Prepis tejto relácie Valerija Pjakina bol zverejnený na portáli leva-net.webnode.cz. Preklad Irena Aneri.
Víme, že se nedávno Vladimir Putin setkal s Angelou Merkelovou v Berlíně a minulý týden absolvovala, jak o tom píšou, „pouť po Kavkazu“, a navštívila Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán. Okomentujte prosím tuto návštěvu.
Ano, ta návštěva je sama o sobě zajímavá, nikdo zase nic nepochopil a o to víc je ta návštěva samozřejmě zajímavější. Někdo si povšimnul, že se ta návštěva uskutečnila hned po pracovním setkání Putina s Merkelovou.
Cestu na toto setkání Putin spojil s neformální akcí a navštívil před ním svatbu rakouské ministryně zahraničí.
Jiní si povšimli, že současně s tím turné Merkelové po Kavkazu, při kterém navštívila Gruzii, Arménii a Abcházii, oj ne Abcházii, Ázerbájdžán, se Putin zase setkal s lídry republik Abcházie a Jižní Osetie. Tyto dvě události již něco napovídají.
A v tom, co by to mělo znamenat, analytici zatím tápou, stále se hrabou…
– …ve svém pískovišti?
– Prosím?
– V tom svém pískovišti?
Ano stále ve stejném pískovišti, pro ně je důležité, jaké konkrétně byly uzavřeny dohody, čeho bylo dosaženo a čeho ne. A řízení ve skutečnosti probíhá jinde, vůbec ne tam, kde se hrabou ti analytici.
Někteří přívrženci toho krvavého klauna Nikoly Pašinjana prohlašují: „Oj, on má možnost zopakovat bombastický úspěch Gorbačova, kterého tak milovali na Západě.“
Ten Gorbačovův bombastický úspěch byl spojen se zničením našeho společného domu, SSSR, v důsledku čehož se na územích Sovětského svazu rozhořely války, začaly tam konflikty.
Z toho tedy vyplývá, že ten bombastický úspěch Nikoly Pašinjana bude spojen s tím, že opět začnou bojové akce mezi Ázerbájdžánem a Náhorním Karabachem, tedy i Arménií? Tak to máme chápat?
Všem příznivcům Nikoly Pašinjana tedy blahopřejeme k takovému pohledu na věc. Víte…
No jak to říci srozumitelněji? Někteří lidé jsou jako děti, které se snaží v něčem napodobit dospělé a jsou přitom legrační, protože se jim to nedaří.
Návštěva Merkelové v Arménii se vyznačila tím, že šli mezi lidi, Merkelová s Pašinjanem se prošli mezi lidmi. což dnes není už nic tak výjimečného. To dříve, když například Gorbačov šel mezi lidi…
Nebo to nezřídka podnikal Putin, když šel například společně se Schröderem mezi lidi.
Jenže to vše probíhalo na určité úrovni porozumění samotnému procesu. A dokonce i příznivci Nikoly Pašinjana zaznamenali, že s tou návštěvou, tedy s tou procházkou mezi lidmi, něco není, jak by mělo být.
Víte, vždy je třeba dodržovat určitou posvátnost moci, úctu, vážnost v komunikaci apod. To vše by to mělo provázet.
Když jde mezi lidi Putin, když si vyšel společně se Schröderem, prošli se, vypili sklenici piva, tak vše bylo provedeno na takové úrovni, že to u nikoho nevyvolalo žádné posměšky. Bylo z toho vidět, že lídři států jsou stejní lidé, ano, oni mají řídit v zájmu lidí, ale přitom je jejich postavení takové, že i chování k nim tomu musí odpovídat.
V takovém duchu to má být vedeno.
A jak to vypadalo, když si mezi lidi v Arménii vyšla Merkelová s Pašinjanem? Ulicemi vodili slona, očividně pro vyvolání dojmu. Pašinjan vyvedl Merkelovou jako slona do ulic, on dokonce i to dokázal dehonestovat. I v tomto případě to mělo tak nízkou úroveň, že…
Ta hloupá selfíčka. Kdyby se normálně jen vyfotili, ale ten způsob natolik Merkelovou v očích lidí znevažoval, a natolik z toho čišelo, že Pašinjan nemá na to, být hlavou státu…
On vůbec nechápe, co vlastně dělá. Je to prostě klaun, kterému určili sehrát svou úlohu.
Třeba Ronald Reagan byl také herec, ale když ho měli zvolit guvernérem, a měli strach, že to nezvládne, tak odpověděl: „Já jsem ve svém životě sehrál tolik prezidentů a králů, tak proč myslíte, že nezvládnu roli guvernéra?“
On si poradil i s rolí amerického prezidenta, jenže on nebyl klaun, byl herec, a tak hrál.
A Pašinjan není nic jiného než klaun. A všechny jeho činy se od toho odvíjejí. Nicméně Merkelová vše zvládla velmi dobře, dokonce i v takové nelehké situaci, kdy Pašinjan vůbec nechápal, co provádí. A všechny ty jeho demokratické selfí tyče apod. … Nu, co se od něj taky dalo čekat, že? Ten problém je jinde.
Proč vlastně Merkelová navštívila Kavkaz?
Je tu problém, jak se odpoutat od globální politiky, kterou realizují USA prostřednictvím své vnější politiky, aby americká státní elita tím, že realizuje svou vnější politiku, dále nezasahovala do oblasti globální politiky globálního prediktoru.
Otázka odstřihnutí se od této politiky je již natolik aktuální, že se už otevřeně mluví o tom, že se Evropa a celý svět musí odpoutat od těch nástrojů, které jsou v rukou státní elity, americké státní elity.
Německý ministr zahraničí začal mluvit o tom, že si musí vytvořit vlastní systém SWIFT, tedy alternativní tomu, který je teď podřízen USA. Evropa se teď od USA odpoutává. Podíváme-li se, co se teď reálně děje, tak je to dost na ostří nože.
A vezmeme-li si USA, tak tam se teď rozbíhá nové kolo událostí souvisejících s válkou státní elity USA proti prezidentu Trumpovi. Trumpa obviňují, že není dostatečně tvrdý ve vztahu k Rusku, přestože když se podíváme na fakta, tak dost těžko naleznete takového amerického prezidenta, který by byl k Rusku tvrdší.
Proč vlastně bojují proti svému prezidentovi?
Už dokonce na něj vytáhli i jeho mimomanželské dítě, hrozí mu provedením impeachmentu. A jak reagoval prezident Trump na ten impeachment? Řekl jim, že jestliže bude impeachment, čeká je ekonomický krach.
A jeho advokát Giuliani prohlašuje, že v případě impeachmentu Trumpa dojde k povstání lidu v USA. O čem to mluví?
Americká státní elita chce porazit Trumpa a prodloužit svou agónii.
Americká státní elita, která parazituje na tom, že jsou ze všech států světa odčerpávány zdroje do USA, a která si chce udržet toto své postavení parazita, a nechápe, že teď už je to cesta ke zkáze, že už dál nemůže parazitovat na celém světě v takových objemech, chce porazit Trumpa a prodloužit svou agónii.
A aby si udržela toto své postavení, znamená to, že musí rozpoutat 3. světovou válku.
Když se nedaří ji rozpoutat lokálně, je nutné rozpoutat tu světovou. Oni nechápou, že to tentokrát v klidu za oceánem nepřečkají.
A když Trump mluví o tom, že bude ekonomický krach, tak mluví o tom, že zastupuje globální síly, v jejichž rukou je řízení ekonomiky celého světa.
A aby USA nerozpoutaly ve světě 3. světovou válku, bude nutné je velice tvrdě zkrouhnout a to znamená ekonomický krach USA.
No a potom američtí úředníci po celém světě, kteří přijdou o své postavení v řízení světa…
Celý ten státní americký byznys postavený na parazitování a vytahování zdrojů z celého světa se prostě zhroutí. Budou od řízení odstaveni docela.
A v tomto ohledu je vypovídající skandál s dodávkou bot americké armádě s označením: Vyrobeno v USA, které ve skutečnosti byly vyrobeny v Číně. Víte, Trump chce aktivity USA přesměrovat dovnitř, protože je zástupcem globální elity, globálního řízení, které potřebuje odstřihnout USA od řízení procesů v celém světě, které potřebuje, aby USA přestaly parazitovat na celém světě. Jenže potom ohromné množství amerických úředníků řídících procesy v celém světě zůstane bez práce, a to oni nechtějí.
Také se zhroutí byznys americké státní elity založený na tom, že odčerpává zdroje z celého světa, a to opět nechtějí.
Ale na tom uzavírání se dovnitř vydělají samotné USA a americký byznys uvnitř USA. Začne se tam rozvíjet výroba a ty boty, které byly dosud vyráběny v Číně, se teď budou vyrábět v USA v souladu s americkým zákonem, že všechno, co se vyrábí pro armádu, musí být vyráběno na území USA.
Takže americká státní elita si přeje všude možně rozpoutat válku a útočí na Trumpa. A co se v důsledku toho děje ve světě? To si vůbec neuvědomují.
Ale výsledkem je, že Evropa vidí, co se děje v USA a říká si: „Tohle nám ale nevyhovuje.“
Například před pouhým měsícem německý ministr zahraničí zase mluvil o tom, že se už dále nemohou spoléhat na USA, protože nejsou spolehlivým partnerem, takže je nutné se od nich odpoutat a vytvořit si svůj vlastní systém.
A jedním z klíčových bodů, kde mohou USA rozpoutat válku, je Kavkaz.
A právě kvůli tomu USA s vynaložením ohromného úsilí přivedli k moci toho krvavého klauna Pašinjana. On se k moci dostal díky nepokojům vyvolaným v ulicích, nikdo ho tedy nevolil. A on teď říká, že nehodlá odstoupit, protože by ho potom nezvolili.
„Lidé pro mě hlasovat nebudou, pro mě, kterého do funkce dosadil lid.“
Takže ti, kteří v ulicích prosazovali své silou, ti jsou lidem, a ti, kteří by ho měli volit, kteří pracují, ti už lidem nejsou.
Tím dosazením Pašinjana arménskému národu prostě plivli do tváře. Předvedli jim, že jejich vůle, jejich zájmy nic neznamenají. Existují pouze zájmy USA, a jakého klauna jim dosadí do čela, ten je tam bude řídit.
A sám Pašinjan říká: „Já nebudu odstupovat, nedodržím zákon, já přijmu nový zákon.“ A teď ještě chtějí zavést výkon spravedlnosti v přechodném období:
„Moje soudnictví bude fungovat zcela jinak. My přece musíme bránit národní zájmy.“
Což znamená, že musí být ochráněna jeho možnost parazitovat na arménském lidu a uvrhnout ho do války, ve které bude arménský lid zlikvidován. Skvělé, že? A dav na to:
„On je veliký, je to druhý Gorbačov!“ Nu, tak budete mít Gorbačova.
Jestli takto bude pokračovat, tak Arménii zatáhne do války, se vší parádou. A on se snaží. Už jen to, že zahájil trestní řízení proti Kočarjanovi, a že zavedl trestní řízení proti zástupci Arménie v ODKB a dokonce ho nechal zatknout…
Až do toho procesu muselo dokonce zasáhnout Rusko: „Co to vyvádíte?“
Jenže on dělá přesně to, kvůli čemu ho tam USA dosadily. USA potřebují rozpoutat válku. Jenže znovu opakuji, že v této věci se americká státní elita dostává do rozporu s plány globálního prediktoru.
Arménie je projekt rozvíjený tři tisíce let a nikdo jim nemůže dovolit takto si s ním zahrávat. Je tedy nutné využít nějaké prvky stabilizující situaci na Kavkazu.
A tak se Putin setkal s Merkelovou a vypracovali předpokládaný plán. Takže Merkelová neodjela na Kavkaz kvůli uzavírání nějakých dohod. A že se v Ázerbájdžánu a Gruzii obrátili na Merkelovou s nějakými žádostmi a v Arménii ne, je prostě ukazatelem toho, že Pašinjan je tvrdě podřízen USA a žádný základ pro jednání s Merkelovou neměl, neměl nic schváleného, nedostal žádné instrukce z USA, jak se má chovat na jednání s Merkelovou, co požadovat a co odmítat.
A Merkelová přijela jen kvůli jednomu.
Bezprostředně jim říci:
„Pánové, situace je taková a taková. Váš původní páníček je na odchodu a teď vám nezbývá než se dohodnout s novými centry síly, které budou zastoupeny u vás na Kavkaze. A jedno z nových center síly… Vy jste přece prozápadně orientovaní, proto jsem přijela právě já. Já tu zastupuji nové centrum síly a vy se teď musíte domlouvat s námi. Ale mějte na paměti, že Rusko má své zájmy.“
A Putin se setkal s lídry Abcházie a Jižní Osetie.
„Proto ta rovnováha teď bude vypadat tak, že já budu zastupovat vaše zájmy.“
Ve smyslu ty zájmy orientované na Západ.
„A vy se začnete odpoutávat od toho křídla v USA a přesouvat se pod Evropu a s Putinem budu jednat já.“
Merkelová pracuje pro „elity“ kavkazských republik a teď je přebírá Spojeným státům.
A zde se ta vyváženost západních zájmů a národů obývajících Kavkaz…
Ty západní zájmy té takzvané „elity“ kavkazských republik se diametrálně liší od zájmů národů Gruzie, Ázerbájdžánu, Arménie, a kteréhokoliv dalšího. „Elity“ nezastupují zájmy národů, to právě k „elitám“… Jenže jsou to „elity“, které řídí.
No a Merkelová pracuje pro „elity“ a teď je přebírá Spojeným státům.
Znamená to začátek dialogu, začátek navazování nových vztahů pod řízením nového centra, které už nebude v USA, ale v Evropě.
Republiky kavkazského regionu musí teď být řízeny z Evropy. To je důvod, proč tam jela Merkelová. Vůbec ne kvůli uzavírání nějakých konkrétních dohod. A svůj úkol skvěle splnila.
19:26
Máme tu tedy další otázku.
23. srpna se Patrušev setkal s Boltonem a jejich schůzka trvala okolo pěti hodin a někteří říkají, že to bylo k ničemu. Bylo to k ničemu?
Taková setkání nikdy nekončí bez nějakého výsledku. Sám fakt uskutečnění toho setkání je už velkým, opravdu velkým úspěchem. Kdo si myslí, že to setkání bylo k ničemu, protože nepodepsali žádné memorandum, tak jen potvrzuje, že on sám nemá absolutně žádné, ale absolutně žádné ponětí o řízení.
Vyvážení vzájemných postojů i bez uzavření nějakého memoranda je vlastně tím cílem setkání, a jestliže k němu došlo a jednali více než 5 hodin, tak to znamená, že cíle setkání bylo dosaženo. Informace o postojích USA i o postojích Ruska si byly vzájemně sděleny. A oč tam šlo?
Už jsem říkal v jedné z odpovědí v minulém pořadu, že jedním z cílů, dokonce tím hlavním cílem americké státní elity, je rozpoutání rozsáhlé války v Evropě, díky které by si vyřešila své americké státní zájmy. Stejně jako to zafungovalo díky 1. světové válce i díky 2. světové válce. Jenže americká státní elita nechápe aktuální světové reálie a myslí si, že se jí to za oceánem opět nedotkne, jenže to se jí tentokrát nepovede.
Ti, kteří reálně řídí USA, globální elita, ti chápou, že válka rozpoutaná v jakémkoliv segmentu naší planety, ve které by se střetly různé státy a různé zájmy, by se nevyhnutelně rozšířila i na území USA a USA by v této válce utrpěly nejvíce, shořely by v ní.
Jenže co horšího, utrpělo by i řízení světa ze strany globálního prediktoru. A to je něco, co nemohou připustit. A tak je nutné hledat možnosti, jak se z této kritické situace dostat.
A to setkání Patruševa s Boltonem bylo zaměřeno právě na to.
Co se teď děje?
V Sýrii zůstal poslední prvek americké nepravidelné armády, ta skupina zkoncentrovaná v Idlibu. Někteří naši hurá patrioti byli neustále nespokojeni s politikou, kterou uplatňovalo ruské velení, když byl z různých koutů Sýrie těm nesmiřitelným bojovníkům umožňován odjezd, když přestanou bojovat, kteří byli pod tlakem syrské armády, a ruských leteckých a kosmických sil, a byl jim umožňován odjezd, ale jen na jedno místo, do Idlibu.
A oni všichni: „Proč je nedorazili?“
Tito patrioti by si asi přáli, aby byla veškerá syrská infrastruktura do mrtě zničena? A aby vojáci syrské armády dále umírali? Teď ta ruská politika, to vytvoření jednotného teroristického konglomerátu na syrském území, plně prokázala svou efektivitu. Maximálně se snížila intenzita bojových akcí na zbytku syrského území, což vedlo k tomu, že syrská infrastruktura nebyla dále ničena, že neumírali další syrští vojáci, a všichni ti bojovníci byli koncentrováni do jednoho místa. A co je velice důležité.
Tito bojovníci mají mezi sebou nevyřízené účty v konkurenci o zdroje financování, a v boji o ně jsou ochotni se vzájemně pozabíjet, což také dělají i bez zásahu syrské a ruské armády. Naši hurá patrioti, kteří tuto politiku kritizovali, tohle od počátku nedomysleli a ani teď to nechtějí vidět. A to hlavní, teď jsou koncentrováni do jednoho místa a je už možné zasáhnout je jedním masivním útokem. To si uvědomují úplně všichni kromě našich patriotů a analytiků.
Proto také státní tajemník USA Pompeo vykřikuje:
„Rusko plánuje útok proti Idlibu. To nelze v žádném případě dopustit. To přece není možné, zahynuli by naši civilisté, které jsme vyzbrojili těmi nejlepšími zbraněmi, a kteří zabíjejí ty občany, které jsme neozbrojili, ty skutečné civilisty. Ale ti naši občané jsou ti nejlepší, proto jsme jim také dali naše nové americké zbraně. A Rusko je teď chce dorazit. A znovu, jako vždy v těchto případech, chce ten zákeřný Asad použít chemické zbraně, proto proti Asadovi opět připravujeme masivní útok. Naše letadlové lodě i strategické bombardéry jsou připraveni zaútočit.“
Odpověděli mu: „Asad vůbec neplánuje použití žádných chemických zbraní, on už je ani nemá. A proč by to vůbec dělal? Přece to není žádný idiot. On svůj vlastní národ nelikviduje, to dělá ISIL.“
Ale copak Západ tohle někdy zajímalo? A proč je to nezajímá? Protože jak informuje naše ministerstvo obrany, je několik tisíc bojovníků v Idlibu připraveno k útoku do syrského vnitrozemí. Neboť je jasné, že jestli to bude takto dál pokračovat a všichni tito bojovníci budou i nadále natěsnáni v Idlibu, tak se prostě vzájemně pozabíjejí a ten zbytek už potom zlikviduje syrská armáda.
Jenže Američané potřebují jak rozpoutat válku, tak také odvézt pozornost bojovníků od vzájemných šarvátek, a proto zaměřili jejich aktivitu proti státní Asadově armádě. A tak plánují útok. A v této věci jim má pomoci mezinárodní zásah do syrských záležitostí. Proto na tom také tajné služby různých států pracují s plnou silou.
A povšimněte si, že zatímco dříve jsme mluvili o tom, že ISIL je nepravidelnou armádou USA, jen na této naší úrovni, tak teď na skutečnost, že ISIL je strukturní útvar USA, již přímo poukazují naši diplomaté v OSN!
Dnes již Něbenzja prohlašuje, že tajné služby západních států, obzvláště USA, dodávají zbraně ISIL. Naše ministerstvo zahraničí prohlašuje, že jakési „neznámé“ vrtulníky v Afghánistánu přesunují oddíly ISIL z místa na místo a vozí jim zbraně. Co je to asi za „neznámé“ vrtulníky? Čí asi tak mohou být ty „neznámé“ vrtulníky v Afghánistánu, kde je celé nebe pod kontrolou výlučně americké protivzdušné obrany a vojenského letectva? Jací sousedi mohou létat do Afghánistánu? Kdo by to měl zapotřebí? Mohou to být pouze americké vrtulníky.
A my víme, že naše ministerstvo zahraničí také prohlašovalo, že ISILovce americké vrtulníky evakuují z různých obklíčených území, z kotlů v Sýrii do Afghánistánu, a to všechno probíhá zcela nepokrytě. Takže vyřešit tuto otázku, dohodnout se o určitých postojích, promluvit si o nich, aniž by bylo nutné uzavírat nějakou dohodu pro pitomce, kteří čekají na nějaké to pompézní oficiální sdělení…
To mezi sebou si ti, kteří reálně řídí, organizují takovéto schůzky. A aby měl tupý dav co omílat, aby mohl ten dav prohlašovat, že ta schůzka nevedla k žádnému výsledku, Bolton prohlásil:
„Rusko zasahovalo do našich voleb.“
Patrušev: „Ne, nezasahovalo.“
„V takovém případě žádné společné prohlášení podepisovat nebudeme!“
Hotovo, cíle řízení bylo dosaženo, konkrétní otázky projednány, vzájemné postoje vyjasněny, konfrontovány a tupý dav omílá: „Oj, nic nedojednali, sešli se zbytečně.“
A hotovo, cíle řízení bylo plně dosaženo.
A tu situaci ve světě je třeba řešit, je třeba to napětí uvolňovat. Minulý týden jeden z bývalých kandidátů na prezidenta Jean-Luc Mélenchon…
– Z Francie…
– Ano z Francie, z hnutí Nepoddajná Francie.
Tak co tedy prohlásil? „Evropa se připravuje k rozsáhlé válce proti Rusku, a to my neschvalujeme. A proto je nutné francouzské vojáky, kteří se poprvé za 200 let ocitli na hranici s Ruskem, odvolat zpět do Francie. Je nutné odvolat zpět tanky, které se tam na té hranici nacházejí, také letadla.“ Tedy odvolat zpět francouzské vojáky se vším všudy.
Jestliže takoví lidé takto na určité věci upozorňují, umožňuje to řešit tyto otázky na diplomatické úrovni a blokuje to otázku organizace 3. světové války, a to na všech úrovních.
Jen si to vezměte, Merkelová odjela na Kavkaz, Bolton měl schůzku s Patruševem, Jean-Luc Mélenchon prohlašuje, že se francouzští vojáci musí vrátit domů.
To všechno jsou články jednoho řetězce. Znamená to ukončení… Tedy přesněji, odvrácení, jde o práci odvracející rozpoutání 3. světové války.
A dalším prvkem odvrácení 3. světové války a vůbec celého toho kataklyzmatu je vyřešení krize okolo amerických dluhů.
Už jsme o tom mluvili. Vždyť se podívejte, jak se ta situace rozvíjí. Jak všichni vlastenecky prohlašují: „Turecko již není vlastníkem amerických cenných papírů.“ Všech se zbavili! Čína snižuje svou účast na nich. Japonsko snižuje svou účast stejně jako další státy.
A k čemu dochází ve skutečnosti? Co jsou to ty cenné papíry? Za ně stát ručí svými zdroji.
A co se tedy teď vlastně děje? My už jsme mluvili o tom, že v příštím finančním roce budou mít USA velký problém, který může způsobit pád celého světového kreditně-finančního systému. Kdy jsou USA povinny vyplatit za 12 měsíců tolik peněz, kolik tvoří jejich patnáctiměsíční příjem. A to znamená státní default. Je třeba se tomu nějak vyhnout.
A najednou se napřed Rusko částečně zbavilo svých… …akcií v amerických cenných papírech, státních cenných papírech.
Teď to zcela udělalo Turecko a další státy. Co to vlastně dělají?
Když se jich zbavíte před uplynutím jejich splatnosti, velice na tom tratíte, občas se vám tak nevrátí ani vlastní peníze do nich vložené nemluvě už o úrocích.
A jsou převáděny na dolary.
To ve výsledku pro Američany znamená, že nejen nemusí vyplácet úroky z těchto cenných papírů, vůbec nemusí dále tyto cenné papíry obsluhovat, neboť sama společnost, sám stát, který je vlastnil, je prodal za obyčejné americké dolary, za které Amerika ničím neručí.
To znamená, že dochází ke snížení dluhové zátěže USA. A zatímco dříve, řekněme v roce 2008, bylo Rusko jediným subjektem na planetě, kterému bylo dovoleno prodávat americké cenné papíry,… A kdy se prodávali? Když byla splatnost úroků, které jsme inkasovali a prodali ty papíry za normální cenu. To si nikdo jiný nemohl dovolit.
Zajišťovalo to americké vojenské námořnictvo, celá americká armáda.
A teď se to řeší opačným způsobem, což také zajišťuje americký nátlak. Kdy jsou americké cenné papíry prodávány předčasně, což Ameriku zbavuje povinnosti nejen platit úroky, ale i vykupovat tyto cenné papíry alespoň za nominální hodnotu. Oni to nedělali ani předtím, ale teď to všechno probíhá, aby se stabilizoval světový kreditně-finanční systém postavený na dolaru.
Ale dělá se to za provolávání vlasteneckých hesel, jako třeba v Turecku, kde i demonstrativně likvidují dolarové bankovky, což už je úplně mimo.
Amerika i tak za ně ničím neručí, a když navíc ty dolary zničí, tak na úkor své zdrojové stability stabilizují světový kreditně-finanční systém. To všechno v komplexu vede k uvolňování světového napětí, k odvrácení 3. světové války. A odtud pramení ten závažný výbuch nenávisti proti Trumpovi v USA.
Americká státní elita by si opět přála jednu jednoduchou věc. Vydávat cenné papíry, okrádat tak všechny státy světa a žádným způsobem potom nedostát svým závazkům z nich:
„Dluh sice narůstá, tak ať roste. Kdo si dovolí ho od nás chtít zaplatit? Ať se napřed podívá na náš obušek, máme své americké základny po celém světě.“
Oni nechápou, že co bylo, to bylo, čas vypršel. USA už nemohou dál vyvíjet takový nátlak. A to, co se dneska děje s upouštěním té inflační bubliny, té úvěrové bubliny v USA, se dělá kvůli stabilizaci světového kreditně-finančního systému. Ovšem s tím, že přitom probíhá odpoutávání se od USA i od dolaru. A to je přesně to, co si státní elita nepřeje, aby se všichni odpoutali od dolaru.
36:38
Další otázka je od Ilji.
Lukašenko si došlápl na úředníky a provedl čistku vlády. Potom udělal prohlášení vysvětlující jeho jednání, kde zmínil rusko-běloruské vztahy a zdůraznil přitom, že Bělorusko nebude nikdy ničím vazalem, že Bělorusko je skutečný stát. Také poznamenal, že je hloupé doufat, že se Bělorusko stane součástí Ruska, nebo že přestane spolupracovat s EU a zdůraznil, že rolí Běloruska je být mostem mezi Ruskem a EU.
Je možné říci, že mýtus boje za nezávislost v Bělorusku je nástrojem, s jehož pomocí se Lukašenko drží u moci?
Stejně jako se ukrajinská vláda opírá o mýtus války s Ruskem?
Vyjadřují tyto události a prohlášení obavu, že se budou muset brzy rozloučit se svou mocí?
Vždyť Lukašenko už dvakrát mluvil o tom, že Bělorusko může přijít o svou nezávislost.
Bělorusko nikdy nebylo nezávislé. Bělorusko nikdy nebylo skutečným… Vůbec nikdy nebylo státem, natož skutečným státem.
Bělorusko je projektem marxistické propagandy a mělo posloužit k tomu, aby se lidé, až si celý bývalý SSSR projde přestavbou a přestřelkou, nouzí a strádáním v důsledku těchto reforem, znovu začali ohlížet zpět na svou blahobytnou marxistickou minulost a sami se vrátili do chléva.
Aby tímto způsobem SSSR rozebrali a opět ho složili na staronovém základě.
A bylo by jim to vyšlo, kdyby se v Rusku události nevyvinuly pro globalisty zcela nepředvídatelným způsobem.
Oni si nedokázali poradit s tím, že se u nás projevila ruská konceptuální moc, která začala vést Rusko zcela jinou cestou. Cestou, o které mluvil Putin:
„Ten, kdo nelituje zhroucení SSSR, ten nemá srdce, a ten, kdo si přeje obnovit SSSR v jeho původní podobě, ten nemá rozum.“
Rusko tedy prokázalo, že má srdce i rozum a obnova ruského státu, velkého Ruska probíhá na zcela jiném ideologickém základě, který není marxistický.
Jenže Bělorusko bylo přizpůsobeno marxistickému projektu. A to, co se teď děje okolo Běloruska zapadá nejen do procesu nového poskládání velkého Ruska, kam se vrací všechny bývalé sovětské republiky, které jsou teď státy bez suverenity, a mimochodem také se nezformovaly ve skutečné státy. Ani jedna z nich se nezformovala ve skutečný stát.
A teď je to tak, že v případě Běloruska, které se vydalo cestou vytvoření spojeneckého státu, nového spojeneckého státu Rusko-Bělorusko dříve než všichni ostatní, nadchází okamžik pravdy, kdy je nutné vyřešit, v jaké podobě bude dál Bělorusko existovat.
Být tím neustálým strašákem, kterým vyhrožují Rusku, a neustálým stimulem, kterým postrkávají Rusko, aby se pohybovalo potřebným směrem a korigovalo tak Putinovo jednání, Bělorusko už dál nemůže.
A Putinova zkušená politika způsobila, že je pro globalisty dnes jednodušší Bělorusko hodit přes palubu, než ho využít proti Rusku. A to znamená jen jedno.
Pro Lukašenka to znamená zvoneček ze strany Západu: „Skončil jsi.“
Ze strany Ruska ho není možné nikam začlenit. On sám to odmítá, protože pořád chce být carem.
Prakticky současně se v Soči konaly dvě schůzky, bylo to setkání s Lukašenkem a setkání s Niinistö, s finským prezidentem.
Znovu opakuji, že Finsko nikdy nebylo státem, není státem teď a nikdy jím ani nebude.
Finské vedení si to v podstatě uvědomuje. Oni chápou, že Finsko je součástí ekonomického prostoru Ruska a dříve SSSR, který jim zajišťoval ekonomickou prosperitu, že přes Finsko jsou řešeny určité globální problémy, a finské vedení kvůli tomu netrpí pocitem méněcennosti.
Něco podobného je teď nabízeno ze strany globalistů, a my si zatím nemůžeme činit nárok na něco víc, něco podobného je teď nabízeno i Lukašenkovi.
Jenže Lukašenko pořád chce být tím carem, on už si vychoval následníka a z toho pramení ty jeho hysterické výstupy. On neví, kam se vrtnout, aby si zachoval původní postavení. Jenže v původní kvalitě to už nepůjde.
Buď se Bělorusko integruje k Rusku v té podobě jako teď Finsko, nebo skončí integrované k Rusku jako Běloruský západní federální okruh.
Jiné možnosti neexistují. Lukašenko těmi svými hysterickými výstupy kvůli různým těžkostem a problémům ten proces jen urychluje. Jenže to jsou problémy jak pro běloruský národ, tak i pro Rusko.
Pro Rusko to neznamená jen ekonomické problémy, ale i politické a to i z hlediska vnější politiky. Vždyť co by to Lukašenkovi udělalo, jestliže si opravdu přeje, aby se Bělorusko normálně integrovalo a mělo z toho prospěch, aby pomohl Rusku v jeho konfrontaci se Západem a uznal Abcházii a Osetii, Jižní Osetii? Nic by mu to neudělalo. Jenže by to znamenalo konec pro imperiální ambice samotného Lukašenka a on už si přece vychoval toho následníka.
Že by Lukašenko měl být pouze lídrem nějakého státu typu Finska? To Lukašenkovi přece nemůže stačit, on chce řídit impérium, to ruské!
A tak vyvádí. Ale ať už se kroutí, jak chce, tak ta otázka stejně bude muset být vyřešena. Putin pracuje stabilně a Bělorusko je příliš důležitý segment, aby se ty politické procesy, které tam probíhají…
A opakuji, že tam Lukašenko zorganizoval Ukrajinu v měkké formě. On se pokouší…
Tedy jinak, aby vyhověl Západu, tak tam pokládá základy pro běloruský majdan. On chápe, že až nastoupí ten majdan, tak se mu nemusí podařit utéci jako Janukovičovi. Ale jak jinak by měl provádět Rusku špinavosti? Ta potřeba přece vychází z hloubi jeho srdce. Nic přece nesmí narušovat jeho plány stát se carem vší Rusi. Takový je to prostě člověk.
45:04
Další otázka je od Maxima z Doněcku, který prosí, abychom se vrátili k té otázce Maloruska, které jste se v minulém pořadu vyhnul. A konkrétně k těm volbám a referendu v republikách.
Tak dohodl se Putin s Trumpem o Ukrajině a Donbasu?
A kam to vše směřuje?
A jmenovitě Pušilin do toho ve svém rozhovoru TASS světlo nevnesl.
Já jsem se té otázce nevyhýbal.
Přímo jsem řekl, že projekt Malorusko je globální projekt, že je to Overtonovo okno, a že ten projekt je v chodu, ten proces byl spuštěn a už se nedá zastavit.
To okno zapracuje. Jenže je to proces dlouhodobý a čekat od něj okamžitý výsledek, je přinejmenším nerozumné.
A ta otázka voleb, to je otázka jednotlivostí, která bude vyřešena v závislosti na tom, jak dopadne rozložení sil ve světě. Právě jsem vysvětloval, jaké složité otázky se teď ve světě musí řešit a Ukrajina v tomto ohledu není tou hlavní otázkou.
Ta otázka rozpoutání války z ukrajinského území proti Rusku z programu dne sice nikam nezmizela, ale pravděpodobnost tohoto vývoje prudce… Tedy přesněji pravděpodobnost té možnosti rozpoutání války z ukrajinského území prudce klesla, velice silně se snížila.
A Ukrajina v zásadě, ta kyjevská banda již upadá do agónie. A to je… Víte, Porošenka neustále doprovázejí mystické události. Za jeho inaugurace voják z čestné stráže omdlel, na slavnostní bohoslužbě na počest vzkvétání Ukrajiny omdlel jeho syn. Všude probleskuje symbolika toho, že ničeho z toho, co bylo deklarováno, nemůže být dosaženo.
Teď na vojenské přehlídce omdlel další voják, to bylo vidět. Říkají, že byli dva, ale video s tím druhým jsem žádné neviděl. A nevím o důvěryhodném zdroji, který by ten druhý případ potvrdil. Ale úplně stačí ten jeden.
Jenže ten problém je tu přece v něčem jiném. Vždyť ta agónie…
Tohle byly znaky shora pro všechny, aby věděli, co a jak. Ale vždyť, co se reálně děje?
Porošenko shromáždil ukrajinské velvyslance z celého světa, dovezl je do Avdějevky a řekl jim:
„A teď se, drazí přátelé, musíte vypravit do celého světa, a začít vybírat peníze na obnovu Donbasu.“
Nu, to je taková zvláštní věc. Vždyť Západ nemá v úmyslu obnovovat ani Sýrii. Existují speciální nařízení, o kterých mluví naše ministerstvo zahraničí, že dokonce na úrovni OSN bylo přijato rozhodnutí nenapomáhat obnově Sýrie. Tak proč by měl někdo chtít obnovovat Donbas?
A to tím spíš, nachází-li se v ruské zájmové zóně, v přímém smyslu.
Navíc má být Ukrajina zemědělským státem. Nač by jim tedy byl Donbas s jeho průmyslovým potenciálem? Ale Porošenko přece řekl: „Běžte vybírat peníze, přitáhněte je sem…“
A další věc.
Ukrajina vydala krátkodobé státní dluhopisy na více než 700 miliónů USD, které jsou splatné již v roce 2019, tedy v příštím roce s nereálně vysokou úrokovou sazbou více než devíti procent. Všichni ekonomové říkají, že tato sazba je nereálná, že to znamená absolutní krach celé ukrajinské ekonomiky.
Takže to jsou dva takové okamžiky, získat peníze a utéct.
To je to, co charakterizuje tyto dva okamžiky. Ten první je ta půjčka a druhý: „Honem shánějte peníze po celém světě a sem s nimi.“
Oni si potřebují na poslední chvíli obstarat zdroje, aby se ještě udrželi, než provedou poslední špinavost a vezmou nohy na ramena.
USA už fakticky přestaly úplně Ukrajinu podporovat, jestliže se uchýlili k takovým krátkodobým průšvihům, aby vyřešili úkol udržení aktuální stability. A to je dobré znamení, že vše jde správným směrem. Je třeba vydržet a vyčkat.
50:42
Valeriji Viktoroviči, ptají se vás,
kam zmizel Medvěděv a Nabiullinová a co to bylo za podivný požár v Centrální bance?
Ten požár v Centrální bance byl skutečně velice podivný, stejně jako byl podivný požár v Domě na nábřeží (Vládní dům). Kam se ztratila Nabiullinová nevíme, protože nemáme přístup k důvěrným informacím, takže je složité to nějak komentovat.
A co se týká Medvěděva, tak on sám je dost zajímavý člověk. Já už jsem mluvil o tom, že je Medvěděv přímo zodpovědný za smrt našich mírotvůrců a civilistů ve válce z roku 2008, protože on, a jen on se mohl zaručit za to, že gruzínští fašisté budou moci pobíjet osetinské civilisty, zabít naše mírotvůrce, a že jim ze strany Ruska za to nic nehrozí.
A Medvěděv tomuto svému postoji dostál. Když ale Putin začal s operací donucení k míru, Medvěděv zmizel a v kritické situaci jako z té dětské básničky Moucha-brebentilka od Korněje Čukovského:
A ten koník, luční koník,
nu, jak člověk chová se,
vyskakuje, poskakuje,
a pak keřík, můstek tu je,
tiše pod něj schová se.“
Jen se podívejte na jeho politický životopis, že jakmile nastoupí nějaká krizová situace, tak velmi často onemocní, ale protože je taková bystrá hlava, tak když mu potom blahopřejí k uzdravení, odpoví: „Vždyť jsem nebyl nemocný.“
Prostě chlapík, co o něm potřebujete vědět víc? Vrchol inteligence. Ta situace je dnes velice závažná. Dnes se točíme okolo konfliktu americké státní elity s globalisty a celým světem s ohledem na možné rozpoutání 3. světové války ze strany americké státní elity a protitahům všech ostatních sil, jako jsou globalisté a jiné státní elity, které pracují na tom, aby ta krize byla vyřešena s minimálními otřesy.
Takže co se týká Medvěděva, tak ta situace je následující. V New York Times zveřejnili zajímavý článek o tom, že americká rozvědka přestala dostávat informace od informátorů z Ruska. Nu, naši patrioti hned začali vykládat, že je to tím, jak naše kontrarozvědka pracuje efektivně, že ty spící agenty zmáčkli.
Já mám otázku: „Pánové, četli jste vůbec o čem je tam řeč? Alespoň v překladu TASS nebo v nějakém jiném?“
Zcela jasně tam bylo řečeno, že přestali dostávat informace, ale ne od agentů, ale od informátorů. Zatímco v USA jsou teď v šoku, že se zhroutila celá jejich americká výzvědná síť v Číně. I když popravdě je to již potřetí, kdy se jim v té Číně zhroutila CELÁ americká výzvědná síť. A tam jim prý zatkli jejich agenty.
Ale o čem vlastně informovali v New York Times, oč tam vůbec jde?
A je to velice důležitá věc. Ta věc se má tak, že v práci jakékoliv tajné služby existuje taková kategorie lidí, kteří nejsou agenty, ale jejichž společenské styky a informace, které tak získávají, jsou principiálně důležité pro řízení. Když nějaká státní struktura uloží nějaké rozvědce, aby splnila ten či onen úkol, tak jí vydá konkrétní dispozice. No například dovést výbušninu na nějaký objekt a vyhodit ho do vzduchu. Nebo získat nějaké informace, nebo pustit do oběhu nějaké informace. Ale kvůli tomu, aby tato operace byla úspěšná, je nutné, aby byla provedena v rámci toho tlaku prostředí, jaký působí na daný subjekt řízení.
V knize Fenimora Coopera Stopař o indiánovi Čingašgukovi, Velikém hadovi je taková epizoda. Běloši padnou do zajetí indiánského kmene Hurónů, a potom si jen tak někde leží, nejsou svázaní, polehávají, hřejí se na sluníčku a jeden říká: „Proč vlastně neutečeme?“
A ten druhý, zkušenější mu říká: „To se ti jen zdá, že nás nikdo nehlídá. Každý člen tohoto plemene tě má na očích a nestačíš se ani hnout, a už tě budou mít. Jenže potom tě už svážou, a podmínky zajetí budou daleko horší, proto raději nic nezkoušej.“
Ten útěk byl tedy nereálný. A jak máte vyhodnotit, které úkoly budou pro rozvědku uskutečnitelné a které ne. Kvůli tomu potřebujete získávat informace o celkovém stavu řízení v daném konkrétním státě. A kvůli tomu…
Nu, příkladem takové rozvědky, agenturní rozvědky, může posloužit například činnost Richarda Sorge v Japonsku, který se tam pohyboval ve vyšší společnosti. Ale jaká velká tajemství se tam asi tak mohl dozvědět? Prostě se jen tak se všemi bavil o všem možném a sledoval nálady.
Jaký úkol bude reálný a jaký ne. Jaké informace je možné pustit do oběhu, jak budou přijaty a jaké na ně asi budou následovat reakce. A jaké použít nelze, protože by reakce nebyly adekvátní. Jaké jsou směry a tendence mezi japonskou elitou, co popohnat, co pozdržet. Tohle všechno.
Jaké asi zhruba zpravodajské údaje mohl získat Nikolaj Kuzněcov, náš proslulý rozvědčík působící jako Paul Siebert?
On sbíral stejné informace při své práci v prostředí německých inženýrů. Shromažďoval právě tyto informace. Shromažďování informací o stavu řídícího prostředí je zásadně důležité. A nejde přímo o agenturní práci. Zde se pracuje otevřeně. A jak to souvisí s touto situací?
Že člověk, který mluví s nějakým diplomatickým pracovníkem, přestože třeba ví, že jde o rozvědčíka, tak se s ním stýká vědomě z jednoho jednoduchého důvodu, že to odpovídá jeho zájmům, zájmům jeho klanově-korporativní skupiny. Když někde u oběda nebo na společenském dýchánku mluví o nějaké situaci, která není ničím tajná, o nějaké události, která se třeba stala tomu či onomu člověku, tak klade důraz právě na tuto situaci, na stav řízení v dané klanově-korporativní skupině.
On tak poukazuje, přitahuje pozornost na určitý proces a dělá to ze svého hlediska, protože ví, že když na tu situaci poukáže americkému řídícímu společenství, tedy subjektu řízení zastoupenému řekněme americkou diplomatickou administrativou, nebo třeba nějakému podnikateli, který má krytí v podobě nějakého byznysu, že když na tu situaci poukáže, tak ta informace bude předána dál, tam kam potřebuje ten člověk, který tu informaci takto pustil do oběhu.
A Američané potom přijmou ve svém zájmu určité řídící rozhodnutí, což jsou objektivní kroky přinášející výhody dané klanově-korporativní skupině.
Jedná se o vzájemnou otevřenou hru. Je to výměna otevřených informací, nejde o nic důvěrného, o žádné utajované okolnosti. Jedná se zkrátka o koordinaci řídících procesů.
A o čem tedy informovali v New York Times?
Že pro naše klanově korporativní skupiny přestal být stát USA partnerem pro řešení jejich řídících úkolů v Rusku i ve světě, že se přeorientují na spolupráci s někým jiným. To znamená, že pro ně už stát USA není funkční z hlediska dosahování jejich zájmů.
To tady u nás znamená pro Američany debakl při prosazování jejich politiky na bezstrukturní úrovni. Nikdo s nimi teď už nechce spolupracovat. Nemají o to zájem. Dostávají se do stejné situace jako ti zajatí běloši u indiánského kmene.
Nikdo o ně nejeví zájem, ale jestliže se o něco pokusí, tak se jim to uvnitř Ruska nepovede.
To znamená, že se americká agenturní rozvědka dostává do situace, kdy pro ně bude mimořádně těžké pracovat uvnitř Ruska, jako tomu bylo v sovětských dobách, kdy všichni, jakýkoliv školák mohl informovat tajnou službu.
– Příslušná místa
– Ano, příslušná místa.
Že ta doba, kdy se u nás Američané mohli cítit jako ryba ve vodě, a kamkoli přišli, tam s nimi všichni spolupracovali, kdy byli vyhledávanými partnery, kdy na úrovni společenského styku lidé neměli problém informovat je, tak ta doba pomíjí.
Teď už to bude tak, že:
„Chcete-li získat nějaké informace, použijte k tomu oficiální cestu. Ty informace tam dostanete, ale musíte si podat příslušné žádosti…“
A to je konec, to už budou zcela jiné informace. To už nebudou informace, ze kterých by získali reálný obrázek o psychickém a emocionálním stavu v řídícím prostředí, o jeho zacílenosti. Opět jim nezbyde, než vysílat agenturní rozvědku. Obrazně řečeno mít u nás své rozvědčíky podobné Kuzněcovovi nebo Richardu Sorge.
To znamená vynakládat zdroje agenturní rozvědky, aby získávali informace o stavu řídícího prostředí. Až tam už to došlo, to je důležitá věc.
Gorbačov jim ty možnosti otevřel, celé se to rozběhlo a Američané se dostali všude a byli tam vítaní. A oni tak získávali informace, které sice nebyly tajné, ale potřebné k realizaci jejich řídící práce, aby americké zájmy mohly být prosazovány v práci našich státních struktur. A teď se jim to všechno uzavírá, Putin je o to zase připravil.
A to je to, o čem v New York Times informovali svět:
„To je konec, chlapci. Teď už nám nezbyde, než se vrátit na úroveň agenturní rozvědky a spících agentů, protože ten segment otevřené práce nám byl uzavřen. Už s námi nikdo nechce spolupracovat, no ne ve smyslu spolupráce, ale společenského styku. Když teď k někomu přistoupí na nějakém tom společenském dýchánku:
„Oj to počasí…“
„No ano, počasí máme překrásné…“
A jinak se už nedozví nic víc, slušně ho vypoklonkují. Nikdo už jim nebude vykládat žádné drby, nikdo už jim nebude vykládat o aktuálním dění v nějaké té klanově-korporativní skupině.
Je konec. Takže je nutné do toho prostředí infiltrovat nějakého svého agenta, nějakého toho spáče, který tam tyto informace bude muset shromažďovat, a utrácet zcela neproduktivně zdroje.
Taková je teď přesně situace.
Nu a Dmitrij Anatoljevič se jako vždy moudře stáhnul. Možná se to sešlo s tím, že si právě léčil i nějaký svůj úraz. To je možné. Ale v každém případě se mu to jaksi šiklo a není to v rozporu s tím, o čem jsem právě teď mluvil.
– To byla pro dnešek poslední otázka.
Jako vždy se pokaždé, když hodnotíme ty či ony situace ve světě, dostáváme k tomu, že ve světě existuje pět druhů sociální moci, pět druhů sociální idiocie, je uplatňována plná funkce řízení, existují priority řízení, a prolíná se v něm vnitřní, vnější a GLOBÁLNÍ politika. Jenže jsme nuceni neustále konstatovat, že oficiální analytické společenství nic z toho vůbec neovládá. Je to mimo okruh jejich chápání, a toto vlastní neporozumění šíří mezi veřejností.
V důsledku toho tu máme situaci, kdy je záchrana tonoucích pouze v rukou samotných tonoucích. A jestliže není profesionální odborně analytické společenství schopno adekvátně rozebrat to, co se reálně děje ve světě, tak si lidé, aby ochránili zájmy své a své rodiny, sami musí rozšiřovat okruh svých znalostí a pamatovat, že v míře svého pochopení pracujeme pro sebe a své zájmy a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho ví a chápe více.
Proto je neustále třeba rozšiřovat míru svých znalostí a chápání společenských procesů. Takové znalosti získáte jen v jediném zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR. Budete-li tedy mít na paměti, že znalosti znamenají moc, berte tyto znalosti do svých rukou. A hned bych vás chtěl upozornit, že proces osvojování si znalostí není žádná procházka růžovým sadem, jedná se o normální studijní proces vyžadující soustředění, vynaložení úsilí, vytrvalost a teprve potom dokážete tyto znalosti vstřebat tak, abyste si je osvojili, aby se staly vašimi znalostmi.
A až si je osvojíte a stanou se vašimi znalostmi, dokážete plnohodnotně bránit zájmy své i své rodiny a plnohodnotně porozumět všem procesům, všem propletencům řídících procesů ve světě. Přeji vám úspěch při rozšiřování míry svých znalostí a při osvojování si znalostí o řízení sociálních supersystémů, o řízení společnosti. Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
