Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Válečná Sýrie a ekonomika války

Vzdělaní lidé a veřejnost zajímající se o světové dění, hospodářství a dopady politických událostí na světovou ekonomiku, sledují s velkým znepokojením dva a půl roku trvající boje syrské vlády s povstalci. Ti jsou podporováni Západem, a to finančně i logisticky. Pomoc pro povstalce převážně zajišťují představitelé vlád zastávajících sunnitský islám, jako je Turecko, Katar a Saúdská Arábie. Turecko plní úkoly jako spojenec USA a člen NATO. Spolupráci s tajnými službami Západu a logistickou podporu zajišťují také Libye, Katar a Saúdská Arábie, a to zejména při obcházení zbrojního embarga. Jde o nebezpečnou válku strategickou a politickou, propagandistickou a i náboženskou, kdy na druhé straně stojí silní, chytří a velcí nepřátelé Západu (nejenom svou rozlohou), jako jsou Sýrie, Libanon, Írán, Irák a část Palestiny. Proti Západu stojí teď na straně Ruska a Číny syrský prezident, který je svým vyznáním šíitský Allávita, původně ale prozápadní politik, vystudovaný ve Velké Británii (je zajímavé, že nyní Britové a jejich slavný parlament bombardování Sýrie a začátek nové války odmítli). Dále na straně Sýrie zůstal náboženský šíitský stát Írán a také dnešní nový šíitský stát Irák (o tom se ale dnes nesmí vůbec mluvit, protože Američané by ztratili tvář, když toto je paradoxně výsledkem jejich okupace Iráku), a potom libanonské ozbrojené a politické šíitské hnutí Hizballáh.

  • valecna-syrie-a-ekonomika-valky

V palestinském pásmu Gaza, kde má silnou pozici hnutí Hamás, jsou nakloněni Íránu někteří představitelé hnutí Hamás a také hnutí Islámský džihád. Nemusí mít rádi syrského prezidenta, ale Írán potřebují, aby jejich vůdcové přežili. Američanům je zde nepřátelské veřejné mínění a i vlády Sýrie, Libanonu, Iráku a Íránu, pričemž posledně jmenovaný stát je nesmírně bohatý, i když mu byla vnucena Západem osmiletá válka s Irákem (1980-1988), jenž stála tři miliony mtrvých. Saddáma Hussajna popravili proto, že toho moc věděl a nejdříve ho všechny strany důsledně vyslýchaly, a to s příslibem, že dostane milost, když na některé nejasnosti ostatním státům odpoví. V Iráku je totiž proíránský vládní establishment a doposud se o tom v ČR neinformovalo až na pár povzdechů ohledně leteckého mostu z Íránu do Sýrie, který zásobuje syrskou vládu přes Irák. Američané dlouho a bezúspěšně požadovali na irácké vládě, aby průlety přes Irák íránské vládě zatrhla. Kdo byli v Iráku už nasazeni při druhé americké invazi (probíhala od roku 2003), tak dobře věděli, pokud sami problematiku islámského světa znali, že to všechno pomůže jenom Íránu, a ten bude skutečným vítězem konfliktu mezi USA a Irákem. Bohužel odborníkům nebyl dán prostor na české a ani americké straně a řešily se jen normy z tělocviku.

Jak tedy vypadá ekonomika Sýrie v těchto dnech, kdy už dva a půl roku tam probíhají boje s povstalci a nutno podotknout, že mnohdy jsou to zabijáci nejhrubšího zrna z Kosova, Bosny, Francie a Belgie a i jiných sunnitských enkláv v Evropě a nebo až z Libye. Minulý rok přispěla Evropská komise, tedy vlastně vláda (či chcete-li výkonný prvek Evropské unie) částkou deset miliard euro na povstalce. Co to tedy znamená? My, jako občané EU, zaopatřujeme tyto "svobodné" mladé žoldnéře a zabijáky z našich peněz daňových poplatníků, kteří mnohdy sami nemají zaměstnání. Přistěhovalci se rozhodli, že půjdou do Sýrie bojovat a nechali se naverbovat. Stejně jako se nechali v roce 2004 naverbovat jako vojáci do Iráku nezletilí Britové, tak teď tímto dáváme práci mladým z nezaměstnaných arabských rodin v EU. Hnus a špína. Pomoc, kterou platíme z našich daní není samozřejmě určena pro všechny Syřany, ale jenom pro ty, kdo stojí na té "správné" straně. Ekonomicky tak pomáháme pouze zbídačelému syrskému a hlavně sunnitskému obyvatelstvu, které se vinou různých okolností ocitlo na straně protivládních povstalců a nebo tvoří jejich širší rodinné zázemí.

Doufám, že snaha Francouzské republiky nahnat Evropu do nové války a bombardování Sýrie nesouvisí se snahou francouzských socialisticky orientovaných politiků zalíbit se sunnitským Arabům, kteří se v počtu milionů nastěhovali do Francie a určitě to není zanedbatelný počet potenciálních voličů. I taková špinavá dokáže být demokracie a snaha politiků se zviditelnit. O něčem již svědčí také to, že mezi vrcholnými třemi americkými politiky, kteří podporují bombardování Sýrie, byla ministryně financí Nancy Pelosiová, která má evropské kořeny, a nebo třeba americký senátor Boehner. Z toho je vidět, že se zde sledují jistě jiné cíle, než se oficiálně deklaruje. A co humanitární pomoc?

Pomoc přijede. V těch částech měst, které jsou pod kontrolou rebelů, se rozdělí do rukou zbídačených obyvatel, pokud se ale už na všechny dostane. A právě o tomto přetrvávajícím distribučním nedostatku a nešvaru teď hovořil David Cameron, že by bylo potřeba pomáhat humanitárně mnohem více, a ne bombardovat tuto zemi. Generální tajemník OSN, ruský prezident, a samozřejmě i papež katolíků, jsou stejného názoru. Ekonomika povstalecké části země je na tom totiž velmi bídně, nedostává se základních lidských potřeb, potraviny se pašují často až s nasazením vlastního života přes červené linie ve městech, kde určité čtvrtě kontroluje daná protistrana v ozbrojeném syrském konfliktu. Rozbité domy, nefunkční infrastruktura, nefungující elektřina a zdevastované okolí kvalitu života v povstaleckých částech zhoršují, ale na obou stranách se najdou dobří lidé. Povstalecká část nemůže chodit do práce pro stát a je zcela odříznutá. Sedláci se dali na zabíjení a loupení, skupina bývalého statkáře Chajlího se synovci vraždí zajatce (před dvěma roky zabili vojáky syrské armády ranou do týla). Na naléhání vlády se mnoho lidí od povstalců vrátilo zpět, poté co nesouhlasili s těmito praktikami, přestěhovali se a pracují nyní zase na vládou zřizovaných pozicích, získali amnestii a mohli se vrátit zpět k lepšímu životu. Fronta an-Nusra zase podniká útoky na křesťany, loupí a vraždí i v Iráku, který je nyní pod šíitskou vládou a všechny skupiny pod Al-Káidou jsou samozřejmě sunnitské, tedy i bojůvka Nusra. Írán byl před lety, v době útoku na americká dvojčata (mrakodrapy), zcela neprávem spojován s Al-Káidou, která je sunnitská. Pro Írán mohou být naopak spojencem irácké milice Muktady Sadra, které jsou šíitské a nemají s Al-Káidou nic společného. Pro šíity je v Iráku důležitý nejvyšší naboženský představitel = ájatolláh Alí Sístání, který pochází z Íránu. Cíle šíitů v Iráku, Íránu i Sýrii jsou obdobné, a to spolupracovat.

Dle syrské vlády tedy situace obyvatel není kritická, zboží je k dostání, kavárny fungují, lidé chodí do práce, ale obavy z možného útoku ze strany USA už mají. Špatně je na tom obyvatelstvo z území povstalců, které utíká do zahraničí a plní v okolních zemích tábory UNHCR. Z těch co zůstávají se lidé nejvíce bojí bombardování s obrovským počtem potenciálně mrtvých obyvatel, někteří se i hlásí jako živé štíty, aby k bombardování nedošlo. Syrská měna neprošla nějakou drasticky velkou změnou, jak by si Západ možná přál, a lidé se včas připravili na horší časy a udělali si zásoby jídla a dalších potřeb. Nutno dodat, že důvodem dosavadních relativních úspěchů při potírání černého trhu a udržení stability měny je íránská pomoc zasílaná do Sýrie přes Irák pomocí leteckého mostu. Z informací C.I.A. víme, že na televizních záběrech z Damašku přiletělo v jeden den leteckým mostem 117 íránských letounů, a podle dalších zpráv z íránského bázáru (finanční trh v Teheránu) zaplatila k měsíci červnu 2013 íránská vláda za pomoc syrské vládě - prostřednictvím leteckého mostu - už celkem v přepočtu 54 miliard amerických dolarů, a to na různých dodávkách. Írán bude také v případě potřeby schopen natisknout nové syrské peníze, když před dvěma roky si bankovky ale Sýrie objednala z Ruska.

Ekonomicky spolu Írán a Rusko soupeří, kdo Sýrii více pomůže. Rusko pomáhá zásadněji ve zbrojní oblasti, protože má vyspělejší techniku a technologie, a hlavně družicové systémy schopné monitorovat syrské protivníky. Do Sýrie vyslalo Rusko v poslední době dvě lodě z flotily černomořské a jednu z tichooceánské flotily. Na nich zaleží, jak bude technicky vyspělá celá sestava ruských lodí u břehů Sýrie. Ekonomicky má Sýrie od Rusů i příjem za pronájem námořní základny v Tartusu, ale kromě toho mohou ruské vojenské lodě připlouvat i do syrského vojenského přístavu Lattakija, což představuje také příjem do syrské pokladny, neboť tam mohou poskytovat Rusům různé služby, tak jako jich využívají v kyperské Nicosii a řeckých i černohorských přístavech, když už přišli o svoji vojenskou námořní základnu v Libyi, kterou nová libyjská vláda po svržení plukovníka Kaddáfího už Rusům nepronajala.

Na druhé straně: Írán, jako náboženský stát, je zainteresován v Sýrii spíše ekonomicky, ale i vojensky. Dodává přes ni zbraně do Libanonu a i Palestiny pomocí libanonských člunů, později po embargu na lodní dopravu do pásma Gazy využíval mezipřistání v Chartúmu a egyptsko-palestinské hranice do pásma Gazy ze Sinajského poloostrova v podzemních tunelech. Sýrie hodně Peršanům (Íráncům) dluží za výstavbu infrastruktury a Rusové se také na budování syrských továren hodně podíleli. Zajímavá je ale íránská automobilka v Sýrii, o které se vůbec nehovořilo. Sýrie není skutečným cílem Američanů. Je to prostředek a předpolí, jak se dostat k Íránu a jeho obrovskému bohatství. Rusko a Írán jsou, co se nerostů týká (včetně ropy a zemního plynu) nejbohatší státy světa a v Íránu bylo nedávno nalezeno místo se zdrojem ropy na dalších tři a půl tisíce let. Nesmíme zapomínat na obrovské množství zlata v Íránu, kdy oběžné mince se razily každoročně ze zlata ve stamilionových nákladech a korunovační klenoty měly i manželky perských císařů, včetně korun císařoven a diadémových čelenek, náhrdelníků a dalších skvostů, jež jsou uloženy v Íránské národní bance (www.cbi.ir) v takzvaném Muzeu klenotů. Narozdíl od carského Ruska nebyl Írán v posledních několika staletích oloupen o zlato, a tak je nyní mnoho důvodů proč jít proti nejdůležitějšímu íránskému spojenci, tj. Sýrii. Víme, že hlavním důvodem intervence cizích států v carském Rusku nebyla ve skutečnosti snaha nastolit na trůn zpět cara, ale okrást o větší část zlata z ruského státního pokladu tuto zemi, což se vetřelcům a legionářům podařilo a ještě zrádně vydali bolševikům carského vysokého důstojníka k popravě. Z nakradeného zlata byla potom po návratu legionářů do tehdejší ČSR založena Legiobanka.

Poslední dobou jsme slyšeli opět mnoho nepravdivých zpráv a zamlžených či zkreslujících odpovědí od našich bývalých a současných představitelů k otázkám ohledně dění v Sýrii. Sdělovací prostředky je dále naprosto nekriticky šíří a přejímají je jako zaručeně pravdivé.

Nejprve je zapotřebí podívat se na ekonomiku Sýrie. Jak bylo ověřeno také z místních syrských zdrojů, tj. syrských novin a televize, tak v oblastech, které zůstávají pod kontrolou syrské vlády jsou lidé zásobeni dobře, chodí často i běžně do práce a v zaměstnání pobírají plat. Pod správou syrské vlády je asi 90 procent území Sýrie, neboť čísla uváděná Západem jsou zkreslující používanou metodikou výpočtu, když počítají do území kontrolovaných povstalci i města a teritoria, kde jsou síly rozdělené. Potom jim vychází statistický výpočet území pod kontrolou povstalců v procentech úplně jinak.

Město Halab (Aleppo) na severo-západě Sýrie je rozděleno na větší část pod kontrolou vlády a malou část pod kontrolou povstalců, ale statisticky už se to započítá v mapce, že je tak Halab pod kontrolou povstalců (protože postačí, že nějaká část je jimi spravována, aby se to metodicky bralo jako povstalecké teritorium). Takto se manipuluje veřejným míněním. Je to propagandistická válka, což pochopil po summitu G 20 v Petrohradě ruský prezident, když se ohradil proti zkreslujícím a nepravdivým údajům, které mu byly prezentovány. Pokud někdo v telefonu říká o chemickém útoku, že to byla chyba, tak to nemusí znamenat, že to udělala syrská vláda. Videa od povstalců mohou být zfalšovaná, protože v Orientu ještě více platí, že účel světí prostředky.

Tak to pokračuje s tvrzeními o povstalcích, kteří jsou údajně liberálové, a proto se jim musí pomáhat. To, že povstalci vraždí aramejské a asyrské křesťany i Kurdy a syrské šíity, včetně Drůzů a Allávitů, není nějak rozebíráno. Domnívám se, že bombardování Sýrie by bylo obrovskou chybou, která by mohla probudit i různé džiny, nehledě na možné riziko jaderné havárie reaktoru u Damašku nebo případných odvetných útoků íránské armády na americké cíle v Perském zálivu, vzhledem ke stále platné dohodě o vzájemné společné obraně a vojenské pomoci, uzavřené už dávno mezi íránským a syrským státem.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře