Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 02.08.2021

V daném případě je řeč o Ilchamovi Gejdarovi Alijevovi a já jsem vždy říkal, že je důstojným synem svého otce, důstojného otce, Gejdara Alirzy Alijeva. Ilcham Gejdarovič je figura s váhou, jejíž význam není snadné obsáhnout. A když se mne lidé neustále ptají, co se vlastně děje, proč mám o něm takové mínění, tak opomíjejí jednu věc. Co se vůbec děje, a v jakém kontextu to vše probíhá, v jakém světovém a lokálním kontextu to všechno probíhá a jakou v tom on hraje roli.

Když mluvíme o vzájemných národnostních vztazích, tak je to vůbec velice bolestné téma, velice bolestné téma. A jak u nás stále ještě přetrvává ze Sovětského svazu, pozdního SSSR, tak národní osobitosti mohou mít všechny národy kromě toho ruského. Takže není náhodou, že ten paragraf 282, pokud si dobře vzpomínám, podněcování k rasové nesnášenlivosti nazývají ruským, protože je uplatňován jen vůči Rusům. Například komik Mirzalizade se neustále pitvoří na účet Rusů, ponižuje je a uráží… Jenže ten je pod ochranným křídlem určitých mocenských skupin, a proto ho sice předvolali na prokuraturu, ale jakmile odtud vyšel, hned Rusy znovu urazil. On sám bydlí v Moskvě a chce získat ruské občanství, přitom však neustále demonstruje tento svůj postoj…

A v čem spočívá podstata vůbec všech těchto procesů? A mluvíme-li o nějakých negativních projevech představitelů těch či oněch národností, je nutné mít na paměti, že poukazujeme na nějaké individuální projevy jednotlivých osob nebo sociálních skupin. Nikdy se však podobné negativní hodnocení nevztahuje na celý národ. Obecně tento bolševický a ruský postoj vyjádřil soudruh Stalin: „Hitlerové přicházejí a odcházejí a Německo a německý národ zůstávají.“ Proto si musíme uvědomovat, že ať už se teď v Ázerbájdžánu nebo Arménii děje cokoliv, ať už se na ruském území určití představitelé arménské nebo ázerbájdžánské diaspory chovají jakkoliv, nemůže to v žádném případě být vztahováno na ten či onen národ jako celek.

A v dané situaci se v žádném případě nelze přiklánět k jedné z nesvářených stran, a to nejen kvůli tomu, že by to neumožňovalo vybudovat harmonické mezinárodnostní vztahy a konečně upevnit mír na Kavkazu, ale v první řadě proto, že toto podřizování se cizí koncepci řízení, cizí logice chování vůbec není vlastní ruském světu a obecně bolševismu. Takže když lidé o Alijevovi mluví stylem: „Vždyť on se chová konfrontačně, uráží Armény a tak dále… Tím on se přece vyznačuje!“ Je nutné chápat reálie politické situace.

Asi jste se všichni tak či onak střetli se situací, kdy nejen ve vztahu k lídrům nějakých států, ale dokonce i v obyčejném domácím prostředí, nebo více méně socializované situaci, při nějakých těch konfliktech v práci nebo jinde, jste o nějakém člověku, když jste rozebírali jeho chování, slyšeli: „Ale on nemohl říci nic jiného. Ano, on má jiné smýšlení a názory podle kterých jedná, ale za této situace nemohl říci nic jiného.“ A ta situace s tím: „Nemohl říci nic jiného!“ je vlastní všem státním činitelům. Neboť jsou tak či onak plně závislí na aktuální politické situaci, na aktuální rovnováze sil uvnitř svého státu, a také na roli a místě svého státu v globální politice a na možnostech, jaké mají při hájení svých národních suverenit.

A zde je velice důležité si uvědomit, že ani jeden stát, který vzniknul na území bývalého SSSR nebo Ruského impéria, což není tak úplně totéž, neboť například Polsko a Finsko se odštěpily od Ruského impéria, a až později se zformovaly různé ty menší státy bez suverenity z republik SSSR. Takže ani jeden z těchto států zformovaných na území, které bylo dříve součástí SSSR a Ruského impéria, není státem jako takovým, není historickým státem. Jen Rusko je historickým státem.

Polsko přišlo o svou možnost zformovat se jako historický stát, na základě toho slavného polského „rokosze“, kdy mohli dvořané, šlechtici vyjádřit svůj odpor králi a prohlásit: „Nepovoluji!“ a bylo. Tím narušovali státní řízení i s ohledem na tu polskou povýšenost. Finsko bylo vůbec zformováno od nuly jako globální experiment, jako metoda nabourávání velkých složitých sociálních supersystémů v podobě státních impérií formováním národních států. Jednalo se o globální experiment provedený v rámci Ruského impéria a uplatněný následně vůči všem koloniálním národům západních kolonií.

Opakuji, že Ruské impérium se liší od všech ostatních impérií tím, že se jedná o mnohoregionální blok, zatímco všechna ostatní jsou meziregionálními konglomeráty, kde byly vždy potlačovány národnosti, národní kultury, neboť šlo o tavicí kotle rozpouštějící národy, jež se staly jejich součástí. Jen Rusko zachovávalo kulturu a národy, které se stávaly součástí Ruského impéria. To je zásadně důležité.

Takže co se týče té postsovětské doby, tak je třeba si uvědomovat, že národnostní nevraživost a války na postsovětském prostoru byly naplánovány ještě v době SSSR, kdy byly pod křídlem Páté správy KGB SSSR vypěstovány takzvané národní fronty a různorodí národní lídři, takoví jako Elčibej, Gamsachurdia, Landsbergis… Už vůbec nemluvě o tom, jak pěstovali banderovce, v plné jejich kráse. Prováděli infiltraci banderovců do státních partajních mocenských orgánů. To je vůbec velké samostatné téma. Tím vším se zabývala Pátá správa KGB, byl připravován rozsáhlý konflikt všech národů, válka všech proti všem.

A co se stalo potom? Napřed trochu k tomu Alijevovi, a potom už k podstatě těch událostí. Vy jste začal o té společné armádě s Tureckem. Ani jeden stát zformovaný na postsovětském území není zcela samostatný, jsou plně řízeny zvnějšku. A zaměření toho řízení zvnějšku závisí jen na tom, kdo má jakého kurátora. Proto různí ti VelkoUkři, VelkoKazachové a další Velko…(Moraváci?!/pozn. Překl.), mají za úkol, aby na základě své „velikosti“… Aby až o té „velikosti“ přesvědčí všechny, mohl být zcela zničen daný národ i jeho kultura a na daném území mohl být zformován nový státní útvar. K čemuž zcela názorně směřuje banderizace celé Ukrajiny nebo třeba ti VelkoKazaši, kam se pěkně v klidu, aniž by na sebe poutala pozornost, pomalu vkrádá Velká Británie.

Probíhá tam latinizace. Tu latinizaci přece nepotřebují Kazaši, kterým byla vytvořena speciální abeceda plně odpovídající potřebám kazašského jazyka. Pracovalo se nad ní dlouho a pečlivě, a jejím základem se stala kyrilice. Proč je zaváděna latinizace? Aby tím v něčem prospěli Kazachům? Vůbec ne. Ty to okamžitě odtrhává od jejich kultury, ale pro pána je pohodlnější je řídit.

Problém Arménie a Ázerbájdžánu spočívá v mýtu, v projektu nazvaném Velká Arménie. Pochopit podstatu tohoto projektu je dost těžké bez znalosti Koncepce obecné bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení. Těm, kteří si nepřejí zabývat se tím příliš do hloubky, bych doporučil, aby si přečetli knihu Barbary W. Tuchmanové - Bible a meč, aneb Palestina a Anglie od doby bronzové do Balfoura. Hned vás varuji, že ta kniha je napsaná příšerně, neboť Tuchmanová absolutně nerozumí řízení, ale je tam popsáno to hlavní, realizace projektu Izrael. Jedná se také o dlouhodobý projekt a mnohé věci, které jsou tam popsány... Já opakuji, že to není moc dobrá práce, ale lepší by asi stejně nebyla publikována. Je tam popsán ten proces. Tuchmanová jako historička za moc nestojí, ale ten proces je tam více méně popsán, sice útržkovitě, kostrbatě, ale popsán tam je.

Takže ve vztahu k projektu Velká Arménie, je to, co je tam popsáno jako řízení z nadnárodní úrovně v podobě globální politiky, plně použitelné i pro Arménii, pro ten projekt Velké Arménie. A co je zajímavého na tom projektu Velké Arménie? Že vůbec nepočítá s existencí současného, toho současného arménského obyvatelstva. Koho to zajímá, ať se podívá na dějiny Izraele, velkého osidlování, obnova státu a tak dále. Jak říkám, částečně je to, tedy více méně popsáno v té knize Barbary Tuchmanové s ohledem na Izrael. Podstata toho projektu spočívá v tom, že to arménské obyvatelstvo, které tam žije dnes, musí být zlikvidováno.

To bylo také tou podstatou toho masakru Arménů v roce 1915. A tím že vždy byly v Arménii podněcovány protiruské nálady a upozorňuji, že jediného teroristického útoku, k jakému došlo v SSSR, se dopustili arménští nacionalisté a zaměřen byl proti ruskému obyvatelstvu v hlavním městě Ruska/SSSR v Moskvě... A co jím dávali najevo? „To vy jste neumožnili, aby se realizoval projekt Velké Arménie! Už nám mohlo patřit rozsáhlé území, téměř polovina Malé Asie! A byli jste to vy, bolševici, kteří jste podepsali Karskou mírovou smlouvu a celé to území jste přenechali Turecku!“ A problém ani tak nespočívá v tom, že si neuvědomují, že samo Rusko bylo tehdy v ohni válečných front. Probíhala občanská válka, intervence. Rusko se muselo nějakým způsobem upevnit, aby se nerozpadl celý stát. Ta jejich výčitka je prostě ve stylu: „Třeba sami zdechněte, ale Arménii udělejte velikou! Co bude s Ruskem, je nám ukradené! My chceme mít Velkou Arménii!“ A ta skutečnost, že díky této smlouvě a toho, že se stali součástí SSSR, Arméni jako takoví vůbec přežili, že nebyli plně zmasakrováni, je vůbec nezajímá!

Ano, v realizaci projektu Velké Arménie díky existenci SSSR nastoupila dočasná pauza. Za Stalina ta situace byla jedna. Tenkrát tam byl budován stát na principu ruského světa, kde jsou si všechny národy rovny, a potom za Chruščova, Brežněva a dále už ho formovali na tom principu, že tu existují národní okraje, které musí být dotovány, vždy, které nemusí pracovat a sami Rusové musí makat tak, aby všechny ty okraje vydržovali. To znamená, že tak byla okamžitě vyvolávána mezinárodnostní nevraživost, zcela cíleně a oboustranně. Byla připravována velká mezinárodnostní válka na území bývalého SSSR. Proto byly formovány národnostní fronty a na tom všem pracovala KGB SSSR, Pátá správa KGB.

Takže ta otázka, jak reálně probíhala studená válka, není tak jednoduchá. Proto se o tom také nemluví, proto když se vzdali sovětské vlajky, té pravé ruské rudé vlajky, s takovou radostí přijali vlasovskou vlajku, kterou Hitler přisvojil vlasovcům a tak usilovně ji ochraňují. Jeden náš rádoby významný režisér: „Dělejte cokoliv, ale tuhle vlasovskou vlajku nechte na pokoji! Pojďme tam ještě doprostřed doplnit toho dvojhlavého orla a všechno bude překrásné.“ Opravdu? Dnes máme alespoň jen ty tři pruhy. Pokud bychom tam doplnili ten velký centrální symbol, zcela přijdeme o jakékoliv právo být státem! Stejně jako Turecko, které tu dávno nemělo být, ale to má alespoň jednobarevnou vlajku! Zato ta naše je už čistě koloniální.

Pochybuje snad někdo o tom, že pokud by pokračovala politika Elčibeje, tak by tu žádná Arménie už neexistovala? A ty zásluhy… Mám-li odpovědět Arménům, v čem spočívají zásluhy Alijeva vůči Arménii, tak je možné to shrnout: „V tom, že stále ještě žijete!“ Ta věc se totiž má tak, že Ázerbájdžán, stejně jako Kanaanci ve vztahu k Židům, měl napřed vybít část Arménů, očistit to území současné Arménie, a potom se sám stát obětí odplaty z rukou světového společenství, a to území nové Arménie by bylo znovu osídleno.

A já opakuji, že o další existenci Turecka se postarali bolševici, kteří vnutili globalistům tento kufr bez držátka, který se sice špatně nese, ale zahodit ho je škoda. A Turecko v tomto svém stavu mělo jeden úkol, zajistit genocidu Arménů, plnou genocidu Arménů rukama Ázerbájdžánu. A Ázerbájdžán k tomu nepotřeboval přezbrojení armády, ani vybudování dobré armády, stačilo politické rozhodnutí jeho vedení, že vstoupí na arménské území a zhostí se toho dalšího vyvražďování Arménů. Zbraně i důstojníky, to vše by k tomu poskytlo Turecko. Jen si povšimněte, jak se Turecko vytrvale vtírá do Ázerbájdžánu, ale stále se mu to nějak nedaří, nijak se mu to nedaří.

A co se stalo? Jakmile se Alijev starší vrátil k řízení republiky, tak se ihned s vědomím toho, že Arménie ani Ázerbájdžán v tomto scénáři globálního řízení nemají žádnou budoucnost, žádné výhledy, vrhnul na záchranu národa. On pochopil tu jednoduchou věc, že je potřeba manévrovat a zvyšovat státní subjektnost. To znamená, že začal navyšovat státní potenciál, aby potom na tomto základě mohl vést dialog a manévrovat i pod diktátem. Ano, není možné se vymanit zpod toho diktátu Turecka, protože Ázerbájdžán i Turecko se měly zhroutit současně, až by vyřešily ten jeden úkol, kterým bylo vytvoření evropského chalífátu a likvidace současného arménského obyvatelstva. A v této otcově práci pokračuje Ilcham Gejdarovič Alijev. Jen se podívejte na jeho situaci. On manévruje v podmínkách, v jednoduše nesnesitelných podmínkách vnějšího diktátu.

Opakuji, že ani jedna z těch republik nemá vůbec žádnou suverenitu! Je tu absolutní diktát. Takže očekávat od něj, že by se vyjadřoval přímo a nepoužíval propagandistické stereotypy, je pitomost.

Mezitím ale zvyšoval svůj státní potenciál a bránil státnost své republiky, čímž zachraňoval Ázerbájdžánce před budoucí genocidou a zároveň tím zachraňoval i Armény. Pracoval na odvrácení války. No a když začalo být zcela jasné, že se to všechno může vyřešit jinak než bylo v plánu, tak byl urychleně, pomocí státního převratu k moci dosazen Pašinjan, který fakticky tu situaci dovedl k válce. A zase se nepovedlo rozpoutat válku v rozsahu plánovaném globalisty. Alijev na to nepřistoupil, nepodřídil se Erdoganovi, převezl je. Pamatujete se na tu přehlídku? Kde mu ukázal, že bavit se budou jinak. Alijev má více než kdo jiný zájem na tom, aby tam konečně zavládl mír a klid. To je to, oč se snaží.

Může snad někdo pochybovat o tom, že Ázerbájdžán byl připravován k tomu, aby zlikvidoval Arménii po těch pogromech? V Sumgaitu, Baku... Poté, kdy ázerbájdžánský důstojník usekl hlavu arménskému důstojníkovi? Šlo o dva aspiranty do NATO, dva státy, které chtěly vstoupit do NATO. Jeden takový konflikt už tu je, dvou států, které spolu bojují, přestože jsou účastníky NATO. Je to Turecko a Řecko. Vždyť si to vezměte, tohle všechno se protlačovalo, a přesto se to nerealizovalo. Přesto se to nerealizovalo!

Alijev při budování svého státu manévruje za velice složitých podmínek, skutečně velice složitých. Žádný arménský lídr se s tak složitými podmínkami nepotýkal ani ve snu. Arméni se nachází pod takovým, dá se říci, deštníkem. Speciálně Arménii hýčkali. Ze strany Ruska se jí dostávalo sympatií, stejně jako ze strany USA. Přesto v Arménii z nějakého důvodu vůči Rusku neustále vzrůstá, jak bych to řekl, vzrůstá tam protiruská hysterie. Jen si vzpomeňte na všechny ty protiruské mítinky v Arménii a tak dále.

Vždyť v čem spočívá podstata celé této věci? Arménská ani ázerbájdžánská diaspora se nyní v Rusku nechovají nijak vstřícně. V poslední době přichází mnoho takových zpráv, které tak či onak vyvolávají napětí ve vzájemných národnostních vztazích, ve vztahu k Ázerbájdžánu i Arménii. V daném případě nesmíme mluvit o diasporách, ale o etnických zločineckých skupinách, které jsou organizovány takovým způsobem, že je nemají orgány činné v trestním řízení pod kontrolou. Pokus Rašida Nurgalijeva nějakým způsobem řešit to ze seriózního vědeckého hlediska, tu práci s diasporami, skončil ve stádiu pokusu.

A jaký je výsledek? Máme teď fakticky uvnitř Ruska bojové ázerbájdžánské skupiny, které svou tvář předvedly, když jeden z těch zločinců, Ázerbájdžánec zaútočil na policistu. Není důležité, oč tam šlo, on zaútočil na policistu a ve výsledku byl zabit. Potom 500 po zuby ozbrojených zločinců přijelo vyřídit si to, vypořádat se s rodinou a dětmi toho policisty. A nám tady vyprávějí, že tady v devadesátkách nebyly žádné pogromy? Ano?

Sám ázerbájdžánský velvyslanec, ten fašista Bülbüloglu, když ázerbájdžánský zločinec jen tak pro nic za nic zabil ruského chlapce… Ten chlapec seděl se svou dívkou na lavičce a ten Ázerbájdžánec k němu přistoupil, bodl ho nožem a odešel. Hrdina, že?! A jak hrdinsky ječel, když ho tahali zpod postele, za nohy. Vřískal přímo hrdinsky. Ale pak byl zase hrdina, protože věděl, že se za něj postaví sám Polad Bülbüloglu: „Hned ho propusťte! Vždyť on neudělal nic takového, kvůli čemu by měl být zatčen!“ Nu ano, vždyť jen zabil Rusa. „Nebo zorganizujeme pogromy!“ To bylo prohlášení velvyslance! A dosud ten člověk není personou non grata a dosud je velvyslancem.

Z arménské strany je to to samé, stačí se podívat na internet. Proč je tohle všechno podnikáno? Protože se nezdaří provést plnou likvidaci arménského obyvatelstva a následně i obyvatelstva Ázerbájdžánu, dokud se Rusko od nich neodvrátí, dokud se nevzdá své účasti v nastolování mezinárodnostního míru. A za tímto účelem a za plné spoluúčasti ruské prokuratury je to jednání etnických zločineckých skupin uvnitř Ruska zcela drženo pod ochrannou rukou.

Cožpak se s nimi v Tjumeni nemohli hned vypořádat? Mohli! Ale prokuratura jedná tak, aby se lidé pořádně naštvali. Dopouštějí se toho zločinci a ruský národ se má naštvat na celý ázerbájdžánský národ, na celý arménský národ. Ne na ty zločince, kteří se chovají tak, jakoby pro ně neexistoval ruský stát ani ruské zákonodárství a chovají se tu jako nějaké panstvo: „Budu si tu dělat, co budu chtít!“ Protože je kryje prokuratura, protože za tím Mirzalizadem stojí někdo, kdo mu umožňuje to vystupování v televizi a všude jinde. Jsou to stejní nepřátelé ruského národa, kterým se ho nepovedlo zlikvidovat v devadesátých létech, ti, kteří snili o tom, aby se národy SSSR vyvražďovaly mezi sebou v národnostních válkách. To je jejich práce.

A co se týká Alijeva, u toho to tam jen kypí, jak by mohl mluvit jinak? Jak by mohl? Kdyby nemluvil v určitém stylu, v určité terminologii, tak jako lídr státu zítra skončí! Protože je nutné změnit informační stav společnosti. A ten je v mnohém závislý na tom, že má na Ázerbájdžán velký vliv Turecko. A cožpak by Arménie ustála dvojitý útok ze strany Turecka a Ázerbájdžánu? Nevykládejte nám tu pohádky. Podstata všech těch probíhajících událostí se v pěti minutách vypovědět nedá, ani role každého jednotlivého člověka. Je toho velice mnoho.

Když mluvíme například o zformování Arménie jako AntiRuska, o vyvolávání protiruských nálad, tak to všechno má účel, přece existuje projekt Severní Arménie, takříkajíc projekt na okupaci Ruska. To je zatracený rozmach. Ty protiruské nálady v Arménii vyvolává a celý ten proces, ve kterém má být zničen jak arménský národ, tak i ten ázerbájdžánský, řídí to největší velvyslanectví USA na světě, které se nachází právě v Arménii! A nachází se tam právě proto, aby vyvolávalo protiruské nálady. Jakmile by Arménie přišla o oporu ze strany Ruska a jakmile by se kvůli vnějšímu tlaku různých státních i nadnárodních subjektů Ázerbájdžán zcela podřídil Turecku…

Jen se podívejte, co se děje v Turecku. Turecko je v katastrofálním stavu ve všech směrech. Erdogan se vrhá na ty či ony politické projekty a všechno je to podáváno pompézně. Myslel si, že se zahojí na arménsko-ázerbájdžánském konfliktu v roce 2020, ale nevyšlo mu to. Alijev ho fakticky převezl. Určitou část splnil, ale nic víc. A sama realizace, jak si myslel Erdogan, že by to Turecku něco přineslo, že by mohli dokončit s Armény to, co začali v roce 1915, že by to území Arménie zcela vyčistili a zasídlili diasporou, jako to bylo provedeno v Izraeli, to mu nevyšlo. Ale sám Erdogan nechápe, že pokud by mu to vyšlo, bylo by Turecko už teď zlikvidováno. V důsledku toho by Turecko přestalo existovat, protože tu jsou ty mezinárodní síly a tak podobně. A to hlavní, na Turecko by v první řadě zaútočili kupodivu právě ti, kterým poskytuje základnu, ten takzvaný Islámský stát. ISIL! Tak takto vypadá ta situace. Ty problémy jsou velice závažné. A přistupovat k nim nějak hrubě se jednoduše nedá.

A ještě jedna otázka. Valeriji Viktoroviči, co je to za záhadné migranty, kteří procházejí přes Bělorusko? Přitom Lukašenko odmítá přítomnost ruských vojenských základen na území svého státu, žadoní o líderství v evropské straně, spočítal celkovou škodu z fašistické okupace a tak dále.

No "mnohovektorový" Alexandr Grigorjevič jako vždy manévruje. Letos prohlašuje, že ho budou bránit ruská vojska a přitom zcela nedávno běloruské ministerstvo zahraničí prohlašovalo, že je připraveno jednat o rozmístění amerických základen na běloruském území. On neustále manévruje a jeho pocit vděku… Obyčejná lidská vděčnost je něco, co on nezná. Zachránili ho. Putin ho fakticky zachránil. Nu nebyl takový případ… V minulém roce nad ním rozevřel deštník a díky tomu byl Lukašenko i jeho rodina fakticky zachráněni, se vším všudy. A jak se Lukašenko odvděčil? Kolik za tu dobu provedl on sám osobně špinavostí Putinovi a Rusku? No, stačí si vzít zprávy a projít si je. Za všechno se odvděčil jen… Takže čekat od Lukašenka, že se v něčem zachová čestně a slušně, jednoduše není možné.

Co se týká těch migrantů, tak v Bělorusku, mezi Minskem a Bagdádem létá mnoho leteckých linek, letadel, tak silný letecký provoz neváže Bělorusko s žádným jiným státem. Jenže do Bagdádu létají ta letadla prázdná a zpátky létají plná. Na běloruském území je rozvinuta rozsáhlá přepravní síť pro přesun těchto migrantů do Evropy. Chcete říci, že policejní orgány a běloruská KGB nevědí o existenci těchto přepravních sítí? A že tak velký počet leteckých linek do Iráku je čistě ekonomická záležitost? V politice je ekonomika podružnou záležitostí. A když tedy říkají, že Lukašenko otevřel migrantům dveře do Evropy, tak je to pravda. Protože pokud by hleděl na potřeby státu, výslovně svého státu a šlo by o uspokojení potřeb cestujících z Ruska, Ukrajiny a tak podobně, kteří by létali do Iráku, tak by ta letadla do Iráku nelétala prázdná! Pro ty takzvané běžence, migranty… Ta letadla by byla vytížená v obou směrech, potom by nešlo o přepravu migrantů, kteří začínají zaplavovat Pobaltí, ale o normální běžné ekonomické oboustranné vztahy. Jsou-li zajišťovány linky, které letí jedním směrem prázdné a druhým zcela plné, tak to není s prominutím nic jiného než politické gesto. A proč bylo toto politické gesto učiněno? Kvůli té jeho mnohovektorovosti! On se neustále pokouší dohodnout s USA a dalšími státy ke škodě Rusku a dalším státům. A v dané situaci…

Jen si to vezměte, ten proud migrantů do Evropy se prudce snížil, zvláště díky tomu koronaviru. Ale on musí v určitých parametrech pokračovat, jinak by se ten proces hroucení národních států v Evropě, likvidace jejich kultur a formování nových národů s novými jazyky v nových státech mohl zaseknout. Obyvatelstvo by mohlo nějakým způsobem vstřebat ty přišlé migranty a nějakým způsobem si svou kulturní identitu ubránit. Ale to se nesmí stát, už vůbec v podmínkách přestavby celého světa. Obzvláště za situace, kdy je v plánu v Evropě zformovat islámský chalífát. A Lukašenko si myslí, že si svou účastí v tomto procesu nadnárodního řízení, vyslouží jakýsi odpustek do budoucna, že si vyslouží nějaký ten knížecí jarlyk.

Jenže ve skutečnosti… Víte, to zase ten jeho sedlácký rozum. On ve vnímání sociálních systémů ustrnul na velikosti statku, ničeho víc není schopen, a proto není schopen dohlédnout, že z něj díky tomu všemu vyrábějí obětního beránka. To jen on si myslí, že někomu teď něco diktuje: „Vy nás poproste a my to zařídíme…“ Jenže takto to nefunguje. On není žádný státní lídr, je jen sporý sedlák, mužik, který nic víc než statek řídit nedokáže. To je úroveň jeho rozhledu, nic víc pochopit nedokáže. Proto se tak drží té moci, proto přemýšlí o tom, jak by tu moc potom předal, své pravomoci. Myslí si, že jak se říká „chytil štěstí za pačesy“ a ve skutečnosti si naběhnul. Opět s ním vyběhli. On si tak fakticky připravil novou krizi, díky které se připraví o jakoukoli podporu, kterou ještě kde měl. Sám ji tak podrývá. A ano, zároveň tak pracuje pro zájmy nadnárodního řízení. Řeší úkoly toho nadnárodního řízení. Jenže když mouřenín udělá své dílo, může jít…

A Lukašenko, který se už tak drží na vlásku, jak říkám, stačí, když Rusko přimhouří oko a Lukašenkovi je konec. Jenže to si on neuvědomuje a dál je přesvědčen, že Rusko je povinno ho vydržovat, Putin je povinen ho zachraňovat a on může v odpověď stále provádět ty své špinavosti. To znamená, odplácet zlem za dobro, jak to dělal ve vztahu k Rusku nepřetržitě: „Nepodařilo se ze mne udělat hlavu marxistického státu nebo všeruského cara, nepovedlo se to při formování spojeneckého státu, Putin mi to překazil. To jim vrátím a budu dál provádět své špinavosti. K čemu je mi takový stát, když nejsem jeho vládcem? Že bych měl mít starost o lidi? Děláte si srandu?“

Kdyby ho zajímali lidé, tak by už dávno byl v tom spojeneckém státě. U nás máme zvláštní území se zvláštním ekonomickým režimem. Co brání tomu zařídit to pro Bělorusko? Vůbec nic. A co brání tomu, aby byl ustaven hlavou tohoto území? Vůbec nic. Jenže on přece musí být tím hlavním! Hlavou impéria! A že nic neumí a ničemu nerozumí? Stejně to chce! Takže to jeho vydírání je hloupé. Oni si ho prostě koupili, přičemž ne penězi jen svými sliby si ho koupili! To jen on si myslí, jak vydělává na tom, že mu tam létají ta letadla. Je taková písnička z Buratina: „Na hlupáka, chamtivce nepotřebuješ nůž…“ a tak dále. To je všechno přesně o Lukašenkovi.

To byly pro dnešek všechny otázky.

Dnes jsme značnou část pořadu věnovali tématu vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Ale prakticky nic jsme nestačili odhalit. Jen tak trochu jsme bodově vyznačili ty oblasti, které vyžadují informační osvětlení. Ta otázka projektu Velké Arménie je velice rozsáhlou globální otázkou a porozumět jí můžete samostatně pouze za předpokladu, že budete vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. A takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR zveřejněných do června roku 2018, a také v sérii knih Fondu konceptuálních technologií O světě křivých zrcadel. Tam se vysvětluje, co je to stát, jak takový stát funguje, jak zjistit, který stát je projektově zkonstruovaný na základě určitého projektu, zformovaný na základě určitého projektu pro plnění určitých cílů a čím to má skončit. A kde je stát historický.

Porozumět tomu, že jen na základě principů budování ruského světa je možné překonat ten arménsko-ázerbájdžánský konflikt, který byl zcela účelově vytvořen už… Nu, od dob Alexandra II., plody té jeho vlády budeme sklízet ještě velmi dlouho. Mělo to vyvrcholit na začátku 20. století plnou likvidací Arménie a následně i Ázerbájdžánu jako takového. Problém je totiž v tom, že Turecko si s tím tehdy poradit nedokázalo. Mělo tenkrát tento úkol splnit, a potom mělo být Turecko, Osmanská říše zlikvidována. Měla tam být zformována nová území, a to včetně území Velké Arménie na základě Sevreské smlouvy. Je to tedy velice závažný problém.

K těm otázkám vzájemných národnostních vztahů se nikdy nesmí přistupovat hrubým způsobem. A to, co probíhá nyní, je další pokus rozpoutat velkou válku, válku mezi národy, přičemž nejen mezi subjekty bývalého SSSR, těmi současnými státy bez suverenity, ale i uvnitř samotného Ruska. A k tomu je třeba přistupovat velice opatrně a nepodléhat provokacím. Je nutné si uvědomovat, že je připravován státní převrat, jehož aktivní fáze připadá právě na srpen a září. Ovšem překonání této fáze nebude znamenat, že by to nepřátelé hned vzdali. Ne. Je to dlouhodobý zápas, který bude pokračovat dál. Je to jako za Velké vlastenecké války, je to jako porazit je u Moskvy, u Stalingradu a potom u Kursku. Musíme jim uštědřit celou řadu porážek, než zvítězíme, vybojujeme si svou suverenitu a obnovíme naši státní jednotu, kde si všechny národy najdou své místo a všechny budou žít a vzkvétat ve vzájemném přátelském míru a harmonii.

Proto studujte práce vnitřního prediktoru SSSR, stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí.

Do příštích setkání.