které úpí pod bruselským jhem. EU tu schytává kritiku jednu za druhou. Nicolas Bay, člen evropského parlamentu a viceprezident francouzské Front National, tvrdí, že sankce jsou neobhajitelné a že bez Ruska to nejde a nepůjde, Rusko je součástí světa a má právo hájit své národní země a své svobody. Za bláznivou, agresivní, na superstát si hrající označil EU také další z řečníků, Bill Etheridge, člen Evropského parlamentu za britskou euroskeptickou stranu UKIP, který je hrdý na to, že se jeho země vydala cestou Brexitu, tedy nezávislosti. Evropa by měla být Evropou svobodných národů (od Lisabonu po Vladivostok), které spolu dělají byznys, ne politické manipulace a jejichž reprezentace by měly poslouchat, co lidé skutečně chtějí. Jsou to trochu obecné pravdy, nic překvapivého, ono vlastně na tak velkém fóru asi nic překvapivého říci nejde, ale i to, že zde některé hlasy znějí unisono, o něčem svědčí. Řečníkem v tomto panelu je i bývalý premiér Slovenska Ján Čarnogurský, který po poradě s dalšími kolegy z jiného panelu představuje jejich návrh na odblokování situace a vytvoření obchodní společnosti, přes kterou by Západ s Ruskem mohl zboží prodávat.

Večer se účastníme shromáždění před rokem zde na Jaltě založené organizace Přátelé Krymu, která postupně zakládá své pobočky v jednotlivých zemích. Jedním z panelistů, který zastupuje „Čechii“, je náš kolega Alexandr Gegalčij, kterému ukrajinská média pro jeho rusínský původ a organizační práci nadávají do ruských separatistů. Základy pro českou pobočku Přátel Krymu tak byly přirozeně položeny, a rád připojím za Národní demokracii podpis pod takovou aktivitu. Národní demokraté jsou (už i historicky) přátelé Krymu, přátelé Ruska, jak jsem psal včera. Ve své době snad nebylo většího rusofila, než byl Karel Kramář…

Končíme galavečerem s úchvatnými vystoupeními uměleckých souborů v tradičních krojích. Videozáznam není totéž, jako vidět to naživo. Člověku běhá mráz po zádech, když vidí, jak jsou zdejší lidé hrdí na své zvyky, tradice a hlavně na svou vlast. Patriotismus by se dal krájet, nemluvě o tom, že jde i o neskutečnou podívanou a pastvu pro oči ve všech směrech. Pěkný večer pod záštitou Sergeje Aksjonova, který poděkoval všem účastníkům ze 71 zemí světa. Konference tím končí, zítra je volný program, exkurze po památkách a podobně.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře